ECLI:CZ:NSS:2011:NAD.35.2011:18
sp. zn. Nad 35/2011 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: T.
H., zast. Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, Praha 1,
proti žalovaným: 1) Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, a 2)
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ve věci žaloby proti
nečinnosti správního orgánu, o návrhu žalovaného ad 1) na přikázání věci podle §9 odst.
2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 269/2011,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 269/2011
se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 29. 8. 2011 u věcně a místně příslušného Městského soudu
v Praze žalobu proti nečinnosti správního orgánu. Jako žalovaného uvedl Městský soud
v Praze, u kterého podal dne 26. 11. 2010 žádost o poskytnutí informace podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o informacích“), o které dosud nebylo rozhodnuto. Jako druhého žalovaného
uvedl Ministerstvo spravedlnosti jako nadřízený správní orgán, u kterého si žalobce
stěžoval na nečinnost Městského soudu v Praze jako správního orgánu I. stupně v dané
věci, o této stížnosti rovněž nebylo dosud rozhodnuto.
Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání
věci jinému krajskému soudu postupem podle §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), konkrétně
z důvodu vhodnosti, a to vzhledem ke skutečnosti, že žaloba směřuje proti nečinnosti
Městského soudu v Praze, resp. soudního funkcionáře tohoto soudu, který v dané věci
vystupuje jako správní orgán I. stupně.
Žalobce ve vyjádření k návrhu na přikázání věci uvedl, že z rozhodovací činnosti
Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že v obdobných věcech rozhodoval v souladu
s předmětným návrhem Městského soudu v Praze a věc přikázal Krajskému soudu
v Praze, a proto předpokládá, že rovněž v nyní posuzované věci jsou dány důvody
ke stejnému postupu.
Žalovaný Městský soud v Praze k návrhu na dele gaci uvedl, že s naznačeným
postupem souhlasí a že vzhledem k bydlišti žalobce a sídlu žalovaného se jeví jako vhodné
věc přikázat Krajskému soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu důvodným.
Přestože Městský soud v Praze důvod pro přikázání věci shledal v §9 odst. 2
s. ř. s., má zdejší soud za to, že v daném případě lze k přikázání věci přistoupit z důvodu
uvedeného v §9 odst. 1 téhož zákona. Toto ustanovení totiž upravuje možnost
Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému
soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát.
V takovém případě se jedná o tzv. delegaci nutnou, která je podmíněna vyloučením
všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud
věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Zdejší soud je názoru, že tato situace
nastala rovněž v daném případě, kdy Městský soud v Praze věc k přikázání předložil
z důvodu, že u něj byla předložena žaloba na nečinnost správních orgánů, mezi nimiž
rovněž figuruje Městský soud v Praze jako správní orgán I. stupně. Nejvyšší správní
soud má v intencích svého rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70,
www.nssoud.cz, za to, že v daném případě je nutno na soudce Městského soudu v Praze
pro posouzení nečinnostní žaloby směřující proti postupu předsedy tohoto soudu
pohlížet jako na soudce vyloučené z projednávání věci pro potenciální možnost
podjatosti. Je tomu tak proto, že postavení soudců ve vztahu k předsedovi soudu, u něhož
sami působí, kdy takový předseda může v zákonem stanovených případech vykonávat
ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly s tátní správy, by mohlo zavdat objektivní
pochybnost o nepodjatosti těchto soudců při rozhodování o nečinnost ní žalobě směřující
proti tomuto soudnímu funkcionáři. Přitom zdejší soud zdůrazňuje, že vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané
podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
S ohledem na právě uvedené nelze pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů
místně příslušného městského soudu sestavit senát, a z toho důvodu jsou splněny
zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle
§9 odst. 1 s. ř. s.
V usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 47,
www.nssoud.cz, byl vysloven závěr, že „směřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního orgánu I. stupně, jsou z projednávání a rozhodování
takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních senátů tohoto soudu (§8 odst. 1 s. ř. s .)“.
Zdejší soud má za to, že totožný závěr plynoucí sice z odlišného skutkového stavu věci
je nutno aplikovat rovněž v daném případě, tj. v případě, kdy je podána žaloba
na nečinnost správního orgánu I. stupně (soudního funkcionáře tohoto orgánu),
který je zároveň místně a věcně příslušným soudem k jejímu projednání a rozhodnutí.
Pokud by tomu tak nebylo, má zdejší soud za to, že by došlo k porušení obecné právní
zásady „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci,
a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Přitom
podotýká, že tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti
a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou
věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu