ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.50.2011:59
sp. zn. Nao 50/2011 – 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Mgr. M. Š.,
proti žalovanému: Ústavní soud, se sídlem Joštova 8, Brno, o námitce podjatosti vznesené
žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 29/2011,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmila Ďásková je v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 29/2011.
Odůvodnění:
Předseda Ústavního soudu rozhodnutím ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Spr ÚS 452/10, zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. Spr ÚS 452/10,
o částečném odmítnutí žádosti žalobce v rozsahu, v němž se domáhal poskytnutí informace,
konkrétně znění návrhu Nejvyššího soudu na zahájení řízení ve věci Pl. ÚS 22/09, z něhož vzešel
návrh na zrušení zákona, včetně údajů o jménu a příjmení soudce, proti němuž je vedeno kárné
řízení, a dalších osob, které jsou účastníky řízení před Krajským soudem v Brně, zmiňovaných
v návrhu na zahájení řízení před žalovaným.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně žalobu. Řízení
o této žalobě vede krajský soud pod sp. zn. 31 A 29/2011.
Žalobce podáním ze dne 1. 6. 2011 vznesl námitku podjatosti vůči soudkyni
JUDr. Jarmile Ďáskové, neboť pro její osobní poměr vůči jeho osobě lze mít důvodné
pochybnosti o její nestrannosti a nepodjatosti. Svoje tvrzení odůvodnil tím, že se dne 14. 11. 2005
zúčastnil jednání u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 57 Ca 102/2003, během kterého měla
soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková jednat vůči žalobci ponižujícím způsobem. Z tohoto důvodu
žalobce podal dne 23. 11. 2005 stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně. Dopisem ze dne
21. 12. 2005, č. j. St 18.501/2005, předseda Krajského soud v Brně, JUDr. Jaromír Pořízek,
shledal stížnost na chování soudkyně nedůvodnou. Žalobce následně podal na soudkyni žalobu
na ochranu osobnosti, kterou projednal Krajský soud v Praze pod sp. zn. 36 C 40/2006,
a v odvolacím řízení pod sp. zn. 1 Co 54/2008, Vrchní soud v Praze. Oba soudy žalobu zamítly.
Ke vznesené námitce se soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková nevyjádřila. V předkládací
zprávě k rozhodnutí o námitce podjatosti předsedkyně senátu 31 A Krajského soudu v Brně
JUDr. Jaroslava Skoumalová uvedla, že vzhledem k dlouhodobé pracovní neschopnosti
JUDr. Jarmily Ďáskové (nástup pracovní neschopnosti v dubnu 2011, pravděpodobný termín
návratu na podzim roku 2011) nelze zajistit její aktuální vyjádření k námitce podjatosti,
a proto přiložila vyjádření k námitce podjatosti této soudkyně ve věci sp. zn. 31 A 2/2010,
která byla vznesena žalobcem a která je obsahově totožná s námitkou v této věci. Z důvodů
uvedených již v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011, č. j. Nao 3/2011 - 106,
navrhovala rozhodnout o vyloučení soudkyně JUDr. Jarmily Ďáskové z projednávání
a rozhodnutí dané věci.
Dne 10. 6. 2011 byla věc předložena k rozhodnutí čtvrtému senátu Nejvyššího správního
soudu.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to,
že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní
soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo
a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Z ustálené judikatury zdejšího soudu a také Ústavního soudu plyne, že nestrannost
soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem
na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 167/94, sv. 6, nález č. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné
na http://nalus.usoud.cz).
Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně
rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob, jež se řízení účastní, vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01, sv. 23, nález č. 98 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70,
www.nssoud.cz, uvedl, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti,
ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů
a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně
na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto,
nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru
skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (II. ÚS 105/01). Rovněž judikatura Evropského soudu
pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního
přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu
vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (III. ÚS 448/04).
Lze tak shrnout, že při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat
též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím
osobám (z novější judikatury Ústavního soudu k tomu viz např. nález ze dne 7. 3. 2007,
sp. zn. I. ÚS 722/05).
Z námitky žalobce plyne, že pochybuje o nestrannosti a podjatosti soudkyně
JUDr. Jarmily Ďáskové vůči jeho osobě. Soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková
se k námitce podjatosti z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti nevyjádřila. Nicméně
lze i v této věci podle názoru Nejvyššího správního soudu vycházet z vyjádření jmenované
soudkyně ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 2/2010 ze dne
4. 1. 2011, které připojila předsedkyně senátu 31 A k předkládací zprávě a jehož obsah
je uveden v usnesení zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2011, č. j. Nao 3/2011 - 106, dostupné
na www.nssoud.cz, neboť se jednalo o obsahově totožnou námitku podjatosti žalobce
jako v nyní projednávaném případě. Ve zmíněném vyjádření soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková
uvedla, že k této věci (projednávané pod sp. zn. 31 A 2/2010) nemá žádný vztah. K osobě
žalobce poznamenala, že od doby, kdy převzala věc, ve které vystupoval v pozici obecného
zmocněnce, ji napadnul stížností u předsedy Krajského soudu v Brně na průtahy. Po zjištění,
že osobně průtahy nezpůsobila, podal na ni žalobce žalobu na ochranu osobnosti
po jím vyvolaném incidentu u jednání v přestupkové věci. S ohledem na výše uvedené okolnosti
pokládala za správné, aby byla z této věci z rozhodování vyloučena z důvodů uvedených v §8
odst. 1 s. ř. s. Na žádost Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2011, č. j. Nao 3/2011 - 96,
doplnila své vyjádření dne 9. 3. 2011 tak, že na vyjádření ze dne 4. 1. 2011 trvá, a že její poměr
k žalobci je takový, že by bylo vhodné, aby byla z projednání této věci vyloučena.
Po skutkové stránce bylo zjištěno, že mezi soudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou
a žalobcem v minulosti vznikl spor, týkající se výkonu funkce soudce, který vyústil podáním
stížnosti k předsedovi Krajského soudu v Brně a podáním žaloby na ochranu osobnosti ze strany
žalobce vůči osobě soudkyně. Nejvyšší správní soud v již zmíněném usnesení ze dne
30. 3. 2011, č. j. Nao 3/2011 - 106, konstatoval: „Ze spisové dokumentace mimo jiné vyplynulo,
že ačkoliv z prokázaných výroků soudkyně k osobě žalobce ani prvoinstanční soud ani soud odvolací nedovozují
neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, jednalo se o výroky, kterých se měla soudkyně z profesních
důvodů zdržet. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 12. 2008, č. j. 1 Co 54/2008 – 15,
mimo jiné uvedl: ‚odvolací soud přihlíží k tomu, že na jednání soudce jsou kladeny vyšší nároky, že je to soudce,
který podle §117odst. 1 o. s. ř. má dbát na to, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně. Jestliže proto,
jak bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, se druhá žalovaná při jednání Krajského soudu v Brně
ve věci sp. zn. 57 Ca 102/2003, uchýlila, ať již z jakýchkoliv důvodů, k prokázaným výrokům,
byť v prokazatelně napjaté atmosféře, kterou sama nevyvolala, nelze takovéto jednání, byť jím nedošlo
neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, považovat za profesionální‘.“
Výše popsané skutkové okolnosti z objektivního hlediska vyvolávají pochybnosti
o nestrannosti JUDr. Jarmily Ďáskové, neboť konflikt mezi touto soudkyní a osobou žalobce,
kumulací všech výše uvedených okolností přerostl do rozměrů osobního konfliktu. Nejvyšší
správní soud za dané procesní situace musel akcentovat objektivní pohled a konstatovat,
že ze strany účastníků řízení i třetích osob nelze vyloučit pochybnosti o její nestrannosti.
Důvodem vyloučení soudce pro podjatost je totiž garantovat spravedlivý proces,
jehož základním předpokladem je nezávislost a nestrannost, a nelze proto připustit, aby soudci
rozhodovali v případech, kdy by jejich osobní účast na dané věci ve stádiu před zahájením
soudního řízení mohla vyvolávat zdání, že soudce nestranný není.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková
je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod spisovou
značkou 31 A 29/2011.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu