ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.120.2012:11
sp. zn. 2 As 120/2012 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2012, č. j. 11 A 74/2012 -
24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 9. 5. 2012 u Městského soudu v Praze brojil žalobce (dále jen
„stěžovatel“) proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2012, č. j. 640/12, kterým nebylo vyhověno
jeho žádosti o určení advokáta podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů.
Městský soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 24. 5. 2012, č. j. 11A 74/2012 – 5,
k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč [položka 18 bod. 2 písm. a) sazebníku soudních
poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)] a to ve lhůtě deseti dnů. Stěžovatel požádal
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, tyto jeho žádosti byly ovšem
zamítnuty usnesením městského soudu ze dne 18. 7. 2012, č. j. 11 A 74/2012 - 19. Poté městský
soud stěžovatele opětovně vyzval, a to usnesením ze dne 24. 7. 2012, č. j. 11 A 74/2012 - 24, aby
ve lhůtě dvou týdnů zaplatil soudní poplatek z podané žaloby; zároveň ho poučil, že proti tomuto
usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Podáním doručeným městskému soudu dne 2. 8. 2012 brojil stěžovatel proti oběma výše
zmiňovaným usnesením, tj. proti usnesení ze dne 18. 7. 2012, č. j. 11 A 74/2012 - 19 a ze dne
24. 7. 2012, č. j. 11 A 74/2012 – 24; městský soud posoudil toto podání jako kasační stížnosti
a postoupil je Nejvyššímu správnímu soudu. Řízení o kasační stížnosti proti usnesení prvně
zmiňovanému je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 2 As 119/2012.
Nejvyšší správní soud, aniž by odstraňoval vady kasační stížnosti postupem podle §109
odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost
přípustná.
Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí soudu,
jímž se pouze upravuje vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná
v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí, u nichž odnětí
možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka
řízení nikterak nezkracuje (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2006,
č. j. 5 As 15/2005 – 47; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká žalobci poplatková
povinnost podáním žaloby; výše poplatku je pak stanovena týmž zákonem. Výzva soudu
k zaplacení soudního poplatku (v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích)
je tak pouze konstatováním zákonné povinnosti žalobce a stanovením náhradní lhůty pro její
splnění. Jejím účelem je naplnění podmínek řízení tak, aby mohl soud v řízení pokračovat; výzvu
soudu k zaplacení soudního poplatku proto nelze vnímat jinak, než jako rozhodnutí, jímž
se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti takovému rozhodnutí je pak,
ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., nepřípustná. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud
v nálezu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 664/03 (dostupný z http://nalus.usoud.cz).
Otázkou, zda je možné brojit proti výzvě k zaplacení soudního poplatku kasační stížností,
se Nejvyšší správní soud zabýval již například v usnesení ze dne 27. 2. 2006,
č. j. 5 As 15/2005 - 47, publikovaném pod č. 973/2006 Sb. NSS, kde vyslovil, že „[u]snesení
krajského soudu, kterým byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku, je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje
vedení řízení [§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]; kasační stížnost proti němu je nepřípustná“, či v rozsudku
ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47, podle kterého „[v]ýzva soudu k zaplacení soudního poplatku
je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této výzvě je ve smyslu
§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná“.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační
stížnost proti usnesení městského soudu odmítnut jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu