ECLI:CZ:NSS:2012:3.AS.30.2012:34
sp. zn. 3 As 30/2012 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, ve věci žalobce: JUDr. Z. A., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16., Praha 1, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2011, č. j. 11 Ca 294/2009 - 107,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností napadl žalobce (dále „stěžovatel“) usnesení Městského soudu
v Praze (dále „městský soud“) ze dne 5. 9. 2011, čj. 11 Ca 294/2009-107 (opraveno na 108),
kterým byl zmítnut jeho návrh na osvobození od soudních poplatků. Městský soud tak rozhodl
proto, že stěžovatel neprokázal splnění podmínek dle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb. (dále
„s. ř. s.“) pro osvobození od poplatkové povinnosti. Rozhodnutí městského soudu zřetelně
vycházelo z dřívějšího potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobce.
Rozhodnutím žalované (dále „ČAK“) ze dne 11. 5. 2009, čj. P 6/09, byl žalobci
(dále „stěžovatel“) pozastaven výkon advokacie. Rozhodnutím předsedy ČAK ze dne 5. 8. 2009,
čj. 02-5252/09/Dr.Adl/Lac, byl stěžovateli určen zástupcem JUDr. Milan Hulík. Rozhodnutí
bylo odůvodněno tím, že stěžovatel porušil povinnost advokáta, jemuž byl pozastaven výkon
advokacie, ustanovit si jiného advokáta jako zástupce (§27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb.
o advokacii, dále „zákon o advokacii“). Toto rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou u Městského
soudu v Praze (dále „městský soud“), vedenou pod sp. zn. 11 Ca 294/2009.
Přípisem ze dne 2. 12. 2009, č. j. 11 Ca 294/2009 - 20, byl stěžovatel vyzván k zaplacení
soudního poplatku z žaloby s poučením, že může žádat osvobození od soudních poplatků. Návrh
na osvobození od soudních poplatků stěžovatel podal a na výzvu soudu zaslal také řádně
vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Tuto žádost městský soud usnesením ze dne 25. 3. 2010, č. j. 11 Ca 294/2009 - 42 zamítl.
Rozhodnutí zásadně odůvodnil tím, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro osvobození
od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s., zatímco jiné jím uváděné důvody nejsou v dané
souvislosti významné a zákon je zkoumat neukládá. Usnesení napadl stěžovatel nezdůvodněnou
kasační stížností, doplněnou podáním ze dne 5. 6. 2010. O této kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší
správní soud usnesením ze dne 18. 2. 2011, č. j. 4 Ads 156/2010 - 73, a to tak, že kasační stížnost
odmítl dle §37 odst. 5 s. ř. s.
Poté byl stěžovatel znovu vyzván k zaplacení soudního poplatku z žaloby, povinnost
nesplnil a řízení bylo proto zastaveno usnesením ze dne 7. 6. 2011, č. j. 11 Ca 294/2009 - 85 (86).
Toto usnesení žalobce opět napadl kasační stížností, byl vyzván k zaplacení soudního poplatku
z kasační stížnosti, který nezaplatil a podal opakovaný návrh na osvobození od poplatkové
povinnosti. Tento návrh městský soud zamítl usnesením, které stěžovatel napadl nyní
projednávanou kasační stížností. Kasační stížnost nezdůvodnil, a proto byl městským soudem
vyzván přípisem ze dne 1. 11. 2010, č. j. 11 Ca 294/2009 - 112, aby podání doplnil v přesně
vymezeném rozsahu.
Stěžovatel reagoval doplněním kasační stížnosti, ve kterém uvedl základní námitku,
že „usnesení ze dne 5. 9. 2011, č. j. 11 Ca 294/2009 - 107, porušuje jeho ústavně zaručené právo
na spravedlivý proces (čl. 47 Listiny základních práv a svobod)“. Stěžovatel namítl nikoliv nezákonný,
nýbrž protiústavní postup městského soudu obecně spočívající v omezování přístupu k soudu
diskriminací poplatkovou povinností. Namítl i jiný zásah do práva na spravedlivý proces, totiž
zásah do práva na právní zastoupení před soudem, a to v souvislosti s vraždou slovenského
advokáta JUDr. Ernsta Valka, a dále rozvedl obsáhlou úvahu o různých aspektech neústavní
situace v České republice, etickém kodexu advokáta EU, nezávislosti advokacie, rozporu
financování politické strany s pravidly Evropského Parlamentu a Rady, případně zatížené,
za účasti žalované, i podvody ve vztahu k palmárním nárokům stěžovatele. Jak tyto úvahy souvisí
s předmětem projednávané věci, ovšem neuvedl.
Žalovaná ve stručném vyjádření zdůraznila, že kasační stížnost prakticky postrádá
konkrétní vyjádření o tom, v čem městský soud pochybil po věcné i první stránce. S rozhodnutím
městského soudu se zbožňuje, odkazuje na jeho zdůvodnění a navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Stěžovatel konkrétně důvod dle §103 odst. 1 s. ř. s. v kasační stížnosti neuvádí.
To by ovšem samo o sobě netvořilo zásadní překážku jejího věcného projednání. Důvody kasační
stížnosti je totiž třeba posuzovat podle jejich obsahu a nikoliv podle formálního označení.
Podmínkou je, aby důvody byly svým obsahem podřaditelné některému z ustanovení §103
odst. 1 s. ř. s. – srovnej např. rozsudky tohoto soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47,
nebo ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50.
Rozsáhlé úvahy stěžovatele na téma protiústavní situace v České republice, nezávislosti
advokacie či vraždy JUDr. Ernsta Valka nemají s konkrétním důvodem nepřiznání osvobození
od soudních poplatků žalobci (nesplnění podmínek §36 odst. 3 s. ř. s., kterých se stěžovatel
ani nedovolával) nic společného. Stěžovatel ovšem zpochybňuje rozhodnutí městského soudu
nepřiznat mu osvobození od soudních poplatků výhradou porušení práva na přístup k soudu
nebo spravedlivý proces chybným použitím ustanovení zákona (§36 odst. 3 s. ř. s.) v rozporu
s ústavními principy. V tom lze spatřovat důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou přípustnosti této kasační stížnosti dle §102
a §104 s. ř. s. Jestliže připustil existenci kasačního důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
lze kasační stížnost považovat za přípustnou i z hlediska §102 i §104 s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti a v jejím doplnění dokládá jedinou relevantní námitku,
a to porušení práva na spravedlivý proces, řadou úvah, které ovšem pod ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., ani žádné jiné, podřadit nelze. Kasační stížnost tedy argumentaci ke kasačnímu
důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. postrádá.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých konkrétních důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost
směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), tyto vady neodstraní ani k výzvě soudu, a pro tento nedostatek
nelze v řízení pokračovat, soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, publ. pod č. 6/2003 Sb. NSS)
dle §37 odst. 5 s. ř. s.
Právě o takový případ se jedná v nyní posuzované věci. Stěžovateli byla doručena výzva
k odstranění konkrétně uvedených vad jeho kasační stížnosti, a to s upozorněním na možnost
odmítnutí kasační stížnosti dle §37 odst. 5 s. ř. s., pokud k doplnění uvedeného podání nedojde.
Stěžovatel sice reagoval doplněním kasační stížnosti, ve kterém však opět nenamítl
nic konkrétního proti postupu či zdůvodnění usnesení městského soudu, neuvedl, jakých
pochybení se soud dopustil (ve smyslu vad řízení, či v právních závěrech a ve vztahu k důvodům
napadeného usnesení). Stěžovatelovy výtky zůstaly jen v rovině obecných spekulací
o protiústavnosti a nespravedlnosti rozhodnutí soudu a míjejí se s důvody, pro které městský
soud návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků zamítl.
Za daných okolností je proto třeba uzavřít, že kasační stížnost, tak jak byla stěžovatelem
podána, tedy včetně jejího doplnění, je neprojednatelná, neboť neobsahuje žádné důvody,
relevantní ve shora uvedeném smyslu. Nejvyšší správní soud se tak nemohl kasační stížností
zabývat, a proto ji podle §120 a §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.
Jak bylo shora uvedeno, stěžovatelovu argumentaci lze vyložit tak, že namítá
podmiňování soudní ochrany základních práv občana zaplacením soudního poplatku
(„diskriminování poplatkovou povinností“) v rozporu s ústavním právem na soudní ochranu. Takovou
námitku ovšem Nejvyšší správní soud považuje za nepřípadnou. Ostatně i podle judikatury
Ústavního soudu platí, že „Úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní provedená zákonem České
národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, představuje jeden
ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod (dále jen „Listina“). Stanovil-li totiž zákon i v tomto směru pevná pravidla umožňující přístup k soudu
také splněním v něm obsažených podmínek, potom tyto podmínky musí respektovat nejen ten, kdo se dovolává
práva na soudní ochranu, ale také stát prostřednictvím orgánu soudní moci.“ – viz nález Ústavního soudu
ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 162/99.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty první s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu