ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.155.2011:116
sp. zn. 6 Ads 155/2011 - 116
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 9, Šumperk,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha
2, o přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 21. 2. 2008,
č. j. KUOK 17830/2008, sp. zn. KÚOK/15998/2008/OSV - SP/481/SSP - 20, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2011, č. j. 38
Cad 4/2008 - 78,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Františku Drlíkovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 960 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí - nyní je ve smyslu platné právní
úpravy žalovaným Ministerstvo práce a sociálních věcí - č. j. KUOK 17830/2008 ze dne
21. 2. 2008, sp. zn. KÚOK/15998/2008/OSV - SP/481/SSP - 20, o nároku na dávku státní
sociální podpory – příspěvek na bydlení. Napadeným rozhodnutím žalovaný na základě odvolání
účastníka řízení potvrdil rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku, pracoviště státní sociální podpory,
pobočka Zábřeh, vyhotovené dne 6. 2 2008, č. j. 2286/7/SUC - 1/4, kterým byla žalobci
odejmuta dávka státní sociální podpory – příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2007,
a po provedeném řízení podle ustanovení §90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů, odvolání zamítl.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem Ostravě ze dne 31. 1. 2011, č. j. 38 Cad 4/2008 - 78,
žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 17830/2008 ze dne 21. 2. 2008,
sp. zn. KÚOK/15998/2008/OSV - SP/481/SSP - 20, zamítl, neboť neshledal nezákonnost
napadeného rozhodnutí žalovaného.
Krajský soud v Ostravě vycházel z následujícího skutkového stavu:
Prvostupňový orgán Úřad práce v Šumperku, pracoviště státní sociální podpory, pobočka
Zábřeh, rozhodnutím ze dne 6. 2. 2008, č. j. 2286/7/SUC - 1/4, rozhodl o odejmutí dávky státní
sociální podpory – příspěvek na bydlení žalobci ode dne 1. 10. 2007.
Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že dne 10. 10. 2007 doložil žalobce prohlášení
osob o příjmech rozhodných pro nárok na dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení
po 30. 9. 2007, přičemž posuzovanými osobami byli jeho manželka A. M., dcera L. M. a vnuk M.
M. V prohlášení dále uvedl, že neměl žádné příjmy započitatelné pro účely přiznání dávky. Česká
správa sociálního zabezpečení sdělila správnímu orgánu I. stupně, že žalobci uvolňuje výplatu
částečného invalidního důchodu od 2. 12. 2003 a dále, že žalobci vyplatila na dávkách
důchodového pojištění částku 209 817 Kč (šlo o doplatek důchodu za období od 3. 8. 2004 do 1.
10. 2007 ve výši 203 997 Kč vyplacený dne 11. 9. 2007 a důchod žalobce za období od 2. 10.
2007 do 1. 11. 2009 ve výši 5820 Kč, vyplacený dne 26. 9. 2007). Dceři žalobce L. M. byla
vyplacena dávka státní sociální podpory – rodičovský příspěvek ve výši 22 746 Kč, M. M. byla
vyplacena dávka – přídavek na dítě – ve výši 1488 Kč. Manželce žalobce A. M. nebyl vyplacen
žádný příspěvek, jmenovaná nevykázala žádný příjem započitatelný pro dávku příspěvek na
bydlení od 1. 10. 2007.
Důvodem pro odejmutí příspěvku na bydlení byla podle prvoinstančního správního
orgánu skutečnost, že doložený měsíční průměr příjmů žalobce a jeho rodiny za rozhodné
období 3. čtvrtletí roku 2007 činil 78 017 Kč a součin zákonného koeficientu 0,30 a rozhodného
příjmu činil 23 405,10 Kč. Tato částka je vyšší než částka normativních nákladů na bydlení,
která činila 5978 Kč.
V ustanovení §24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění platném
do 31. 12. 2007, jsou dány podmínky nároku na příspěvek na bydlení. Z ust. §5 odst. 1
téhož zákona vyplývá, že příjmy pro účely státní sociální podpory jsou dávky důchodového
pojištění.
Podle ust. §52 zákona č. 117/1995 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2007 změní-li se
v období, na něž byla dávka přiznána, okruh společně posuzovaných osob nebo jiné skutečnosti
rozhodné pro nárok na dávku nebo jeho výši, posoudí se nárok na dávku a její výši ke dni,
ke kterému k takové změně došlo. Podle §53 odst. 3 písm. b) téhož zákona došlo-li k novému
posouzení nároku na dávku nebo její výši, dávka se odejme, její výpkata se zastaví
nebo se její výše sníží, a to ode dne následujícího po dní, jímž uplynulo období, za které již byla
dávka vyplacena.
V případě žalobce byl nárok na příspěvek na bydlení od 1. 10. 2007 posuzován
podle ust. §4 odst. 6 zákona o životním a existenčním minimu. Žalobce byl posuzován společně
se svojí manželkou A. M., dcerou L. M. a vnukem M. M. Příjem rodiny žalobce činil za 3. čtvrtletí
roku 2007 částku 234 051 Kč, když šlo o poukázané dávky důchodového pojištění žalobce ve výši
209 817 Kč, dále o částku 22 746 Kč – rodičovský příspěvek poukázaný L. M. a 1488 Kč
přídavek na dítě, poukázaný vnukovi žalobce M. M.
Podle ust. §4 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2007, činil průměrný
měsíční příjem rodiny částku 78 017 Kč (234 051 : 3 = 78 017 Kč) a součin toho rozhodného
příjmu a koeficientu 0,30 činil 23 405 Kč. Podle ust. §26 odst. 1 písm. b) zákona činily
normativní náklady na bydlení 5 978 Kč.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 2. 2008, č. j. KUOK 17830/2008,
sp. zn. KÚOK/15998/2008/OSV - SP/481/SSP - 20, na základě odvolání účastníka řízení
potvrdil rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku, pracoviště státní sociální podpory, pobočka
Zábřeh, vyhotovené dne 6. 2. 2008, č. j. 2286/7/SUC - 1/4, kterým byla žalobci odejmuta dávka
státní sociální podpory – příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2007, a po provedeném řízení
podle ustanovení §90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
odvolání zamítl.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl Krajský soud v Ostravě k závěru
o nedůvodnosti podané žaloby. Správní orgány rozhodly v souladu se zákonem, když dospěly
k závěru, že nárok na příspěvek na bydlení žalobci od 1. 10. 2007 zanikl. Soud
proto v tomto ohledu uzavřel, že neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného,
a proto žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2008, č. j. KUOK 17830/2008,
sp. zn. KÚOK/15998/2008/OSV - SP/481/SSP - 20, zamítl.
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2011, č. j. 38 Cad 4/2008 - 78. V podání téměř
nečitelného obsahu stěžovatel namítl, že rozsudek byl vynesen v jeho nepřítomnosti
a bez jeho souhlasu, krajský soud se neřídil právním názorem a závaznými pokyny Nejvyššího
správního soudu. Kasační stížnost je podávána podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s.
a podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Dále stěžovatel uvedl, že soud porušil stěžovatelova práva
zaručená Ústavou ČR – čl. 3, čl. 4, čl. 10 a čl. 96 odst. 1, a Listinou základních práv a svobod –
čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 1, čl. 30 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2. Současně
stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení „jeho“ advokáta
Mgr. Františka Drlíka pro řízení o kasační stížnosti. Usnesením krajského soudu ze dne
17. 2. 2010, č. j. 38 Cad 4/2008 - 51, byl žalobci ustanoven zástupcem pro žalobní řízení advokát
Mgr. František Drlík, který žalobce zastupuje i v řízení o kasační stížnosti. Ustanovený zástupce
byl usnesením krajského soudu ze dne 3. 8. 2011, 38 Cad 4/2008 - 93, vyzván k doplnění podání
ve věci kasační stížnosti stěžovatele směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
31. 1. 2011, č. j. 38 Cad 4/2008 - 78, a uvedení v jakém rozsahu a z jakých důvodů je kasační
stížnost podávána a kdy bylo stěžovateli napadené rozhodnutí doručeno. Ustanovený zástupce
k výzvě soudu uvedl, že rozsudek doručený 28. 2. 2011 napadá v celém rozsahu výroku
a toliko zopakoval tvrzení stěžovatele, že rozsudek byl vydán neveřejně, v jeho nepřítomnosti.
K důvodům kasační stížnosti zástupce stěžovatele výslovně uvádí podle pokynu svého klienta,
že kasační stížnost podává z důvodů daných ustanovením §103 odst. 1, písm. a), b) c) a d) s. ř. s.
a podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle názoru stěžovatele s odkazem na §8 odst. 1 s. ř. s.
je napadené rozhodnutí vydáno vyloučeným soudcem, který již rozhodoval opět neveřejnými
rozsudky v prvotním soudním řízení, a který pouze opisuje původní argumentaci, která absolutně
není pravdivá a nelze se s ní ztotožnit. Stěžovatel rovněž konstatoval, aniž by konkretizoval
svá tvrzení, že soud porušil práva stěžovatele zaručená Ústavou ČR – čl. 96 odst 2 a Listinou
základních práv a svobod – čl. 30 odst. 2, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2. Tato práva
jsou podle mínění stěžovatele závazná a mají přednost před zákonem a argumentací soudu. Soud
je povinen projednat věc v přítomnosti stěžovatele. Krajský soud v Ostravě porušil
při svém rozhodování §39 odst. 1 a §64 s. ř. s., a §83 odst. 1, 2 písm. d) a §103 o. s. ř. Dále
namítl, že Krajský soud v Ostravě v dalších cca 100 řízeních, obsahově s touto věcí shodných,
argumentuje neustále stejně a vydává rozsudky, aniž by proběhlo jednání ve věci. Stěžovateli je
tak odepřeno právo jednat před soudy a předkládat důkazy. Tato řízení měla být spojena,
neboť se jedná o žaloby podávané ze strany stěžovatele v důsledku odepření práva
na zabezpečení ve stavu hmotné nouze. Ustanovený zástupce uvádí, že mu byl jeho klientem
udělen výslovný pokyn k tomu, aby uvedenou argumentaci do doplnění kasační stížnosti zahrnul.
Svá tvrzení pak stěžovatel prokazuje přiloženými listinami s tím, že vše podstatné je vyznačeno.
S ohledem na tyto skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel výslovně namítá
důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. a podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.,
v doplnění kasační stížnosti uvádí dle pokynu stěžovatele ustanovený zástupce důvod
tytéž důvody. Jak lze dovodit z obsahu podání, jsou namítány důvody odpovídající §103 odst. 1
písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2
a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však
nesprávně vyložena. Nejvyšší správní soud neshledává tuto námitku důvodnou. Podle Nejvyššího
správního soudu krajský soud správně posoudil právní otázku a neshledal nezákonnost
rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno v odvolacím řízení rozhodnutí orgánu I. stupně.
Ostatně stěžovatel ani neuvádí, v čem konkrétně spatřuje nezákonnost rozhodnutí krajského
soudu.
Stěžovatel dále uplatnil důvod kasační stížnosti odpovídající §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je
s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl
zrušit. Ani tuto námitku neshledává Nejvyšší správní soud důvodnou. Stěžovatel v tomto ohledu
namítá, že správní orgány nesprávně a nedostatečně zjistily skutkový stav věci, když bylo
rozhodnuto o odnětí dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení a stěžovateli bylo
odepřeno právo na zabezpečení ve stavu hmotné nouze. Nejvyšší správní soud neshledal,
obdobně jako to již neshledal krajský soud, že by v řízení před žalovaným byla porušena
stěžovatelova procesní práva a ustanovení o řízení před správními orgány. Pokud stěžovatel
odkazoval, a to bez jakékoliv konkretizace či upřesnění na jednotlivá ustanovení Ústavy, Listiny
základních práv a svobod, s. ř. s. či o. s. ř., pak z jejich pouhého výčtu nelze nijak dovodit,
zda k jejich tvrzenému porušení došlo či nikoliv a námitka jejich porušení je proto nedůvodná.
Třetím okruhem námitek stěžovatele odpovídajícím důvodům podle §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. bylo přesvědčení stěžovatele, že řízení před soudem bylo zmatečné, neboť je
vydáno vyloučeným soudcem podle §8 odst. 1 s. ř. s., který již rozhodoval opět neveřejnými
rozsudky v prvotním soudním řízení. V dané věci podle rozvrhu práci rozhodovala soudkyně
Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Ježoviczová, která nebyla vyloučena z projednávání
a rozhodování této věci, jak bylo rozhodnuto pravomocným usnesením Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. Nao 79/2010 - 64. Ani tato námitka nebyla shledána důvodnou,
neboť důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (myšleno u soudu téhož stupně).
Další stížnostní námitkou stěžovatel uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li taková vada mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Důvodem kasační stížnosti podle stěžovatele v tomto ohledu je skutečnost, že soud rozhodl
neveřejně, v jeho nepřítomnosti. Právo na veřejné projednání nebylo žalobci odepřeno vzhledem
k tomu, že ve věci bylo nařízeno jednání na den 31. 1. 2011, žalobci bylo 28. 12. 2010 řádně
doručeno předvolání k jednání, k němuž se žalobce nedostavil. Soud neshledal důvody
pro odročení jednání ve smyslu §50 s. ř. s. na základě nesrozumitelného podání stěžovatele
ve věci žádosti o odročení jednání - dopis ze dne 3. 1. 2011, jenž je doložen na č. l. 69 - 70
soudního spisu, a proto jednal v nepřítomnosti žalobce podle ust. §49 odst. 3 s. ř. s. Rovněž
tato námitka nebyla shledána důvodnou. K námitce, že všechny věci stěžovatele měly být spojeny
ke společnému projednání, se uvádí, že podle §39 odst. 1 s. ř. s. samostatné žaloby směřující
proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda
senátu usnesením spojit ke společnému projednání. Pouze obecně lze uvést, že v nespojení
této projednávané věci s ostatními není možno spatřovat důvod nezákonnosti napadeného
rozsudku krajského soudu.
K námitce stěžovatele uvedené v reakci na poučení o složení senátu Nejvyššího správního
soudu, že soudci Nejvyššího správního soudu jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
této jeho věci, lze toliko konstatovat, že podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou
též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. O takový případ by se jednalo, kdyby se v daném případě
některý ze soudců Nejvyššího správního soudu podílel na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení u krajského soudu; nic takového však
stěžovatel ani netvrdí. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (myšleno u soudu
téhož stupně). Námitka vzhledem k uvedenému nebyla shledána důvodnou.
Důvodnou nebyla shledána ani další námitka stěžovatele, že se Krajský soud v Ostravě
neřídil právním názorem a závaznými pokyny Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel neuvádí,
jakým konkrétním pokynem či právním názorem se krajský soud měl řídit, a to za situace,
kdy v projednávané věci Nejvyšší správní soud nerozhodoval a nerušil rozhodnutí krajského
soudu, jenž by byl při dalším rozhodování vázán závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu, a důvodem k podání kasační stížnosti by ve smyslu platné právní úpravy mohla
být námitka, že se krajský soud závazným právní názorem Nejvyššího správního soudu neřídil.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že k věcným důvodům, které vedly Krajský soud
v Ostravě k zamítnutí žaloby, se stěžovatel nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v postupu Krajského soudu v Ostravě nebylo shledáno
pochybení, a proto vzhledem k výše uvedenému byla kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítnuta jako nedůvodná.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo
žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci
ze zákona vyloučeno.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 38 Cad 4/2008 - 51 ze dne
17. 2. 2010 pro řízení o žalobě před krajským soudem ustanoven zástupcem advokát
Mgr. František Drlík, který stěžovatele zastupuje i v řízení o kasační stížnosti; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
přiznal ustanovenému advokátovi, jenž k výzvě soudu odměnu nevyčíslil, odměnu za zastupování
v řízení o kasační stížnosti podle obsahu spisu za jeden úkon právní služby v částce 500 Kč
podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů,
a to za doplnění kasační stížnosti ze dne 12. 9. 2011, a jeden režijní paušál ve výši 300 Kč
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty,
jak je soudu známo, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je
tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená
podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 160 Kč. Ustanovenému zástupci
se tedy přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 960 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu