ECLI:CZ:NSS:2012:6.AZS.21.2011:80
sp. zn. 6 Azs 21/2011 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Jakuba Camrdy
a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) O. B., b) nezl. G. O., zastoupen zákonnnou
zástupkyní ad a), oba právně zastoupeni Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, se sídlem Ječná
548/7, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2009,
č. j. OAM - 402/VL - 18 - 08 - 2009, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobců ad a) a
b) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2011, č. j. 64 Az 37/2009 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně ad a) brojí včasnou kasační stížností jménem svým a svého nezletilého syna –
žalobce ad b) proti shora označenému rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2009, č. j. OAM - 402/VL - 18 - 08 - 2009, o zamítnutí
žádosti žalobců ad a) a ad b) o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Krajský soud v Ostravě po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozhodnutí
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále
jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí žalobkyně ad a) /dále též „stěžovatelka“/ výslovně
důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen
„s. ř. s.“).
Nutno uvést, že jako důvod žádosti ze dne 15. 6. 2009 o udělení mezinárodní ochrany,
kterou stěžovatelka podala jménem svým a svého nezletilého syna narozeného X, uvedla rodinné
problémy s vlastním otcem, který ji nutil ke sňatku s mnohem starším mužem, což odmítala.
S matkou se proto dohodla, že odjede do zahraničí, což učinila v roce 2005. Legálně pracovala
v České republice, ale zaměstnavatel jí opomněl prodloužit vízum, proto se v roce 2007 vrátila do
Mongolska, aby si tam zajistila nové doklady a následně opět přicestovala do ČR. Pracovní vízum
se pokoušela změnit na vízum za účelem podnikání, jež jí nebylo uděleno, neboť žádost podala
opožděně. Stěžovatelce bylo uděleno správní vyhoštění na dobu tří měsíců, a protože byla v této
situaci bezradná, tak se rozhodla požádat o udělení mezinárodní ochrany. Při pohovoru, který byl
se stěžovatelkou proveden 18. 6. 2009, uvedla totožné důvody, pro něž žádá o udělení
mezinárodní ochrany v České republice. Stěžovatelka uvedla rodinné problémy s vlastním otcem,
s nímž si nerozuměla a jenž bezdůvodně napadal ji i její matku a sourozence, a který ji nutil ke
sňatku s mnohem starším mužem. S matkou se proto dohodla, že odjede do zahraničí, což učinila
v říjnu roku 2005. Legálně pracovala v České republice, ale zaměstnavatel jí opomněl prodloužit
vízum, proto se 30. 3. 2007 vrátila do Mongolska, aby si tam zajistila nové doklady a následně
opět přicestovala do ČR 8. 8. 2007. Prokázala se pracovním vízem platným do 31. 3. 2008, které
si prodloužila do 31. 3. 2009. V ČR se jí narodilo dítě - žalobce ad b), které má mongolské státní
občanství, ale jeho otec je státní příslušník ČR, o němž ví pouze to, že se jmenuje H., narodil se
v roce 1980 a žije někde v Praze. Pracovní vízum se stěžovatelce nepodařilo změnit na vízum za
účelem podnikání, nebylo jí uděleno, neboť žádost podala opožděně. Na území ČR v té době
pobývala bez platných dokladů a bylo jí uděleno správní vyhoštění na dobu tří měsíců. Jelikož
platnost víza skončila, nebyly jí vypláceny přídavky na dítě, nebyla schopná platit nájem, a proto
se rozhodla vyřešit vzniklou situaci žádostí o mezinárodní ochranu. V ČR chce legalizovat svůj
pobyt a chce tady žít i nadále společně se svým dítětem a pracovat. Do země původu -
Mongolska se navrátit nechce kvůli obavám z jednání svého otce, v zemi původu jiné problémy
neměla.
V kasační stížnosti pak stěžovatelka s odkazem na obsah odůvodnění napadeného
rozsudku napadá tento rozsudek v rozsahu výroku o zamítnutí žaloby z důvodů podávaných
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky, vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi
v rozporu, a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost rozsudku
z důvodů, že se krajský soud nevypořádal se žalobními body a nebylo reagováno na námitku
pronásledování ze strany otce stěžovatelky. Uvádí dále, že soud vůbec nereagoval na námitku
zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1
písm. f) zákona o azylu, kterou žalovaný správní orgán aplikoval příliš extenzivně, a rozhodl,
že žalobkyně ad a) neuvádí žádné skutečnosti svědčící o tom, že může mít nárok na azyl
nebo doplňkovou ochranu. Má za to, že posouzení důvodů žalobkyně ad a) mělo být rozhodnuto
ve standardním řízení, protože domácí násilí ze strany otce může představovat pronásledování
z důvodů pohlaví stěžovatelky, popř. z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině. Navíc
žalobkyně ad a) uvedla, že otce jejího nezletilého dítěte - žalobce ad b) je český občan,
a toto tvrzení, jakkoli se následně ukázalo, že neodpovídá biologické realitě, představovalo samo
o sobě skutečnost nasvědčující hrozbě vážné újmy podle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.
Pokud by totiž dítě bylo nuceno vycestovat do Mongolska dříve, než bude vyjasněna otázka
otcovství, představovalo by to vážný zásah do práv tohoto dítěte přiznaných mu Úmluvou
o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvou o právech dítěte. Stěžovatelka dále
namítá nesoulad se zásadami právního státu spočívající v tom, že o žádosti nezletilého - žalobce
ad b) bylo rozhodnuto správním orgánem i soudem tak, že se vyjadřují pouze k situaci matky -
žalobkyně ad a) a vůbec se nevyjádřili k situaci nezletilého žalobce ad b). Vzhledem k tomu,
že situace nezletilého žalobce ad b) může být odlišná od situace jeho matky - žalobkyně ad a), měl
se podle mínění stěžovatelky správní orgán i soud zabývat zmíněným zvlášť. Z uvedených
důvodů stěžovatel navrhuje, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu
řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný správní orgán popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a stejně
tak i napadený rozsudek krajského soudu, byly podle jeho názoru vydány v souladu se zákony.
Žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání ve věci žádosti o udělení
mezinárodní ochrany, na výpovědi učiněné během správního řízení a na vydané rozhodnutí.
Žádost o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná v souladu
s ustanovením §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť stěžovatelka neuvedla žádné
skutečnosti svědčící o tom, že by v zemi původu - v Mongolsku mohla být vystavena
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu nebo že by jí hrozilo nebezpečí vážné
újmy ve smyslu §14b citovaného zákona, rovněž nebyly shledány důvody pro udělení doplňkové
ochrany ve smyslu ustanovení §14a zákona o azylu. K námitce, že o situaci žalobce ad b) -
nezletilého syna žalobkyně ad a) nebylo rozhodnuto samostatně, uvedl žalovaný, že nebyly
shledány důvody a žádné skutečnosti bránící tomu, aby žádost o udělení mezinárodní ochrany
podaná jménem obou žalobců byla projednána ve společném řízení. Azylový příběh nezletilého
žalobce se odvíjí od azylového příběhu jeho matky. Námitka samostatného řízení byla uplatněna
stěžovatelkou až v kasační stížnosti. Žalovaný správní orgán dále uvedl v závěru vyjádření,
že institut mezinárodní ochrany nelze chápat jako jeden z prostředků k legalizaci pobytu cizince
na území České republiky a nelze jej tedy využít jako „náhradní řešení“ v případech, kdy cizinec
nesplňuje podmínky pro získání některé z forem pobytu na území ČR ve smyslu zákona o pobytu
cizinců. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti
pro její nedůvodnost.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je
tedy přípustná, a to s výjimkou té části, jak bude dále uvedeno.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatelka argumentuje kasačními důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování
jejích azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně
jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005
nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. Ke kasačním důvodům podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud uvádí, že vadu řízení před správním orgánem lze shledávat, pokud skutková
podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spisech nebo je
se spisy v rozporu, popřípadě byly při jejím zjišťování porušeny procesní předpisy. Skutková
podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu,
pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spisu
obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata
nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Takové vady řízení
však nebyly zjištěny. Námitka stěžovatelky, že se krajský soud nevypořádal s námitkami
uvedenými v žalobě, a nezaujal žádné stanovisko k námitce týkající se pronásledování ze strany
otce žalobkyně ad a), jež by mohlo být pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální
skupině či z důvodu pohlaví, popř. znamenat nelidské či ponižující jednání, nebyla shledána
důvodnou. Postup krajského soudu tak nebyl v rozporu se zákonem a nedošlo k naplnění
důvodů kasační stížnosti uvedených v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
K námitce stěžovatelky, že správní orgán měl její osobní situaci podřadit důvodům
obsaženým v ust. §12 zákona o azylu a nikoliv ustanovení §16 zákona o azylu, odkazuje Nejvyšší
správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130,
publikován jako č. 244/2004 Sbírky rozhodnutí NSS.
Obava z jednání ze strany soukromých osob není bez dalšího důvodem pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Azs 22/2004.
Rovněž tak snaha legalizovat pobyt na území České republiky není zákonným důvodem
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44.
K námitce, že mělo být přihlédnuto k tvrzené skutečnosti, že pokud by nezletilé dítě bylo
nuceno vycestovat do Mongolska dříve, než bude vyjasněna otázka otcovství, představovalo
by to vážný zásah do práv tohoto dítěte přiznaných mu Úmluvou o ochraně lidských práv
a základních svobod a Úmluvou o právech dítěte, Nejvyšší správní soud uvádí, že tato námitka
je irelevantní. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že z rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 9. 2. 2001, č. j. 28 Az 38/2010 - 43, bylo zjištěno, že uvedeným
rozsudkem byla zamítnuta žaloba otce nezletilého - žalobce ad b). Sama stěžovatelka v kasační
stížnosti uvádí, že její tvrzení, že otcem jejího nezletilého dítěte je neznámý český občan,
neodpovídá biologické realitě.
Námitkou, že o situaci žalobce ad b) - nezletilého syna žalobkyně ad a) nebylo
rozhodnuto samostatně, se Nejvyšší správní soud ve smyslu platné právní úpravy podle §104
odst. 4 s. ř. s. nezabýval, neboť tato námitka byla uplatněna až v kasační stížnosti, nikoliv v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. /za použití
§120 s. ř. s./, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu