ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.63.2012:47
sp. zn. 7 As 63/2012 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Mgr. M. D.,
proti žalovanému: Rektor Univerzity Karlovy v Praze, se sídlem Ovocný trh 5, Praha 1, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2012, č. j. 11 A
33/2010 – 172,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal
zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2012, č. j. 11 A 33/2010 – 172,
kterým bylo rozhodnuto o opravě výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 16. 1. 2012, č. j. 11 A 33/2010 - 140 tak, že měl správně znít: „III. Žalovaný je povinen
zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 3.960 Kč do třiceti dnů od právní moci
rozsudku“. Protože současně s podáním kasační stížnosti nebyl zaplacen soudní poplatek
podle ust. §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“), Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením
ze dne 14. 8. 2012, č. j. 7 As 63/2012 – 37, ke splnění poplatkové povinnosti a stanovil mu
k tomu přiměřenou lhůtu. Zároveň jej vyzval k předložení plné moci udělené advokátovi nebo
předložení dokladu o svém vysokoškolském právnickém vzdělání, neboť nebyla splněna
podmínka ust. §105 odst. 2 s. ř. s., že stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem nebo mít vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 23. 8. 2012 a lhůta k zaplacení soudního
poplatku uplynula dne 30. 8. 2012. V přípisu z téhož dne stěžovatel uvedl, že kasační stížnost
směřuje výhradě proti nesprávně vyčíslené náhradě nákladů řízení, a proto podle jeho názoru
nepodléhá poplatkové povinnosti, neboť se uplatní bod 13. položky 22 Sazebníku soudních
poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích (dále jen „sazebník“). Podle tohoto
bodu se poplatek nevybere za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jen procesní
povahy, zejména proti rozhodnutí o zastavení řízení, odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení,
odmítnutí odporu či námitek, odmítnutí odvolání nebo proti rozhodnutí soudu o nákladech
řízení. Stěžovatel dovozuje, že by toto ustanovení mělo být analogicky použito i na řízení
o předmětné kasační stížnosti, přestože se formálně nejedná o odvolání. Ponechal však na úvaze
soudu, zda uvedenému argumentu přisvědčí nebo zastaví řízení pro nezaplacení soudního
poplatku.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že položky 22 bodu 13. sazebníku se v dané věci
analogicky neuplatní. Jednotlivé položky sazebníku upravují relativně samostatně výši poplatků
za jednotlivá řízení a za jednotlivé úkony prováděné soudy a jejich správou. Přitom je zohledněna
povaha jednotlivých řízení či úkonů. V položce 22 je upraven poplatek za odvolání v občanském
soudním řízení, zatímco poplatek za kasační stížnost je upraven v položce 19 sazebníku. Je tedy
zřejmé, že zákonodárce z hlediska systematiky právní úpravy zařadil všechny soudní poplatky
za odvolání (včetně případů, kdy se poplatky nemají vybírat, uvedených v bodě 13. položky 22)
do jedné položky, zatímco poplatky za řízení o kasační stížnosti do položky jiné (v níž žádná
výjimka obdobná výjimce v bodě 13. položky 22 není uvedena). Obecně platí, že analogii lze užít
za účelem zaplnění nezamýšlené mezery v existujících právních pravidlech, jestliže v právní
úpravě absentuje pravidlo chování pro určitý typ případů, i když je s ohledem na smysl a účel
úpravy, záměr zákonodárce, potřebu ústavně konformního výkladu jednoduchého práva
či z jiných relevantních důvodů zřejmé, že takové pravidlo má existovat. Pak lze užít pro daný typ
případů obdobně právního pravidla vztahujícího se na případy svojí povahou a podstatou
nejpodobnější. Výše popsaná právní úprava však nezamýšlenou mezeru v existujících právních
pravidlech (zde zakotvených v zákoně) neobsahuje. Naopak, z její systematiky jasně vyplývá,
že zatímco u odvolání zákonodárce zamýšlel určitou jejich podmnožinu bez dalšího osvobodit
od soudních poplatků, u kasační stížnosti žádnou takovou podmnožinu případů osvobodit
nechtěl a jeho záměrem bylo podrobit poplatkové povinnosti, pokud zákon výslovně nestanoví
jinak.
Judikatura Nejvyššího správního soudu sice dovodila, že výjimka z povinnosti zaplatit
soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti přesto v některých případech existuje, a to v řízení
o přezkumu rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
poté, co žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz) a u kasačních
stížností (za právní úpravy účinné do 31. 12. 2011) proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí
kasační stížnosti pro nesplnění procesní podmínky zastoupení advokátem v případech, kdy tato
podmínka nebyla stěžovatelem splněna pro jím tvrzenou nemajetnost a krajský soud jej přitom
pro řízení o kasační stížnosti neosvobodil od soudních poplatků (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, www.nssoud.cz). V uvedených
typech případů však judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že „(…) povaha rozhodnutí
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje, aby (…)
bylo možno nedostatek podmínky uhrazeného soudního poplatku považovat za překážku, jež by bránila vydání
rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí,
jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku
pro kasační řízení vedlo k vlastnímu popření cíle, jejž účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo
by řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je
posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení předchozího řízení v důsledku nesplnění právě této povinnosti
ze strany stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek“ (viz citovaný rozsudek ze dne 21. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77).
Obdobnou výjimku však nelze konstituovat pro soudní poplatky za kasační stížnosti
proti všem procesním rozhodnutím krajského soudu. Povaha takových rozhodnutí totiž nevede
k zacyklení řízení, jak tomu může být v případech, kdy jádrem sporu, byť v různých procesních
konstelacích, je otázka, zda stěžovatel má nárok na osvobození od soudních poplatků. Ani jiné
aspekty tzv. procesních rozhodnutí nejsou důvodem pro aplikaci uvedené výjimky. Kasační
stížnost je mimořádný opravný prostředek a jakkoli v řízení o ní mohou být v řadě případů
meritem pouze otázky týkající se řízení před krajským soudem, má zůstat opravným prostředkem
typově spíše výběrovým, zpravidla méně často vedeným než řízení odvolací. Proto je třeba
respektovat jasně vyjádřenou a prima facie ústavně konformní vůli zákonodárce, že žádná
podmnožina kasačních stížností (vyjma těch, na něž pamatuje zákon) nemá být obecně
od soudního poplatku osvobozena. Ani k použití analogie, ani k vytvoření soudcovského
právního pravidla, které by v případě kasační stížnosti proti opravnému usnesení krajského soudu
týkajícímu se výroku o náhradě nákladů řízení umožňovalo osvobodit stěžovatele od povinnosti
zaplatit soudní poplatek, není tedy důvodu.
Stěžovatelova argumentace v kasační stížnosti obsahuje logické slabiny. Stěžovatel
dovozuje, i zvýrazněním příslušné části ustanovení položky 22 bodu 13. sazebníku, že jeho
kasační stížnost směřuje pouze proti usnesení o nákladech řízení. Pokud by tomu tak bylo, pak by
se jednalo o kasační stížnost nepřípustnou. Právní úprava přípustnosti odvolání proti rozhodnutí
o nákladech řízení v občanském soudním řízení a přípustnosti kasační stížnosti proti výroku
o nákladech řízení se totiž zásadně liší. Zatímco odvolání v občanském soudním řízení proti
rozhodnutí o nákladech řízení, resp. pouze proti výroku rozhodnutí o nákladech řízení, obecně
přípustné je (§201, §202 odst. 1 a contrario o. s. ř.), zatímco podle ust. §104 odst. 2 s. ř. s. je
nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo
proti důvodům rozhodnutí soudu. Dále je nutno podotknout, že podle odst. 2 písm. b)
citovaného ustanovení je nepřípustná také kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž se pouze
upravuje vedení řízení. Nepřípustnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud postupem podle
ust. §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítne. Podle ust. §6a odst. 4 zákona
o soudních poplatcích se poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá, jestliže soud návrh
na zahájení řízení před prvním jednáním odmítne. Posuzovaná kasační stížnost však nepřípustná
není. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „[p]roti opravnému usnesení
podle §54 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná, a to i v případě, že byl opravován výrok o náhradě
nákladů řízení; předmětem přezkumu však je pouze splnění podmínek pro provedení opravy“
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006 - 123,
publ. pod č. 1177/2007 Sb. NSS, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud tedy nepovažuje
opravné usnesení za rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost je tudíž
přípustná, neboť se nejedná ani o kasační stížnost jen proti výroku o nákladech řízení,
ani o kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. I kdyby tedy vůbec
bylo na místě o analogii v daném případě uvažovat (shora bylo vyloženo, že tomu tak není),
osvobození od soudního poplatku by stejně nepřicházelo v úvahu, neboť stěžovatelova kasační
stížnost nemá povahu obdobnou či alespoň podobnou povaze těch rozhodnutí podle bodu
13. položky 22 sazebníku, pro která platí paušální osvobození od soudních poplatků za odvolání
proti nim.
Protože stěžovatel nezaplatil soudní poplatek z kasační stížnosti ani při jejím podání,
ani na výzvu soudu, ač byl poučen o následcích s tím spojených, Nejvyšší správní soud řízení
o kasační stížnosti podle ust. §47 písmeno c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích zastavil.
Podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 13. září 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu