ECLI:CZ:NSS:2012:8.AZS.18.2012:46
sp. zn. 8 Azs 18/2012 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: V. H., zastoupeného
JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666, Hradec Králové proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 4. 2011, čj. OAM-369/ZA-06-PA03-2010, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2012, čj. 28 Az 15/2011 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovenému advokátovi žalobce JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2880 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 6. 4. 2011, čj. OAM-369/ZA-06-PA03-2010, žalovaný neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
II.
2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
který ji rozsudkem ze dne 30. 1. 2012, čj. 28 Az 15/2011 - 57, zamítl.
3. Krajský soud se ztotožnil s žalovaným, že žalobce nesplňoval podmínky pro udělení azylu
ani doplňkové ochrany. Závěry žalovaného byly přesvědčivé a logicky plynuly z celkového
posouzení případu. Soud poukázal na nevěrohodnost některých tvrzení žalobce a souhlasil
s žalovaným, že se žalobce snažil podáním žádosti o mezinárodní ochranu odvrátit nechtěný
návrat na Ukrajinu a legalizovat si pobyt na území České republiky. Pokud měl žalobce obavy
z možného nátlaku soukromých osob, mohl se obrátit na příslušné státní orgány. Žalobce
však opustil Ukrajinu, aniž vyčkal rozhodnutí týkajícího se dopravní nehody, při níž byl zraněn,
a rozhodnutí o jeho stížnosti podané v této věci. Namítl-li žalobce, že příslušné státní orgány
nečinily žádné kroky k vyšetření nehody, z informací o zemi původu vyplynulo, že na Ukrajině
existuje reálná možnost ochrany proti postupu policejních či jiných státních orgánů. S ohledem
na konkrétní tvrzení žalobce krajský soud považoval shromážděné informace o zemi původu
za dostatečně objektivní a aktuální.
4. Udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu podléhá správnímu uvážení
a rozsah soudního přezkumu je omezen. Krajský soud shledal posouzení této otázky žalovaným
v souladu se zákonem. Žalovaný byl seznámen se zdravotním stavem žalobce po amputaci dolní
končetiny a opatřil si dostatek podkladů. Ze shromážděných informací o zemi původu lze učinit
závěr o obecné dostupnosti lékařské péče, byť tyto informace byly zaměřeny převážně
na onkologickou léčbu. Podle krajského soudu bylo zřejmé, že by se žalobci dostalo lékařské péče
v obvyklém rozsahu, žalobce však opustil Ukrajinu dříve, než mu mohla být poskytnuta potřebná
lékařská péče či přiznán invalidní důchod. Vyšší kvalita lékařské péče v České republice nemůže
být sama o sobě důvodem pro udělení humanitárního azylu.
III.
5. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
6. Stěžovatel namítl, že závěry žalovaného ani krajského soudu neodpovídaly veškerým
skutečnostem, které v průběhu řízení vyšly najevo. V případě návratu na Ukrajinu by stěžovatel
byl ohrožen na životě i zdraví z důvodu účasti na dopravní nehodě. Účastníkem nehody byl
také syn primátora města Tyačeva, stěžovatel byl proto následně vydírán a nedostalo
se mu náležité pomoci ze strany státních orgánů (policie a prokuratury), na které se obrátil.
Žalovaný i krajský soud nesprávně posoudili možnost domáhat se ochrany a dodržování lidských
práv na Ukrajině a nezohlednili, že na Ukrajině existuje vysoká míra korupce.
7. Žalovaný posoudil nesprávně také dostupnost léčby a možné ohrožení zdraví stěžovatele
v případě, že by byl navrácen do země původu. Žalovaný vyšel pouze z obecných zpráv o zemi
původu, které se navíc zabývaly výhradně onkologickými onemocněními. Krajský soud nesprávně
dovodil, že stěžovatel nemůže být v případě návratu ohrožen na zdraví či životě. Pro takový
závěr krajský soud neměl žádný důkaz. Stěžovatel připustil, že v době rozhodování žalovaného
neměl tak závažné zdravotní problémy jako nyní, proto žalovaný nemohl tuto skutečnost
zohlednit. V řízení před krajským soudem však již bylo zjevné, že se zdravotní stav stěžovatele
zhoršuje, krajský soud proto pochybil, pokud se touto skutečností nezabýval a nezohlednil
judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 17. 10. 2011,
čj. 2 As 87/2011 - 49, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), podle které je v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních
svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) zamítnout žalobu, není-li záruka, že nedojde
k nucenému vycestování žadatele o mezinárodní ochranu dříve, než budou náležitě zohledněny
skutečnosti, které nastaly až po rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnou skutečností,
kterou měl krajský soud zohlednit, bylo zhoršení zdravotního stavu stěžovatele. Krajský soud
však pouze převzal odůvodnění žalovaného a ztotožnil se s ním, proto je napadený rozsudek
nepřezkoumatelný.
8. Dále stěžovatel namítl, že žalovaný neposoudil rodinné, ekonomické a sociální poměry
stěžovatele, zejm. v souvislosti s jeho zdravotním stavem. Žalovaný ani krajský soud
se nezabývali tím, zda stěžovatel bude schopen najít si zaměstnání a uhradit potřebnou léčbu.
Neexistence takové možnosti nebyla v řízení vyvrácena, což je v rozporu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího správního soudu, např. rozsudkem ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004 - 57.
9. Závěrem stěžovatel vyslovil přesvědčení, že kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje jeho vlastní zájmy. Požádal také o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
IV.
10. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis a napadené rozhodnutí.
Zdůraznil, že případnou nižší kvalitu zdravotní péče v zemi původu nelze považovat
za mimořádný důvod pro udělení humanitárního azylu. Ani zhoršený zdravotní stav v průběhu
soudního řízení není sám o sobě rozhodným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.
V.
11. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti
a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.
12. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. Soud neshledal ani tvrzenou nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura zdejšího soudu poskytuje
na námitky stěžovatele dostatečnou odpověď.
13. Nejvyšší správní soud se podrobně vyjádřil k podmínkám, které je třeba kumulativně
splnit pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu (viz např. rozsudky ze dne 28. 11. 2008,
čj. 5 Azs 46/2008 - 71, či ze dne 28. 5. 2009, čj. 5 Azs 36/2008 - 119) i doplňkové ochrany
podle §14a téhož zákona (viz např. rozsudek ze dne 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008 - 62).
Otázkou, do jaké míry žadatel o mezinárodní ochranu musí prokázat, že nemůže nebo není
ochoten využít ochrany země původu z důvodu pronásledování nebo nebezpečí vážné újmy
ze strany nestátních původců, se zdejší soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 16. 9. 2008,
čj. 3 Azs 48/2007 - 57, ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS, či výše
uvedeném rozsudku čj. 5 Azs 50/2008 - 62). S ohledem na obsah spisu a s ním spojená skutková
zjištění Nejvyšší správní soud neshledal při posouzení těchto podmínek žalovaným ani krajským
soudem zásadní pochybení, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
14. K námitce nesprávného posouzení dostupnosti léčby na Ukrajině a možného ohrožení
zdraví či života stěžovatele Nejvyšší správní soud připomíná, že na udělení azylu z humanitárních
důvodů není právní nárok a posouzení důvodů tvrzených žadatelem o mezinárodní ochranu
je otázkou správního uvážení žalovaného. Správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze
v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly
logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem
(blíže viz např. rozsudky ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 - 48, ze dne 11. 3. 2004,
čj. 2 Azs 8/2004 - 55, či ze dne 19. 5. 2004, čj. 5 Azs 60/2004 - 52). Nejvyšší správní soud
neshledal, že by v posuzované věci krajský soud vybočil z výše vytyčených mezí soudního
přezkumu způsobem, který by mohl mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
15. Odkaz stěžovatele na rozsudek zdejšího soudu čj. 2 As 87/2011 - 49 je nepřípadný.
Předně je třeba zdůraznit, že tento rozsudek se nezabýval podmínkami pro udělení mezinárodní
ochrany, ale rozhodnutím o nepovolení vstupu na území ČR na základě §73 odst. 4 písm. c)
zákona o azylu a s tím spojenou otázkou, zda zdravotní stav stěžovatele vyžadoval zahájení léčby,
kterou nebylo možné poskytnout v přijímacím středisku na letišti. Nejvyšší správní soud
opakovaně zdůraznil, že k prolomení zásady soudního řízení, podle níž soud vychází
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§75 odst. 1 s. ř. s.),
může dojít jen zcela výjimečně, např. tehdy, hrozilo-li by porušení čl. 2 či čl. 3 Úmluvy (blíže
viz např. rozsudek ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 Azs 15/2010 - 76). Možné porušení uvedených
ustanovení v nyní posuzované věci soud neshledal.
16. Stěžovatelův zdravotní stav ve spojení s úrovní zdravotní péče na Ukrajině nesplňuje
bez jakýchkoliv pochybností velmi přísné podmínky, které Evropský soud pro lidská práva
stanovil pro tzv. „humanitární případy“ v rozsudcích ze dne 2. 5. 1997, D. proti Spojenému království,
stížnost č. 30240/96, či ze dne 27. 5. 2008, N. proti Spojenému království, stížnost č. 26565/05
(srov. také např. rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 24. 6. 2003, Arcila Henao proti Nizozemsku,
stížnost č. 13669/03, či ze dne 25. 11. 2004, Amegnigan proti Nizozemsku, stížnost č. 25629/04).
K porušení Úmluvy by v tzv. „humanitárních případech“ mohlo dojít pouze tehdy, pokud by žadatel
o mezinárodní ochranu trpěl závažnou nemocí a zároveň by nedostatečnost zdravotní péče
v zemi původu dosahovala takové úrovně, kterou by bylo možné označit za mučení
nebo nelidské či ponižující zacházení (blíže viz rozsudek ze dne 9. 10. 2009,
čj. 6 Azs 34/2009 - 89).
17. Také závěry zdejšího soudu vyslovené v rozsudku čj. 6 Azs 235/2004 - 57,
na něhož stěžovatel odkázal, nijak nedopadají na nyní posuzovanou věc. V předmětném
rozhodnutí se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda opakovaná účast na demonstracích
a následná zadržení policií dosahují intenzity pronásledování, a otázkou rozložení důkazního
břemene v řízení o mezinárodní ochraně. Bez jakýchkoliv pochybností z něj nelze dovodit
povinnost žalovaného zjišťovat, zda žadatel o mezinárodní ochranu bude schopen najít
si po návratu do země původu zaměstnání a hradit potřebnou léčbu, jak stěžovatel tvrdil.
Tato otázka spadá do rámce správního uvážení při posouzení možnosti udělení humanitárního
azylu.
18. Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
19. Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nerozhodoval o žádosti stěžovatele o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, protože ten je dán ve věcech mezinárodní ochrany
ze zákona (viz §32 odst. 5 zákona o azylu).
20. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení podle obsahu spisů
nevznikly.
21. Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 20. 7. 2011, čj. 28 Az 15/2011 - 23,
ustanoven zástupcem advokát. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou
2100 Kč za jeden úkon právní služby (podání doplnění kasační stížnosti) a dále 300 Kč
jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s §7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 2400 Kč. Tuto částku pak soud
podle §57 odst. 2 s. ř. s. zvýšil o částku 480 Kč připadající na náhradu daně z přidané hodnoty,
kterou je ustanovený advokát z odměny za zastupování jako plátce povinen odvést. Částka
v celkové výši 2880 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. srpna 2012
JUDr. Jan Passer
předseda senátu