ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.64.2012:13
sp. zn. 9 As 64/2012 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. P., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2009, č. j. 183461/2009/KUSK, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2012, č. j. 8 A 34/2010 - 102,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud zastavil řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2009, č. j. 183461/2009/KUSK.
Žalobu proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel u Krajského soudu v Praze,
kde jí byla přidělena značka 44 A 8/2010. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2010,
č. j. 44 A 8/2010 - 3, postoupil věc městskému soudu jako soudu místně příslušnému, kde byla
dále vedena pod spisovou značkou 8 A 34/2010.
V průběhu žalobního řízení městský soud usnesením ze dne 15. 9. 2011,
č. j. 8 A 34/2010 - 78, nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků. Kasační stížnost
žalobce proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 20. 12. 2011,
č. j. 4 As 40/2011 - 88.
Usnesením ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 A 34/2010 - 99, městský soud vyzval stěžovatele
k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který činí 2 000 Kč, a to ve lhůtě deseti dnů od doručení
usnesení. Současně žalobce poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen,
bude řízení před soudem zastaveno. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 1. 2. 2012.
Stěžovatel v podání ze dne 3. 2. 2012 uvedl, že soudní poplatek odmítá uhradit, a poukázal
na svůj návrh na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona
o soudních poplatcích.
Městský soud usnesením ze dne 13. 2. 2012, č. j. 8 A 34/2010 - 102, řízení o žalobě proti
shora označenému rozhodnutí žalovaného zastavil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud zrekapituloval průběh řízení a konstatoval,
že s podáním žaloby nebyla splněna poplatková povinnost; soud žalobce vyzval k zaplacení
soudního poplatku a poučil jej o následcích nezaplacení. Městský soud uzavřel, že soudní poplatek
nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, a proto podle ustanovení §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a ustanovení §9
odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“), řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, ve které po shrnutí dosavadního
procesního průběhu žalobního řízení vytkl městskému soudu, že napadané usnesení není řádně
specifikováno a právně odůvodněno. Současně vyjádřil svůj nesouhlas s procesním postupem
Krajského soudu v Praze, který usnesením ze dne 2. 2. 2010, č. j. 44 A 8/2010 - 3, věc postoupil
městskému soudu a následně řízení o kasační stížnosti proti tomuto usnesení zastavil (usnesením
ze dne 11. 5. 2010, č. j. 44 A 8/2010 - 18).
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá
důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozsahem
a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán. Nejvyšší správní soud na tomto místě současně podotýká, že s přihlédnutím k charakteru
napadeného usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení stěžovatele advokátem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu zároveň platí, že „je-li kasační
stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační
důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené n ezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání
nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení
před soudem.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, dostupný na www.nssoud.cz). Totéž platí pro případ, kdy kasační stížnost
směřuje proti usnesení o zastavení řízení. Důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, je ve vztahu k důvodům
podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Je-li dán důvod podle písm. e) s. ř. s.,
vylučuje to důvody podle písm. a), c) a d) s. ř. s., neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí
návrhu nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy, byla -li v něm soudem nesprávně
posouzena právní otázka ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, bylo-li řízení u krajského soudu
zmatečné ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. nebo je-li rozhodnutí krajského soudu
nepřezkoumatelné ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ve shodě s výše uvedeným, potvrzeným
i ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. 5. 2004,
č. j. 3 Azs 32/2003 - 92, dostupný na www.nssoud.cz), tak platí, že v případě, kdy je kasační
stížností napadeno usnesení o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, lze podat kasační stížnost
pouze z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto považoval
za důvod kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti pouze obecně namítal, že městský soud své rozhodnutí
právně neodůvodnil. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů založena na nedostatku důvodů skutkových. Musí se přitom jednat o vady
skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat
případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně
zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec ně jaké důkazy byly
v řízení provedeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. NSS).
Uvedenou vadou rozhodnutí městského soudu netrpí. Nejvyšší správní soud z obsahu
napadeného usnesení ověřil, že v rozhodnutí městského soudu je zcela srozumitelně uvedeno,
o jaké důvody soud opírá své rozhodnutí. Z usnesení městského soudu jednoznačně vyplývá,
že předmětné řízení bylo zastaveno v důsledku nesplnění poplatkové povinnosti stěžovatele.
Městský soud důsledně shrnul dosavadní procesní průběh žalobního řízení, konstatoval,
že stěžovatele o důsledcích nezaplacení soudního poplatku řádně předem poučil a na základě
nevyhovění výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku přistoupil k zastavení žalobního řízení.
Nejvyšší správní soud k takto obecně formulované stížní námitce uzavírá, že z rozhodnutí
městského soudu je zřejmé, jakým způsobem v žalobním řízení procesně postupoval, uvedl
veškeré skutečnosti, které jej vedly k vysloveným závěrům a jeho odůvodnění plně odpovídá
obsahu soudního spisu. S námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení městského soudu se proto
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neztotožnil.
Stěžovatel současně směřoval své námitky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
11. 5. 2010, č. j. 44 A 8/2010 - 18, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti proti usnesení
tohoto soudu ze dne 2. 2. 2010, č. j. 44 A 8/2010 - 3. Uvedeným usnesením byla věc postoupena
městskému soudu. K těmto námitkám zdejší soud konstatuje, že se týkají zcela jiného rozhodnutí,
než které je nyní napadeno kasační stížností, a proto Nejvyšší správní soud nebyl oprávněn
v uvedené věci důvodnost těchto námitek posuzovat.
Stěžovatelem uplatněné kasační námitky tak nebyly ve vztahu k napadenému usnesení
městského soudu shledány důvodnými, v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým
Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, a kasační stížnost byla
proto v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly, Nejvyšší správní soud
proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu