ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.47.2012:14
sp. zn. Konf 47/2012 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Přerově, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 EC 358/2010, o 30 117,50 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně ČEZ ICT Services, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1531/3, IČ 26470411,
zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem 28. října 219/438,
Ostrava - Mariánské Hory, a žalovaného M. Č.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o zaplacení ceny za pronájem a prodej
mobilního telefonu vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 EC 358/2010,
je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 2010, čj. 10 EC 358/2010 - 31,
se zrušuje v té části, jíž bylo rozhodnuto o zastavení řízení a postoupení sporu
o zaplacení částky 5258,50 Kč.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 26. 6. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad
(dále jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu
§1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
mezi ním a Okresním soudem v Přerově ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 10 EC 358/2010 týkající se zaplacení 30 117,50 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 4. 2006 „Smlouvu o poskytování komunikačních služeb
v mobilních sítích“ č. 06-00492, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat žalovanému
komunikační služby v mobilních sítích; součástí předmětu smlouvy bylo ujednání o pronájmu
mobilního telefonu, SIM a zvýhodněném volání pro potřebu zaměstnanců společnosti Skupiny
ČEZ. Smluvní strany za poskytované služby sjednaly pravidelnou měsíční platbu, cena
byla složená ze dvou položek, a to z ceny za pronájem mobilního telefonu a „přefakturace“
poplatků za službu od operátora Telefónica O2. V účastnické smlouvě se tedy žalovaný zavázal
platit žalobkyni cenu za pronájem mobilního telefonu (ve vyúčtování označeno jako „Paušál
mob. tel A – zam.“, „Paušál mob. telefonu B Speciál“ nebo „Jednorázová platba – odprodej
KMZ“) a z přefakturace měsíčních poplatků za službu operátora (ve vyúčtování označeno jako
„Služby mobilního operátora“). Žalovaný porušil účastnickou smlouvu, neboť v rozhodném
období (od 1. 8. 2007 do 31. 10. 2009) neplatil ceny za poskytnuté služby a neuhradil částku
ve výši 30 117,50 Kč do data splatnosti. Proto ukončila žalobkyně smlouvu ze dne 6. 4. 2006
výpovědí.
Následně se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne
28. 9. 2010 u Okresního soudu v Přerově domáhala, aby tento soud uložil žalovanému povinnost
zaplatit částku ve výši 30 117,50 Kč s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 1. 12. 2010, čj. 10 EC 358/2010 - 31, řízení
zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), zároveň rozhodl o vrácení soudního poplatku (výrok III.).
Okresní soud vycházel z §7 odst. 1 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu a §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen „zákon
o elektronických komunikacích“), dospěl k závěru, že vztah mezi poskytovatelem veřejné
telekomunikační služby a jejím uživatelem je vztahem soukromoprávním. Zákon o elektronických
komunikacích však stanovil, že orgánem příslušným k projednání a rozhodnutí sporu o nárok
provozovatele veřejné telekomunikační sítě na peněžité plnění vyplývající ze smlouvy
o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené s uživatelem je Český telekomunikační úřad
jako správní a regulační úřad ve věcech telekomunikací. Okresní soud proto vyslovil,
že je založena pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování v této věci.
Navrhovatel poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí negativního
kompetenčního konfliktu. Navrhovatel uvedl, že se spor původně vedený u okresního soudu týká
nezaplacených částek za pronájem telefonu ve výši 24 859 Kč a dále úhrady za „přefakturaci“
ve výši 5258,50 Kč. Navrhovatel původně nesouhlasil pouze s tím, že je příslušný k rozhodování
věci ohledně částky za pronájem mobilního telefonu ve výši 24 859 Kč, a proto podal
14. 12. 2011 návrh na řešení kompetenčního sporu. Zvláštní senát usnesením ze dne 13. 3. 2012,
čj. Konf 102/2011 - 14, rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí o nezaplacené částce za pronájem
mobilního telefonu ve výši 24 859 Kč je okresní soud a v této části usnesení Okresního soudu
v Přerově ze dne 1. 12. 2010, čj. 10 EC 358/2010 – 31, zrušil.
Navrhovatel v nyní podaném návrhu na řešení kompetenčního sporu popírá svou
pravomoc k rozhodování sporu i ve zbylé části, tedy ohledně částky 5258,50 Kč. Navrhovatel
tvrdí, že nejsou splněny podmínky §129 zákona o elektronických komunikacích pro to,
aby ve věci rozhodoval. Podle navrhovatele žalobkyně tvrdí, že pouze „přefakturovává“ měsíční
poplatky za službu od operátora Eurotel (nyní Telefónica Czech Republic, a. s.). Předmětem
smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným tedy není samotné poskytování služeb elektronických
komunikací, ale to, že žalobkyně přenechala či zprostředkovala žalovanému využívání služeb
poskytnutých společností Telefónica Czech Republic, a. s. pro zaměstnance skupiny ČEZ či jeho
rodinného příslušníka.
V postavení účastníka služeb elektronických komunikací se nachází žalobkyně,
poskytovatelem služeb (osobou vykonávající komunikační činnost) je společnost Telefónica
Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“). Navrhovatel dále uvedl, že část vyúčtování
označená jako „Služby mobilního operátora“ lze považovat za služby elektronických komunikací
podle §písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Předmětem žaloby je však spor
vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, o kterém má rozhodovat
okresní soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je pozitivním kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna strana - zde orgán moci
výkonné a obecný soud [srov. §1 odst. 1 písm. a) cit. zákona] - osobuje pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno
pravomocné rozhodnutí. Negativním kompetenčním sporem je spor, ve kterém jeho strany
popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
V dané věci popřel svou pravomoc Okresní soud v Přerově, navrhovatel po postoupení
věci pravomoc popírá v části, jež se vztahuje ke sporu o zaplacení částky 5258,50 Kč (v části
týkající se úhrady za pronájem a prodej mobilního telefonu popřel svou pravomoc již v návrhu
ze dne 14. 12. 2011). Jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání
je příslušný zvláštní senát podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Pravomoc navrhovatele rozhodovat spory o povinnostech plynoucích ze zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (srov. §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích) je výjimkou z pravomoci obecných soudů rozhodovat spory vyplývající
ze soukromoprávních vztahů (srov. §7 odst. 1 občanského soudního řádu).
Zvláštní senát ve své předchozí rozhodovací činnosti vyslovil, že pravomoc navrhovatele
rozhodovat účastnické spory podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
je založena naplněním osobního a věcného předpokladu (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne
14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, dostupné na www.nssoud.cz).
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní tehdy, vznikne-li spor
mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé.
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory vznikne tehdy,
týká-li se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho
základě. Službou elektronických komunikací se dle §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb
a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové
televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným
službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
Zvláštní senát se nejprve zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Zkoumal proto, zda byla žalobkyně ve vztahu
k žalovanému poskytovatelem služby elektronických komunikací – a tedy osobou vykonávající
komunikační činnost ve smyslu §129 zákona o elektronických komunikacích.
Z příloh v soudním spisu zvláštní senát zjistil, že žalobkyně (její právní předchůdce)
podala u společnosti Eurotel Praha, spol. s r. o. (nyní Telefónica) dne 6. 4. 2006 žádost
o poskytování služeb elektronických komunikací sítí Eurotel a o přenesení telefonního čísla X a
Y. Mezi společností Telefónica a žalobkyní vznikl vztah související s poskytováním služeb
elektronických komunikací, přičemž žalobkyně je v žádosti označena jako účastník.
Naopak smluvní vztah žalobkyně a žalovaného byl založen „smlouvou o poskytování
komunikačních služeb v mobilních sítích“ ze dne 6. 4. 2006 (dále jen „smlouva“), sjednanou jako
inominátní smluvní typ podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku. Zvláštní senát v usnesení
ze dne 7. 5. 2010, čj. Konf 14/2010 - 8, publikovaném pod č. 2115/2010 Sb. NSS,
www.nssoud.cz, vyslovil pravidlo, že pro určení orgánu příslušného rozhodovat spory vzniklé
na základě smlouvy „není relevantní, jak byla předmětná smlouva formálně označena, nýbrž její skutečný
obsah“. Samotné sjednání smlouvy označené jako smlouva o poskytování komunikačních služeb
v mobilních sítích, byť i s poskytovatelem, který získá oprávnění vykonávat komunikační činnost
od navrhovatele, však neznamená automaticky založení pravomoci navrhovatele rozhodovat
spor.
Předmětem smlouvy bylo poskytování komunikační služby v mobilních sítích, jejíž
součástí byl pronájem mobilního telefonu, SIM a zvýhodněné volání pro potřebu zaměstnanců
společnosti skupiny ČEZ. Zvláštní senát se zabýval povahou služby, kterou žalobkyně poskytla
žalovanému, a zejména tím, zda se jedná o službu elektronických komunikací ve smyslu §2
písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Zvláštní senát ze smlouvy, o niž žalobkyně opírá
svůj nárok na požadované plnění, zjistil, že žalobkyně umožnila žalovanému svým
prostřednictvím využívat za zvýhodněných podmínek služby operátora Telefónica (podle článku
1 se poskytování služby řídí Všeobecnými podmínkami společnosti Telefónica a cenu za tyto
služby nevystavuje žalobkyně, ale jde pouze o „přefakturaci“ vyúčtování vystaveného
operátorem). Na základě smlouvy s žalobkyní byl žalovaný oprávněn používat telefonní čísla X a
Y, tedy čísla, která byla předmětem žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací sítí
Eurotel a o přenesení telefonního čísla.
Shodná telefonní čísla proto byla předmětem právního vztahu jak mezi žalobkyní
a žalovaným, tak mezi žalobkyní a společností Telefónica. Poskytovatelem této konkrétní služby
elektronických komunikací mohl být však pouze jeden subjekt a tím byla společnost Telefónica.
Žalovaný proto nevyužíval služby elektronických komunikací, které by originárně poskytovala
žalobkyně, ale služby elektronických komunikací společnosti Telefónica.
Žalobkyně ve svých dokumentech uváděla, že žalovaný platil „přefakturaci“. Pokud
by žalovaný byl povinen plnit přímo společnosti Telefónica prostřednictvím žalobkyně, musel
by předně mezi žalovaným a touto společností existovat právní vztah. Zvláštnímu senátu však
existence takového právního vztahu ze spisu nevyplynula. Byly uzavřeny dvě samostatné
smlouvy, a to smlouva mezi žalobkyní a společností Telefónica a dále smlouva mezi žalobkyní
a žalovaným. Z toho vyplývá, že žalobkyně byla vůči společnosti Telefónica jako osobě
vykonávající komunikační činnost v postavení účastníka podle zákona o elektronických
komunikacích, nikoli však žalovaný. Pokud by vzniknul spor mezi žalobkyní a touto společností,
osobní podmínka §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích by byla naplněna
a v případě splnění věcné podmínky by ve věci mohl rozhodovat Český telekomunikační úřad.
Naopak žalovaný nebyl ke společnosti Telefónica v žádném právním vztahu, společnost
(operátor) proto po něm nemohla samostatně platby vyžadovat a označení „přefakturace“ proto
žalobkyně použila nesprávně.
Zvláštní senát proto při řešení kompetenčního sporu posuzoval pouze právní vztah mezi
žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně na základě smlouvy umožňovala žalovanému využití služeb
elektronických komunikací, které jí na základě žádosti o poskytování služeb elektronických
komunikací sítí Eurotel a o přenesení telefonního čísla poskytovala společnost Telefónica. Sama
o sobě služby elektronických komunikací neposkytovala, přestože k tomu má oprávnění
(dle databáze navrhovatele ale nemá oprávnění k poskytování služeb elektronických komunikací
v mobilních sítích). Protože v tomto konkrétním případě nelze považovat žalobkyni za osobu
vykonávající komunikační činnost a žalovaného za účastníka ve smyslu zákona o elektronických
komunikacích, nebyla naplněna osobní podmínka podle §129 zákona o elektronických
komunikacích a Český telekomunikační úřad není oprávněn ve věci rozhodovat. Splnění věcné
podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích zvláštní soud proto již
nemusel posuzovat.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který
stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané věci
v souvislosti se službami, které poskytovala žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení
je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů
závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z již výše vyložených
důvodů mezi společností Telefónica a žalovaným nikdy neexistoval žádný právní vztah, nejsou
naplněny ani podmínky pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických
komunikacích.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Přerově
ze dne 1. 12. 2010, čj. 10 EC 358/2010 - 31, v té části, jíž bylo rozhodnuto o postoupení sporu
o zaplacení částky 5258,50 Kč Českému telekomunikačnímu úřadu. Okresní soud proto bude
rozhodovat o celé žalobě ze dne 28. 9. 2010, tedy jak o pohledávce ve výši 24 859 Kč
z nezaplacené ceny za pronájem mobilního telefonu – jak vyslovil zvláštní senát již v usnesení
ze dne 13. 3. 2012, čj. Konf 102/2011 - 14, tak v části pohledávky ve výši 5258,50 Kč.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Přerově pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. září 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu