ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.96.2011:17
sp. zn. Konf 96/2011 - 17
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žižkové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi tímto úřadem na straně jedné a Okresním soudem v Prostějově a Krajským
soudem v Brně na straně druhé a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu
v Prostějově pod sp. zn. 7 C 288/2010, o zaplacení částky 5000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
EuroStar Brno spol. s r. o., se sídlem v Brně, Úpatní 524/64, IČO 60711370, zastoupené
Mgr. Ing. Gabrielou Milotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Daliborova 648/38,
a žalovaného L. H.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 5000 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 288/2010, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 1. 2011, čj. 7 C 288/2010 - 14,
se zrušuje .
III. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2011, čj. 17 Co 136/2011 - 28,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 18. 11. 2011 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále také jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), mezi ním a Okresním soudem v Prostějově (dále též „okresní soud“) ve věci
žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 C 288/2010.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 13. 10. 2010
domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5000 Kč s příslušenstvím
včetně nákladů řízení. V žalobě uvedla, že dne 30. 3. 2007 uzavřela s žalovaným Smlouvu
o poskytnutí dotovaného akčního balíčku. Akční balíček spočíval v poskytnutí movité věci –
DVD Recorderu – za zvýhodněných podmínek v ceně 5000 Kč. Tuto movitou věc poskytla
žalobkyně žalovanému svým vlastním jménem a na svůj vlastní účet. Poskytnutí movité věci
za zvýhodněných podmínek bylo Smlouvou o poskytnutí dotovaného akčního balíčku vázáno
na dodržení sjednané délky trvání Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb
elektronických komunikací (dále jen „Účastnická smlouva“), kterou žalovaný téhož dne uzavřel
se společností Telefónica Czech Republic, a. s., jejímž jménem jednala žalobkyně. Konečně
žalobkyně téhož dne přijala rovněž jménem společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., „žádost
o změnu B“ spočívající ve změně trvání Účastnické smlouvy z doby neurčité na dobu určitou
v délce 24 měsíců. Součástí Smlouvy o poskytnutí dotovaného akčního balíčku byly Všeobecné
obchodní podmínky společnosti EuroStar Brno spol. s r. o. (dále jen „Všeobecné obchodní
podmínky“). Podle článku 10.1. Všeobecných obchodních podmínek se žalovaný zavázal zdržet
se veškerého jednání či opomenutí, jehož následkem by bylo ukončení Účastnické smlouvy
před dobou jejího trvání, tj. zejména se zavázal zdržet se veškerého jednání či opomenutí, které
by znamenalo porušení Účastnické smlouvy, ale i jiného jednání či opomenutí, které sice není
porušením Účastnické smlouvy, ale jehož důsledkem bude ukončení Účastnické smlouvy
před sjednanou dobou trvání. Článek 10.2. Všeobecných obchodních podmínek stanovil,
že poruší-li žalovaný svou povinnost uvedenou v článku 10.1., je povinen zaplatit žalobkyni
smluvní pokutu ve výši 5000 Kč. Smluvní pokuta je splatná dnem následujícím po dni, kdy
žalobkyně obdrží od operátora oznámení o zániku Účastnické smlouvy. Za oznámení o zániku
Účastnické smlouvy ze strany operátora se považuje zejména uvedení telefonního čísla
žalovaného v soupisu deaktivovaných čísel, které žalobkyně od operátora obdrží v rámci
vyúčtování provize. Dne 15. 10. 2007 bylo žalobkyni oznámeno, že došlo ke zrušení (vypovězení)
Účastnické smlouvy žalovaného pro protiprávní jednání či opomenutí žalovaného. Podle článku
10.2. Všeobecných obchodních podmínek se smluvní pokuta stala dne 16. 10. 2007 splatnou.
Žalobkyně zaslala žalovanému dne 24. 9. 2010 upomínku, v níž ho vyzvala k zaplacení dlužné
smluvní pokuty, úroků z dlužné částky a nákladů. Žalovaný ani poté dobrovolně částku neuhradil.
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 19. 1. 2011, čj. 7 C 288/2010 - 14, rozhodl
o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni
(výrok III.) a o nákladech řízení (výrok IV.). V odůvodnění konstatoval, že v případě požadované
smluvní pokuty jde o nárok za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené
mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem. Uvedl,
že pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je dána i k rozhodování o smluvních pokutách
uložených za včasné a řádné neplacení za služby poskytované za základě smluv o poskytování
veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřených dle zákona č. 127/2005 Sb.
a také tehdy, jestliže osoba vykonávající komunikační činnost postoupila pohledávku vůči
účastníku osobě, která komunikační činnosti nevykonává. S ohledem na výše uvedené dospěl
k závěru, že pravomoc k rozhodnutí ve věci má Český telekomunikační úřad.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 5. 2011,
čj. 17 Co 136/2011 - 28, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ztotožnil se se závěry
soudu prvního stupně, že v daném případě jde o výjimku z ust. §7 odst. 1 o. s. ř., neboť
zvláštním zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je založena pravomoc
jiného orgánu, kterým je Český telekomunikační úřad. Žalobkyně sice není osobou vykonávající
komunikační činnost, avšak smlouvu o poskytnutí dotovaného akčního balíčku uzavřela
s žalovaným v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb
elektronických komunikací s mobilním operátorem Telefónica Czech Republic a. s. a jménem
tohoto mobilního operátora. Nepřisvědčil námitce odvolatelky, že předmětem žaloby není
poskytování telekomunikačních služeb, ale vymáhání peněžitého plnění z titulu smluvní pokuty,
a měl by proto rozhodnout soud. Argumentoval tím, že o smluvní pokutě rozhoduje ten orgán,
který je příslušný k rozhodování sporu o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl nárok
na smluvní pokutu. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný porušil povinnost řádně po stanovenou
dobu užívat zvolený tarif a v důsledku toho bylo ze strany společnosti Telefónica Czech Republic
a. s. přistoupeno ke zrušení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. V souladu
s Všeobecnými podmínkami pak byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši 5000 Kč.
Protože žalobkyní tvrzené porušení povinností žalovaným (tj. porušení povinnosti nepřetržitě
užívat zvolený tarif, k němuž došlo v důsledku protiprávního jednání či opomenutí žalovaného
jako zákazníka) a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí, krajský soud
dovodil, že věc je v pravomoci Českého telekomunikačního úřadu. Usnesení nabylo právní moci
dne 8. 6. 2011.
Český telekomunikační úřad (navrhovatel) následně podal zvláštnímu senátu návrh
k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že pro naplnění pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu rozhodovat spor musí být kumulativně naplněny dvě podmínky: jedná
se o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem,
resp. uživatelem na straně druhé (osobní předpoklad), a spor se týká povinností uložených
zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě (věcné vymezení). Navrhovatel
namítá, že v daném případě žalobkyně není osobou poskytující veřejně dostupné služby
elektronických komunikací a ani žalovaný ve vztahu k žalobkyni nesplňuje charakteristiku
účastníka ani uživatele služby elektronických komunikací. Žalobkyně ani žalovaný přitom nejsou
osobami, na něž by byla postoupena pohledávka zákonem vymezených osob. Podstatou sporu
je porušení povinnosti stanovené Všeobecnými podmínkami žalobkyně a smlouvou o poskytnutí
akčního balíčku a nikoliv povinnosti stanovené zákonem o elektronických komunikacích nebo
na jeho základě. Navrhovatel uzavřel, že v daném případě nebyl splněn osobní ani věcný
předpoklad pravomoci Českého telekomunikačního úřadu a k rozhodování ve věci má proto
pravomoc soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů. Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1
citovaného zákona a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 citovaného zákona
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Soudy (Okresní soud v Prostějově a Krajský soud v Brně) v předcházejícím soudním
řízení popřely svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc
ve věci rozhodnout poté, co mu byla věc postoupena; zvláštní senát konstatuje,
že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Při posouzení věci samé zvláštní senát nejprve vyloučil, že by v daném případě žalobkyní
žádaná částka byla doplatkem kupní ceny předmětného DVD Recorderu, a tudíž na projednávaný
případ nelze obdobně aplikovat závěry zvláštního senátu vyslovené v usnesení ze dne 3. 7. 2003,
čj. Konf 19/2003 – 19, publikovaném pod č. 47/2004 Sb. NSS. Z formulace Všeobecných
obchodních podmínek jednoznačně plyne, že se jedná o sankci peněžité povahy za nesplnění
smluvní povinnosti, jejíž výše je v daném případě předem dohodnuta konkrétní částkou. Jedná
se tedy o smluvní pokutu, jak správně poznamenaly soudy i navrhovatel. Při posuzování
pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě
nárok na smluvní pokutu, je nutné především vycházet z charakteru povinnosti, která byla
porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem
příčiny a následku, které nelze posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom
určující pro existenci nároku na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude
rozhodovat ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení
povinnosti, za něž je smluvní pokuta vymáhána (usnesení zvláštního senátu ze dne 9. 9. 2008,
čj. Konf 27/2008 - 7, publikované pod č. 1738/2009 Sb. NSS). Zvláštní senát z tohoto úhlu
posoudil pravomoc navrhovatele k rozhodování předloženého případu.
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona o elektronických komunikacích jako
ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně
regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“.
Jak správně uvedl navrhovatel, podle ustáleného výkladu zvláštního senátu
(srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, publikované pod č. 1994/2010
Sb. NSS) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných
pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací,
z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“. Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích je pravomoc navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech,
ve kterých sice budou účastníky osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož
ustanovení, k jejich účastenství však dojde na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka;
to vše za předpokladu, že spor mezi původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout
navrhovatel.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“.
Pokud jde o první (osobní) předpoklad, z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele
a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost.
Takový charakter nepropůjčuje žalobkyni ani Smlouva o poskytnutí akčního balíčku, na jejímž
základě žalovaný obdržel DVD Recorder za zvýhodněnou cenu (jejím předmětem tedy nebyla
žádná z činností uvedených v §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích), ani Účastnická
smlouva či žádost o změnu B, neboť v těchto případech jednala žalobkyně jako přímý zástupce
společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., a z těchto ujednání jí tudíž vůči žalovanému žádná
práva a povinnosti nevznikly (srov. §22 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).
Rovněž osoba žalovaného nenaplňuje ve vztahu k žalobkyni charakteristiku účastníka ani
uživatele podle §2 písm. a) a b) zákona o elektronických komunikacích. O žalovaném by bylo lze
hovořit jako o účastníku jen ve vztahu ke společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., s níž
uzavřel Účastnickou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických
komunikací sítí O2. Žalobkyně ani žalovaný nejsou ani osobami, na než by byla postoupena
pohledávka osob splňujících charakteristiku osoby vykonávající telekomunikační činnost,
resp. účastníka či uživatele. Již první předpoklad pravomoci navrhovatele není splněn.
Ani u druhého (věcného) předpokladu se zvláštní senát nedomnívá, že by došlo k jeho
naplnění. Ačkoliv rozhodující orgán bude muset v daném případě jako předběžnou otázku
posoudit, zda se žalovaný dopustil jednání či opomenutí, které vedlo k ukončení Účastnické
smlouvy, podstatou sporu je porušení povinnosti stanovené Všeobecnými obchodními
podmínkami a Smlouvou o poskytnutí akčního balíčku, nikoliv povinnosti stanovené smlouvou
o poskytování služeb elektronických komunikací (Účastnickou smlouvou). Předmětem Smlouvy
o poskytnutí dotovaného akčního balíčku přitom je poskytnutí movité věci za zvýhodněných
podmínek, nikoliv činnosti specifikované v §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Porušenou povinností, jež je sankcionována smluvní pokutou, tudíž není povinnost stanovená
zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě není dán osobní ani věcný předpoklad
pravomoci Českého telekomunikačního úřadu spor rozhodnout; pravomoci soudů se tedy tato
věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají
z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení okresního a krajského soudu, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II. a III.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Prostějově pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. března 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu