ECLI:CZ:NSS:2012:NA.4.2012:11
sp. zn. Na 4/2012 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: F. Š., proti žalovanému: 1) Okresní soud v Kolíně, se sídlem Kmochova 144,
Kolín, 2) Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 234/5, Praha, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti správního orgánu,
takto:
Věc se p o s t u p u je Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Dne 4. 1. 2012 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalobce
označené jako „žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu“ směřující proti
v záhlaví označeným žalovaným.
Z označení tohoto podání, jakož i z jeho obsahu, je zřejmé, že se jedná o žalobu
proti nečinnosti ve smyslu §79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), o níž přísluší rozhodovat soudu
ve právním soudnictví [§4 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
Podle ustanovení §7 odst. 4 s. ř. s. platí, že byl-li návrh ve věci správního
soudnictví podán u soudu, který není věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento
soud k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému.
Dle §7 odst. 1 s. ř. s. je k řízení o žalobách na ochranu proti nečinnosti věcně
příslušný rozhodovat krajský soud. Místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci
je pak ten krajský soud, v jehož v obvodu se nachází sídlo správního orgánu, který zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany (§7 odst. 2 s. ř. s.).
S ohledem na vymezení okruhu žalovaných [zejména žalovaného 1)] je v uvedené
věci místně příslušným soudem Krajský soud v Praze, v jehož obvodu se nachází sídlo
žalovaného Okresního soudu v Kolíně. Nejvyšší správní soud proto postoupil věc tomuto
krajskému soudu.
Zároveň vzhledem k tomu, že žalobce směřuje svou žalobu také vůči Krajskému
soudu v Praze jako žalovanému 2), u nějž působí soudci, kteří by o podané žalobě měli
rozhodovat, vyvolává tato skutečnost objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců
specializovaných senátů Krajského soudu v Praze (k tomu srovnej např. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2009, č. j. Nao 47/2009 - 78).
Shodný závěr Nejvyšší správní soud vyslovil také v rozsudku ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004, dostupném na www.nssoud.cz: „Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru,
že v dané věci, přestože soudci senátu Městského soudu v Praze nepostupovali podle §8 odst. 3 s. ř. s.,
lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti, neboť rozhodovali o rozhodnutí místopředsedy soudu, u něhož
sami působí. […] I když podle ustanovení §8 odst. 3, věty druhé s. ř. s. je za takové situace v jiných
věcech (tedy těch, kde jedním z účastníků řízení není soud) další postup takový, že předseda soudu
na místo soudce (soudců), u nichž jsou pochybnosti o podjatosti, určí podle rozvrhu práce jiného soudce
nebo jiný senát, pak v dané věci takový postup v úvahu nepřichází, neboť lze mít pochybnosti o podjatosti
všech soudců uvedeného soudu. Pak tudíž dojde k situaci, že soudci specializovaných senátů místně
příslušného Městského soudu v Praze budou vyloučeni a nebude možno sestavit senát. Bude proto
na místě postup dle §9 odst. 1 s. ř. s., tj. předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu, který ji přikáže
jinému než místně příslušnému soudu.“
Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že vzhledem k výše uvedenému není
nutno, aby se v případě žaloby směřující proti žalovanému 2) - Krajskému soudu v Praze,
jednotliví soudci specializovaných senátů správního úseku tohoto soudu vyjadřovali
k žalobcem vznesené námitce podjatosti, ale na krajském soudu bude, aby po učinění
příslušných procesních kroků, věc v této části předložil Nejvyššímu správnímu soudu
s návrhem na její přikázání jinému než místně příslušnému krajskému soudu
(§9 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu