ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.34.2011:20
sp. zn. Nad 34/2011 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Mgr. M. Š, zastoupen
Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, Praha 1, proti žalovaným: 1)
Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem
Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu Městského soudu
v Praze na přikázání věci vedené pod sp. zn. 11 A 264/2011 jinému soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 264/2011
se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
I.
[1] Městskému soudu v Praze byla dne 22. 8. 2011 doručena žaloba proti nečinnosti
správního orgánu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný 1) byl povinen do 15 dnů od právní
moci rozsudku rozhodnout o žádosti žalobce o informace ze dne 22. 11. 2010, vedené
pod sp. zn. Spr 4130/2010. Dále se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému 2) uloženo do 15 dnů
od právní moci rozsudku rozhodnout o stížnosti žalobce ze dne 16. 12. 2010 na postup
při vyřizování žádosti o informace ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. Spr 4130/2010.
II.
[2] Městský soud v Praze dne 7. 11. 2011 navrhl z důvodu vhodnosti ve smyslu §9 odst. 2
s. ř. s. přikázání věci jinému krajskému soudu. Důvodem tohoto návrhu je skutečnost, že žaloba
v daném případě směřuje proti nečinnosti Městského soudu v Praze, resp. jeho soudního
funkcionáře.
[3] Žalobce v podání ze dne 17. 10. 2011 uvedl, že ačkoliv je Městský soud v Praze zároveň
soudem i správním orgánem prvního stupně, neobává se možné podjatosti soudců tohoto soudu.
Jeho pochybnosti ovšem plynou z vysoce nestandardního postupu předsedy žalovaného 1) vůči
osobě žalobce, jenž předcházel podání žádosti o informace. Žalobce se obává, aby se předseda
žalovaného 1) nepokusil eventuálně ovlivňovat průběh řízení o jím podané žalobě proti
nečinnosti. Proto navrhl, aby byla tato věc přikázána Krajskému soudu v Praze.
[4] Předseda, resp. místopředsedkyně, žalovaného 1) vyjádřil souhlas s navrhovaným
postupem a navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Praze.
[5] Žalovaný 2) se ve stanovené lhůtě k návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyjádřil.
III.
[6] Nejvyšší správní soud věc posoudil
takto:
[7] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Podle §9 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud věc přikázat jinému než
místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo
z jiného důležitého důvodu vhodné.
[8] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
[9] Nejvyšší správní soud shledal naplnění předpokladu pro delegaci místní příslušnosti
s ohledem na zájem na nestrannosti rozhodování z hlediska potencionální podjatosti dotčených
soudců Městského soudu v Praze. Podle obsahu předložené žaloby žalobce brojí proti nečinnosti
žalovaného 2) a žalovaného 1) coby správního orgánu prvního stupně. Žalovaný 1) v řízení
rozhodoval jako správní orgán prvního stupně a současně je soudním orgánem, který by měl
o žalobě rozhodnout.
[10] K rozhodování o žalobě proti rozhodnutí (zde nečinnosti) funkcionáře soudu, u něhož
soudci působí, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005,
čj. 4 As 14/2004 - 40, www.nssoud.cz. V něm je uvedeno, že kategorii nestrannosti je třeba
vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní je třeba považovat to, zda reálně neexistují objektivní
okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým,
nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Soud v daném rozsudku dále vyslovil, že postavení
soudců ve vztahu k místopředsedovi soudu, u něhož sami působí, kdy takový místopředseda
může v zákonem stanovených případech vykonávat ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly
státní správy, by mohlo zavdat objektivní pochybnost o nepodjatosti těchto soudců, a to tím
spíše, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti.
[11] Nejvyšší správní soud dále odkazuje na právní názory, které ve svých rozhodnutích
vyjádřil Ústavní soud (např. nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. II ÚS 218/97, nebo ze dne
11. 3. 1998, sp. zn. IV ÚS 466/97, http://nalus.usoud.cz) o rozdělení a přísném oddělení soudní
moci na složku jurisdikční a správní. Tyto závěry je ovšem třeba posuzovat v kontextu, který
vyjádřil Ústavní soud v plenárním nálezu ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06. V něm Ústavní
soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní
správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující
více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“ a dále v nálezu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 53/06,
v němž konstatoval, že „funkce předsedy soudu je neoddělitelná od funkce soudce, není možné konstruovat
dvojakost právního postavení předsedy soudu jako úředníka státní správy na straně jedné a soudce na straně
druhé.“.
[12] Nejvyšší správní soud poukazuje i na mnohá usnesení, v nichž ve skutkově a právně
podobných věcech téhož žalobce rozhodl stejně jako nyní [viz zejména usnesení ze dne
29. 3. 2007, čj. Nad 8/2007 - 40, ze dne 4. 6. 2007, čj. Nad 15/2007 - 3021, ze dne 12. 11. 2009,
čj. Nad 22/2009 – 62, ze dne 9. 9. 2010, čj. Nad 43/2010 -18, nebo ze dne 29. 2. 2008,
čj. Nad 4/2008 - 47, v němž zdejší soud vyjádřil názor, že směřuje-li žaloba proti rozhodnutí,
kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního
orgánu prvního stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci
specializovaných správních senátů tohoto soudu (§8 odst. 1 s. ř. s.)]. Proto se při úvaze
o přikázání věci jinému krajskému soudu přiklonil k důvodu podle §9 odst. 1 s. ř. s. a nikoli
k přikázání z důvodu vhodnosti podle druhého odstavce uvedeného ustanovení.
[13] Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou věc
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Tento soud určil z důvodu, že se jedná
o soud Městskému soudu v Praze lokálně nejbližší. Proto tato změna bude pro účastníky řízení
nejméně zatěžující.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. ledna 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu