ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.37.2011:28
sp. zn. Nad 37/2011 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: P. Č., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha
1, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o návrhu Městského soudu v
Praze na přikázání věci podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 5 A 328/2011,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 328/2011
se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 28. 5. 2011 podanou u místně nepříslušného Krajského
soudu v Praze domáhá ochrany před nečinností žalovaného, na kterého se obrátil
s žádostí o poskytnutí informace jako na povinný subjekt dle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. Krajský soud v Praze usnesením
sp. zn. 44 A 53/2011 – 16 ze dne 29. 9. 2011 věc postoupil k rozhodnutí místně
příslušnému Městskému soudu v Praze.
Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání
věci jinému krajskému soudu v souladu s ustanovením §9 od st. 1 s. ř. s. Městský soud
v Praze svůj návrh odůvodnil skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaným je Městský
soud v Praze a žaloba směřuje proti nečinnosti tohoto soudu, u nějž působí soudci,
kteří by o podané žalobě měli rozhodovat, mohla by tato sku tečnost vyvolat objektivní
pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů Městského soudu
v Praze.
Žalobce ve vyjádření k návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu vyslovil
nesouhlas s přikázáním věci Krajskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Plzni.
Žalovaný svého práva vyjádřit se ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 s. ř. s. k tomu, kterému
soudu má být věc přikázána, nevyužil.
Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu důvodným.
Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu
přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení
soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc
jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. S ohledem na výše uvedené
skutečnosti nelze pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného
městského soudu sestavit senát, a z toho důvodu jsou splněny zákonné podmínky
pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce
přísluší věc projednat, poukázala na důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují
agendu správního soudnictví, neboť v projednávané věci je žalovaným Městský soud
v Praze. V těchto případech lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců,
protože žalovaným správním orgánem je Městský soud v Praze, což je subjekt totožný
se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout , a nelze proto vyloučit určitou míru
pocitu sounáležitosti s touto institucí. Všichni soudci specializovaných senátů tohoto
soudu jsou tudíž pro možnou podjatost vyloučeni.
Ke vztahu objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců Nejvyšší správní soud
odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005 , č. j. 4 As 14/2004 - 40,
na které ve svém návrhu poukázal i Městský soud v Praze, ve kterém zdejší soud vyslovil,
„že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané
podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“. V tomto ohledu
je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, dle které nikdo
nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat
nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady
spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu
(srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).
Vzhledem k důvodnému vyloučení všech soudců specializovaných senátů
Městského soudu v Praze jsou splněny podmínky pro delegaci jinému krajskému soudu
stanovené v ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přikázal věc
Krajskému soudu v Hradci Králové, neboť v jeho působnosti se nachází bydliště žalobce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu