Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19.01.2012, sp. zn. Nad 37/2011 - 28 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.37.2011:28

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.37.2011:28
sp. zn. Nad 37/2011 - 28 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 328/2011, takto: Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 328/2011 se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové. Odůvodnění: Žalobce se žalobou ze dne 28. 5. 2011 podanou u místně nepříslušného Krajského soudu v Praze domáhá ochrany před nečinností žalovaného, na kterého se obrátil s žádostí o poskytnutí informace jako na povinný subjekt dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 44 A 53/2011 – 16 ze dne 29. 9. 2011 věc postoupil k rozhodnutí místně příslušnému Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu v souladu s ustanovením §9 od st. 1 s. ř. s. Městský soud v Praze svůj návrh odůvodnil skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaným je Městský soud v Praze a žaloba směřuje proti nečinnosti tohoto soudu, u nějž působí soudci, kteří by o podané žalobě měli rozhodovat, mohla by tato sku tečnost vyvolat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů Městského soudu v Praze. Žalobce ve vyjádření k návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu vyslovil nesouhlas s přikázáním věci Krajskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Plzni. Žalovaný svého práva vyjádřit se ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 s. ř. s. k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, nevyužil. Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu důvodným. Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného městského soudu sestavit senát, a z toho důvodu jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce přísluší věc projednat, poukázala na důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu správního soudnictví, neboť v projednávané věci je žalovaným Městský soud v Praze. V těchto případech lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, protože žalovaným správním orgánem je Městský soud v Praze, což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout , a nelze proto vyloučit určitou míru pocitu sounáležitosti s touto institucí. Všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu jsou tudíž pro možnou podjatost vyloučeni. Ke vztahu objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců Nejvyšší správní soud odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005 , č. j. 4 As 14/2004 - 40, na které ve svém návrhu poukázal i Městský soud v Praze, ve kterém zdejší soud vyslovil, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“. V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, dle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83). Vzhledem k důvodnému vyloučení všech soudců specializovaných senátů Městského soudu v Praze jsou splněny podmínky pro delegaci jinému krajskému soudu stanovené v ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové, neboť v jeho působnosti se nachází bydliště žalobce. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. ledna 2012 Mgr. Daniela Zemanová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:19.01.2012
Číslo jednací:Nad 37/2011 - 28
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
příslušný soud
Účastníci řízení:Městský soud v Praze
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.37.2011:28
Staženo pro jurilogie.cz:10.05.2024