ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.41.2012:121
sp. zn. Nao 41/2012 - 121
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Mgr. D.
K., zast. JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem Hemy 855, Valašské Meziříčí, proti
žalovaným: 1) Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, a 2) Městský
úřad Valašské Meziříčí, se sídlem Soudní 1221, Valašské Meziříčí, o námitce podjatosti
vznesené žalobkyní ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 79/2011,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslava Skoumalová, JUDr. Jarmila Ďásková
a JUDr. Radima Gregorová, Ph.D., nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodování
věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 79/2011.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu proti nečinnosti podanou u Krajského soudu v Brně (dále též jen
„krajský soud“) se žalobkyně domáhá zahájení správního řízení ve věci odstranění staveb
hospodářských budov - chlévů a kotelny na pozemku p. č. 172/1 v k. ú. Kelč-Nové Město.
V souladu s rozvrhem práce připadla tato věc k rozhodnutí senátu 31 A Krajského soudu v Brně
obsazenému předsedkyní senátu JUDr. Jaroslavou Skoumalovou a soudkyněmi JUDr. Jarmilou
Ďáskovou a JUDr. Radimou Gregorovou, Ph.D.
Při ústním jednání dne 16. 5. 2012 vznesla žalobkyně prostřednictvím svého zástupce
námitku podjatosti všech členek senátu. Tuto námitku odůvodnila tím, že má za to, že soudkyně
nadržují jednotlivým žalovaným, přičemž toto nadržování pramení z dřívější angažovanosti
jednotlivých soudkyň v Komunistické straně Československa (dále jen „KSČ“).
Na základě uplatněné námitky podjatosti krajský soud předložil spis sp. zn. 31 A 79/2011
dne 18. 5. 2012 Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o ní. Zároveň se výše uvedené
soudkyně krajského soudu k předmětné námitce vyjádřily. Soudkyně JUDr. Jaroslava Skoumalová
uvedla, že účastníky řízení nezná, k věci nemá žádný vztah. Dřívější rozhodování o žalobě
žalobkyně nemá podle jejího názoru žádný vliv z hlediska posouzení namítané podjatosti.
Ve vztahu k vyjádření žalobkyně, že všechny soudkyně jsou „soudružky“, podotkla, že takové
vyjádření nemá žádnou spojitost s projednávanou věcí. V dané věci se tak necítí být podjatá.
Soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková a JUDr. Radima Gregorová, Ph.D., ve svém vyjádření shodně
uvedly, že účastníky řízení neznají a k věci nemají žádný vztah. Subjektivně se necítí být podjaty
a nemají žádný zájem na výsledku rozhodnutí sporu. Dále uvedly, že členkami KSČ nebyly.
Dne 28. 5. 2012 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalobkyně ze dne
17. 5. 2012, které se vztahuje k věci sp. zn. 31 A 79/2011. V tomto podání žalobkyně mimo jiné
rozvádí důvody vznesení námitky podjatosti. Uvádí, že podjatost spatřuje v tom, že vztah
předsedkyně senátu k žalovanému je diametrálně odlišný od vztahu k ní. Připouští možnost,
že soudkyně nadržují žalovanému 1). Navíc žalobkyně zjistila, že tytéž soudkyně rozhodovaly
v jiných jejích věcech týkajících se totožné věci z jiného pohledu (věci sp. zn. 31 Ca 166/2009
a 31 Ca 109/2009). V těchto případech soudkyně rozhodly nezákonně a protiústavně,
jak žalobkyně zjistila po konzultaci na Ústavním soudě, kde podala do těchto rozhodnutí ústavní
stížnost. Navíc má žalobkyně za to, že z tohoto důvodu budou hájit své dřívější rozhodnutí,
a proto mají zájem na výsledku projednávané věci. Rovněž si v tomto podání stěžuje na odlišný
postup krajského soudu při ustanovování zástupce v dané věci a ve věci sp. zn. 31 A 42/2011.
Na podporu své argumentace odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 6. 2008, č. j. Nao 51/2008 - 5. Dále uvádí, že předsedkyně senátu, zaměstnanec žalovaného S.
a vlastník domu M. (vlastník nemovitostí, jejichž odstranění žalobkyně požaduje) mají
komunistickou minulost a upozorňuje na to, že S. a M. jsou kamarádi. V této souvislosti se
vyjádřila, že „soudržnost komunistů byla tvrzena i v usnesení Ústavního soudu a totalitní jednání
soudců ve prospěch státu přežívá u některých soudců dodnes. I já toto totalitní jednání ze strany
soudkyně pociťuji, a proto jsem i z tohoto důvodu vyslovila námitku podjatosti senátu č. 31,
který jedná pod taktovkou předsedkyně senátu, a lze mu vytknout neúctu k zákonům“.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech .
Důvodem pro případné vyloučení soudce je tedy a) poměr soudce k věci, účastníkům
řízení nebo k jejich zástupcům, nebo b) skutečnost, že se rozhodující soud ce účastnil řízení v téže
věci před správním orgánem nebo v předchozím soudním řízení. K důvodu a) lze konstatovat,
že k vyloučení soudce povede taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé,
k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat
o soudcově nepodjatosti. Nestrannost, či naopak podjatost, soudce je především subjektivní
psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci (či účastníkům
řízení a jejich zástupcům). Pro posouzení námitky podjatosti je však rozhodující
hledisko objektivní, jak vyjádřil Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 13. 4. 2010,
č. j. Nao 13/2010 - 68. Je totiž nutno zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti
vyvolávající oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Přitom není
třeba, aby vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci bylo založeno na skutečně
prokázané podjatosti, postačující při posuzování podjatosti soudce je, lze-li mít o jeho
nepodjatosti pochybnosti (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, všechny zde uvedené nálezy Ústavního soudu jsou dostupné
na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx). Jinými slovy otázka podjatosti nemusí (a obvykle
ani nemůže být) ve všech případech postavena najisto, nicméně rozhodovat o této otázce
je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním
pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání
a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, je -li evidentní, že vztah soudce k dané
věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenz ity, že i přes zákonem
stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (k tomu
srovnej nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
K vyloučení z důvodů, které jsou podřazeny pod bod b), může dojít pouze za situace,
že se soudce rozhodující ve věci, v níž byla vznesena námitka podjatosti, podílel na rozhodování
v řízení před správním orgánem nebo v předchozím soudním řízení (řízení před soudem nižšího
stupně). Přitom je nutno zdůraznit, že za takto míněné „řízení před správním orgánem“, jakož
i za „předchozí soudní řízení“, nelze považovat řízení v jiné věci, byť by se týkala týchž účastníků
(obdobně např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18,
publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS).
V každém případě je nutno při úvahách o vyloučení soudců z důvodů uvedených
v ustanovení §8 s. ř. s. postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle
které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Odnětí věci příslušnému soudci
a její přikázání soudci jinému je vždy nutno chápat jako postup výjimečný, k němuž Nejvyšší
správní soud přistoupí pouze ze skutečně závažných důvodů, jak již dříve vyslovil zdejší soud
např. v usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16.
Z dikce zákona dále vyplývá, že důvodem pro vyloučení však nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
V nyní projednávané věci se podstata uplatněné námitky podjatosti vůči členkám senátu
31 A Krajského soudu v Brně pojí s jejich rozhodováním v jiných věcech žalobkyně, tj. ve věcech
sp. zn. 31 Ca 166/2009, 31 Ca 109/2009, s rozdílným postupem krajského soudu v dané věci
a ve věci sp. zn. 31 A 42/2011, a dále se skutečností, že předsedkyně senátu, jakož i zaměstnanec
žalovaného a pan M., jsou bývalými členy KSČ, z čehož má plynout jejich vzájemná soudržnost a
náklonnost. Na základě právě uvedeného žalobkyně dovozuje poměr soudkyň k věci (zájem na
výsledku řízení) i poměr k účastníkům řízení (k žalovanému).
Devátý senát o této námitce podjatosti uvážil v souladu s výše uvedeným takto. Nejdříve
se zabýval námitkou podjatosti z důvodu poměru soudkyň k věci, vzhledem k tomu, že již dříve
rozhodovaly ve věcech, jejichž účastníkem byla žalobkyně. K danému Nejvyšší správní soud
uvádí, že dřívější rozhodovací činnost soudců není důvodem pro vyloučení z dalšího
rozhodování ve věcech týchž účastníků (§8 odst. 1, věta třetí, s. ř. s.). Důvodem vyloučení
by byla pouze skutečnost, kdy by se soudce účastnil rozhodování téže věci na úrovni správního
orgánu nebo nižšího stupně soudního řízení. K takové situaci však v daném případě nedošlo.
Stejně tak zdejší soud neshledal důvodnou argumentaci, ve které žalobkyně poukazuje na rozdílný
postup rozhodování v daném případě a ve věci sp. zn. 31 A 42/2011. Postup soudce v řízení
o projednávané věci totiž ze zákona rovněž není důvodem pro vyloučení soudce pro podjatost.
Pokud žalobkyně namítá, že je zde důvod podjatosti vzhledem ke komunistické minulosti
předsedkyně senátu a její soudržnosti s ostatními členy bývalé KSČ, kterými mají být rovněž
zaměstnanec žalovaného pan S., jakož i pan M., potom zdejší soud uvádí následující. Nejvyšší
správní soud ze seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti na jeho webových stránkách, na
který poukazuje rovněž žalobkyně, ověřil, že předsedkyně senátu JUDr. Jaroslava Skoumalová na
něm uvedena není. I kdyby však na předmětném seznamu byla, zdejší soud podotýká, že ve světle
již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu by argumentace žalobkyně neobstála.
Takovému obecnému a ničím nepodloženému t vrzení žalobkyně o soudržnosti všech členů
bývalé KSČ, bez uvedení konkrétních okolností, které by tuto soudržnost v daném případě u
uvedených osob prokazovaly, by zdejší soud nemohl přisvědčit. Podle devátého senátu zdejšího
soudu setrvává taková námitka v dané věci de facto v rovině nepodloženého tvrzení o podjatosti
vyplývající z pouhého členství soudce v předlistopadové KSČ. Přitom zdejší soud zdůrazňuje, že
samotné členství určitého soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 není samo o sobě důvodem k jeho
vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci (k tomu srovnej usnesení zdejšího soudu ze dne
11. 2. 2011, č. j. Nao 10/2011 - 63). K tomu, aby byla založena podjatost soudce pro jeho bývalé
členství v KSČ, by musely přistoupit i další, specifické okolnosti projednávané věci. Jak uvedl
Ústavní soud např. v usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09, „prosté členství v KSČ není
skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem
na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným
okolnostem.“ Přitom má Nejvyšší správní soud za to, že tyto specifické okolnosti musí být
v takovém případě řádně odůvodněny, aby dosáhly takové povahy a intenzity, že by bylo
objektivně patrné, že soudce, jehož podjatost je namítána, nebude moci nebo schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů námitce podjatosti žalobkyně nevyhověl
a rozhodl, že soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslava Skoumalová, JUDr. Jarmila
Ďásková a JUDr. Radima Gregorová, Ph.D., nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 79/2011.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu