ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.6.2012:22
sp. zn. Nao 6/2012 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: J. Š., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
20. 12. 2011, č. j. 1 Ad 68/2010 - 99, o námitce podjatosti vznesené
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu prof. JUDr. Petr Průcha, CSc., není
v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 3 Ads 5/2012.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2011, č. j. 1 Ad 68/2010 - 99, zrušil
rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 23. 6. 2010,
č. j. 2010/38888-424, kterým ministerstvo zamítlo odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“)
a potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce v Chebu ze dne 8. 4. 2010, č. j. CHB-456/2010-VE. Nejvyšší
správní soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí, poučil účastníky řízení o složení
senátu, který bude v dané věci podle rozvrhu práce rozhodovat a byli poučeni, že mají-li za to,
že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost ve lhůtě jednoho
týdne od tohoto vyrozumění.
V podání ze dne 16. 1. 2012 vznesl stěžovatel námitku podjatosti vůči soudci
prof. JUDr. Petru Průchovi, CSc., a to z důvodu četnosti jeho rozhodování vůči jeho osobě
a dále poukázal na to, že kvalita rozhodování jmenovaného soudce odpovídá tomu, že se aktivně
angažoval v bývalé komunistické straně.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle citovaného ustanovení je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím
správním či soudním řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či
k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho
nepodjatosti. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména
zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným
způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr
k účastníkům či jejich zástupcům, kromě příbuzenských a obdobných vztahů, mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
Vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze tak jen z opravdu závažných
důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě
a spravedlivě. Důvod pochybovat o soudcově nepodjatosti se musí opírat o konkrétní objektivní
zjištění o poměru soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům, a nikoli pouze o obecné a ničím
nepodložené spekulace či domněnky účastníků (srov. např. usnesení Ústavního soudu
ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. III. ÚS 1944/08).
Namítal-li stěžovatel podjatost z důvodu četnosti rozhodování jeho věcí týmž soudcem,
nemůže tato skutečnost vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl účastník řízení
neúspěšný (§8 odst. 1, poslední věta, s. ř. s. ). V rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho
nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je
při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen
z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka o nesprávnosti jeho
dřívějších rozhodnutí. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné
prostředky, nikoli námitka podjatosti.
Pokud stěžovatel argumentoval tím, že soudce před rokem 1989 angažoval v KSČ, k této
otázce se již Nejvyšší správní soud v obdobných případech opakovaně vyslovil v tom smyslu,
že rozhodování soudce je výsledkem nejen jeho odborných znalostí a schopností aplikovat právní
předpisy, nýbrž že se v něm také promítají jeho životní hodnoty, zkušenosti a postoje. Členství
soudce v KSČ, která byla rozhodující mocenským složkou totalitního politického systému
v letech 1948 až 1989, jistě může být za určitých okolností důvodem jeho podjatosti. Nebude
však tomu vždy, nýbrž jen v případech, v nichž lze považovat za pravděpodobné, že se zvýšená
míra dřívější angažovanosti dotyčného soudce ve strukturách totalitního režimu, za n íž lze
členství v KSČ zpravidla považovat, projeví v jeho nynější rozhodovací činnosti, např. silně
zaujatým a jednostranným názorem na to, jak má být projednávaná věc posouzena. V usnesení
ze dne 25. 1. 2011, č. j. Nao 7/2011 – 2005 (dostupné z www.nssoud.cz) se Nejvyšší správní
soud vyslovil, že „(…) (s)amotné členství soudce v KSČ před rokem 1989 ho (…) a priori nediskvalifikuje
z rozhodovací činnosti soudu. Jeho případná podjatost proto nemůže být založena pouze touto skutečností,
nýbrž musí k ní přistoupit skutečnosti další, mající relevanci pro konkrétní rozh odovaný případ a spočívající
ve vztahu k účastníkům řízení či jeho předmětu“. Také Ústavní soud se k této věci již mnohokrát
vyjádřil. V usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 682/09, konstatoval že „[o]tázku, kdo není
oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb.,
kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České
a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů [též
„lustrační zákon“]. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností, jež by
obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé
angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.
Podle názoru Ústavního soudu nelze z bývalého členství určité osoby v KSČ bez dalšího dovozovat, že by nemohla
nezaujatě posoudit restituční případy, byť jde o případy, které mají - stěžovatelovými slovy - původ ve zločinech
komunismu." Obdobně v usnesení ze dne 6. 12. 2005, věci sp. zn. III. ÚS 259/05 Ústavní soud
uvedl, že „lustrační zákon“, respektive „z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností,
jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek
společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat
stěžovatelovu tezi, že by soudci - dřívější členové KSČ věc stěžovatele, jakožto bývalého člena disentu, nem ohli
rozhodovat.“ Ani ze zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů,
který stanoví předpoklady pro výkon funkce soudce, ani ze žádného jiného právního předpisu
nevyplývá omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně čle nství v KSČ) vykonávat
soudcovské povolání. Proto členství v politické straně, navíc před rokem 1989, nelze samo
o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.
Členství soudce v KSČ před rokem 1989 tak ne může relevantně zpochybnit jeho
nepodjatost k projednávané věci či k účastníkům řízení. Tato věc, v níž se jedná o podporu
v nezaměstnanosti, nemá žádný vztah k období komunistického režimu a ani neexistují žádné
další důvody, pro které by bylo možno se domnívat, že by člen ství soudce prof. JUDr. Petra
Průchy, CSc. v KSČ před listopadem 1989 může mít vliv na jeho rozhodování v projednávané
věci. Proto také tato námitka nemůže být důvodem pro vyloučení dotyčného soudce
z projednávání a rozhodování věci.
Z výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o námitce podjatosti tak, jak je
uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu