ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.145.2013:12
sp. zn. 1 As 145/2013 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká pošta, s. p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 2. 10. 2013, čj. 6 A 355/2011 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal k městskému soudu dne 1. 6. 2011 žalobu na ochranu proti nečinnosti
žalované. V reakci na výzvu městského soudu k zaplacení soudního poplatku ze dne 27. 2. 2013,
čj. 6 A 355/2011 – 13, požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením označeným
v záhlaví městský soud jeho žádost zamítl. V napadeném usnesení sice připustil, že majetkové
poměry žalobce odůvodňují osvobození od soudních poplatků, současně však konstatoval,
že v případě žalobce existují jiné důvody, pro které by mu osvobození od soudních poplatků
přiznáno být nemělo. Hlavním důvodem zamítnutí žádosti městským soudem byla povaha
projednávaného sporu. Dalšími důvody jsou zneužívání uvedeného institutu, který žalobce
dle názoru městského soudu jen povzbuzuje k další procesní aktivitě před správními soudy,
ale též před Ústavním soudem a také neustálý nárůst počtu sporů iniciovaných žalobcem,
kdy původní smyl vedení pře (zde žádost o informace) ustupuje do pozadí a motivací pro další
proces je tento proces samotný. Městský soud také uvedl, že žalobce ani přes opakovanou výzvu
neposkytl soudu součinnost v jeho vlastní věci tím, že mu nepředložil listinné důkazy, na které
se ve své žalobě odvolával.
[2] Proti tomuto usnesení podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
tuto kasační stížnost. V kasační stížnosti namítá, že je tristní, pokud městský soud zvažuje
výjimečně využít oprávnění k soudnímu uvážení a osvobození nepřiznat. Dle stěžovatele soud
odmítá pochopit, že jeho úkolem je soudit. Dále stěžovatel tvrdí, že odepřít osvobození
od soudních poplatků přesto, že žalobce nemá dostatek prostředků, může soud jen, pokud
je žaloba zjevně neúspěšná. Městský soud však zamítl žádost stěžovatele z důvodu, že je předem
odsouzena k neúspěchu. Stěžovatel uvádí, že městský soud svévolně změnil předmět řízení;
předmětem řízení je nečinnost žalovaného, nikoliv rozhodnutí. Namítá rovněž
nepřezkoumatelnost závěrů městského soudu o zjevné neúspěšnosti jeho žaloby. Soud
dle stěžovatele navíc nesprávně poučil o opravném prostředku, neboť odvolání ani kasační
stížnost proti dočasnému rozhodnutí není přípustná (viz věc předložená rozšířenému senátu
pod sp. zn. 3 As 125/2012). Další námitky již nesměřují proti usnesení o nepřiznání osvobození
od soudních poplatků, proto se jimi zdejší soud nemohl zabývat.
[3] Žalovaná se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejdříve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Bylo zjištěno, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační stížnost,
ani není v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem, tak jak to vyžaduje §105 odst. 2
s. ř. s. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení v dané věci je rozhodnutí o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku za řízení před městským soudem, Nejvyšší správní soud
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce
advokátem v řízení netrval, protože takový požadavek by pouze vedl k řetězení téhož problému,
což by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě
hospodárnosti a rychlosti řízení (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012,
čj. 4 Ads 66/2012 – 22).
[5] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Předmětem přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud se v odůvodnění tohoto rozhodnutí proto zabýval pouze námitkami
směřujícími proti tomuto rozhodnutí krajského soudu.
[8] K tomu zdejší soud uvádí následující. Z napadeného usnesení zcela jasně vyplývá,
že hlavním argumentem soudu pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla kverulační
povaha sporu, jež je projevem zneužití práva. S tímto hodnocením Nejvyšší správní soud zcela
souhlasí. Přitom tento argument v případě stěžovatele jako důvod pro nepřiznání osvobození
od soudních poplatků obstojí i sám o sobě. Při zkoumání naplnění podmínek stanovených v §36
odst. 3 s. ř. s. je totiž namístě, aby soud zhodnotil také povahu sporu a způsob vedení řízení
ze strany stěžovatele, kterému i dle názoru zdejšího soudu nejde o úspěšné dovedení řízení
do konce, nýbrž se snaží o neustálé prodlužování sporu. Stěžovatel totiž vede mnoho dalších
soudních řízení, které svým obsahem korespondují s nyní projednávanou věcí a jeho postup
je de facto ve všech řízeních totožný. Svůj právní názor Nejvyšší správní soud stěžovateli
opakovaně a zcela zřetelně vyjevil již v mnoha svých předchozích rozhodnutích v jeho věcech;
mimo jiné též s konstatováním, že nemajetnost nemůže být sama o sobě důvodem,
aby se nemajetná osoba mohla volně a bez jakýchkoliv omezení realizovat v podávání četných
podání k soudu (viz rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 – 66, dále ze dne
12. 7. 2012, čj. 5 Ans 10/2012 – 26, NSS čj. 7 As 101/2011 – 66, resp. rozsudek ze dne
6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012 - 12).
[9] Není proto pravdou, pokud stěžovatel tvrdí, že městský soud zamítl jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků z důvodu zjevné neúspěšnosti jeho žaloby.
[10] Jako nedůvodnou je třeba zamítnout i kasační námitku týkající se nesprávného poučení
o možnosti podání opravných prostředků proti napadenému usnesení. Možnost podání kasační
stížnosti proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků totiž vyplývá z konstantní
judikatury zdejšího soudu (viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37,
či ze dne 28. 7. 2011, čj. 8 As 65/2010 – 106). Na této skutečnosti nemůže změnit
ani to, že ve věci sp. zn. 3 As 125/2012, na níž stěžovatel odkazuje v kasační stížnosti,
byla rozšířenému senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační
stížnosti proti usnesení soudu o neosvobození od soudních poplatků. Teprve případně opačné
rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit.
[11] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Z tohoto důvodu soud zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu