ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.146.2013:12
sp. zn. 1 As 146/2013 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
žalované čj. 2257/11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 10. 10. 2013, čj. 3 A 46/2012 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 19. 9. 2011 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované označeného
v záhlaví. V reakci na výzvu městského soudu k zaplacení soudního poplatku ze dne 4. 6. 2012,
čj. 3 A 46/2012 – 26, požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením označeným
v záhlaví městský soud žádost žalobce zamítl (výrok I.) a znovu ho vyzval k zaplacení soudního
poplatku (výrok II.). V odůvodnění svého usnesení konstatoval, že majetkové poměry žalobce
odůvodňují osvobození od soudních poplatků. S ohledem na znalost soudu z jeho úřední
činnosti ohledně jiných případů žalobce a s odkazem na rozhodnutí zdejšího soudu,
sp. zn. 8 As 22/2010, se soud dále zabýval otázkou, zda žalobce neuplatňuje svá práva svévolně
či šikanózním způsobem. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je. Tuto okolnost shledal městský
soud jako důvod pro odepření dobrodiní institutu osvobození od soudních poplatků
a osvobození mu nepřiznal.
[2] Proti tomuto usnesení podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě tuto
kasační stížnost. V kasační stížnosti namítá, že nežádá o osvobození od všech soudních poplatků,
ale toliko od jednoho. Dle názoru stěžovatele soud odmítá pochopit, že osoba žádající
o osvobození od poplatku nemůže být osvobozena, jde-li o zjevně neúspěšný žalobní návrh
a kverulantství (na základě kterého bylo přiznání osvobození od soudních poplatků stěžovateli odepřeno – pozn.
NSS) je tak v ČR vyloučeno. Soud dle stěžovatele navíc nesprávně poučil o opravném
prostředku, neboť odvolání ani kasační stížnost proti dočasnému rozhodnutí není přípustná.
Odkazoval k tomu též na věc předloženou rozšířenému senátu pod sp. zn. 3 As 125/2012.
[3] Dále stěžovatel uvádí celou řadu irelevantních či nesmyslných námitek, které
s předmětem věci nijak nesouvisí (např. tvrdí, že ho městský soud osočuje, což si nemůže
v právním státě dovolit, že stěžovateli zakazuje domáhat se soudní ochrany před „podivnou
činností“ žalované – současně si však na jiném místě kasační stížnosti odporuje a tvrdí, že městský
soud stěžovateli vnutil pokračování řízení, či dále, že „je tristní, pokud některý judikát vykládá,
že soukromá osoba nemá právo na libovůli, protože jde o hrubou nesoudnost, ne-li o projev diktatury“, apod.).
Tyto námitky již nesměřují proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, proto
se jimi zdejší soud nemohl zabývat.
[4] Žalovaná se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejdříve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Bylo zjištěno, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační stížnost,
ani není v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem, tak jak to vyžaduje §105 odst. 2
s. ř. s. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení v dané věci je rozhodnutí o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku za řízení před městským soudem, Nejvyšší správní soud
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce
advokátem v řízení netrval, protože takový požadavek by pouze vedl k řetězení téhož problému,
což by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě
hospodárnosti a rychlosti řízení (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012,
čj. 4 Ads 66/2012 – 22).
[6] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Předmětem přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud se v odůvodnění tohoto rozhodnutí proto zabýval pouze námitkami
směřujícími proti tomuto rozhodnutí městského soudu.
[9] K tomu zdejší soud uvádí následující. Z napadeného usnesení zcela jasně vyplývá,
že hlavním argumentem soudu pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla kverulační
povaha sporu, jež je projevem zneužití práva. S tímto hodnocením Nejvyšší správní soud zcela
souhlasí. Přitom tento argument v případě stěžovatele jako důvod pro nepřiznání osvobození
od soudních poplatků obstojí i sám o sobě. Při zkoumání naplnění podmínek stanovených v §36
odst. 3 s. ř. s. je totiž namístě, aby soud zhodnotil také povahu sporu a způsob vedení řízení
ze strany stěžovatele, kterému i dle názoru zdejšího soudu nejde o úspěšné dovedení řízení
do konce, nýbrž se snaží o neustálé prodlužování sporu. Stěžovatel totiž vede mnoho dalších
soudních řízení, které svým obsahem korespondují s nyní projednávanou věcí a jeho postup
je de facto ve všech řízeních totožný. Svůj právní názor Nejvyšší správní soud stěžovateli
opakovaně a zcela zřetelně vyjevil již v mnoha svých předchozích rozhodnutích v jeho věcech;
mimo jiné též s konstatováním, že nemajetnost nemůže být sama o sobě důvodem,
aby se nemajetná osoba mohla volně a bez jakýchkoliv omezení realizovat v podávání četných
podání k soudu (viz rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 – 66, dále ze dne
12. 7. 2012, čj. 5 Ans 10/2012 – 26, NSS čj. 7 As 101/2011 – 66, resp. rozsudek ze dne
6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012 - 12).
[10] Jako nedůvodnou je třeba zamítnout i kasační námitku týkající se nesprávného poučení
o možnosti podání opravných prostředků proti napadenému usnesení. Možnost podání kasační
stížnosti proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků totiž vyplývá z konstantní
judikatury zdejšího soudu (viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37,
či ze dne 28. 7. 2011, čj. 8 As 65/2010 – 106). Na této skutečnosti nemůže změnit ani to,
že ve věci sp. zn. 3 As 125/2012, na níž stěžovatel odkazuje v kasační stížnosti, byla rozšířenému
senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti
usnesení soudu o neosvobození od soudních poplatků. Teprve případně opačné rozhodnutí
rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit.
[11] Kasační námitka je nedůvodná.
[12] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Z tohoto důvodu soud zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu