ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.172.2012:28
sp. zn. 1 As 172/2012 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: I. T.,
zastoupeného Poradnou pro integraci, občanským sdružením se sídlem Senovážná 2, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2010, čj. MV-52121 /VS-2010, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2012, čj. 9 A 200/2010 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 16. 4. 2010 vydal žalovaný jako správní orgán I. stupně rozhodnutí
čj. OAM-4110-7/MC-2010, kterým v souladu s §77 odst. 2 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, zrušil žalobci povolení
k trvalému pobytu a stanovil mu lhůtu k vycestování z území v délce 30 dnů od právní moci
rozhodnutí. Zároveň usnesením ze dne 9. 3. 2010, čj. OAM-4110-3/MC-2010, ustanovil žalobci
opatrovníka - Poradnu pro integraci, občanské sdružení (dále jen „Poradna pro integraci“) podle
§32 odst. 2 písm. h) správního řádu.
[2] Poradna pro integraci podala proti rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu
rozklad, který ministr vnitra výše specifikovaným rozhodnutím ze dne 24. 8. 2010 zamítl. Proti
tomuto rozhodnutí podala Poradna pro integraci žalobu k městskému soudu. Ten ji svým
v záhlaví uvedeným usnesením odmítl z důvodu, že byla podána osobou k tomu zjevně
neoprávněnou ve smyslu §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[3] Své rozhodnutí odůvodnil městský soud tím, že Poradna pro integraci byla žalobci
ustanovena jako opatrovník pouze pro dané správní řízení. To vyplývá z §34 odst. 3 správního
řádu, který výslovně opravňuje zástupce, jímž je i opatrovník ustanovený podle §32 odst. 2
správního řádu, vystupovat jménem účastníka v celém řízení (tj. v celém správním řízení), nikoliv
však mimo rámec tohoto řízení.
[4] Městský soud dále konstatoval, že z ničeho nevyplývá, že by žalobce jakkoliv projevil
svou vůli brojit proti napadenému rozhodnutí žalobou u správního soudu. Navíc dodal,
2
že skutečnost, že je žalobce neznámého pobytu, neopravňuje Poradnu pro integraci k tomu,
aby si přisvojila žalobní legitimaci náležející výlučně žalobci.
[5] Proti usnesení městského soudu brojila Poradna pro integraci kasační stížností, kterou
se domáhala, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení,
případně aby současně rozhodl o zrušení rozhodnutí správního orgánu podle §110 odst. 2
písm. a) s. ř. s . Namítala, že žalobce, coby osoba neznámého pobytu, je zásadním způsobem
zkrácen na svých právech, jelikož mu nemůže být poskytnuta ochrana soudy ve správním
soudnictví.
[6] Poradna pro integraci také odkázala na soudní judikaturu zabývající se přepjatým
formalismem při posuzování náležitostí správní žaloby a smyslem funkce opatrovníka (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003 – 56,
č. 534/2005 Sb. NSS; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2010,
čj. 1 As 39/2010 – 48; nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 27/2000).
V kasační stížnosti také uvedla, že považuje rozhodnutí žalovaného o zrušení povolení
k trvalému pobytu za nepřiměřené z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života
cizince.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž
dospěl k závěru, že tomu tak není, a proto je nutné kasační stížnost odmítnout.
[8] Pro posouzení splnění podmínek řízení jsou rozhodné následující skutečnosti. Nejvyšší
správní soud obdržel kasační stížnost, kterou za žalobce podala Poradna pro integraci. Ke kasační
stížnosti však nebyla přiložena plná moc, která by Poradnu pro integraci zmocňovala k jednání
za žalobce v řízení o kasační stížnosti; tato plná moc není obsažena ani v soudním spise
městského soudu. Soud tedy žalobce, prostřednictvím Poradny pro integraci, usnesením ze dne
6. 3. 2013, čj. 1 As 172/2012 – 23, vyzval k doplnění příslušné plné moci a zároveň jej poučil,
že v případě, že plná moc nebude doplněna, soud kasační stížnost odmítne. K uvedenému
usnesení zaslala Poradna pro integraci zdejšímu soudu vyjádření ze dne 12. 3. 2013, ve kterém
uvedla, že jí žalobce žádnou plnou moc neudělil, neboť je po celou dobu řízení neznámého
pobytu. Upozornila však, že byla v průběhu správního řízení o zrušení povolení k trvalému
pobytu ustanovena opatrovníkem žalobce, a to z důvodu jeho neznámého pobytu. Odkázala také
na podanou kasační stížnost, ve které argumentovala tím, že je jako opatrovník žalobce
oprávněna jeho jménem vystupovat také v soudním řízení a disponovat s předmětem řízení.
[9] Zmíněný názor Poradny pro integraci Nejvyšší správní soud nesdílí.
[10] V této souvislosti je třeba připomenout smysl a účel ustanovení opatrovníka podle §32
odst. 2 správního řádu. Obecně lze konstatovat, že ať už je ustanoven z jakéhokoliv zákonem
předpokládaného důvodu, „je třeba vycházet z toho, že jde o opatrovníka procesního, který je určen k tomu,
aby za účastníka řízení, kterého zastupuje, vykonával jeho procesní práva ve správním řízení. Usnesení
o ustanovení opatrovníka tuto osobu nezmocňuje k tomu, aby za účastníka řízení činila právní úkony
hmotněprávní […]. Funkci procesního opatrovníka ustanoveného správním orgánem jen pro jedno konkrétní
správní řízení nelze zaměňovat s funkcí opatrovníka ustanoveného soudem osobě, která byla rozhodnutím soudu
zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu
omezena (§27 odst. 2 občanského soudního řádu)“ (viz Vedral J. Správní řád. Komentář. II. vyd.,
BOVA POLYGON, Praha. 2006. s. 373).
[11] Podle §32 odst. 2 písm. h) správního řádu je procesní opatrovník ustanoven v situaci,
kdy se správnímu orgánu nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední účastníkům řízení
uvedeným v §27 odst. 1 správního řádu. Vzhledem k tomu, že správní řízení z moci úřední
je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi řízení (§46 odst. 1
správního řádu), je smyslem ustanovení procesního opatrovníka podle §32 odst. 2 písm. h) právě
možnost zahájit správní řízení (§46 odst. 2 správního řádu).
[12] V souladu s §34 odst. 3 správního řádu platí, že pokud jsou pochybnosti o rozsahu
zastoupení, má se za to, že je zástupce oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém
řízení. V tomto kontextu je za řízení třeba považovat správní řízení. Obecně panuje shoda
na tom, že „zastupování „vzniklé“ na základě tohoto ustanovení se […] už netýká zastupování v případném
přezkumném řízení či řízení o obnově nebo obnoveném řízení, což už jsou ve vztahu k původnímu řízení
na prvním a druhém stupni formálně samostatná řízení. Pokud by vznikly pochybnosti o rozsahu zastoupení
v řízení o obnově, nešlo by už §34 odst. 3 rovněž použít na obnovené řízení, které je ve vztahu k řízení o obnově
rovněž samostatným řízením“ (viz Vedral J. Správní řád. Komentář. II. vyd., BOVA POLYGON,
Praha. 2006. s. 390).
[13] Nejvyšší správní soud tedy uvádí, že opatrovník ustanovený žalobci, který je neznámého
pobytu podle §32 odst. 2 písm. h) správního řádu, je takto ustanoven nejvýše jen pro dané
správní řízení (§34 odst. 3 správního řádu). Takto ustanovený opatrovník, v tomto případě
Poradna pro integraci, tudíž není oprávněn jednat za žalobce v řízení před správními soudy.
[14] Nelze se přitom domnívat, že by tím byl žalobce zkrácen na svém právu domoci
se ochrany ve správním soudnictví. Na výkonu svých práv ve správním soudnictví by se však
musel sám aktivně podílet. Vůli žalobce totiž nemůže projevovat opatrovník, který
mu byl ustanoven pouze pro účely oznámení zahájení správního řízení z moci úřední [§32 odst. 2
písm. h) správního řádu].
[15] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že v nyní posuzovaném
případě nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti, přičemž tento nedostatek nebyl
ani po výzvě soudu odstraněn a v řízení proto nelze pokračovat. Poradna pro integraci
nepředložila příslušnou plnou moc, která by ji opravňovala za žalobce jednat. Nejvyšší správní
soud proto nemá jinou možnost, nežli kasační stížnost odmítnout ve smyslu §46 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §120 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. března 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu