ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.92.2013:10
sp. zn. 2 As 92/2013 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 7. 2011, č. j. 1905/11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, č. j. 6 A 301/2011 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) podal Krajskému soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal
přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného o určení advokátky Mgr. Markéty
Hlucháňové podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Věc byla následně postoupena
Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2012, č. j. 6 A 301/2011 - 41,
vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby, a to ve lhůtě 14 dní.
Na uvedenou výzvu reagoval stěžovatel dne 9. 5. 2012 žádostí o osvobození od soudního
poplatku, které nicméně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2013,
č. j. 6 A 301/2011 - 46, nevyhověl a stěžovateli tedy nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Kasační stížnost stěžovatele směřující proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem
ze dne 14. 6. 2013, č. j. 5 As 26/2013 - 10, zamítl.
Poté Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 7. 2013, č. j. 6 A 368/2011 - 61,
opětovně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho
doručení. Žádostí ze dne 20. 8. 2013 požádal stěžovatel o prodloužení lhůty k zaplacení poplatku
o několik měsíců.
Městský soud jeho žádosti nevyhověl a opakovaně vyzval stěžovatele k zaplacení poplatku
ve lhůtě tří dnů usnesením ze dne 9. 9. 2013, č. j. 6 A 301/2011 - 64. Pro nezaplacení poplatku
napadeným usnesením městský soud řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“) zastavil.
Stěžovatel napadl vposled uvedené usnesení městského soudu podáním, kterým
se domáhá jeho kasace. Své nesouhlasné stanovisko se závěry městského soudu stěžovatel
v kasační stížnosti odůvodňuje především tím, že městský soud zcela nekvalifikovaně posoudil
jeho žádost o povolení odkladu splátky soudního poplatku za jím podanou žalobu, na jeho
zaplacení mu poskytl nepřiměřeně krátkou lhůtu a celkově stěžovatelovo jednání zlehčuje
a nepřípustně hodnotí jeho situaci. Stěžovatel považuje aplikaci zákona provedenou městským
soudem za nesprávnou a uvádí, že proti rozhodnutí o určení advokáta brojit lze.
Stěžovatel v kasační stížnosti nepodřadil své námitky zákonným kasačním důvodům
ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., z textu podání je nicméně patrné, že namítá nezákonnost usnesení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
V rámci přezkumu naplnění podmínek řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
v tomto případě netrval, s ohledem na specifický charakter napadeného usnesení městského
soudu, na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení
stěžovatele advokátem. V řízení o kasační stížnosti směřující proti usnesení o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků, resp. o nevyhovění žádosti o povolení jeho splátek či odkladu
totiž není namístě trvat na splnění těchto dvou propojených podmínek řízení, jak pro řízení
týkající se osvobozování od soudních poplatků či následků nezaplacení soudního poplatku
konstatoval zdejší soud například v rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77
(rozhodnutí NSS dostupná www.nssoud.cz): „Jakkoliv poplatková povinnost vzniká již podáním kasační
stížnosti (ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích) a splnění této povinnosti není nutně
vázáno až na výzvu soudu, Nejvyšší správní soud již judikoval (rozsudek ze dne 25. 4. 2007,
č. j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz), že povaha rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku, proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky
uhrazeného soudního poplatku považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení
o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro
nezaplacení soudního poplatku, by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku pro kasační řízení vedlo
k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo by řetězení řešeného
problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti
rozhodnutí o zastavení předchozího řízení v důsledku nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy
povinnosti zaplatit soudní poplatek.“
Kasační stížnost je tak podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná, byť nebyl zaplacen soudní
poplatek a stěžovatel není ani zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal
kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že není důvodná.
Zdejší soud předně uvádí, že žádost stěžovatele o odložení splatnosti byla jedním z řady
aktů zneužití práva v dané věci, a jako taková nemůže požívat právní ochrany. Předmětný spor
je veden jen pro svou podstatu, tedy stěžovateli jde o samotné vedení sporu, nikoliv o vyřešení
věci. Stěžovatel v této věci (tak jako v řadě jiných věcí) svévolně uplatňuje svá práva, když
mu musí být z obsáhlé předchozí judikaturní činnosti (např. sp. zn. 2 As 157/2012 a mnoho
jiných) směřující vůči jeho osobě známo, že důvodem pro to, aby osvobození od soudních
poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s. nebylo přiznáno, je již jen sám fakt, že podaná žaloba zjevně
nemůže být úspěšná, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo věcně stěžovateli v plném rozsahu
vyhověno. Přesto podává stěžovatel množství dalších identických žádostí v řízeních proti
rozhodnutím, jímž mu byl podle zákona o advokacii určen advokát. Jde tedy o rozhodnutí, jimiž
bylo stěžovateli vyhověno v plném rozsahu, jak uvedeno shora. Přesto stěžovatel nyní (tak jako
v mnoha předchozích případech) pro údajná malicherná pochybení takové rozhodnutí napadá
žalobou a následně v řízení rozehrává sérii procesních žádostí. Tomuto postupu stěžovatele
nemůže zdejší soud poskytnout soudní ochranu.
Brojí-li pak stěžovatel proti tomu, že pro něj byla městským soudem stanovená
desetidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku příliš krátká, je třeba připomenout,
že v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu byly za příliš krátké označovány spíše
lhůty ještě výrazně kratší, jak ukazuje rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 4. 2008,
č. j. 2 Afs 44/2007 - 76. Desetidenní lhůta tak v posuzovaném případě nebyla příliš krátkou
a nelze navíc přehlédnout, že k samotnému zastavení řízení městský soud přikročil nikoli těsně
po jejím uplynutí, ale teprve poté, co vydal další usnesení, jímž byla stanovena další lhůta,
tentokrát třídenní. Její kratší trvání lze odůvodnit tím, že v dané věci šlo už o několikerou výzvu
k úhradě poplatku. Navíc je třeba upozornit, že lhůty stanovené výzvami jsou lhůtami
dodatečnými, neboť splatnost poplatku je dána samotným podáním žaloby dle §4 odst. 1
písm. a) zákona o soudních poplatcích.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou ze shora
uvedených důvodů zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto
řízením nad rámec běžné činnosti nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu