ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.122.2012:48
sp. zn. 3 Ads 122/2012 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. H.,
zastoupeného JUDr. Soňou Nathovou, advokátkou se sídlem Spojovací 852, Trutnov, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkum
rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2010, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2012, č. j. 32 Ad 23/2011 – 65,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Soně Nathové, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1.936 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2012, č. j. 32 Ad 23/2011 – 65 (dále
jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne
18. 11. 2010, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) o námitkách proti jejímu rozhodnutí ze dne
8. 6. 2010 (pozn. NSS: v rozhodnutí chybně uvedeno 8. 6. 2009), č. j. X (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“).
Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatele o invalidní důchod
z důvodu nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Rozhodnutí odůvodnila
tak, že na základě lékařského posudku poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu pracovní schopnost žalobce pouze o 20 %.
V napadeném rozhodnutí se žalovaná odvolala na závěry posudku svého lékaře ze dne
3. 11. 2010 vypracovaného pro účely námitkového řízení. Podle tohoto posudku odpovídal
nepříznivý zdravotní stav stěžovatele postižení uvedenému v kapitole XIII. (postižení svalové
a kosterní soustavy), oddílu B (osteopatie a chondropatie), položce 1 písm. b) (středně těžká
forma), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška
č. 359/2009 Sb.“), pro které se v tomto posudku stanovila míra poklesu pracovní schopnosti
na 20 %. Vzhledem k vlivu postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti
a znalosti, a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost
rekvalifikace byla ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšena hodnota míry
poklesu pracovní schopnosti o 10 % na celkových 30 %. Rozhodující příčinou nepříznivého
zdravotního stavu u stěžovatele byl algický syndrom krční páteře – rameno – ruka
s dlouhodobými bolestivými projevy při velmi chudém objektivním nálezu na doložených
vyšetřeních. Stěžovatel v rámci námitkového řízení namítal nesprávně stanovenou diagnózu
posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov, avšak tuto námitku
neshledala žalovaná důvodnou.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí stěžovatel uvedl, že posudek žalované není
správný, co se týče posouzení jeho zdravotního stavu, podle jeho názoru měl být shledán pokles
jeho pracovní schopnosti o více než 35 %. Stěžovatel trval na tom, že posudkový lékař nesprávně
zhodnotil závěry odborných lékařů, a navrhnul, aby si soud vyžádal lékařský posudek posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí a případně i znalecký posudek z oboru zdravotnictví.
S ohledem na uvedené důvody stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) provedl v rámci řízení o žalobě
důkaz lékařskou dokumentací Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) Trutnov
a zjistil, že stěžovatel podal první žádost o invalidní důchod dne 21. 9. 2009. Na základě posudku
lékaře OSSZ ze dne 26. 11. 2009, který shledal, že se u stěžovatele nejedná o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, vydala žalovaná dne 22. 12. 2009 rozhodnutí, kterým zamítla žádost
stěžovatele o invalidní důchod. Dne 15. 3. 2010 podal stěžovatel proti tomuto rozhodnutí
námitky. Pro účely námitkového řízení byl dne 12. 5. 2010 posouzen stav stěžovatele lékařem
ČSSZ v Hradci Králové. Podle tohoto posudku bylo rozhodujícím zdravotním postižením
postižení podle kapitoly XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie
a spondylopatie), položky 1b (lehké funkční postižení) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 20 % a žalovaná proto rozhodnutím ze dne
27. 5. 2010 v námitkovém řízení dospěla k závěru, že žalobce není invalidní, námitky zamítla
a své rozhodnutí ze dne 22. 12. 2009 potvrdila. Mezitím stěžovatel podal dne 30. 4. 2010 další
žádost o invalidní důchod. Žalovaná dne 8. 6. 2010 tuto žádost zamítla a jako podklad
pro rozhodnutí použila posudek svého lékaře ze dne 12. 5. 2010, který vznikl pro účely řízení
o námitkách proti rozhodnutí o první žádosti o invalidní důchod ze dne 21. 9. 2009.
Krajský soud nechal v průběhu řízení o žalobě vypracovat posudek u Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále jen „PK MPSV v Hradci Králové“)
ze dne 3. 2. 2012. PK MPSV v Hradci Králové zasedala v řádném složení za přítomnosti
odborné neuroložky, stěžovatel byl při jejím jednání vyšetřen a byl posuzován jako pracovník
v dělnických profesích. Podle diagnostického souhrnu byla u stěžovatele zjištěna tato postižení:
bolesti v oblasti krční páteře s iridiací do pravého ramenního kloubu, pravé horní končetiny
až do malíčku bez prokázaného kompresivního kořenového syndromu, degenerativní změny
pravého ramenního kloubu bez posudkově významného omezení hybnosti, chronická obstrukční
plicní nemoc, zánět průdušek. Podle zadání krajského soudu provedla PK MPSV v Hradci
Králové v posudkovém závěru zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele za období od podání
první žádosti o invalidní důchod dne 21. 9. 2009 do 31. 12. 2009, a také za období od 1. 1. 2010
ke dni vydání napadeného rozhodnutí (18. 11. 2010). Pro období do 31. 12. 2009 byla rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bolest v oblasti krční páteře s iridiací
do pravého ramenního kloubu, pravé horní končetiny až do malíčku bez prokázaného
kompresivního kořenového syndromu. Procentní míra poklesu soustavné výdělečné činnosti
byla stanovena ve výši 25 % a postižení bylo určeno podle kapitoly XV, oddílu F, položky 1
písmena b), přílohy k vyhlášce č. 284/1995 Sb. PK MPSV v Hradci Králové nezjistila posudkově
významné skutečnosti pro zvýšení horní hranice o 10 % a stěžovatel nebyl podle jejího závěru
plně ani částečně invalidní. Pro období od 1. 1. 2010 ke dni napadeného rozhodnutí
(18. 11. 2010) bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stejné
postižení, vzhledem k nové právní úpravě však bylo určeno podle kapitoly XIII (postižení
svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položky 1b (bolestivý
syndrom páteře s lehkým funkčním postižením) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Procentní
míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 20 %. PK MPSV v Hradci Králové
nezjistila posudkově významné skutečnosti pro zvýšení horní hranice o 10 %. Ve svém posudku
uvedla, že její hodnocení je ve shodě s posudkem lékaře v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2010,
který byl podkladem pro prvostupňové rozhodnutí. K posudku lékaře ČSSZ ze dne 3. 11. 2010
pro účely napadeného rozhodnutí o námitkách uvedla, že se podle ní jednalo o administrativní
pochybení, protože z kontextu vyplývá, že lékař zamýšlel zařadit postižení do oddílu E a ne B.
Hodnocení postižení procentní mírou v hodnotě 20 % navýšenou o 10 % pak považuje
za nadhodnocení zdravotního stavu. Pokud by však skutečně zamýšlel zařadit postižení do oddílu
B, jednalo by se podle jejího názoru o posudkový omyl. Závěr PK MPSV v Hradci Králové
byl takový, že zdravotní stav stěžovatele neodpovídal ke dni vydání napadeného rozhodnutí
žádnému stupni invalidity a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 20 %.
Stěžovatel vznesl při jednání u krajského soudu dne 19. 7. 2012 námitky stran
posudkového hodnocení zdravotního stavu stěžovatele, konkrétně námitku chybně stanovené
diagnózy. Odkázal na starší nálezy z Nemocnice na Homolce, jejíž závěry o postižení páteře
stěžovatele jsou odlišné od vyšetření a závěrů Nemocnice v Trutnově. Nález z Nemocnice
na Homolce uvádí, že postižení obratle CT5 uvažuje o možnosti komprese kořene. Stanovenou
diagnózu VAS CB sy I dx, bronchitis chronica, CHOPN III. dle GOLD považuje
za nepřezkoumatelnou. Už od roku 2009 trpěl nejméně 4 druhy zdravotního postižení
a to postižením páteře, postižením hybnosti ramene, postižením či ztuhnutím prstu pravé
ruky a opakovanými záněty průdušek. Stěžovatel se domníval, že hodnocení provedené
do 31. 12. 2009 mělo být stanovené na horní hranici a dále navýšené. Také vznesl námitky proti
posudku PK MPSV v Hradci Králové, podle něho byly minimálně čtyři diagnózy žalobce
nesprávně ohodnoceny a navrhnul, aby si soud vyžádal důkaz znaleckým posudkem.
Krajský soud ve vztahu k návrhu stěžovatele o vyžádání si znaleckého posudku upozornil
účastníky, že doposud nebyly vyčerpány všechny možnosti doplnění důkazního řízení, a nechal
vzhledem k námitkám stěžovatele vypracovat „srovnávací“ posudek u Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „PK MPSV v Brně“) a požádal jí o slovní
hodnocení všech diagnóz. PK MPSV v Brně vyhotovila posudek dne 7. 9. 2012, zasedala
v řádném složení za přítomnosti odborné neuroložky, stěžovatel byl při jednání komise vyšetřen
a byl posuzován jako kvalifikovaný dělník. Podle diagnostického souhrnu byla u stěžovatele
zjištěna tato postižení: vertebrogenní algický syndrom víceetážový, dominují zejména bolesti
krční páteře s šířením do pravého ramene, pravé horné končetiny a pravého malíku, artrosa
pravého ramenního kloubu, chronická obstrukční plícní nemoc, stp. opakovaných zánětech
průdušek. Podle posudkového zhodnocení se u posuzovaného k datu vydání napadeného
rozhodnutí jednalo o déletrvající bolesti krční páteře s postupným šířením bolesti do pravé horní
končetiny až do oblasti malíku. Objektivně u posuzovaného dominovalo omezení hybnosti krční
páteře se svalovou dysbalancí a s projevy nervosvalového dráždění, s intermitentně udávanou
poruchou citlivosti v oblasti pravé ruky, avšak bez prokázaných známek poškození nervu,
se zachovalou reflexologickou odpovědí, bez přítomnosti funkčně závažných svalových atrofií
nebo omezení jemné motoriky ruky, stav tak odpovídal lehkému funkčnímu postižení. V oblasti
ramenného kloubu nebylo shledáno posudkově významné funkční postižení a po stránce plicního
onemocnění byl zdravotní stav posuzovaného dlouhodobě stabilizován. K námitkám
posuzovaného ohledně komprese kořene komise uvádí, že doplňkové vyšetření EMG kompresi
vůbec nepotvrzuje. Z posudkového hlediska je částečné omezení hybnosti malíku nevýznamné
a v dalších odborných vyšetřeních již není dokumentováno. Na základě požadavku krajského
soudu učinila PK MPSV v Brně posudkový závěr podle posudkových předpisů platných
do 31. 12. 2009 za toto období, ale také podle předpisů platných od 1. 1. 2010 ke dni vydání
napadeného rozhodnutí. Posudkový závěr do 31. 12. 2009 byl takový, že u stěžovatele se jedná
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl vertebrogenní algický
syndrom cervikobrachiální (tj. bolesti krční páteře s šířením bolesti do pravé horní končetiny
včetně ramene) bez prokázaného funkčně významného neurologického deficitu. Procentní míra
poklesu soustavné výdělečné činnosti byla stanovena podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2
písm. b), přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve výši 25 %. K dalšímu navýšení komise
neshledala objektivní podklad. Podle předpisů platných od 1. 1. 2010 ke dni napadeného
rozhodnutí byl rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu také
vertebrogenní algický syndrom cervikobrachiální (tj. bolesti krční páteře s šířením bolesti
do pravé horní končetiny včetně ramene) bez prokázaného funkčně významného neurologického
deficitu. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena podle kapitoly XIII,
oddílu E, položky 1 b) ve výši 20 % a k dalšímu navýšení také nebyl shledán objektivní
podklad. Zdravotní stav byl zhodnocen ve shodě s posudkem lékaře z námitkového řízení
v Hradci Králové, zatímco hodnocení lékaře z námitkového řízení v Liberci bylo označeno
za administrativní pochybení. K datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav žalobce
neodpovídal žádnému stupni invalidity.
Stěžovatel vznesl při jednání u krajského soudu dne 27. 9. 2012 další námitky. Z důvodu
subjektivně vnímaných bolestí se podle jeho názoru jedná o středně těžké postižení, z důvodu
souběhu více onemocnění považuje možnost navýšení procentní míry poklesu pracovní
schopnosti pouze o 10 % za přílišnou tvrdost zákona. Jelikož si první žádost o invalidní důchod
podal už v roce 2009, mohlo být posouzení jeho zdravotního stavu podle dřívějších předpisů
příznivější. Situace, kdy v roce 2010 podal další žádost o invalidní důchod, vyvolala zmatečný
stav. Žalovaná mu doručila v krátké době po sebe rozhodnutí v jeho první žádosti i v druhé
žádosti, přičemž pro rozhodnutí o druhé žádosti byl použit posudek, který sloužil jako podklad
pro rozhodnutí o první žádosti.
V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud vyhodnotil výsledky provedeného
dokazování a shledal žalobní námitku ohledně nesprávně stanovené diagnózy nedůvodnou.
PK MPSV v Hradci Králové i PK MPSV v Brně posoudily všechny diagnózy stěžovatele,
zohlednily závažnost jeho obtíží s odkazem na poměrně obsáhlou zdravotní dokumentaci
a zejména odborné lékařské nálezy a zdravotní stav stěžovatele zhodnotily kvůli změně právní
úpravy jak do data 31. 12. 2009, tak i po datu 1. 1. 2010. K námitce stěžovatele zhodnotila
PK MPSV v Brně podle zadání soudu i jednotlivé diagnózy samostatně, přičemž ani v jednom
případě nedosáhla míra poklesu pracovní schopnosti intenzity pro přiznání invalidního důchodu.
Stěžovatel tak nebyl změnou právní úpravy poškozen a dostalo se mu nadstandardního
zhodnocení jeho zdravotního stavu. Soud neshledal v postupu obou posudkových komisí žádné
pochybení a měl za jednoznačně prokázané, že stěžovatel nebyl plně ani částečně invalidní
za období do 31. 12. 2009. Také nebyl invalidní v žádném stupni podle zákona o důchodovém
pojištění v znění účinném od 1. 1. 2010 k datu napadeného rozhodnutí. Z uvedených důvodů
krajský soud žalobu zamítl.
Kasační stížnost proti napadenému rozsudku podal stěžovatel z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v prvé řadě uvedl, že podle jeho
názoru bylo o jeho žádosti o invalidní důchod ze dne 21. 9. 2009 rozhodováno posudkovými
komisemi v rozporu se zákonem, míra poklesu pracovní schopnosti byla podhodnocena.
Úředníci OSSZ Trutnov uvedli stěžovatele v roce 2010 v omyl, když byl vyzván, aby podal novou
– další žádost o invalidní důchod, kterou si podal dne 30. 4. 2010. Tak vznikla překážka
litispendence, protože v té době nebylo skončeno první řízení a on o tom nebyl poučen. Protože
byla obě řízení vedena téměř současně, bylo pro ně použito totožné posouzení zdravotního
stavu z roku 2010 a byla doručována v totožném měsíci, stěžovatel byl uveden v omyl a byl
tak vyloučen z možnosti včas podat žalobu proti rozhodnutí o námitkách ve vztahu k žádosti
ze dne 21. 9. 2009. Soud měl podle názoru stěžovatele rozhodnutí správního orgánu s ohledem
na tento vadný postup zrušit. Podle stěžovatele bylo také sporné, zda jeho invaliditu posuzovat
podle vyhlášky platné v roce 2009, nebo vyhlášky platné v roce 2010.
Stěžovatel se dále domnívá, že posudky v obou souběžných řízeních o invalidní důchod
byly podhodnocené. Stěžovatel tvrdí, že faktický zdravotní stav, některé lékařské zprávy,
ale zejména délka a důvod pracovní neschopnosti, nucené ukončení pracovní neschopnosti,
charakter pracovního omezení a pokles výdělku nebyly vyhodnoceny v souladu se zákonem.
Obecně má stěžovatel následující diagnózy: poškození páteře, poškození ramenného kloubu
a omezením hybnosti, omezení a poruchy hybnosti jednoho prstu a plicní onemocnění.
Posudkové komise nevycházely ze specializovaného vyšetření Nemocnice na Homolce,
kde je v lékařské zprávě popsaná možná komprese kořene, a tím i prokázané recidivující
projevy kořenového dráždění. Důkaz posudkem PK MPSV v Brně je podle stěžovatele
důkazem nevěrohodným a nedostatečným. PK MPSV v Brně vyhodnotila pokles na 20 %
podle položky 1 b) – jako lehké postižení páteře, s tím, že k dalšímu navýšení není podklad.
V tom vidí stěžovatel zásadní pochybení. Stěžovatel tvrdí, že má středně těžké funkční postižení,
které je pod položkou 1 c), a je hodnoceno 30-40 procenty. Posudková komise měla podle
něj aplikovat ustanovení §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., podle kterého je možné navýšení o 10 %.
Stěžovatel má za to, že míra poklesu jeho pracovní schopnosti je 50 % a je tedy invalidní.
Dále nebylo vůbec aplikováno ustanovení §3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., přestože
je stěžovatel výrazně omezen v zásadních denních aktivitách, nemůže vykonávat svoji předchozí
práci svářeče na montážích a tvrdí, že jeho předchozí pracovní činnost nebyla dostatečně
vyhodnocena. Podle zákona o zaměstnanosti je na základě rozhodnutí Úřadu práce Trutnov
osobou zdravotně znevýhodněnou a tomu logicky nemůže odpovídat pokles míry pracovní
schopnosti o 20 %.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
vrátil k novému řízení.
Žalovaná ke kasační stížnosti nepodala žádné vyjádření.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho
vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., a neshledal přitom vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje za důležité se nejprve vyjádřit k uplatněným kasačním
námitkám co do otázky jejich podřazení pod důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvádí, že ji podává z důvodů podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) s. ř. s. Jeho konkrétní kasační námitky lze rozdělit do několika základních bodů:
stěžovatel namítá za prvé vadný postup správního orgánu (uvedení v omyl, vznik překážky
litispendence, téměř současné vedení obou řízení, použití totožného posouzení zdravotního stavu
z roku 2010 pro obě řízení, vyloučení z možnosti včas podat žalobu proti rozhodnutí
o námitkách, správnost posuzování zdravotního stavu podle vyhlášky platné v roce 2009
nebo 2010). Tyto kasační námitky lze podřadit pod vady řízení podle kasačního důvodu §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., pod který spadá také situace, kdy při zjišťování skutkové podstaty byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo
ovlivnit zákonnost, a pro tuto vytýkanou vadu měl soud napadané rozhodnutí zrušit.
Za druhé, stěžovatel namítá podhodnocení zdravotního stavu v posudcích v obou řízeních,
ale také v posudcích posudkových komisí pro účely soudního řízení a nedostatečnost posudku
PK MPSV v Brně. Pokud jsou kasační námitky námitkami o neúplném a nepřesvědčivém
posouzení zdravotního stavu, jedná se o námitku jiné vady řízení spadající pod ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. září 2003, č. j. 4 Ads
13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sb., nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20, dostupný na www.nssoud.cz). Vzhledem k výše
uvedenému Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska ustanovení §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena
v ustanovení §39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném
po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná
o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu
druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího
stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní
postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav
a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového
pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo
práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní
správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu
nemá potřebné odborné znalosti. Posudek PK MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz
podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto
řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti
a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti
nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti
a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové
závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp.
o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí
v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 - 43,
přístupný na www.nssoud.cz).
Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení §7 vyhláška
č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž
účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet
rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení
vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění,
ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti
se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míru poklesu
pracovní schopnosti, stupeň invalidity, den vzniku invalidity, resp. den změny stupně invalidity
nebo den zániku invalidity. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku
posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti.
V projednávaném případě Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel si podal první žádost
o invalidní důchod dne 21. 9. 2009 (nikoliv dne 26. 11. 2009, jak se chybně uvádí v jeho kasační
stížnosti). O této žádosti bylo rozhodnuto dne 22. 12. 2009, a to tak, že se žádost zamítá.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel námitky, o kterých bylo rozhodnuto dne 27. 5. 2010.
Ještě předtím, než bylo o námitkách rozhodnuto, stěžovatel podal další žádost o invalidní
důchod, a to dne 30. 4. 2013. O této žádosti bylo rozhodnuto dne 8. 6. 2010 s využitím posudku
ze dne 12. 5. 2010, vyhotoveného pro účely námitkového řízení, které se týkalo původní první
žádosti o invalidní důchod. Prvostupňové rozhodnutí ze dne 8. 6. 2010 bylo potvrzeno
napadeným rozhodnutím ze dne 18. 11. 2010.
Stran námitek vadného postupu správního orgánu Nejvyšší správní soud uvádí,
že podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není důvodná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Uvedené námitky stěžovatel uplatnil
až u druhého jednání před krajským soudem. Pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu platí zásada koncentrační, podle §71 odst. 2 s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu o další
žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby. Stěžovatel tyto námitky neuplatnil v žalobě
ani v doplnění žaloby. Žaloba byla podána dne 29. 9. 2011 a druhé jednání ve věci proběhlo
dne 27. 9. 2012, pokud by se námitky uplatněné u druhého jednání považovaly za rozšíření žaloby
o další žalobní body, tyto nebyly uplatněny v zákonem stanovené lhůtě. K tomu Nejvyšší správní
soud připomíná, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08
(přístupný na http:\\nalus.usoud.cz) vyplývá, že „soudy jsou povinny své rozhodnutí řádně odůvodnit;
jsou povinny též vysvětlit, proč se určitou námitkou účastníka řízení nezabývaly (např. proto, že nebyla uplatněna
v zákonem stanovené lhůtě). Pokud tak nepostupují, porušují právo na spravedlivý proces garantované čl. 36
odst. 1 Listiny“. Povinností krajského soudu nepochybně je svá rozhodnutí řádně odůvodnit,
měl by také vysvětlit, proč se konkrétní námitkou účastníka řízení nezabýval, například z důvodu,
že nebyla uplatněna v zákonem stanovené lhůtě. Takto opožděně podaná námitka směřující proti
správnosti procesního postupu žalované ve správním řízení nemohla na výsledku řízení ve věci
nic změnit. V tomto případě se tedy nemohlo jednat a také nejednalo o takovou vadu řízení
před soudem, která by měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004 - 69, přístupné na www.nssoud.cz).
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl také námitky ohledně posudků jeho zdravotního
stavu, které uváděl už i ve své žalobě a jejím doplnění. Ani tyto námitky neshledal Nejvyšší
správní soud jako důvodné. Konkrétní námitky, o které se opírá, byly již řešeny v rámci
posudků PK MPSV v Hradci Králové a PK MPSV v Brně. Posudkové komise zdůvodnily,
proč neaplikovaly navýšení procentní míry pracovní neschopnosti, a PK MPSV v Brně
také podrobně odůvodnila, proč z lékařských zpráv nevyplývá komprese kořene. Specializované
vyšetření provedené v Nemocnici na Homolce tvořilo podklad pro posouzení obou komisí
a je uvedeno v posudkovém hodnocení. Stěžovatel dále uvedl, že ustanovení §3 odst. 2 vyhlášky
č. 359/2009 Sb. nebylo vůbec aplikováno. Podle posudkového závěru PK MPSV v Brně byly
stanovenou horní hranicí míry poklesu pracovní schopnosti zohledněny i předchozí vykonávané
výdělečné činnosti. Obě posudkové komise ve svých závěrech uvedly, že pro další procentní
navýšení neshledaly objektivní podklad. V obou posouzeních dospěly komise k prakticky
shodným závěrům o rozhodující příčině nepříznivého zdravotního stavu a o tom, že stěžovatel
nebyl k datu napadeného rozhodnutí invalidní. Jako rozhodující příčinu nepříznivého
zdravotního stavu uvedla PK MPSV v Hradci Králové bolest v oblasti krční páteře s iridiací
do pravého ramenního kloubu, pravé horní končetiny až do malíčku bez prokázaného
kompresivního kořenového syndromu, PK MPSV v Brně vertebrogenní algický syndrom
cervikobrachiální (tj. bolesti krční páteře s šířením bolesti do pravé horní končetiny včetně
ramene) bez prokázaného funkčně významného neurologického deficitu, obě komise se shodly
na tom, že míra poklesu pracovní schopnosti je 20 %. Tyto posudky splňují podle názoru
Nejvyššího správního soudu požadavek jasnosti, srozumitelnosti a úplnosti a také přesvědčivosti
odůvodnění. Jelikož obě komise hodnotily zdravotní stav stěžovatele jednak za období
do 31. 12. 2009, tak i za období od 1. 1. 2010 k datu vydání napadeného rozhodnutí,
a ani v jednom hodnocení nedospěly k závěru o splnění podmínek pro přiznání invalidity,
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že zdravotní stav stěžovatele
byl zjištěn krajským soudem úplně a přesvědčivě, přičemž stěžovatel nebyl změnou právní úpravy
poškozen.
Stěžovatel v kasační stížnosti vznesl také námitku, že je sporné, zda jeho zdravotní stav
posuzovat podle vyhlášky platné v roce 2009, nebo vyhlášky platné v roce 2010. Nejvyšší správní
soud k tomu uvádí, že podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni
napadeného rozhodnutí, tedy v předmětné věci ke dni 18. 11. 2010. PK MPSV v Hradci Králové
a také PK MPSV v Brně proto měly v rámci posudku pro účely soudního řízení hodnotit
zdravotní stav ke dni 18. 11. 2010 podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2010, což také učinily.
Navíc na základě zadání soudu hodnotily zdravotní stav i za období do 31. 12. 2009, podle tehdy
účinných právních předpisů. To umožnilo krajskému soudu dospět k závěru, že stěžovatel nebyl
změnou právní úpravy poškozen. Nejvyšší správní soud tedy dochází k závěru, že v řízení
před krajským soudem nebylo sporné, podle jaké vyhlášky posuzovat zdravotní stav stěžovatele,
protože se jednalo o žalobu proti rozhodnutí v řízení o jeho druhé žádosti o invalidní
důchod z 30. 4. 2010. Stěžovatelův zdravotní stav byl však navíc posouzen i za období
od podání první žádosti v roce 2009 podle tehdy účinné právní úpravy, a proto nebyl poškozen
ani tím, že si z důvodu omylu, jak uvedl v kasační stížnosti, nepodal žalobu proti rozhodnutí
o námitkách v řízení o první žádosti o invalidní důchod.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou
a zamítl ji.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s §11 odst. 1 písm. c) a d), §7 a §9
odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2012
(dále jen „advokátní tarif“) odměna za dva úkony právní služby a 500 K č, tj. za sepis kasační
stížnosti a za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu. Dále Nejvyšší správní soud přiznal
k danému úkonu náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč
za každý úkon právní služby. Jelikož je ustanovená advokátka plátcem DPH, byla jí odměna
zvýšena o částku této daně v sazbě 21 %. Celkem tedy ustanovené zástupkyni přísluší odměna
ve výši 1.936 Kč, která jí bude vyplacena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu