ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.92.2013:38
sp. zn. 3 As 92/2013 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Ing. P. B.,
zastoupen Mgr. Peterem Šmehýlem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 912/10, Praha 1,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za
účasti osoby zúčastněné na řízení: Zdeněk Pokorný, bytem Na Ostrohu 2427/5, Praha 6, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2009, č. j. S-MHMP 767567/2009/OST/Zá/Je, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013, č. j. 7A
44/2010 - 72,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) ze dne 17. 4. 2013, č. j. 7 A 44/2010 – 72, kterým byla zamítnuta
správní žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části
Praha 6, odboru výstavby (dále jen „městský úřad“) ze dne 10. 7. 2009, čj. MCP6 045461/2009.
Posledně uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova (dále jen „stěžovatel“) žádost
o dodatečné povolení stavby – gabionové opěrné zdi a následných terénních úprav.
Současně s kasační stížností podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku
dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Důvodnost návrhu spatřuje v tom, že v důsledku existence napadeného rozhodnutí by žalovaný
měl pokračovat v řízení o odstranění předmětné stavby. Uvedl, že žalovaný rozhodnutím ze dne
26. 1. 2011, sp. zn. S-MHMP 949741/2010/OST/Ja rozhodl o přerušení odvolacího řízení proti
rozhodnutí městského úřadu o nařízení odstranění stavby, avšak v řízení se nyní bude pokračovat
a žalovaný bude v tomto řízení vycházet ze závěrů zaujatých městským soudem v napadeném
rozsudku. Stěžovatel se proto domnívá, že mu hrozí vážná újma spočívající v povinnosti
odstranit stavbu. Má rovněž za to, že pokud by Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost
důvodnou, ale nepřiznal by ji přitom odkladný účinek, následná reparace následků vzešlých
z nepřiznání odkladného účinku by představovala enormní zátěž pro všechny účastníky. Takové
následky by potom pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout
jiným osobám. Dle stěžovatele by přiznáním odkladného účinku nedošlo k rozporu s veřejným
zájmem, což dovozuje z kladných stanovisek dotčených orgánů k předmětné stavbě. Na závěr
uvádí, že Nejvyšší správní soud se v dané věci bude zabývat otázkami, jež jsou stěžejní
i pro řízení o odstranění stavby.
Žalovaný, ani osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nevyjádřili.
Nejvyšší správní soud důvody pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
neshledal.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, avšak Nejvyšší správní soud
jej může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.“
Nejvyšší správní soud se již několikrát vyjádřil v tom smyslu, že institut odkladného
účinku je svým charakterem mimořádný a k jeho aplikaci lze přistoupit pouze výjimečně. Tento
názor pramení ze skutečnosti, že kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které
zákonodárce popsal v §73 odst. 2 s. ř. s.
V oněch mimořádných případech však platí, že „Odkladný účinek podle §107 soudního
řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému
rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části),
k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo.“ [podle usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96 (publikován ve sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. Sb. NSS 786/2006)]. Pro případy přiznání či nepřiznání
odkladného účinku je společné, že z takového rozhodnutí nelze v žádném případě dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační stížnosti rozhodnuto ve věci samé (k tomu
srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76,
publikováno pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
V daném případě je hlavním důvodem pro přiznání odkladného účinku obava stěžovatele,
že v následném (již probíhajícím) řízení bude rozhodnuto o odstranění předmětné stavby,
což pro něj bude znamenat újmu větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Tím však sám stěžovatel přiznává, že újma by mu mohla vzniknout až na základě
dalšího pravomocného rozhodnutí žalovaného, jímž by bylo rozhodnuto o odstranění stavby.
Nynější soudní řízení však bylo iniciováno rozhodnutím, kterým byla zamítnuta žádost
o dodatečné povolení stavby. Takové rozhodnutí však v žádném případě nemůže stěžovateli
způsobit újmu spočívající v povinnosti odstranit stavbu. Stěžovatel navíc uvedl, že řízení
o odstranění předmětné stavby bylo po dobu rozhodování městského soudu přerušeno. Nic tedy
stěžovateli nebrání, aby o přerušení řízení o odstranění stavby požádal i v případě, kdy ve věci
rozhoduje Nejvyšší správní soud. V případě, kdy by řízení přerušeno nebylo a žalovaný
by o odstranění stavby rozhodl, má stěžovatel možnost podat správní žalobu a proti odstranění
stavby se dále bránit.
Nejvyšší správní soud si je vědom, že závěry, jež budou vysloveny v nyní posuzované
věci, by mohly být významné i v řízení o odstranění stavby. Pro rozhodování o odkladném
účinku kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci řízení
o dodatečném povolení stavby, však podstatné nejsou. Rozsudek městského soudu ani relevantní
správní rozhodnutí nepředstavují pro stěžovatele bezprostředně žádnou újmu, tedy logicky
ani nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. V daném případě je jakýkoli negativní dopad na stěžovatele podmíněn určitým
rozhodnutím o odstranění stavby. Povaha takového rozhodnutí se však nachází v rovině
hypotetické, což nemůže zakládat nárok na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v jiném
řízení.
Nejvyšší správní soud rovněž nepřehlédl, že odkladný účinek byl usnesením městského
soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 7 A 44/2010 – 36 přiznán správní žalobě. Z uvedeného usnesení
však vyplývá, že městský soud posuzoval situaci žalobce nesprávně, neboť vycházel
z toho, že rozhodnutím městského úřadu byla žalobci uložena povinnost odstranit stavbu
gabionové zdi (ve skutečnosti městský úřad rozhodoval o dodatečném povolení stavby).
Tato nepřesnost byla pravděpodobně zapříčiněna chybou v rozhodnutí žalovaného, jejíž nápravy
se ostatně dovolával stěžovatel ve správní žalobě.
Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v daném případě naplněny
nebyly, a proto Nejvyšší správní soud tento návrh zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu