ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.156.2013:13
sp. zn. 4 As 156/2013 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyň: a) M. H., b) V. W. H.,
c) M. H., d) K. H., všechny zast. JUDr. Pavlem Lasákem, advokátem, se sídlem Englišova
1901/47, Opava, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická
1442/65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 15. 11. 2013, č. j. 22 A 125/2013 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 11. 2013, č. j. 22 A 125/2013 - 18, zastavil
řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2013, č. j. 1029/580/13, 50112/ENV.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyň a potvrdil rozhodnutí České inspekce
životního prostředí ze dne 2. 5. 2013, č. j. ČIŽP/49/OOL/SR02/1111129.010/13/VZU, jímž
byly žalobkyním uloženy pokuty za správní delikty podle §4 písm. c) a d) zákona
č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění
pozdějších předpisů.
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že žádná žalobkyně spolu s podáním žaloby
nezaplatila soudní poplatek, proto soud každou žalobkyni vyzval k zaplacení soudního poplatku
ve výši 3.000 Kč v přiměřené lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Současně soud každou žalobkyni
poučil o následcích nesplnění této výzvy. Ačkoliv výzva k zaplacení soudního poplatku byla
žalobkyním doručena dne 21. 10. 2013, žádná žalobkyně soudní poplatek do 15. 11. 2013
nezaplatila, proto soud podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podaly žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včas kasační stížnost.
Namítaly, že podle §6 odst. 9 zákona o soudních poplatcích je samostatným základem soudního
poplatku každé napadené rozhodnutí. V dané věci bylo napadeno pouze jedno rozhodnutí, počet
stěžovatelek je pro zpoplatnění nepodstatný. Stěžovatelky dále konstatovaly, že navzdory
nezákonnosti výzev zaplatila dne 27. 11. 2013 stěžovatelka a) soudní poplatek ve výši 3.000 Kč.
Stěžovatelky uzavřely, že je krajský soud nesprávně poučil o opravném prostředku, a navrhly, aby
Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou a projednatelnou, neboť podle
jeho konstantní judikatury „[v] řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu,
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění
poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného
řízení. Tato okolnost proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí.“ (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, dostupný
www.nssoud.cz).
Napadené usnesení přezkoumal Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelky uplatnily v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační
stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelky podaly z důvodu nezákonnosti usnesení o zastavení řízení
[srov. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. „[s]oud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon.“
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Podle odst. 3 téhož
ustanovení „[s]oud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené
lhůtě zaplacen.“
Krajský soud vydal dne 21. 10. 2013 čtyři výzvy k zaplacení soudního poplatku ve výši
3.000 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Každá z těchto výzev byla adresována jedné
ze stěžovatelek. Současně byly stěžovatelky poučeny o tom, že nebude-li poplatek zaplacen
ve stanovené lhůtě, soud po jejím marném uplynutí řízení zastaví. Tyto výzvy byly doručeny
zástupci stěžovatelek do datové schránky dne 21. 10. 2013 společně s výzvou k předložení plných
mocí.
Dne 30. 10. 2013 doručil zástupce stěžovatelek krajskému soudu plné moci, které mu dne
17. 10. 2013 udělily stěžovatelky; na výzvu k zaplacení soudního poplatku však nereagoval.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že podle data uvedeného na plných mocích byly stěžovatelky
zastoupeny advokátem již v okamžiku podání žaloby; krajský soud proto nepochybil, pokud
výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal zástupci stěžovatelek a lhůtu pro zaplacení odvíjel
od doručení zástupci.
Stěžovatelky navzdory řádné výzvě soudu soudní poplatek v soudem stanovené lhůtě
nezaplatily. To vedlo krajský soud k vydání usnesení o zastavení řízení.
Popsaný postup krajského soudu považuje Nejvyšší správní soud za zcela správný
a souladný s citovanými ustanoveními právních předpisů, rovněž lhůtu k zaplacení soudního
poplatku v délce deseti dnů shledal Nejvyšší správní soud přiměřenou. Podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu lze totiž za dostatečnou považovat i lhůtu k zaplacení
soudního poplatku v délce tří dnů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 10. 2007, č. j. 2 As 34/2007 - 74, dostupný www.nssoud.cz).
K námitce stěžovatelek, že žalobou bylo napadeno pouze jedno rozhodnutí, Nejvyšší
správní soud připomíná, že ustanovení §6 odst. 9 zákona o soudních poplatcích neřeší pluralitu
účastníků řízení na straně žalující. Úpravu týkající se společného návrhu více osob obsahuje
ustanovení §33 odst. 8 s. ř. s., podle kterého „[p]odá-li více osob společný návrh, jedná v řízení každý sám
za sebe a s účinky jen pro svou osobu.“
Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011 - 251,
publikovaném pod č. 2410/2011 Sb. NSS, vyslovil, že „[ú]častníci řízení, kteří učinili společný návrh
(§33 odst. 8 s. ř. s.), netvoří tzv. nerozlučné společenství účastníků ve smyslu §91 odst. 2 o. s. ř., neboť tento
institut v soudním řízení správním nelze aplikovat. Každý z nich vystupuje v řízení jako samostatný účastník,
a proto je každý z nich zvlášť povinen zaplatit soudní poplatek [§2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, a §2 odst. 8 téhož zákona a contrario].“
S ohledem na citovanou judikaturu Nejvyšší správní soud konstatuje, že podáním žaloby
vznikla poplatková povinnost každé ze stěžovatelek samostatně a krajský soud postupoval zcela
správně, pokud vyzval k zaplacení soudního poplatku každou stěžovatelku zvlášť.
Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích „[u]snesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než
usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.
Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.“
Z tohoto ustanovení vyplývá povinnost krajského soudu zrušit své usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku pouze v případě, kdy je soudní poplatek zaplacen před
právní mocí daného usnesení. To se však v projednávané věci nestalo. Kasační stížností napadené
usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 19. 11. 2013 a stěžovatelka a) soudní poplatek
zaplatila teprve dne 28. 11. 2013, kdy byl krajskému soudu doručen příslušný formulář
s vylepenými kolkovými známkami a krajský soud tyto známky označil svým razítkem.
Právní mocí usnesení o zastavení řízení, tj. dne 19. 11. 2013, zanikla stěžovatelkám
poplatková povinnost, a pozdější zaplacení soudního poplatku tudíž již nemohlo mít žádný vliv.
Krajský soud pouze podle §10 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích vrátí
stěžovatelce a) soudní poplatek zaplacený dne 28. 11. 2013, neboť stěžovatelka v daném
okamžiku nebyla k jeho zaplacení povinna.
Námitce stěžovatelek, že je krajský soud nesprávně poučil o opravném prostředku,
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Především není zřejmé, zda tato výtka směřovala proti
napadenému usnesení nebo proti výzvám k zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud
shledal, že poučení obsažené v napadeném usnesení plně odpovídá požadavkům ustanovení
§106 odst. 2 s. ř. s. Proti výzvám k zaplacení soudního poplatku nejsou opravné prostředky
přípustné a nemají-li tyto výzvy formu usnesení, nemusí ani takové poučení obsahovat.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal žádný ze stěžovatelkami uplatněných důvodů
pro zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2013, č. j. 22 A 125/2013 - 18,
a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelky neměly ve věci úspěch, žalovaný žádné náklady řízení neuplatňoval,
proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu