ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.147.2013:24
sp. zn. 6 As 147/2013 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce:
S. K., zastoupeného Mgr. Markem Čechovským, advokátem, se sídlem Opletalova 25, 110 00
Praha 1, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská
2, P. O. Box 78, 130 51 Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne
9. srpna 2013, č. j. CPR-13821-17/ČJ-2012-930310-V238, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2013, č. j. 4 A 55/2013 - 31,
takto:
Kasační stížnosti se př iz ná v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství hl. m. Prahy, odboru
cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort Praha, ze dne 29. 6. 2012
č. j. KRPA-28909-ČJ-2012-000022 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1
písm. c) bod 1, 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území
členských států EU, byla stanovena v délce tří let. Počátek doby, po kterou mu nelze umožnit
vstup na území, byl stanoven v souladu s §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku,
kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území ČR.
[2] Rozhodnutím žalovaného Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 9. 8. 2013
č. j. CPR-13821-17/ČJ-2012-930310-V238 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno
prvostupňové rozhodnutí o správním vyhoštění. Také správní žaloba byla rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 8. 10. 2013 č. j. 4 A 55/2013-31 zamítnuta.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) se kasační stížností, ohlášenou Nejvyššímu správnímu
soudu dne 13. 11. 2013 a doplněnou dne 27. 11. 2013, domáhá zrušení citovaného rozsudku
Městského soudu v Praze. Součástí kasační stížnosti je také návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[4] Stěžovatel uvedl, že sama správní žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění
ze zákona odkladný účinek měla (§172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb.), nikoli však již kasační
stížnost, byť i řízení o ní má, resp. může mít skutečné a velmi intenzívní dopady
do jeho soukromého a rodinného života. Návrh na odkladný účinek odůvodnil tím,
že bez jeho přiznání mu hrozí, že bude na základě pravomocného rozhodnutí o správním
vyhoštění muset opustit Českou republiku, vynaložit značné náklady na cestování a zajištění
ubytování v zemi původu, což mu již nebude nahrazeno, ani pokud by Nejvyšší správní soud
posléze kasační stížnosti vyhověl. Poukázal na zásah do svého rodinného a soukromého života.
Na území České republiky má rodinné, sociální a pracovní zázemí; žije zde s družkou, českou
občankou, takže lze na věc nahlížet i z pohledu práva rodinného příslušníka občana EU
ve smyslu §15a odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.; inicioval již v tomto ohledu řízení.
Tato tvrzení dokládá čestným prohlášením své družky a dalších dvou přátel a předvoláním
na 5. 12. 2013 v rámci řízení o žádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Tvrdí
konečně, že ze všech těchto důvodů by mu výkon správního vyhoštění způsobil „nenahraditelnou
újmu“ a přitom přiznání odkladného účinku kasační stížnosti „se nedotkne nabytých práv třetích osob
a není ani v rozporu s veřejným zájmem“.
[5] Žalovaná, ač vyzvána, se k návrhu na přiznání odkladného účinku nijak nevyjádřila.
[6] Nejvyšší správní soud se rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti přiznat.
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. zjišťuje Nejvyšší správní soud při rozhodování o odkladném
účinku kasační stížnosti splnění zákonných předpokladů uvedených v daném ustanovení
tj. (1.) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky
rozhodnutí odloženy byly; a zároveň (2.) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má
stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2012-32 ze dne
29. února 2012, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel
musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. V daném případě stěžovatel povinnost tvrzení splnil.
Nejvyšší správní soud dosud nemá k dispozici soudní ani správní spis, aby skutečnosti uváděné
stěžovatelem přímo ověřil, součinnost v tomto směru neposkytla ani žalovaná, která musí být
se situací stěžovatele obeznámena, proto při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku
vycházel z toho, že obavám stěžovatele z nereparovatelného zásahu do práva na respektování
soukromého a rodinného života, jež je ústavně zaručeným právem, jakož i tvrzení o probíhajícím
řízení o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění nelze upřít reálný základ.
[9] Nejvyšší správní soud se ovšem nejprve musel vyrovnat s otázkou, zda by přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti vůbec mohlo naplnit jeho smysl, který spočívá v oddálení
nepříznivých důsledků napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli.
Tímto problémem se Nejvyšší správní soud již dříve zabýval a dospěl k závěru, že „odkladný účinek
podle §107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
(či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“ (viz usnesení ze 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005-96, publikováno pod č. 786/2006 Sb.). V této věci navíc podle §172 odst. 3
zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, má žaloba proti rozhodnutí o vyhoštění cizince odkladný účinek na vykonatelnost
rozhodnutí, tzn. přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se automaticky aktivuje
též odkladný účinek správní žaloby, pročež správní vyhoštění nelze vykonat.
[10] Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal důvod pro poměřování újmy, hrozící
stěžovateli v důsledku hrozícího výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, s újmou,
která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, neboť takových osob
tu zjevně není (ostatně ani žalovaná nic takového netvrdila). Stejně tak Nejvyšší správní soud
neshledal, že by v daném případě bylo posečkání s výkonem rozhodnutí o správním vyhoštění
v rozporu s důležitým veřejným zájmem; žalovaná ostatně ani žádný veřejný zájem netvrdila.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. Přiznaný
odkladný účinek se vztahuje nikoliv jen na napadený rozsudek Městského soudu v Praze,
ale též na rozhodnutí žalované označené v záhlaví, jež tak do doby vydání rozsudku Nejvyššího
správního soudu v této věci nemůže být vykonáno. Rozhodnutím o odkladném účinku Nejvyšší
správní soud nijak nepředjímá výsledek řízení ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu