ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.29.2013:80
sp. zn. 6 As 29/2013 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Ing. M. J.,
zastoupeného JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem, se sídlem Choteč 64, okres Praha-západ,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. července 2011, č. j. MSK 100522/2011,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2013,
č. j. 58 A 43/2011 - 56, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n e př iz ná v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Odry, odbor správní a obecní živnostenský úřad, rozhodl dne 16. 5. 2011
pod č. j. MěÚO/13875/2011 tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání dvou přestupků
proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Přestupků se měl dopustit
tím, že dne 8. března 2011 v 15:40 hodin v obci Fulnek na ulici Říční se jako řidič osobního
motorového vozidla zn. Škoda Superb, RZ X, neřídil vodorovnou dopravní značkou „Podélná
čára souvislá“ (č. V1a), kterou přejel do protisměrného jízdního pruhu, a následně předjížděl
vozidlo na přechodu pro chodce, který byl na vozovce vyznačen vodorovnou dopravní značkou
č. V7a a označen informativní dopravní značkou č. IP6. Tím porušil ustanovení §4 písm. c)
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním
provozu), v návaznosti na ustanovení §18 písm. a) vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí
pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních
komunikacích, a §17 odst. 4 písm. d) zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena pokuta
ve výši 5 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti
měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Odvolání žalobce proti citovanému
rozhodnutí žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. Žalobce napadl rozhodnutí
žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě; ten žalobu zamítl v záhlaví uvedeným
rozsudkem.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností u Nejvyššího správního soudu domáhá
zrušení rozsudku krajského soudu. Součástí kasační stížnosti je také návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[3] Stěžovatel návrh na odkladný účinek odůvodnil tím, že odnětí řidičského průkazu
v souvislosti s uloženým zákazem činnosti by mu citelně zkomplikovalo výkon funkce jednatele
společností Alcan Strojmetal Aluminium Forging, s. r. o., a SPOLEČNÝ PODNIK
STROJMETAL s. r. o., neboť u první ze jmenovaných společností je druhou jednatelkou osoba
žijící ve Francii a jedním ze dvou společníků je společnost se sídlem v Německu. Jednatelé
společnosti Alcan Strojmetal Aluminium Forging, s. r. o., jednají jménem společnosti
vždy společně. Tyto skutečnosti doložil stěžovatel výpisem z obchodního rejstříku datovaným
12. 3. 2013. Uvedl k tomu, že se vzhledem ke struktuře jmenované společnosti často účastní
porad v zahraničí, kam dojíždí osobním automobilem. Stěžovatel dále doložil, že Městský úřad
Odry vyhověl rozhodnutím ze dne 22. 8. 2011, č. j. MěÚO/22577/2011, jeho žádosti a odložil
výkon svého rozhodnutí o uložení pokuty a trestu zákazu činnosti do doby nabytí právní moci
rozhodnutí soudu o podané žalobě. Učinil tak s odvoláním na §83 odst. 1 zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož požádá-li účastník,
který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem, o odložení výkonu
rozhodnutí, správní orgán jeho žádosti vyhoví.
[4] Stěžovatel dále uvedl, že pokud by nebyl odkladný účinek kasační stížnosti přiznán, trest
zákazu činnosti by byl v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem (přinejmenším
z podstatné části) vykonán a případné vyhovující rozhodnutí by na této skutečnosti
již nic nezměnilo. Požádal Nejvyšší správní soud, aby přihlédl též k závažnosti namítaných vad
rozsudku krajského soudu, resp. řízení před správními orgány. Konečně vyjádřil též přesvědčení,
že přiznání účinku není v rozporu, nýbrž naopak v souladu s veřejným zájmem, konkrétně
se zájmem na dodržování zásad spravedlivého procesu.
[5] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[6] Nejvyšší správní soud se rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat.
[7] Nutno nejprve podotknout, že pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými
opravnými prostředky, např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají
až v okamžiku rozhodnutí o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků
mimořádných, mezi něž spadá i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem
úvahy rozhodujícího orgánu (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06
ze dne 13. listopadu 2006, http://nalus.usoud.cz: „Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí]
je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo
k nevratným krokům, po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně
zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní“).
[8] Do 31. 12. 2011 platilo, že podle ustanovení §73 odst. 2 zákon č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musel žalobce, resp. stěžovatel,
při žádosti o přiznání odkladného účinku prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu,
která by mu vznikla výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí (příp. důvodnou obavu
její hrozby). Ke změně došlo zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Toto je třeba mít
na paměti při odkazování na rozsudky Nejvyššího správního soudu z doby před změnou právní
úpravy. Podle nyní platného znění §73 odst. 2 s. ř. s. zjišťuje Nejvyšší správní soud
při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti splnění zákonných předpokladů
uvedených v ustanovení tj. zaprvé, výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě,
že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám,
pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň, zadruhé, absenci rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[9] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. V daném případě stěžovatel povinnost tvrzení
splnil a důkazní břemeno unesl, Nejvyšší správní soud proto mohl jeho žádost věcně posoudit.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve musel vyrovnat s otázkou, zda by přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti vůbec mohlo naplnit jeho smysl, který spočívá v oddálení nepříznivých
důsledků napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli. Touto otázkou se Nejvyšší
správní soud již dříve zabýval a dospěl k závěru, že „odkladný účinek podle §107 soudního řádu
správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému
rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části),
k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“ (viz usnesení ze dne 6. prosince 2005
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikováno pod č. 786/2006 Sb.).
[11] V judikatuře Nejvyššího správního soudu se lze ojediněle setkat i s opačným názorem,
totiž že nebyl-li přiznán odkladný účinek žalobě proti rozhodnutí správního orgánu v řízení
před krajským soudem, pak odkladný účinek kasační stížnosti nemůže již beztak ničeho změnit
na právní moci napadeného správního rozhodnutí (usnesení ze dne 26. dubna 2012
č. j. 3 As 42/2012 - 21). Nejvyšší správní soud by nicméně i v případě aplikace tohoto názoru
na daný případ musel přihlédnout ke specifické situaci, kdy na základě právní úpravy obsažené
v §83 odst. 1 zákona o přestupcích odložil správní orgán na žádost stěžovatele výkon
svého rozhodnutí „do doby nabytí právní moci rozhodnutí soudu o podané žalobě“. Je
tedy zřejmé, že případným odkladným účinkem kasační stížnosti by byl smysl tohoto institutu
každopádně naplněn, neboť již dříve přiznané odložení výkonu správního rozhodnutí
by vzhledem k formulaci výroku usnesení Městského úřadu Odry nadále platilo.
[12] Pokud jde o možný rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem,
Nejvyšší správní soud již dříve (v usnesení ze dne 25. září 2008, č. j. 2 As 60/2008 - 103,
publikováno pod č. 1763/2009 Sb. NSS), nad rámec nutného odůvodnění uvedl: „V případě,
kdy je jako sankce uložen zákaz řízení motorových vozidel, je nutno zohlednit fakt, že tento trest kromě funkce
represivní (která je mu imanentní) v sobě zahrnuje silně též funkci obrannou, a to zejména ve vztahu k ostatním
účastníkům řízení silničního provozu.“ Tuto svou úvahu se Nejvyšší správní soud rozhodl dále
rozvinout v nyní posuzovaném případě.
[13] Nejprve je nutno uvést, že ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. počítá s tím, že zjištěný rozpor
s důležitým veřejným zájmem povede k zamítnutí žádosti o přiznání odkladného účinku
vždy (porovnávání závažnosti veřejného zájmu s újmou hrozící žalobci se neprovádí). Jestliže
by tedy měla být ochrana ostatních účastníků silničního provozu považována za důležitý veřejný
zájem, pak by v zásadě nikdy nebylo možno vyhovět žádosti o odkladný účinek podané
přestupcem, který byl pravomocně uznán vinným z přestupku proti zákonu o provozu
na pozemních komunikacích takové závažnosti, že mu byl uložen trest zákazu činnosti.
Takto extrémní tezi však Nejvyšší správní soud nezastává. To vyplývá z jeho usnesení ze dne
15. ledna 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 35, kde uvedl: „Soud se neztotožňuje se žalovaným, že přiznání
odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem z toho důvodu, že by bylo umožněno další řízení vozidla
řidiči, který se dopustil výrazného překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Přiznání odkladného účinku
„jen“ odsouvá účinky po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána.“
[14] Nejvyšší správní soud má nicméně za to, že z teze o obranné funkci trestu spočívajícího
v zákazu řízení motorových vozidel (viz výše citované usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 2 As 60/2008 - 103) plyne, že je možné, ba nutné, při žádosti o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním
účastníkům silničního provozu. Tato úvaha není v rozporu se zásadou presumpce neviny,
neboť jakkoliv stěžovatel proti rozhodnutí, jímž mu byl uložen zákaz činnosti, od počátku brojí,
toto rozhodnutí je v právní moci a bylo již dokonce přezkoumáno a shledáno zákonným i první
soudní instancí. Znovu je třeba v této souvislosti připomenout, že kasační stížnost podaná
Nejvyššímu správnímu soudu je opravným prostředkem mimořádným.
[15] Předestřené úvaze se nelze vyhnout ani s odvoláním na to, že ji učinil již zákonodárce,
když do zákona o přestupcích vtělil ustanovení §83 odst. 1, které zavazuje správní orgán,
aby vždy vyhověl žádosti účastníka, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku
soudem, o odložení výkonu rozhodnutí. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení ze dne
17. června 2009, č. j. 5 As 24/2009 - 58: „Odložení výkonu rozhodnutí správním orgánem dle §83 odst. 1
zákona o přestupcích nelze ztotožňovat s přiznáním odkladného účinku žalobě nebo kasační stížnosti
za podmínek, které upravuje soudní řád správní. … Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je proto třeba posuzovat autonomně a prizmatem splnění požadavků kladených výše uvedenými ustanoveními
soudního řádu správního.“
[16] Vycházeje tedy ze své předchozí judikatury, přistoupil Nejvyšší správní soud
k poměřování újmy, hrozící stěžovateli v souvislosti s dočasnou ztrátou možnosti řídit motorové
vozidlo, s újmou, která přiznáním odkladného účinku může hrozit ostatním účastníkům
silničního provozu.
[17] Újmu stěžovatele Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako málo závažnou, neboť stěžovatel
má možnost buď využívat k přesunům do zahraničí hromadnou dopravu či pomoc třetí osoby,
nebo může uspořádat své poměry na dobu následujících měsíců s přihlédnutím k výkonu trestu
zákazu činnosti (např. změnou způsobu jednání za společnost, jejímž je druhým jednatelem);
ostatně ani požadavek společného jednání jednatelů společnosti Alcan Strojmetal Aluminium
Forging, s. r. o., nemůže být v době vyspělých komunikačních technologií nepřekonatelným
problémem, neboť společné jednání nevyžaduje společnou fyzickou přítomnost obou jednatelů
při jednání za společnost. Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného účinku v obdobných
případech přistupuje pouze výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla existenčně
závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba. Příkladem může být výše citované usnesení
č. j. 1 As 183/2012 - 35, jímž byl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti stěžovatele,
který vozidlo potřeboval využívat nejen při hledání zaměstnání, ale též pro dopravu těžce
nemocné tchýně pobírající příspěvek na mobilitu. Obdobně uvážil Nejvyšší správní soud
i v dalších případech, kdy byl stěžovatel zaměstnán jako řidič a hrozila mu bezprostředně ztráta
zaměstnání (např. usnesení ze dne 24. února 2012, č. j. 9 As 6/2012 - 43, usnesení ze dne
21. února 2013, č. j. 4 As 8/2013 - 19). Nejvyšší správní soud při této úvaze přiměřeně odkazuje
též na své výše citované usnesení č. j. 2 As 60/2008 - 103 (přijaté ovšem ještě za platnosti dříve
platné právní úpravy, kdy hodnotil nenahraditelnost újmy hrozící stěžovateli), kde uvedl,
že jakkoliv práce pojišťovacího makléře je spojena s větší mobilitou, než je to obvyklé u řady
jiných zaměstnání, lze po něm požadovat, aby namísto přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti přijal soudem uvedená opatření (změna organizace práce, využívání hromadných
dopravních prostředků či pomoci třetí osoby), jakkoliv jsou nepochybně značně nepohodlné,
popř. též nákladnější.
[18] Pokud jde o újmu hrozící ostatním účastníkům silničního provozu v případě,
že by naopak odkladný účinek kasační stížnosti přiznán byl, tu naopak Nejvyšší správní soud
vyhodnotil jako velmi závažnou. Vzal přitom v úvahu, že stěžovatel byl shledán vinným
z přestupku spočívajícího v předjíždění jiného vozidla na přechodu pro chodce. Takový manévr
je velmi riskantní, a to nikoliv (jen) pro přestupce, ale zejména pro chodce jakožto „nejslabší“
účastníky silničního provozu, kterým při střetu s vozidlem hrozí zpravidla vážná újma na zdraví
či smrt.
[19] S přihlédnutím k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud uzavřel, že újma,
která by mohla vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku, výrazně převyšuje újmu,
kterou pro stěžovatele bude znamenat výkon rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest zákazu
činnosti. Nejvyšší správní soud přitom nemohl nikterak přihlédnout k závažnosti namítaných vad
rozsudku krajského soudu, resp. řízení před správními orgány, jak požadoval stěžovatel,
neboť by tím předjímal výsledek řízení ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu