ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.103.2013:23
sp. zn. 9 As 103/2013 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2013, č. j. 30 A 79/2012 – 87,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků ne má práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
Včas podanou kasační stížností brojil žalobce („stěžovatel“) proti shora označenému
usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že stěžovatelova žádost o osvobození od
soudních poplatků byla zamítnuta usnesením zmíněného soudu ze dne 30. 11. 2012,
č. j. 30 A 79/2012 – 25. Téhož dne vydal krajský soud usnesení č. j. 30 A 79/2012 – 29, v němž
opakovaně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě sedmi dnů.
Opakované žádosti stěžovatele o prodloužení určené lhůty k zaplacení soudního poplatku
krajský soud zamítl usneseními ze dne 15. 1. 2013, č. j. 30 A 79/2012 – 38, a ze dne 11. 2. 2013,
č. j. 30 A 79/2012 – 43. Dne 27. 3. 2013 byl pod č. j. 2 As 20/2013 – 14 vydán rozsudek Nejvyššího
správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu
ze dne 30. 11. 2012, č. j. 30 A 79/2012 – 25, o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků.
Jelikož stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, krajský soud jej opětovně vyzval k jeho
zaplacení usnesením ze dne 17. 6. 2013, č. j. 30 A 79/2012 – 79. Dne 15. 7. 2013 krajský soud
obdržel další stěžovatelovu žádost o osvobození od soudního poplatku.
Na základě těchto skutečností krajský soud dospěl k závěru, že soudní poplatek nebyl přes
opakovanou výzvu zaplacen. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl poučen o důsledcích nezaplacení
soudního poplatku, krajský soud řízení o žalobě zastavil.
II. Obsah kasační stížnosti
Stěžovatel uplatňuje v kasační stížnosti skutečnosti, které svým obsahem odpovídají
důvodům dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.); namítá tedy nesprávné posouzení právní otázky krajským
soudem.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že soud má rozhodnout o každé jeho žádosti, protože
nejde o podání, které je možné přehlížet. Stěžovatel nedisponuje dostatkem peněžních prostředků,
což krajský soud ví. Předloženým čestným prohlášením soud nedůvěřuje, byť tak v jiných řízeních
činí. Dále také namítl, že soudy jeho jednání označují za zneužití práva, což je „pitomost, s kterou
nemůže být polemizováno, už jenom proto, že se soudy nesmí vyjadřovat v jazyce ptydepe.“
Stěžovatel také vysvětlil, co se myslí procesním rozhodnutím v právní teorii, namítl
podjatost všech soudců Nejvyššího správního soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušil.
III. Vyjádření žalovaného
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
Protože stěžovatel v podané kasační stížnosti namítl podjatost všech soudců Nejvyššího
správního soudu, předložil předseda senátu námitku podjatosti a vyjádření soudců uvedených
v záhlaví tohoto usnesení předsedovi Nejvyššího správního soudu, aby určil senát, který o této
námitce rozhodne. Usnesením ze dne 14. 11. 2013, č. j. Nao 49/2013 – 9, rozhodl Nejvyšší správní
soud o tom, že soudci nejsou vyloučeni z projednávání věci vedené pod sp. zn. 9 As 103/2013.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je
povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že v dané věci netrval na zaplacení soudního
poplatku a povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání
na těchto požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu
je usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. K danému
srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz).
Dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“): „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení
řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v řízení před krajským soudem osvobozen
od soudních poplatků, tížila jej poplatková povinnost. Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem
ze dne 27. 3. 2013, č. j. 2 As 20/2013 – 14, kasační stížnost stěžovatele proti usnesení
o neosvobození stěžovatele od soudního poplatku. Krajský soud poté zamítl i žádosti stěžovatele
o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku.
Stěžovatel především zpochybňuje postup krajského soudu, který nerozhodl o jeho druhé
žádosti o osvobození od soudního poplatku a řízení rovnou zastavil s tím, že o opakovaných
žádostech není třeba samostatně rozhodovat, pokud neuvádí nové skutečnosti. Navíc krajský soud
uvedl, že v některých případech by nutnost rozhodnout o každé žádosti vedla ke zbytečnému
prodlužování řízení.
Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval, že o opakované žádosti o osvobození
od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato
žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka
řízení (srov. rozsudek ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65).
Stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, že by ve své opakované žádosti o osvobození
od soudního poplatku uvedl nové, dříve neuplatněné skutečnosti. Nejvyšší správní soud ze spisu
krajského soudu ověřil, že se tak nestalo – stěžovatel ve své nové žádosti pouze odkázal na svá
předchozí čestná prohlášení. Za takové situace krajský soud nemusel o opětovné žádosti stěžovatele
samostatně rozhodnout.
Stěžovatel dále namítá, že nemá dostatek peněžních prostředků, což krajský soud ví. Tato
námitka byla předmětem řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti neosvobození od soudního
poplatku, a jak bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud neuznal tuto námitku ve svém rozsudku
ze dne 27. 3. 2013, č. j. 2 As 20/2013 – 14, jaké důvodnou. Předmětem nynějšího řízení je kasační
stížnost proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení, nikoli usnesení o neosvobození
od soudních poplatků. Námitky týkající se nedostatku peněžních prostředků stěžovatele se tak míjí
s obsahem přezkoumávaného usnesení krajského soudu a Nejvyšší správní soud se jimi proto
nezabýval.
Lze tedy uzavřít, že stěžovatele pro neosvobození od soudních poplatků tížila poplatková
povinnost, soudní poplatek za žalobu však nezaplatil ani v určené lhůtě ani později. Krajskému
soudu tak nebylo možno nic vytknout, jestliže za dané situace řízení o žalobě zastavil.
V. Závěr
Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110
odst. 1, poslední věty, s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení; žalovanému v řízení o kasační stížnosti náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu