ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.127.2013:31
sp. zn. 9 As 127/2013 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka,
soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudce JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: V.
N. D., zast. JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, Klatovy, proti
žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2013, č. j. MV-86496-3/SO/sen-2012,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2013,
č. j. 5 A 131/2013 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2013, č. j. 5 A 131/2013 – 36, jímž byla odmítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2013, č. j. MV-86496-3/SO/sen-2012.
Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[2] Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Stěžovatel konkrétně namítl, že správní orgán prvního stupně usnesením přerušil řízení
o jeho žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, avšak toto usnesení
nebylo vůbec (řádně) doručeno advokátce stěžovatele, číslo jednací ve výroku tohoto usnesení
nebylo správně uvedeno, poučení nebylo jasné a konkrétní, a zejména celé správní řízení bylo
nedůvodné, neboť stěžovatel při jednání správního orgánu doložil, že není na území ČR bez
řádného povolení. Dále stěžovatel uvedl, že rovněž nebyl důvod zahajovat řízení o jeho vyhoštění,
a to s ohledem na protokol Policie ČR – Cizinecké policie v Plzni ze dne 28. 5. 2012; navíc
stěžovatel byl pouze na základě pravomocného rozhodnutí o vyhoštění zařazen do evidence
nežádoucích osob, ačkoliv nikdy nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byl skutečně takovou osobou.
Dodal, že nebyla vedena dvě správní řízení, nýbrž pouze jediné, a to řízení o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Dle stěžovatele se správní orgán
druhého stupně nevyrovnal se všemi skutečnostmi stěžovatelem namítanými a v rozhodnutí uvedl
zcela nejasné a nesrozumitelné závěry. Namítl, že řízení o správním vyhoštění stěžovatele bylo
pravomocně zastaveno a nelze jej tedy ignorovat, jak to učinil správní orgán druhého stupně; uvedl,
že ke správnímu vyhoštění může dojít až poté, kdy není vyhověno žádosti stěžovatele o prodloužení
doby platnosti k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.
[4] Následně stěžovatel namítl nesprávnost napadeného usnesení městského soudu o odmítnutí
jeho žaloby z důvodu nepřípustnosti.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Pokud stěžovatel brojil kasační stížností proti usnesení městského soudu o odmítnutí
žaloby, přichází zde z povahy věci v úvahu pouze kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud je
v takovém případě v řízení o kasační stížnosti oprávněn zkoumat pouze to, zda rozhodnutí
městského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem; jeho
úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná nebo zda rozhodnutí
o přerušení řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je zákonné
či nikoli. Rozsah přezkumu rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti je vymezen povahou a obsahem
přezkoumávaného rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 24/2004 – 49, nebo ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 – 65, tato, stejně jako i dále
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Z vyžádaného správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel
podal dne 15. 3. 2012 na Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, žádost
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu; řízení bylo vedeno pod
sp. zn. OAM-14350/DP-2012. Ministerstvo vnitra usnesením ze dne 26. 6. 2012,
č. j. OAM-14350-11/DP-2012, toto řízení přerušilo, a to do doby pravomocného ukončení řízení
ve věci správního vyhoštění stěžovatele. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení odvolání, jež bylo
rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 30. 5. 2013,
č. j. MV-86496-3/SO/sen-2012, zamítnuto a usnesení Ministerstva vnitra potvrzeno. Následnou
žalobu stěžovatele městský soud odmítl pro nepřípustnost dle §46 odst. 1 písm. d), §68 písm. e)
a §70 písm. c) s. ř. s. Městský soud svůj závěr odůvodnil tím, že stěžovatel podal žalobu proti
rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení, kterým bylo přerušeno
správní řízení; rozhodnutí o přerušení řízení je přitom dle ustálené judikatury rozhodnutím, jímž
se toliko upravuje vedení řízení a které je tedy ze soudního přezkumu vyloučeno. Soud dodal,
že usnesení o přerušení řízení nezasahuje do stěžovatelových práv; o procesní a dočasné povaze
napadeného rozhodnutí svědčí i to, že ve správním řízení bylo v době rozhodnutí městského soudu
již pokračováno.
[9] Nejvyšší správní soud předně připomíná, že kasační stížnost, jako mimořádný opravný
prostředek, je koncipována na principu nutného konkrétního tvrzení stěžovatele, přičemž kasační
důvody dle §103 odst. 1 s. ř. s. se vztahují k rozhodnutí městského (krajského) soudu; Nejvyšší
správní soud nepřezkoumává rozhodnutí správního orgánu druhého stupně (to je náplní žalobního
řízení). Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby, je třeba, aby
stěžovatel uvedl, v čem konkrétně spatřuje nezákonnost rozhodnutí městského soudu. Omezí-li
se však pouze na výtky směřující proti rozhodnutí správního orgánu, aniž by jakkoli zpochybnil
rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby a argumentačně vyložil, v čem nezákonnost (pochybení)
spočívá, nelze než konstatovat nedůvodnost takové kasační stížnosti (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 43/2003 – 48, nebo ze dne 13. 6. 2007,
č. j. 5 As 73/2006 – 121, v návaznosti na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2007,
sp. zn. I. ÚS 2342/07). V dané věci stěžovatel neuvedl v kasační stížnosti žádnou námitku, jíž
by zpochybňoval odmítnutí žaloby městským soudem; toliko konstatoval, že odmítnutí žaloby bylo
nesprávné. Kasační stížnost brojící proti usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby je tak
nedůvodná.
[10] Ke zcela obecné námitce stěžovatele o „nesprávnosti“ odmítnutí jeho žaloby městským
soudem nezbývá než uvést následující. Nejvyšší správní soud pravidelně poukazuje na nutnost
správního soudu v každém konkrétním případě zkoumat možný zásah do subjektivních práv osoby
(žalobce) a s tím související nezbytnost restriktivního výkladu výluk z přezkumu ve správním
soudnictví dle §70 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 86/2004 – 54, nebo ze dne 23. 4. 2008, č. j. 8 As 40/2007 – 61, či ze dne 27. 10. 2009,
č. j. 2 Afs 186/2006 – 54, anebo nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 49/04);
tato povinnost soudu však neznamená, že by soud měl zákonem stanovené výluky ignorovat.
Městský soud se svými závěry neminul rozhodovací praxi stran přezkumu rozhodnutí o přerušení
řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 3 As 64/2007 – 62, nebo
ze dne 30. 1. 2009, č. j. 4 As 48/2008 - 23) a dospěl-li k závěru o nepřípustnosti žaloby, nebyl již
oprávněn přezkoumávat, zda v řízení před správním orgánem došlo k vadám, resp. zkoumat
další žalobní body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2004,
č. j. 4 Ads 54/2003 – 91).
[11] Pro výše uvedené Nejvyšší správní soud nedůvodnou kasační stížnost dle §110 odst. 1
s. ř. s. in fine zamítl.
[12] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1, za použití §120 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu