ECLI:CZ:NSS:2013:KONF.2.2013:14
sp. zn. Konf 2/2013 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Simona,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Českých
Budějovicích, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 9 C 132/2012, ve věci žaloby o zaplacení 18.355 Kč s příslušenstvím, žalobkyně
CB LIGHTNING s. r. o., IČO 28129041, se sídlem v Dubné 203, zastoupené Mgr. Petrem
Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalovanému O.
Z., .
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích, sp. zn. 9 C 132/2012, o zaplacení částky 18.355 Kč
s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2012,
čj. 9 C 132/2012 - 42, se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 2. 1. 2013 se Český telekomunikační úřad (dále též jen „navrhovatel“)
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Okresním soudem
v Českých Budějovicích ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 132/2012.
Ze spisu předloženého navrhovatelem vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 10. 2011 a dne 21. 10. 2011 smlouvy,
na jejichž základě se zavázala poskytovat žalovanému základní a volitelné telekomunikační služby
v síti Vodafone (dále jen „smlouvy“). Vzájemná práva a povinnosti smluvních stran se měly řídit
smlouvou, Všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem žalobkyně.
Jelikož žalovaný neplatil cenu za poskytované služby, žalobkyně se žalobou ze dne
19. 4. 2012, podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích, domáhala, aby okresní soud
uložil žalovanému povinnost zaplatit 18.355 Kč s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu
nákladů soudního řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 7. 2012, č. j. 9 C 132/2012 - 42,
řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Okresní soud
vycházel z §7 odst. 1 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, §129
odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen „zákon o elektronických
komunikacích“) a §10 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a dospěl k závěru,
že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český
telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu
nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu.
V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9,
a čj. Konf 72/2010 - 10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu
rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není
splněna osobní podmínka. Podle navrhovatele ze smluv vyplývá, že k vlastnímu poskytování
služeb dochází v síti společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., a žalobkyně vystupuje pouze
jako prostředník či zprostředkovatel mezi poskytovatelem služeb elektronických komunikací
a žalovaným. Navrhovatel dále uvedl, že věcná podmínka podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích je splněna jen zčásti.
Podle navrhovatele nelze služby uvedené ve vyúčtování, tedy zejména vnitropodnikové
volání, národní volání či SMS a roamingové volání a roamingové SMS, považovat za služby
elektronických komunikací ve smyslu zákonné definice podle §2 písm. m) zákona
o elektronických komunikacích. Předmětem žaloby je tak spor vyplývající ze soukromoprávního
vztahu mezi žalobcem a žalovaným, k jehož rozhodování má pravomoc Okresní soud v Českých
Budějovicích.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc
vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované
věci popřel svou pravomoc Okresní soud v Českých Budějovicích i navrhovatel, jedná se
proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, dostupném
na www.nssoud.cz, vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí
být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný
předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“);
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
Zvláštní senát se zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající komunikační
činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem,
na straně druhé.
Žalobkyně se v článku I smluv zavázala žalovanému poskytovat základní a volitelné
telekomunikační služby v síti společnosti Vodafone Czech Republic, a. s. (dále jen „Vodafone“)
za podmínek uzavřených rámcové smlouvy mezi ní a společností Vodafone. Ze všeobecných
obchodních podmínek žalobkyně vyplývá mj. závislost podmínek poskytování služeb
na Všeobecných obchodních podmínkách společnosti Vodafone, např. ve věcech změny tarifů,
aktivace a deaktivace služeb, blokace telefonů v případě krádeže, omezení nebo přerušení
poskytování služeb, pokud účastník poruší Všeobecné podmínky společnosti Vodafone a smluvní
podmínky žalobkyně, nebo závislost vyřízení reklamace ve lhůtách daných společností Vodafone.
K právnímu vztahu žalovaného jako účastníka a společnosti Vodafone všeobecné podmínky
žalobkyně konstatují, že telefonní číslo účastníka bude u společnosti Vodafone registrováno
jménem žalobkyně, nikoliv jménem účastníka, proto účastník (žalovaný) není oprávněn žádosti
o změny směřovat na infolinku Vodafone, ale na kontaktní údaje žalobkyně.
Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je podmíněn nezávisle existujícím smluvním
vztahem žalobkyně a operátora. Pro rozhodnutí kompetenčního sporu však zvláštní senát
posuzoval pouze vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně jako osoba, která umožňuje
účastníkům využít služeb elektronických komunikací operátora v rámci vymezeném tímto
nezávislým smluvním vztahem (rámcovou smlouvou), sama služby elektronických komunikací
neposkytuje, a není proto osobou vykonávající komunikační činnost. Tou je pouze společnost
Vodafone. To, že žalobkyně neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací,
vyplývá i z databáze, kterou vede navrhovatel, a z výpisu z elektronické databáze obchodního
rejstříku; žalobkyně ani v jedné z těchto databází není uvedena.
Taktéž žalovaného nelze považovat za účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích, protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Pokud by ve věci byla dána
povinnost žalovaného plnit přímo na účet společnosti Vodafone, byť prostřednictvím žalobkyně,
musel by mezi žalovaným a touto společností existovat právní vztah. Zvláštní senát však existenci
takového právního vztahu, jak je výše pojednáno, neshledal.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci tedy nebyla naplněna osobní podmínka podle §129
odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který
stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané věci
v souvislosti službami, které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení
je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů
závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených
důvodů mezi společností Vodafone a žalovaným žádný právní vztah nevznikl, nejsou ve věci
naplněny podmínky ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických
komunikacích.
Jelikož nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu podle §129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických
komunikacích, splnění věcné podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích zvláštní senát již neposuzoval. Pravomoc Okresního soudu v Českých
Budějovicích je dána v celém sporu o požadovanou částku.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu
v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2012, čj. 9 C 132/2012 - 42.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Českých Budějovicích
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. června 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu