ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.66.2013:17
sp. zn. Nad 66/2013 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
P. Č., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 120/2013, o návrhu Městského soudu
v Praze na přikázání věci jinému soudu,
takto:
Soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze
j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 8 A 120/2013.
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 120/2013
se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 16. 5. 2013 žalobce napadl nečinnost Městského soudu v Praze,
který doposud nerozhodl o jeho „odvolání“ ze dne 21. 2. 2013, a navrhl, aby bylo tomuto soudu
přikázáno poskytnout žalobci požadované údaje.
V přípise ze dne 1. 11. 2013, č. j. 8 A 120/2013 – 15, navrhl Městský soud v Praze,
aby Nejvyšší správní soud přikázal věc ve smyslu §9 odst. 1 s. ř. s. jinému krajskému soudu,
a to s odůvodněním, že o důvodnosti žaloby by měli rozhodovat soudci (správního úseku) tohoto
soudu, což může zavdat důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. V tomto smyslu se ostatně
vyjádřil i sám žalobce ve svém podání ze dne 9. 9. 2013, v němž „namítá objektivní zaujatost všech
soudců MěS v Praze“.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V dané věci bylo třeba v prvé řadě posoudit, zda jsou dány objektivní pochybnosti
o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o podání, kterým je zpochybňován
postup soudu, u něhož sami působí. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud již
v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70, www.nssoud.cz, v němž zaujal názor,
že u soudců, kteří rozhodovali o rozhodnutí místopředsedy soudu, u něhož sami působí, lze mít
pochybnosti o jejich nepodjatosti. Tento závěr lze přitom aplikovat i v dané věci.
Nejvyšší správní soud dále poukazuje na usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 2,
v němž vyslovil, že „je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle
které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý
třetí subjekt. (…)
Nejvyšší správní soud se také plně ztotožňuje s právními názory, které ve svých rozhodnutích vyjádřil
Ústavní soud [např. nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. II ÚS 218/97, (www.judikatura.cz) nebo
ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. IV ÚS 466/97, Sb. n. u. US Svazek č. 10 Nález č. 38 str. 251] o rozdělení
a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní, ale současně poukazuje na to, že tyto závěry
je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 11. 7. 2006,
sp. zn. Pl. ÚS 18/06 [č. 397/2006 Sb.]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů
neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost
vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.“
Předmětem přezkumu na základě podané žaloby je tvrzená nečinnost Městského soudu
v Praze. Za dané situace je tak třeba akcentovat objektivní pohled vyslovený v citovaných
rozhodnutích, totiž že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti
pochybnost. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že všichni soudci specializovaných senátů
úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 A 120/2013. Není tedy možné sestavit specializovaný
senát, který by ve věci rozhodl.
Nejvyšší správní soud proto postupoval podle §9 odst. 1 s. ř. s., ve kterém je upraven
případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů
místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat
a rozhodnout. Citované ustanovení upravuje pravomoc Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
Vzhledem k tomu, že pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů správního
úseku Městského soudu v Praze nelze sestavit senát, který by o věci rozhodl, jsou z tohoto
důvodu splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o postoupení věci k projednání a rozhodnutí Krajskému
soudu v Praze. Jedná se o soud lokálně nejbližší místně příslušnému soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu