ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.68.2013:18
sp. zn. Nad 68/2013 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti
žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. Si 102/2013, o návrhu žalobce na
přikázání věci jinému soudu,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 143/2013 se přikazuje
Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
[1] Žalobce dne 16. 3. 2013 požádal Krajský soud v Ostravě dle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o svobodném přístupu k informacím“), o poskytnutí kopií rozhodnutí tohoto soudu ze dne
19. 10. 2006, 17. 4. 2009 a 28. 1. 2013 ve věci vedené pod spisovou značkou 35 T 15/2001.
Žalobce byl Krajským soudem v Ostravě jakožto subjektem povinným k poskytnutí informace
vyzván k úhradě částky 6 100 Kč za poskytnutí požadovaných informací, proti čemuž podal
podle §16a zákona o svobodném přístupu k informacím stížnost na postup při vyřizování
žádosti o informace. Na jejím základě Ministerstvo spravedlnosti coby nadřízený správní orgán
snížilo dne 27. 6. 2013 výši úhrady za poskytnutí informace na 2 100 Kč. Žalobce však během
zákonné šedesátidenní lhůty od obdržení oznámení o snížení úhrady částku nezaplatil a Krajský
soud v Ostravě rozhodnutím ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. Si 102/2013, žádost žalobce o poskytnutí
informace odložil.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 13. 11. 2013 u věcně a místně příslušného
Krajského soudu v Ostravě žalobu. V řízení o této žalobě uplatnil dne 19. 11. 2013 námitku
podjatosti vůči všem soudcům správního úseku Krajského soudu v Ostravě a navrhl přikázání
věci k vyřízení jinému soudu. Svůj návrh odůvodnil tím, že v předcházejícím správním řízení
rozhodoval Krajský soud v Ostravě jako správní orgán prvního stupně a tato skutečnost
by mohla zavdat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech tamních soudců specializovaných
senátů správního soudnictví. Krajský soud v Ostravě poté předložil Nejvyššímu správnímu soudu
žalobcův návrh na přikázání věci jinému soudu.
[3] Nejvyšší správní soud shledal návrh žalobce na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu důvodným.
[4] Ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyššímu správnímu soudu ukládá povinnost přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V citovaném ustanovení je tedy upraven
případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů
místně příslušného soudu, jenž má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat
a rozhodnout.
[5] K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat
o žalobě proti rozhodnutí soudu, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje
na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70 (všechna uvedená rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), v němž v souladu s judikaturou
Ústavního soudu uvedl, že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost.“
[6] Místně příslušný Krajský soud v Ostravě je povinným subjektem, proti jehož rozhodnutí
žaloba směřuje, a současně správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout. V takovém
případě lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu. V této souvislosti je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex
in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma
subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt.
[7] Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít
nejen z toho důvodu, že žalovaným je krajský soud, jehož soudci mají věc projednat
a rozhodnout (to samo o sobě nestačí - viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 - 12), ale rovněž proto, že je přezkoumáváno rozhodnutí
předsedkyně krajského soudu, která vykonává úkoly státní správy na úseku soudnictví,
a to i vůči soudcům zařazeným na správním úseku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze
dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 – 47, a ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 – 16; či rozsudek
téhož soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70). Z tohoto důvodu jsou všichni soudci
specializovaných senátů tohoto soudu vyloučeni pro možnou podjatost ve věci vedené krajským
soudem pod sp. zn. 22 A 143/2013.
[8] Pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného krajského soudu
tedy nelze sestavit senát, takže jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. K tomu, kterému soudu má být věc
přikázána (§9 odst. 3 s. ř. s.), se na výzvu vyjádřil žalobce, avšak nenavrhl konkrétní soud,
ke kterému by bylo vhodné věc přikázat (např. pro rychlost nebo hospodárnost řízení či z jiného
důležitého důvodu). Nejvyšší správní soud proto věc přikazuje k projednání a rozhodnutí
Krajskému soudu v Brně, který je geograficky nejbližší Krajskému soudu v Ostravě, jenž měl
ve věci rozhodovat podle zákonných kritérií.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu