ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.71.2013:66
sp. zn. Nad 71/2013 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: KORA-
VODOSTAVING s.r.o., se sídlem Zbraslavecká 492, Kunštát, zastoupena JUDr. Ing. Martinem
Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního
prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 1. 2012, č. j. 1677/560/11, 64263/ENV/11, sp. zn. OP 30/2011, o návrhu Krajského
soudu v Brně na rozhodnutí o místní příslušnosti soudu,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci je m í s t n ě p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 1. 4. 2012 se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 1. 2012, č. j. 1677/560/11, 64263/ENV/11, sp. zn. OP 30/2011, kterým bylo
na základě odvolání žalobkyně částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí České
inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno, ze dne 24. 6. 2011,
č. j. ČIŽP/47/OOP/SR01/1002680.011/11/BPL. Výsledným rozhodnutím byla žalobkyni
uložena pokuta ve výši 60.000 Kč za správní delikt podle §88 odst. 1 písm. i) zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o ochraně přírody a krajiny“).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2012, č. j. 9 A 56/2012 - 32, jež nabylo
právní moci dne 29. 5. 2012, rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Brně. Vyslovil,
že k řízení je dle §7 odst. 2 s. ř. s ve znění účinném od 1. 1. 2012 místně příslušný soud, v jehož
obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Za správní
orgán, který ve věci rozhodl v prvním stupni, považoval oblastní inspektorát Brno České
inspekce životního prostředí. Proto rozhodl, že k řízení je místně příslušný Krajský soud v Brně.
Krajský soud v Brně s postoupením věci nesouhlasil, a proto věc v souladu s §7
odst. 5 s. ř. s. předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Svůj
postup odůvodnil tím, že správním orgánem, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, je Česká
inspekce životního prostředí, se sídlem na území hlavního města Prahy. K rozhodnutí je proto
místně příslušným Městský soud v Praze. Krajský soud dále uvedl, že zákon o ochraně přírody
a krajiny svěřuje pravomoc České inspekci životního prostředí, a nikoliv jejím jednotlivým
oblastním inspektorátům. Oblastní inspektorát je pouze organizační složkou České inspekce
životního prostředí.
Podle ust. §7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak,
je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal
rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu
své působnosti.
Podle ust. §7 odst. 5 s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho
vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud
s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Podle ust. §1 odst. 1 a 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí
a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“),
se zřizuje Česká inspekce životního prostředí jako orgán státní správy, který je podřízený
žalovanému. Inspekce se dělí na ústředí a oblastní inspektoráty.
Podle ust. §80 odst. 3 věty prvé zákona o ochraně přírody a krajiny Česká inspekce
životního prostředí ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za porušení povinností
při ochraně přírody a krajiny podle tohoto zákona.
V předkládané věci má Nejvyšší správní soud posoudit, zda lze oblastní inspektorát České
inspekce životního prostředí považovat za správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni dle §7 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o této otázce rozhodoval
již například ve svém usnesení ze dne 28. 11. 2012, č. j. Nad 81/2012 - 71 (č. 2803/2013 Sb.NSS;
všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz),
a neshledal důvod k tomu, aby se v posuzovaném případě od těchto rozhodnutí odchýlil.
Za správní orgán lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávního
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy
[§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem
rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné
rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008,
č. j. 3 Ans 8/2008 - 84).
Oblastní inspektoráty České inspekce životního prostředí takové postavení nemají. Česká
inspekce životního prostředí byla zřízena zákonem o ČIŽP jako orgán státní správy s celostátní
působností. Ustanovení §1 odst. 2 zákona o ČIŽP upravuje pouze postavení a interní organizaci
České inspekce životního prostředí, nesvěřuje však jednotlivým oblastním inspektorátům
samostatné rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich působnost. Zákony upravující oblast
ochrany životního prostředí rovněž nepředpokládají žádnou pravomoc jednotlivých oblastních
inspektorátů, neboť zmiňují pouze Českou inspekci životního prostředí (nejen zákon o ochraně
přírody a krajiny, ale například také zákon o odpadech, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší
a o změně některých dalších zákonů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých
zákonů). O odvoláních proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí rozhoduje
žalovaný (srov. např. §1 odst. 1 zákona o ČIŽP, ve spojení s §80 odst. 3 zákona o ochraně
přírody a krajiny). Oblastní inspektoráty jakožto dekoncentrované regionální složky České
inspekce životního prostředí tak jednají a vykonávají činnost jejím jménem, a proto o nich nelze
uvažovat jako o samostatných správních orgánech, které by byly nadány rozhodovací pravomocí.
Na základě výše popsaných úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že za orgán,
který v dané věci vydal rozhodnutí v prvním stupni (§7 odst. 2, věta první s. ř. s.)
nelze považovat oblastní inspektorát, nýbrž Českou inspekci životního prostředí se sídlem
Praha 9, Na Břehu 267. Proto je podle Přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, místně příslušným Městský soud v Praze.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že v dané věci je k řízení místně příslušný Městský
soud v Praze, neboť v jeho obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu