ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.89.2013:39
sp. zn. Nao 89/2013 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o
námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové vznesené žalobkyní ve věci vedené
u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 52/2013,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková a Mgr. Helena Konečná nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci
vedené Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 52/2013.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 31. 7. 2013 ke Krajskému soudu v Brně se žalobkyně
domáhala alternativně zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne
17. 10. 2012, následujících č. j. 13516/13/5000-14501-711232; 13517/13/5000-14501-711232;
13518/13/5000-14501-711232; 13519/13/5000-14501-711232. Krajský soud v Brně usnesením
ze dne 13. 8. 2013, č. j. 62 Af 63/2013 – 18, postoupil věc Krajskému soudu v Hradci Králové,
protože zjistil, že k jejímu vyřízení není místně příslušný. Finanční úřad v Jilemnici, který vydal
ve věci rozhodnutí jako správní orgán I. stupně, má totiž sídlo v obvodu působnosti Okresního
soudu v Semilech (bod 58 přílohy č. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Okresní
soud v Semilech náleží do obvodu Krajského soudu v Hradci Králové (bod 6 přílohy č. 2
citovaného zákona), který je ve smyslu §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), místně příslušný k projednání podané žaloby. Toto rozhodnutí nabylo právní
moci dne 3. 9. 2013.
O žalobě nebylo dosud rozhodnuto.
Krajský soud v Hradci Králové poté zaslal žalobkyni informaci o složení senátu
31 Af, kterému byla věc přidělena podle rozvrhu práce platného pro rok 2013 a který je složen
ze soudkyň Mgr. Marie Kocourkové, JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné.
Podáním ze dne 4. 11. 2013 uplatnila žalobkyně námitku podjatosti vůči všem soudcům
specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové.
Žalobkyně byla toho názoru, že v případě nevyloučení všech soudců specializovaných senátů
úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové „reálně hrozí, že jimi bude
pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
Tuto situaci žalobkyně označila za případ delegace nutné.
Ke vznesené námitce podjatosti všechny výše uvedené soudkyně senátu 31 Af,
jakož i všichni ostatní soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského
soudu v Hradci Králové, jmenovitě JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana Kábrtová, Mgr. Marie
Kocourková, JUDr. Jan Rutsch, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Marcela
Sedmíková a JUDr. Ivona Šubrtová uvedli: „Každý z níže podepsaných soudců s účinky pro každého
z nich prohlašuje, že ve shora označené věci se necítí být podjatým a není mu ani známa žádná skutečnost,
ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jeho nepodjatosti.“ S tímto vyjádřením předložil
Krajský soud v Hradci Králové věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o uplatněné
námitce podjatosti.
Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude
shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci,
jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších
soudců daného soudu smysl, neboť vůbec není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají
věc projednat. Žalobkyně namítla podjatost všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové,
jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena
senátu 31 Af Krajského soudu v Hradci Králové, který bude rozhodovat ve složení: Mgr. Marie
Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná. Nejvyšší správní soud se proto
nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem soudkyním.
Teprve byla-li by námitka shledána důvodnou a byly-li by tyto soudkyně vyloučeny
z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud „v druhé fázi“
ke zkoumání podjatosti ostatních soudců Krajského soudu v Hradci Králové. I při posuzování
námitky podjatosti je totiž nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě
velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud,
dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci
mohou jednat a rozhodovat (srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 – 34, všechna citovaná rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz).
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí
o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost
stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou a ani žalobkyně žádné takové okolnosti neuvádí.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že tvrzení žalobkyně, podle něhož v případě
nevyloučení všech soudců specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu
v Hradci Králové „reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudů“ jednak není dostatečně určité, neboť není zřejmé, v čem
má tato údajná hrozba konkrétně spočívat, jednak není ani nijak podložené. Žalobkyně
nepředložila jediný důkaz o tom, že by dotčení soudci měli takový poměr k věci, účastníkům
či jejich zástupcům, který by mohl zakládat pochyby o jejich nepodjatosti, a neuvádí ani žádný
jiný ze zákonem předpokládaných důvodů, pro které by Nejvyšší správní soud mohl o vyloučení
soudců rozhodnout, ani ze spisu žádná taková skutečnost nevyplývá. Námitka podjatosti
vznesená žalobkyní je tedy nedůvodná; týká se totiž patrně nespokojenosti žalobkyně
s rozhodnutími vydanými krajským soudem v jiných věcech. Rozhodování soudce v jiných
věcech však nemůže být důvodem pro jeho vyloučení (§8 odst. 1 s. ř. s.).
Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení. Vzhledem k tomuto rozhodnutí pak Nejvyšší správní soud ve smyslu shora
citovaných závěrů nerozhodoval o námitce podjatosti vznesené proti ostatním soudcům
Krajského soudu v Hradci Králové rozhodujících ve věcech správního soudnictví.
V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu také odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního
rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobkyní a nevyloučení uvedených soudkyň
z projednávání a rozhodování předmětné věci, nenastala situace, že by pro vyloučení soudců
specializovaných senátu místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu