ECLI:CZ:NSS:2013:VOL.32.2013:59
sp. zn. Vol 32/2013 -59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Lenky Kaniové,
JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatele: J.
T., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise se sídlem nám. Hrdinů 4, Praha 4, 2) Ing. Miloš
Zeman, CSc., bytem Brdičkova 9, Praha 13, 3) Ing. Vratislav Mynář, bytem Osvětimany 274,
odpůrci 2) a 3) zastoupeni JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem Zbraslavské nám.
458, Praha 5 - Zbraslav, v řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] Navrhovatel se ve svém návrhu, doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 5. 2. 2013,
domáhá rozhodnutí o neplatnosti volby prezidenta republiky a nařízení jeho opakování. Dále
se domáhá, aby Nejvyšší správní soud „nařídil změnit zákon o přímé volbě prezidenta republiky
a na něj navazující zákonné normy ... a důrazně připomenul vedení ČT a členům Rady ČT jejich osobní
odpovědnost vůči občanům tohoto státu, ... aby zpravodajství šířená ČT byla objektivním netendenčním
poskytováním informací ...“
[2.] Navrhovatel má za to, že vedle množství menších prohřešků proti „poctivé demokratické
volbě prezidenta“ tím krokem, který volbu nejen zpochybnil, ale i nenávratně ovlivnil tak,
že ji může napravit pouze zrušení výsledku takto poznamenané volby a tedy její opakování, byla
činnost („nekalá manipulace“) úředníků Ministerstva vnitra vedoucí k vyřazení kandidátů
J. Bobošíkové, V. Dlouhého a T. Okamury z volebního klání. Navrhovatel tak podrobně
zpochybňuje způsob výběru tzv. náhodného vzorku při kontrole petičních archů i způsob jeho
kontroly. V této souvislosti navrhovatel upozorňuje na skutečnost, že dočasným vyřazením
kandidátky J. Bobošíkové z volebního klání jí bylo znemožněno delegovat své zástupce
do volebních komisí. Dále navrhovatel uvádí některé „technické nedostatky“ zákona
č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o volbě prezidenta“) upravující samotnou přípravu a provádění volby (např. vzhled úředních
obálek, ponechání volebních uren mimo kontrolu členů volební komise v důsledku konání voleb
ve dvou dnech, možné falšování a manipulace s výsledky, zveřejňování průzkumů v podobě
kurzových sázek i v době méně než 3 dny před konáním volby aj.). Za další z „menších důvodů
vedoucích ke zrušení voleb“ navrhovatel označuje neobjektivně vedenou mediální kampaň,
zpravodajství i diskusní pořady spojené s prezidentskou volbou, vše připravované
tzv. veřejnoprávní televizí, v čemž spatřuje nepřípustné angažování ČT ve volbě.
[3.] Odpůrce 1) ve svém vyjádření ze dne 7. 2. 2013 reagoval na některé námitky
navrhovatele, zejména na zmíněné „technické nedostatky“. K otázce zabezpečení volebních uren
a hlasovacích lístků odpůrce odkázal na povinnosti okrskové volební komise vymezené
v §44 zákona o volbě prezidenta republiky i na praxi, kdy se „členové okrskové volební komise (většinou
její předseda a zapisovatel) přes tzv. „přelepy“ podepisují tak, aby před zahájením hlasování druhý den voleb
okrsková volební komise mohla řádně zkontrolovat, zda nedošlo k porušení pečetí.“ K námitce, že bylo
kandidátce J. Bobošíkové znemožněna delegace svých zástupců do volebních komisí, odpůrce
uvedl, že „prostřednictvím krajských úřadů starostům obcí doporučil, aby vyčkali s obsazením okrskových
volebních komisí a s rozesíláním oznámení o prvním zasedání okrskové volební komise do případného rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. Smyslem doporučení bylo, aby přes mezeru v právní úpravě bylo občanovi, který je
oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla
zaregistrována, zachováno právo delegovat do okrskové volební komise vyplývající z ust. §18 odst. 2 zákona
o volbě prezidenta republiky.“ K navrhovatelově námitce ohledně údajného zneužívání voličských
průkazů odpůrce uvádí, že pro druhé kolo volby bylo vydáno 101 750 voličských průkazů
a 94 605 voličských průkazů bylo odevzdáno voliči ve volebních místnostech, přičemž nemá
poznatky o použití falšovaných voličských průkazů.
[4.] Právní zástupce odpůrců 2) a 3) Nejvyššímu správnímu soudu dne 7. 2. 2013 zaslal
obsáhlé vyjádření, v němž zevrubně a za pomocí odkazů a přepisů mediálních výstupů týkající
se volební kampaně kandidáta M. Zemana reaguje na obecné výtky většiny navrhovatelů
ve vztahu ke způsobu vedení volební kampaně a možného ovlivnění výsledků volby prezidenta
republiky. Dále zpochybňuje aktivní legitimaci navrhovatelů k podání návrhů na neplatnost volby
prezidenta republiky a také samotnou pravomoc Nejvyššího správního soudu o neplatnosti volby
prezidenta republiky rozhodovat.
[5.] Podáním ze dne 14. 2. 2013 navrhovatel podle §8 odst. 5 s. ř. s. vznesl námitku podjatosti
předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Šimíčka a dalších členů senátu, soudců JUDr. Jakuba Camrdy,
JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. P. Průchy. O námitce podjatosti rozhodl čtvrtý senát Nejvyššího
správního soudu usnesením ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. Nao 11/2013 tak, že soudci
JUDr. Vojtěch Šimíček a JUDr. Jakub Camrda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci. Soudci JUDr. Z. Kühn a JUDr. P. Průcha v předmětné věci navrhovatele pro svou
nepřítomnost vůbec nerozhodují (ve volebním senátu jsou nahrazeni JUDr. L. Kaniovou,
resp. JUDr. J. Vyklickým), a proto je námitka pojatosti ve vztahu k nim zcela bezpředmětnou
a nemuselo být o nich rozhodováno.
[6.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v dané věci splněny podmínky
řízení, a shledal, že návrh obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti [§37 odst. 3
a §93 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“)] a byl podán osobou oprávněnou (§90 odst. 5 s. ř. s.) ve lhůtě sedmi dnů
po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky (§66 odst. 1 zákona o volbě
prezidenta republiky) u věcně a místně příslušného soudu (§68 zákona o volbě prezidenta
republiky a §92 s. ř. s.). Zpochybňují-li odpůrci 2) a 3) ve svém vyjádření pravomoc Nejvyššího
správního soudu k rozhodování o neplatnosti volby prezidenta republiky, je třeba uvést
následující.
Pokračování Vol 32/2013 - 60
[7.] Odpůrcům lze zčásti přisvědčit v tom, že relevantní právní předpisy, tedy soudní řád
správní ani zákon o volbě prezidenta republiky, neobsahují ustanovení, které by přímo stanovilo,
že v případě, že soud shledá návrh důvodným, rozhodne o neplatnosti volby prezidenta
republiky. Ustanovení §66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky ovšem upravuje soudní
řízení o „návrhu na neplatnost volby prezidenta“ a definuje okruh osob či skupin osob k němu aktivně
legitimovaných. Odstavec 2 téhož ustanovení navíc stanoví, že „[n]ávrh na neplatnost volby prezidenta
může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek
volby prezidenta“. Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu by zákonodárce dával stanovenému
okruhu osob aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta
republiky, pokud by v pravomoci soudu příslušného k řízení o tomto návrhu (§68 zákona
o volbě prezidenta republiky) nebylo v případě, že shledá návrh důvodným, právě vyslovit
neplatnost volby prezidenta republiky.
[8.] Na §66 zákona o volbě prezidenta republiky pak navazuje §90 odst. 5 s. ř. s., v jehož
první větě se již přímo uvádí, že za podmínek stanovených zákonem o volbě prezidenta republiky
se mohou k tomu legitimované osoby „domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti volby“. Pravomoc
Nejvyššího správního soudu rozhodnout o neplatnosti volby prezidenta republiky tedy
nepochybně vyplývá z §90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §66 zákona o volbě prezidenta republiky.
Účelem daného řízení je zajistit účinnou ochranu proti takovým případným nezákonnostem
v průběhu volby, které by mohly ovlivnit výsledek volby prezidenta. V případě důvodnosti
návrhu bude tedy soudní ochrana zajištěna tak, že soud vysloví neplatnost volby prezidenta
republiky nebo její části. O tom svědčí i §90 odst. 5 věta pátá s. ř. s., jež stanoví, že „rozhodne-li
soud o neplatnosti části volby prezidenta republiky, určí v usnesení, od kterého úkonu se volba prezidenta
republiky bude opakovat“. Na uvedená ustanovení dále navazuje i §59 odst. 2 zákona o volbě
prezidenta republiky upravující opakovanou volbu. Podle tohoto ustanovení „[o]pakovaná volba
prezidenta nebo opakování části volby prezidenta se koná, shledá-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta
(§66) opodstatněným“. Upravuje-li zákon výslovně postup po vyslovení neplatnosti volby soudem,
nelze tvrdit, že soud není oprávněn o neplatnosti volby rozhodnout.
[9.] Opačný výklad zastávaný odpůrci 2) a 3) neodpovídá doslovnému znění citovaných
ustanovení ani úmyslu zákonodárce, o němž svědčí rovněž důvodová zpráva k zákonu o volbě
prezidenta republiky: „Soud může posoudit, že volební proces neproběhl v souladu se zákonem a je třeba
opakovat celou volbu prezidenta znovu (tím umožnit vstoupit do volebního procesu např. i novým kandidátům),
anebo že není třeba opakovat znovu celé volby, ale pouze jejich část, a to od úkonu, kde nastalo pochybení.“
(Důvodová zpráva je dostupná na www.psp.cz.)
[10.] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že dne 29. 1. 2013 bylo v částce 11/2013 Sbírky
zákonů pod č. 25/2013 Sb. zveřejněno sdělení Státní volební komise o vyhlášení celkového
výsledku volby prezidenta republiky konané ve dnech 11. a 12. ledna 2013 (I. kolo) a ve dnech
25. a 26. ledna 2013 (II. kolo). Z čl. II sdělení vyplývá, že prezidentem republiky byl v této volbě
zvolen Ing. Miloš Zeman.
[11.] Po ověření, že jsou splněny podmínky k projednání a rozhodnutí věci, Nejvyšší správní
soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu, přičemž dospěl k závěru, že není důvodný.
[12.] Nejvyšší správní soud shrnuje, že návrhu na neplatnost volby vyhoví pouze tehdy, jestliže
dospěje k závěru, že byl porušen volební zákon, a to takovým způsobem, který mohl ovlivnit
výsledek volby (srov. k tomu přiměřeně usnesení NSS ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004 - 12,
č. 354/2004 Sb. NSS, rozhodnutí NSS dostupná na www.nssoud.cz). Rozhodnutí voličů jako
suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu
způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný
kandidát (nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005, č. 140/2005 Sb., dostupný
na http://nalus.usoud.cz).
[13.] První námitkou, ze které navrhovatel dovozuje neplatnost voleb, je, že Ministerstvo vnitra
„nekalou manipulací“ odmítlo kandidátní listinu zmíněných tří kandidátů. Navrhovatel tak v této
části svého návrhu brojí proti postupu ministerstva při registraci kandidátních listin pro volbu
prezidenta republiky. Nejvyšší správní soud předně považuje za nezbytné zdůraznit, že ve věcech
registrace kandidátních listin se lze soudní ochrany domáhat pouze na základě návrhu podle
§65 zákona o volbě prezidenta republiky ve spojení s §89 odst. 2 a 4 s. ř. s., přičemž jeho účelem
je zajištění soudního přezkoumání postupu Ministerstva vnitra při registraci kandidátních listin.
Soudní ochrany se přitom mohou domáhat pouze aktivně legitimované osoby, a to za podmínek
stanovených v cit. ustanoveních. Z hlediska systematického je třeba považovat návrh na ochranu
ve věcech registrace kandidátní listiny za právní prostředek, který je svou povahou speciální
k návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky podle §66 zákona o volbě prezidenta
republiky. Nedostatek aktivní legitimace k podání návrhu ve věci registrace kandidátní listiny
proto nelze obcházet tím, že se osoba, která není aktivně legitimována k podání návrhu podle
§65 zákona o volbě prezidenta republiky, bude domáhat přezkoumání postupu Ministerstva
vnitra při registraci kandidátních listin v řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky
podle §66 zákona o volbě prezidenta republiky. Jinými slovy, je tak vyloučeno,
aby se navrhovatel, jenž nebyl aktivně legitimován k podání návrhu na ochranu ve věci registrace
kandidátních listin podle §65 zákona o volbě prezidenta republiky, úspěšně domáhal vyslovení
neplatnosti volby prezidenta republiky pouze z důvodů týkajících se tvrzených pochybení
Ministerstva vnitra při registraci kandidátních listin. V této souvislosti lze poukázat na usnesení
ze dne 13. 2. 2013, č. j. Vol 7/2013 - 94 (rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz),
anebo na usnesení ze dne 9. 12. 2004, č. j. Vol 11/2004 - 31, č. 471/2005 Sb. NSS,
v němž Nejvyšší správní soud vyslovil obdobný závěr i ve věci týkající se přezkumu voleb
do Senátu.
[14.] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že se zákonností postupu
ministerstva při registraci kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky ve vztahu
ke jmenovaným kandidátům již zabýval ve svých předchozích rozhodnutích (srov. usnesení
ze dne 13. 12. 2012, č. j. Vol 11/2012 – 36; č. j. Vol 12/2012 - 34, a č. j. Vol 13/2012 - 36),
přičemž právní závěry vyslovené v prvně citovaném rozhodnutí ústavně aproboval následně
i Ústavní soud při rozhodování o ústavní stížnosti kandidáta T. Okamury (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 27/12, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Naproti tomu
v posledně cit. usnesení č. j. Vol 13/2012 - 36 ve vztahu ke kandidátce J. Bobošíkové Nejvyšší
správní soud rozhodl o povinnosti Ministerstva vnitra ji registrovat do volby prezidenta
republiky, neboť při její registraci se vskutku dopustilo nezákonnosti. Tato nezákonnost však byla
v řízení před Nejvyšším správním soudem podle §89 s. ř. s. zákonem předvídaným způsobem
a procedurou odstraněna. Jako taková proto tato nezákonnost nemůže mít žádný vztah
k výsledku volby prezidenta republiky, neboť J. Bobošíková se volby účastnit mohla.
[15.] Pokud navrhovatel namítá, že v důsledku toho nemohla J. Bobošíková v mezidobí
mezi odmítnutím její registrace ministerstvem a rozhodnutím soudu delegovat své zástupce
do volebních okrskových komisí, k tomuto argumentu se vyjádřil odpůrce 1), jak je
rekapitulováno výše. Nejvyšší správní soud si tak z internetové stránky Ministerstva vnitra ověřil,
že odpůrce 1) vskutku postupoval uvedeným způsobem (viz http://www.mvcr.cz/clanek/volba-
prezidenta-republiky.aspx, dokument nazvaný „Subjekty oprávněné delegovat do okrskových
volebních komisí“). Nejvyšší správní soud souhlasí s námitkou navrhovatele, že zákon o volbě
prezidenta republiky neupravuje dodatečné delegování do okrskových volebních komisí
Pokračování Vol 32/2013 - 61
pro případ registrace kandidáta na základě rozhodnutí soudu. Jak Nejvyšší správní soud
konstatuje v usnesení ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. Vol 8/2013, protizákonnost a protiústavnost,
která v důsledku mezery v zákoně o volbě prezidenta republiky vskutku hrozila, však ministerstvo
efektivně svým shora uvedeným postupem odvrátilo. Úvahy o protiústavnosti zákona
proto v tomto směru nejsou na místě. Vadou volebního procesu není, pokud byly okrskové
volební komise doplněny o členy delegované navrhující občankou dodatečně registrované
kandidátky J. Bobošíkové po uplynutí zákonné lhůty pro jmenování okrskových volebních
komisí. Byť se na prvý pohled může jevit takovýto postup jako porušení zákonné normy, nutno
zdůraznit, že doslovný výklad zákonné normy by vedl k protiústavním důsledkům. Každou
normu je třeba interpretovat ústavně-konformně. V tomto případě správní orgány správně daly
přednost právu dodatečně registrovaného kandidáta delegovat své zástupce do okrskových
volebních komisí. Byť v některých případech mohla být okrsková volební komise jmenována
po uplynutí zákonem stanovené lhůty, resp. doplněna po této lhůtě o nového člena, nemění
to nic na tom, že se jedná o řádně ustavenou komisi. Je vyloučeno, že by postup obecních úřadů,
které jednaly v souladu s doporučením Ministerstva vnitra, mohl mít jakýkoliv dopad na výsledek
volby prezidenta.
[16.] K námitkám, které navrhovatel souhrnně označuje jako „technické nedostatky“ zákona
o volbě prezidenta republiky a které nabývají spíše charakteru negativních poznatků a připomínek
navrhovatele ke způsobu organizačního zajištění a provedení voleb, Nejvyšší správní soud pouze
odkazuje na konkrétní ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky podrobně upravující
pravomoci a činnost příslušných volebních orgánů. Ostatně jejich znění plně odráží již ustálenou
praxi volebních orgánů v rámci dalších voleb, pravidelně konaných na území ČR, a do značné
míry kopírují znění relevantních ustanovení v příslušných, dříve přijatých „volebních“ zákonech
(zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR; zákon č. 491/2001 Sb., o volbách
do zastupitelstev obcí; zákon č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů; zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu). Pokud je navrhovatelem zpochybňována činnost
okrskové volební komise v rámci volby prezidenta republiky, ta podle §17 odst. 1 zákona o volbě
prezidenta republiky dbá o pořádek ve volební místnosti, zajišťuje hlasování a dozírá na jeho
průběh, sčítá hlasy, vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování a odevzdává volební
dokumentaci do úschovy obecnímu úřadu. Bližší detaily činnosti okrskové volební komise jsou
pak rozvedeny v ust. §41 až §47 zákona o volbě prezidenta republiky. V tomto ohledu
si navrhovatel do určité míry protiřečí, když na jedné straně namítá porušení zákona o přímé
volbě prezidenta republiky a ovlivnění celkového výsledku volby tím, že mělo být znemožněno
„ústavní právo“ kandidátky J. Bobošíkové delegovat své zástupce do okrskových volebních
komisí, zároveň však na druhé straně povahu a činnost okrskových volebních komisí
zpochybňuje.
[17.] Další námitky navrhovatele, v nichž vyslovuje určité pochybnosti a podezření o možném
„falšování“ volebních průkazů a „zmanipulování“ volebních výsledků, jsou dle Nejvyššího
správního soudu pouze obecnými nesouhlasnými výtkami, nikoliv konkrétními, důkazně
podloženými skutkovými tvrzeními, a nejsou tak způsobilé k projednání. Za nezpůsobilé
k projednání pak Nejvyšší správní soud považuje rovněž i zbylé námitky navrhovatele, vztahující
se k návrhům vymezeným pod body III.2 a III.3 petitu, neboť mezi pravomoci Nejvyššího
správního soudu ve volebních věcech, zakotvené v ust. §88 až §93 s. ř. s ve spojení s příslušnými
„volebními“ zákony, ale ani v ostatních věcech, nespadá pravomoc zákonodárci závazně
„nařizovat“ či „doporučovat“ změnu zákonů a přijetí nových, anebo „důrazně připomínat vedení
ČT a členům Rady ČT jejich osobní odpovědnost vůči občanům.“
[18.] Nejvyšší správní soud proto návrh jako nedůvodný usnesením zamítl. O náhradě
nákladů řízení rozhodl dle §93 odst. 4 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů. Soud rozhodl o návrhu bez jednání. V tomto typu řízení jej není třeba
nařizovat, byť se provádí dokazování (§90 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu