ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.127.2013:15
sp. zn. 1 As 127/2013 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
1. 10. 2013, čj. 3 A 93/2013 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se domáhal ochrany před nečinností žalované. Protože žalobce nezaplatil
s návrhem soudní poplatek, byl k zaplacení vyzván usnesením doručeným žalobci 13. 9. 2013.
Na výzvu k zaplacení zaslal žalobce soudu „Prohlášení“; v němž uvedl, že jeho majetkem je psací
stroj, digitální televizor a jízdní kolo a příjmem je příspěvek na živobytí, a požádal o osvobození
od soudních poplatků. Městský soud na základě podrobné argumentace dospěl k závěru,
že žalobce zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků, a osvobození mu proto
nepřiznal.
[2] Proti tomuto usnesení podává žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. V kasační stížnosti namítá, že je tristní, pokud městský soud zvažuje výjimečně využít
oprávnění k soudnímu uvážení a osvobození nepřiznat. Dále stěžovatel tvrdí, že kverulantství
je v ČR pojmově vyloučeno a že rozhodnutí soudu je machinací a svévolí. Soud dle stěžovatele
navíc nesprávně poučil o opravném prostředku, neboť odvolání ani kasační stížnost proti
dočasnému rozhodnutí není přípustná. Odkazoval k tomu též na věc předloženou rozšířenému
senátu pod sp. zn. 3 As 125/2012. Další námitky již nesměřují proti usnesení o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků, proto se jimi zdejší soud nemohl zabývat.
[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení netrval (blíže viz rozsudek NSS ze dne
19. 7. 2012, čj. 4 Ads 66/2012 – 22).
[5] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Předmětem přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Soud
se proto zabýval pouze námitkami směřujícími proti tomuto rozhodnutí městského soudu.
[8] Z napadeného usnesení vyplývá, že hlavním argumentem soudu pro nepřiznání
osvobození od soudních poplatků byla kverulační povaha sporu, jež je projevem zneužití práva.
S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Přitom tento argument v případě
stěžovatele jako důvod pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků obstojí i sám o sobě.
Při zkoumání podmínek stanovených v §36 odst. 3 s. ř. s. je totiž na místě, aby soud zhodnotil
povahu sporu a způsob vedení řízení ze strany stěžovatele, kterému i dle názoru zdejšího soudu
nejde o úspěšné dovedení řízení do konce, nýbrž se snaží o neustálé prodlužování sporu.
Stěžovatel totiž vede mnoho dalších soudních řízení, které svým obsahem korespondují s nyní
projednávanou věcí a jeho postup je de facto ve všech řízeních totožný. Svůj právní názor Nejvyšší
správní soud stěžovateli opakovaně a zřetelně vyjevil v mnoha předchozích rozhodnutích v jeho
věcech; též s konstatováním, že nemajetnost nemůže být sama o sobě důvodem, aby se nemajetná
osoba mohla volně a bez omezení realizovat v podávání četných podání k soudu (viz rozsudky
NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 – 66, dále ze dne 12. 7. 2012, čj. 5 Ans 10/2012 – 26,
čj. 7 As 101/2011 - 66, resp. rozsudek ze dne 6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012 - 12).
[9] Ve věci sp. zn. 3 As 125/2012, na níž stěžovatel odkazuje, byla rozšířenému senátu
zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení
soudu o neosvobození od soudních poplatků. Zatímní judikatura projednání této věci umožňuje.
Teprve případné opačné rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit.
[10] Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že nerozhodoval o námitce stěžovatele týkající
se namítaného zkrácení lhůty pro podání kasační stížnosti v důsledku stanovení desetidenní lhůty
pro zaplacení soudního poplatku podle II. výroku napadeného usnesení, neboť se jedná o výzvu
k zaplacení soudního poplatku, proti které není podání kasační stížnosti přípustné (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu z dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008-47).
[11] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Z tohoto důvodu soud zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované v řízení
o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2014
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu