ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.7.2014:49
sp. zn. 1 As 7/2014 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyň: a) A. B., b) E.
F., zastoupených Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem Náměstí 71/11, Valašské
Meziříčí, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: L. F., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10.
2011, č. j. KUZL 70717/2011, sp. zn. KUSP 60244/2011 ÚP-Ka, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2013, č. j. 30 A 146/2011 – 108,
o návrhu žalobkyň na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Otrokovice, odbor stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím
ze dne 31. 5. 2011, č. j. SÚ/211/2010/26955/2011/ZRA, nařídil žalobkyním odstranění části
jimi vlastněné stavby „Penzion u Formanů“, postavené na pozemku p. č. X v k. ú. K. u O..
Žalobkyním konkrétně nařídil odstranit části nadezdívky a všechny stavební úpravy s tím
související, včetně přesahu střechy (část krovu, oplechování, krytina), které byly provedeny
v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, jež je součástí stavebního povolení č. 2/93 ze
dne 11. 1. 1993, č. j. VP/OV/1588/No/Zi. Jednalo se o část ubytovací, u které je bezprostřední
návaznost na zeď mezi domy č. p. X a X v k. ú. K. u O.c, dále trámy spočívající ve zdi domu č. p.
X přiléhající ke zdi domu č. p. X dále požární závadu v komíně mezi domy č. p. X a č. p. X
a provedení oplechování zdi domu č. p. X přiléhající ke zdi domu č. p. X.
[2] Odvolání žalobkyň proti rozhodnutí stavebního úřadu zamítl žalovaný v záhlaví
vymezeným rozhodnutím. Následnou žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud
v Brně v záhlaví specifikovaným rozsudkem, který nyní žalobkyně (dále též „stěžovatelky“)
napadají kasační stížností.
[3] Stěžovatelky podaly dne 20. 1. 2014 blanketní kasační stížnost, kterou k výzvě Nejvyššího
správního soudu doplnily dne 24. 2. 2014. Zároveň s podáním kasační stížnosti navrhly,
aby jí zdejší soud přiznal odkladný účinek, ve smyslu §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V souladu se svou judikaturou (viz usnesení ze dne
20. 6. 2012, č. j. 6 Ads 73/2012 – 17) Nejvyšší správní soud vyčkal s rozhodnutím o návrhu
na přiznání odkladného účinku do doby, kdy byla kasační stížnost řádně doplněna o důvody,
pro které se stěžovatelky domáhají zrušení napadeného rozsudku krajského soudu.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelky zdůvodnily tím,
že výkon a jiné právní následky rozhodnutí žalovaného týkající se odstranění části stavby ve lhůtě
6 měsíců pro ně znamenají neodčinitelnou újmu na jejich majetkových právech. Zároveň
se domnívají, že přiznání odkladného účinku se nedotkne práv třetích osob ani veřejného zájmu.
Dále poukázaly na skutečnost, že rovněž krajský soud v předchozím řízení přiznal odkladný
účinek žalobě proti rozhodnutí žalovaného.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 3. 2013 k návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti uvedl, že posouzení dané otázky nechává výlučně na zvážení Nejvyššího
správního soudu.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen
ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu
ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským
soudem vedlo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS).
[7] Zákonem č. 303/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2012 ke změně
úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s. Na rozdíl od předchozí právní
úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu
její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem (slovy zákona „újmou“),
který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku a případnou újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2011 Sb. v bodu 38 uvádí: „Institut odkladného účinku
správní žaloby má pro faktickou úroveň ochrany veřejných subjektivních práv (tedy pro naplňování základního
smyslu správního soudnictví) často klíčový význam. V situacích, kdy je žalobce vystaven hrozbě těžko napravitelné
nebo kompenzovatelné újmy, může být pro žalobce rozhodnutí o jeho žádosti o přiznání odkladného účinku
přednější než případné vyhovění samotné žalobě za situace, kdy je zrušené rozhodnutí již "konzumováno" a zásah
do práv či zájmů hájených žalobcem neodstranitelný. Za základní problém současné právní úpravy lze označit
skutečnost, že zákonodárce neponechal na uvážení soudu, kterému z konfliktních zájmů dát v konkrétním
případě přednost, ani neupravil pouhá vodítka pro tuto úvahu. […] Každé rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku musí být vždy řádně odůvodněno, proto se tato povinnost stanovuje explicitně.“
[9] Lze tedy shrnout, že současná úprava je ve vztahu k přiznání odkladného účinku
příznivější než úprava předešlá.
[10] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění výše uvedených zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazné
disproporcionality újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly; a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán,
pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit
lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat,
odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[11] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje
a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[12] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového materiálu.
[13] V projednávané věci byla rozhodnutím stavebního úřadu stěžovatelkám uložena
povinnost odstranit výše specifikovanou část stavby „Penzion u Formanů“ s tím, že stavba musí
být odstraněna nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
V rozhodnutí stavebního úřadu jsou dále vymezeny podmínky, které musí být při odstraňování
stavby dodrženy. Kromě jiného by tak součástí prací mělo být provedení úpravy trámů uložených
ve zdech domů č. p. a a komínu umís těného mezi těmito domy v k. ú. K. u O., nesoucích
konstrukci mezonetu v domě č. p.. Dále by úprava měla zajistit odstranění trámů ze zdi domu č.
p. a z komínu mezi domy č. p. a a nápravu této zdi, jakož i komínu, včetně zapravení otvorů po
trámech ve stav, který panoval před provedením stavby.
[14] Z uvedeného popisu je zřejmé, že odstraněna má být nikoliv nepatrná část stavby,
že sám výkon rozhodnutí bude finančně náročný a že odstraněním této části stavby může dojít
k nevratnému zásahu do vlastnického práva stěžovatelek. Újma stěžovatelek je zde tudíž zřetelně
prokázána. K potenciální újmě jiných osob lze uvést následující. Správní orgány dospěly k závěru,
že při realizaci dané stavby došlo k neoprávněnému zásahu do zdi sousedního domu č. p.
a do komínu mezi domy č. p. a, osobami dotčenými současným stavem jsou tak především
majitelé domu č. p.. Otázka vlastnictví uvedené zdi je však předmětem dlouhodobého (více než
dvacet let trvajícího) sporu mezi stěžovatelkami a vlastníky domu č. p. X, k němuž Nejvyššímu
správnímu soudu nepřísluší se nyní vyjadřovat (prostor pro posouzení dané otázky bude teprve
při rozhodování ve věci samé). Při zvážení potenciální újmy na každé ze stran se proto Nejvyšší
správní soud přiklonil na stranu stěžovatelek, neboť má za to, že újma, která by jim vznikla
výkonem rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby, převáží nad případnou újmou, která
vzniká vlastníkům domu č. p. X v důsledku momentálního stavu.
[15] Nejvyšší správní soud rovněž na základě informací ze správního a soudního spisu jakož
i po zvážení celé věci neshledal, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s konkrétním
veřejným zájmem. Skutečnost, že prozatím nedojde k naplnění vykonatelného rozhodnutí
o odstranění stavby, tímto rozporem sama o sobě není: odkladný účinek totiž pouze odsouvá
účinky (realizaci) tohoto rozhodnutí. Zásah do komínu mezi domy č. p. X a X sice podle
stavebního úřadu zahrnuje rovněž požární aspekty, které spočívají v tom, že komínový průduch
domu č. p. X je netěsný a nelze jej užívat. Tím dochází k určitému dotčení veřejného zájmu
na dodržování požárních předpisů. Tento zásah do uvedeného veřejného zájmu však nepovažuje
Nejvyšší správní soud za natolik vážný, aby odůvodnil újmu, která by stěžovatelkám vznikla
v důsledku povinnosti vykonat rozhodnutí stavebního úřadu.
[16] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelkám vyhověl a kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek: do rozhodnutí zdejšího soudu o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky
rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 20. 10. 2011, č. j. KUZL 70717/2011,
sp. zn. KUSP 60244/2011 ÚP-Ka, a nemůže tak dojít k výkonu rozhodnutí Městského úřadu
Otrokovice ze dne 31. 5. 2011, č. j. SÚ/211/2010/26955/2011/ZRA. Soud však připomíná,
že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li
se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody
v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Lenka Kaniová v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Kateřina Rajčoková