ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.92.2014:29
sp. zn. 1 As 92/2014 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce M. K., , proti žalované
České advokátní komoře, se sídlem Národní 118/16, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 9. 5. 2012, č. j. 1345/12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 23. 5. 2014, č. j. 11 A 114/2012 – 54,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 23. 8. 2014 se žalobce
(dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného usnesení městského soudu. Společně
s kasační stížností podal žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení
advokáta.
[2] Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že stěžovatel již byl v řízení před
městským soudem od poplatku osvobozen, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne
10. 5. 2014, č. j. 11 A 114/2012 – 30. Toto osvobození se dle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Dle stejného
ustanovení však toto osvobození lze kdykoli za řízení odejmout, a to jestliže se do pravomocného
skončení věci ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly.
[3] Dle judikatury správních soudů se při hodnocení podmínek pro osvobození od soudních
poplatků soud musí zabývat aktuálností předložených dokladů (např. rozsudek NSS
ze dne 2. 5. 2012, č. j. 2 As 55/2012 – 12; veškerá citovaná judikatura dostupná online
na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud vzal tedy v potaz, že přiznané osvobození se zakládalo
na poměrech stěžovatele ke dni 16. 11. 2012, kdy byl formulář o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech vyplněn. Protože od osvobození, zakládajícím se mimo jiné na faktu,
že stěžovatel byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, uplynula notná doba, Nejvyšší správní
soud přípisem ze dne 18. 7. 2014 stěžovateli opět zaslal tento formulář a vyzval ho, aby ve lhůtě
jednoho týdne uvedl své aktuální majetkové poměry. Tato výzva byla zaslána na adresu uvedenou
stěžovatelem v kasační stížnosti, která odpovídá adrese uvedené v záhlaví tohoto usnesení.
[4] Ačkoli dne 21. 7. 2014 byla výzva stěžovateli vhozením do schránky doručena, stěžovatel
na ni nereagoval, a proto mu soud podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. usnesením ze dne
8. 8. 2014, č. j. 1 As 92/2014 – 14, osvobození odňal a vyzval ho k zaplacení soudního poplatku
5.000 Kč ve lhůtě jednoho týdne od doručení usnesení.
[5] Stěžovatel ani na tuto výzvu ve lhůtě nereagoval. Dne 2. 9. 2014, tedy více než měsíc
po uplynutí původní lhůty, byl soudu doručen „návrh na prominutí zmeškané lhůty“, „návrh
v žádosti soudu na poskytnutí nové náhradní lhůty k úhradě soudního poplatku za podání kasační
stížnosti“, „žádost o osvobození od soudních poplatků“, „námitka podjatosti předsedkyně senátu
JUDr. Marie Žiškové a asistenta soudce Mgr. Kadlece…“ a „návrh na zrušení vydaného usnesení
z důvodu nesprávného doručování soudem žalobci“. Ve všech těchto písemnostech stěžovatel
shodně konstatoval, že o výzvě s přiloženým formulářem o majetkových poměrech
se nedozvěděl a že všechny podané návrhy doplní na výzvu soudu.
[6] Dle §40 odst. 5 s. ř. s. lze zmeškání lhůty na žádost prominout, s žádostí však musí být
spojený zmeškaný úkon. Stěžovatel s ani jedním ze svých podání doručených soudu dne
2. 9. 2014 ke svým aktuálním poměrům nic nesdělil, k žádostem o prodloužení lhůty a námitkám
podjatosti rovněž neuvedl, místo toho se u všech podání jen omezil na konstatování, že důvody
doplní až na výzvu soudu. Soud již však stěžovatele dále nevyzýval, neboť mu nic nebránilo
v tom, aby společně s podáními soudem požadovaný úkon spojil, nebo alespoň uvedl důvody,
proč tak učinit nemůže. Z jednání stěžovatele je zřejmé, že svým účelem sleduje pouze vytváření
nové korespondence a prodlužování soudního řízení.
[7] O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků soud rovněž nerozhodoval,
neboť dle ustálené judikatury se o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků
v rámci jednoho řízení rozhoduje jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné
skutečnosti (např. rozsudky NSS ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65, a ze dne 12. 5. 2008,
č. j. 3Ads 43/2007 – 150). Nejvyšší správní soud již jednou o osvobození od soudních poplatků
v tomto řízení rozhodl, a to výše citovaným usnesením o odnětí osvobození od soudních
poplatků. Toto usnesení bylo zdůvodněné neaktuálností stěžovatelem poskytnutých informací
a následným nereagováním na výzvu soudu k doložení informací aktuálních. Nyní stěžovatel
znovu podal žádost o osvobození od soudních poplatků, která však neobsahuje žádné
odůvodnění a neuplatňuje tedy žádné nové skutečnosti, v jejichž světle by předchozí usnesení
neobstálo. Soud by tedy o žádosti rozhodoval za totožné skutkové situace jako při předchozím
usnesení týkajícím se osvobození stěžovatele od soudních poplatků. Za této situace soud není
dle výše citované judikatury o žádosti povinen rozhodnut.
[8] K námitce podjatosti soud rovněž nepřihlédl. Dle ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s. musí být
námitka zdůvodněna a musí obsahovat konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
Dle stejného ustanovení námitka podjatosti musí být uplatněna do jednoho týdne ode dne,
kdy se účastník o podjatosti dozvěděl, jinak se k ní nepřihlíží. V posuzovaném případě byla
stěžovateli dne 21. 7. 2014 doručena informace o složení senátu a byla mu poskytnuta lhůta
k uplatnění námitky podjatosti. Stěžovatel námitku podjatosti podal až přípisem ze dne
31. 8. 2014 a to bez uvedení konkrétních okolností zakládajících podjatost. V tomto ohledu tedy
nelze určit počátek běhu lhůty k namítnutí podjatosti jinak, než okamžik zjištění složení
rozhodujícího senátu. Námitka podjatosti tedy nejenže nesplňuje obligatorní požadavek uvedení
jejich konkrétních důvodů, ale nadto je podána i opožděně, a jako k takové k ní soud
dle citovaného ustanovení s. ř. s. nepřihlédl.
[9] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Výzva k zaplacení
byla stěžovateli doručena dne 25. 8. 2014 (viz doručenka na č. l. 15). V daném případě lhůta
k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dnem 1. 9. 2014. Protože soudní poplatek nebyl
do dnešního dne ani přes výzvu soudu zaplacen, soud řízení o kasační stížnosti podle §47
písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zastavil.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu