ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.134.2013:9
sp. zn. 3 As 134/2013 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Úřad práce České republiky, se sídlem Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2, v řízení
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2013, č. j. 10 Na 90/2013 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví
uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým
byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil následující skutečnosti:
Žalobou ze dne 16. 9. 2013 se stěžovatel před krajským soudem domáhal ochrany
před nezákonným zásahem správního orgánu, spočívajícím v pokynu pracovníků Úřadu práce ČR
žalobci, kterým jej žádají, aby prostřednictvím tiskopisu „Informace o užívaném bytu“ přiznal,
že neužívá byt. Dále se domáhal určení, že zahájení řízení ve věci zastavení výplaty dávky
„Příspěvek na živobytí“ Úřadem práce v Poličce ze dne 4. 7. 2013, bylo aktem vyhrožování
žalobci, tedy nezákonným zásahem. Stěžovatel také navrhnul určit, že pokyn sociálních pracovnic
Magistrátu města Českých Budějovic ze dne 15. 7. 2013, aby žalobce prostřednictvím tiskopisu
„Informace o užívaném bytě“ přiznal, že neužívá byt a že je osobou bez přístřeší,
je kumulovaným zneužitím veřejné moci a také nezákonným zásahem.
Krajský soud dne 6. 11. 2013 stěžovatele usnesením vyzval, aby ve lhůtě 3 dnů
od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000 Kč podle položky 18 bod 2
písm. d) sazebníku soudních poplatků.
Stěžovatel podáním ze dne 14. 11. 2013 požádal krajský soud o osvobození od soudních
poplatků. K žádosti přiložil čestné prohlášení, v němž uvedl své osobní údaje, osobní stav, trvalý
pobyt, doručovací adresu, způsob bydlení („nenájemní, nevlastnické, samostatné nebytové
obydlí“), výši nezdanitelných příjmů, která činí „přes 3.000 Kč měsíčně“, výši peněžních závazků
(„desetitisíce“). V prohlášení stěžovatel dále krajskému soudu sdělil, že důvodem „nevýdělečné
činnosti“ je jeho plná invalidita, že má nenarušenou způsobilost zcizovat a je příjemcem
příspěvku na živobytí. Vlastní elektronický psací stroj, digitální televizor a jízdní kolo a jeho
výdaje obnáší stravu, tisk, jízdné, papír, poštovné a DPH. Stěžovatel doplnil, že nepřiložil
osvědčení orgánu státní správy o svých sociálních poměrech, protože nemá prostředky
na množení listin a k uloženým listinám adresovaný soud bez odůvodnění nepřihlíží. Krajský
soud zaslal stěžovateli dne 14. 11. 2013 formulář prohlášení o majetkových, výdělkových
a osobních poměrech žalobce s výzvou, aby ho stěžovatel vyplnil ve lhůtě 1 týdne od doručení.
Lhůta pro jeho zaslání uplynula dne 29. 11. 2013. Podáním ze dne 29. 11. 2013 stěžovatel
zopakoval svou žádost ze dne 14. 11. 2013.
Krajský soud, vycházeje z výše uvedeného skutkového stavu a judikatury Nejvyššího
správního soudu, žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl. V odůvodnění
v záhlaví označeného usnesení (dále také „napadené usnesení“) krajský soud uvedl, že čestné
prohlášení ze dne 14. 11. 2013 neobsahovalo všechny informace relevantní pro posouzení,
zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, stěžovatel neoznačil výši
svého příjmu ani jeho zdroj, neuvedl ani přesnou výši svých závazků a jejich splátek, nevyčíslil
ani další své běžné výdaje a náklady. Žalobci nic nebránilo v tom, aby vyplnil zaslaný tiskopis
a přiložil příslušné přílohy, žalobce však požadované údaje či podklady nedoložil, čímž krajskému
soudu znemožnil objektivní posouzení jeho aktuálních poměrů. Krajský soud proto s odkazem
na §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), dospěl k závěru, že nebyla splněna základní podmínka pro osvobození od soudních
poplatků představující povinnost žadatele doložit, že nemá dostatečné prostředky. Podle
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50 (dostupný
na www.nssoud.cz) soud v případě, že žadatel nesplní svou důkazní povinnost, výdělkové
a majetkové poměry z úřední povinnosti nezjišťuje. Stěžovatel v posuzovaném případě neunesl
své důkazní břemeno, jež je jedním z atributů předpokladu úspěšnosti žádosti o osvobození
od soudních poplatků. Krajský soud na závěr odůvodnění vyjádřil k povaze sporu, který
je vyvolaný stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí. Není
podle něj důvod, aby náklady takových sporů, které je jinak povinen hradit každý žalobce,
za žalobce pravidelně nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Uvedl, že má-li soud
v každém jednotlivém případě vážit konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození
od soudních poplatků a individuální poměry žadatele, musí se v rámci tohoto postupu zabývat
i otázkou, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním způsobem. Proto usnesení,
kterým soud nevyhoví žádosti o osvobození od soudních poplatků v případě evidentního
zneužívání práva na přístup k soudu, nemůže být s posledně jmenovaným právem účastníka
řízení v rozporu.
Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel včasnou kasační stížnost. V ní nejprve
zpochybňuje zařazování žalob na ochranu před nečinností a nezákonným zásahem do rejstříku
Na, což je v rozporu s instrukcemi kancelářím soudu, nic na tom nemění stav, že by snad
Mgr. Pošvářová byla asistentem všech soudců správního senátu. Namítá, že krajský soud zastává
„stranný postoj k věci“, a jeho úsudek, že neví, co znamená „přes tři tisíce“, je arogantní. Stěžovatel
doložil své majetkové poměry právě čestným prohlášením a obdobné čestné prohlášení v jiných
soudních přezkumech postačovalo pro posouzení majetkových poměrů. Krajský soud po léta
ví, že stěžovatel je osobou v hmotné nouzi a plně invalidní, přesto nadále zastává názor,
že by si měl zvýšit příjem a nemožnost zvýšení dokázat písemně. Ze žaloby je zřejmé,
že se tvrzený zásah týká „životní sféry“ stěžovatele, a ne naopak, jak tvrdí krajský soud, závěru
krajského soudu, že takovou povahu spor nemá, chybí odůvodnění.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského
soudu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom
vady, k nimž by musel podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost,
ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je usnesení, jímž byla
zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání na podmínce uhrazení soudního
poplatku za kasační stížnost a na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení
téhož problému. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As
43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz). Kasační stížnost lze tedy i při absenci těchto
podmínek projednat a jedná se rovněž o kasační stížnost přípustnou.
K námitce týkající se otázky, zda stěžovatel čestným prohlášením dostatečně doložil
své osobní, majetkové a výdělkové poměry, Nejvyšší správní soud považuje na nutné nejprve
v obecné rovině uvést, že i ndividuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut,
jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech,
před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození
od soudních poplatků je zařazen v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je kromě jiného
uvedeno, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze přitom pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody. Pokud by však soud dospěl k závěru, že návrh účastníka je zjevně neúspěšný,
žádost o osvobození od soudních poplatků zamítne. Z výše uvedeného plyne, že soud může
účastníka osvobodit od soudních poplatků za předpokladu kumulativního splnění tří podmínek:
a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) návrh účastníka na zahájení řízení není
zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků.
Jak Nejvyšší správní soud již uvedl v rozsudku ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 As 28/2009 – 147
(dostupné na www.nssoud.cz), [...] při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží
k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně
vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. Při hodnocení majetkových
poměrů žadatele je třeba přihlédnout nejen k výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků,
ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí vždy vycházet z konkrétního
posouzení naplnění výše uvedených podmínek a musí odpovídat tomu, aby žadateli nebylo jen pro jeho majetkové
a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo. Osvobození od soudních poplatků je proto možno
přiznat pouze osobě, která objektivně není schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci
svých práv, než cestou soudního řízení. Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem žadatele
finanční prostředky si opatřit. Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele, resp. jejich tíživosti,
v současné době nejsou v platném právu vyjádřeny. Soudy jsou proto nuceny překlenout tento nedostatek v každém
konkrétním případě interpretací. Zhodnocení všech okolností, které v této věci vypovídají o poměrech žadatele
je tak věcí úvahy soudu a promítá se do závěru, zda je žadatel, s ohledem na své poměry, schopen zaplatit soudní
poplatky.
Dále jen nutné zdůraznit, že při zkoumání, zda účastník nedisponuje dostatečnými
prostředky, aby mohl soudní poplatek zaplatit (viz výše uvedená třetí podmínka osvobození
od soudních poplatků), leží důkazní břemeno na bedrech účastníka. Pokud chce být tedy účastník
ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí nejen uvést,
v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 3. 2004, č. j. 1 Afs 5/2003 - 54, publikovaném pod č. 311/2004 Sb. NSS), který podle
jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale současně musí i takové tvrzení
prokázat. Jak plyne z judikatury zdejšího soudu, [...] soud nemůže zjišťovat tyto skutečnosti z úřední
povinnosti, neboť zásada vyšetřovací se zde neuplatní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 1. 2005, č.j. 7 Azs 343/2004 – 50, přístupný na www.nssoud.cz). Obdobně se tento soud
vyjádřil i v rozsudku ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88 (dostupném na www.nssoud.cz),
podle něhož [...] účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.),
a který byl soudem řádně poučen (§36 odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné
pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud
žádost zamítne. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Ans 2/2007 – 51 (dostupném
na www.nssoud.cz), dále vyplývá, že [...] nedoloží-li účastník řízení své, byť i tvrzené minimální, příjmy,
je dán důvod pro zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku.
Námitce stěžovatele, že svůj finanční nedostatek doložil čestným prohlášením, Nejvyšší
správní soud nepřisvědčil a ztotožnil se naopak se závěry krajského soudu. V odůvodnění
napadeného usnesení krajský soud popsal veškeré své úvahy, které jej vedly k závěru,
že stěžovatel dostatečným způsobem nedoložil nedostatek svých prostředků a nesplnil
tak důkazní povinnost na něm spočívající. Stěžovatel zaslal soudu pouze stručné prohlášení, které
ovšem nebylo doloženo žádnými podklady prokazujícími jeho tvrzení. Proto toto prohlášení
nebylo možné považovat za dostatečný podklad pro přiznání osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatel namítal, že v jiných řízeních považoval krajský soud čestné prohlášení za dostatečné
pro přezkoumání žádosti o osvobození od soudních poplatků. K tomu Nejvyšší správní soud
uvádí, že předpoklady pro osvobození od soudního poplatku je nutno posuzovat zcela konkrétně
s ohledem na okolnosti existující v době vyměřování soudního poplatku (viz rozsudek NSS
ze dne 14. 1. 2009, č. j. 4 As 63/2008 – 105). Lze tak souhlasit s názorem krajského soudu,
že v případě, kdy stěžovatel řádně nedoložil svoji aktuální majetkovou situaci, je nutné jeho
žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnout.
Dalším doplňujícím argumentem soudu pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků
byla povaha sporu, jež je vyvolaný stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí a nedotýká se jeho životní sféry. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s tímto
závěrem krajského soudu. Při zkoumání naplnění podmínek stanovených v §36 odst. 3 s. ř. s.
je namístě, aby soud zhodnotil také povahu sporu a způsob vedení řízení ze strany stěžovatele,
což krajský soud ve svém odůvodnění učinil. Nejvyšší správní soud tak nespatřuje důvod,
aby náklady sporů jako je tento, jichž stěžovatel vede celou řadu, měla nést Česká republika
formou institutu osvobození od soudních poplatků. Nemajetnost totiž nemůže být sama o sobě
důvodem, aby se nemajetná osoba mohla volně a bez jakýchkoliv omezení realizovat v podávání
četných podání k soudu (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66,
dále rozsudek NSS ze dne 12. 7. 2012, č. j. 5 Ans 10/2012 – 26). „Osvobození od soudních poplatků
nemá být institutem umožňujícím nemajetným osobám vést bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit,
aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly (neboť jde o věc
skutečně se dotýkající jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně“
(viz rozsudek NSS č.j. 7 As 101/2011–66, resp. rozsudek ze dne 6. 6. 2012, č.j. 2 Ans 6/2012-12).
Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovateli v tom, že pokud krajský soud vyhodnotí
podání jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nebo před jeho nezákonným
zásahem, není namístě, aby takové podání zařadil do rejstříku „Na“. Naopak, podle Instrukcí
Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org se žaloby týkající se věcí ochrany proti nečinnosti
správního orgánu a ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního
orgánu ve správním soudnictví označují spisovými značkami „An“ a „Ap“. Je tak nutno dospět
k závěru, že krajský soud chybně zařadil stěžovatelovo podání do rejstříku „Na“. Tento postup
spočívající v nesprávném formálním označení věci však nemá vliv na zákonnost či zmatečnost
napadeného usnesení.
Stěžovatel brojil také proti názoru krajského soudu, že při hodnocení majetkových
poměru je třeba přihlédnout i k možnosti žadatele opatřit si prostředky a tato aktivita žadatele
má podstatný význam při rozhodování o žádosti. Krajský soud přitom nevzal do úvahy,
že stěžovatel je osobou v hmotné nouzi a plné invalidní. Nejvyšší správní soud tuto námitku
neshledal důvodnou. Aktivita žadatele a možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním
má při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků význam, ale v posuzované
věci byla žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnuta z důvodu neunesení důkazního
břemene o celkových majetkových poměrech stěžovatele – stěžovatel, přes opětovné a trpělivé
poučování ze strany soudu v celé řadě i jiných stěžovatelových soudních věcí, nedostál
své povinnosti doložit výši svých příjmů, závazků a běžných výdajů, a nikoliv z důvodu,
že by si mohl stěžovatel jako osoba plné invalidní finanční prostředky sám opatřit.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost proti napadenému usnesení krajského není důvodná, a proto ji ve smyslu ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly
mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, proto
mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 5. března 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu