ECLI:CZ:NSS:2014:4.ADS.169.2014:27
sp. zn. 4 Ads 169/2014 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Bc. M. B., zast. Mgr.
MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, se sídlem náměstí Republiky 202/28, Plzeň, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 7. 2014, č. j. 16 Ad
46/2013 - 116,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce Mgr. MUDr. Janě Kollrossové
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1.573 Kč,
která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2012, č. j. X, žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní
důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění žalovaná uvedla, že podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 12. 9. 2012 žalobce není invalidní, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o
10 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které žalovaná rozhodnutím ze dne
3. 1. 2013, č. j. X, zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí o
námitkách žalovaná uvedla, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným žalovanou dne 11.
12. 2012 (posudek ze dne 12. 12. 2012, pozn. soudu) bylo zjištěno, že rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles
pracovní schopnosti je lehké omezení hybnosti kolenních kloubů bez instability, tedy zdravotní
postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 9a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s mírou
poklesu pracovní schopnosti 10 %. Horní hranice stanoveného rozpětí (5 - 10 %) byla zvolena
s přihlédnutím k dalším rovněž lehkým postižením. Rozdílné hodnocení rozhodující příčiny
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu oproti lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení
Šumperk (osteoartróza podle kapitoly XIII, oddílu A, položky 1a přílohy ke zmíněné vyhlášce)
nemá podle žalované vliv na výsledný posudkový závěr, tj. na neuznání invalidity. Žalovaná
dodala, že při více zdravotních postiženích se míry poklesu pracovní schopnosti nesčítají, určí
se rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a podle ní se stanoví
procentní míra poklesu pracovní schopnosti. Žalovaná konstatovala, že zdravotní stav žalobce
byl posouzen komplexně se závěrem, že žalobce není invalidní. Invalidita je jednou z nutných
podmínek pro vznik nároku na invalidní důchod, proto žalovaná nemohla námitkám žalobce
vyhovět a tento důchod mu přiznat.
Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 7. 2014,
č. j. 16 Ad 46/2013 - 116, zamítl. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že při posouzení
zdravotního stavu žalobce a jeho dochované pracovní schopnosti vycházel především z posudku
Posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 12. 2. 2014 a jeho doplnění ze dne 18. 6. 2014,
vypracovaných na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce. Komise měla dostatek
odborných lékařských nálezů zejména z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Posudkové
závěry považoval soud za přesvědčivé, neboť v posudku byla řádně stanovena hlavní příčina
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, popsána míra funkčního postižení
vyplývající z jeho onemocnění a stanoveno omezení, které žalobce nevylučuje zcela z možnosti
výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Přiznaná 10% ztráta pracovní schopnosti nedosahuje
35 % potřebných pro invaliditu prvního stupně. Posudek posudkové komise označil soud
za úplný a celistvý; posudek byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru ortopedie
po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace. Subjektivní pocit žalobce nemůže
být důvodem pro přiznání invalidního důchodu, není-li podložen objektivně zjištěným
zdravotním stavem. Soud připomněl, že při přezkoumání rozhodnutí vychází ze zdravotního
stavu, který tu byl v době jeho vydání, tj. k 3. 1. 2013. V případě pozdějšího zhoršení zdravotního
stavu může žalobce podat novou žádost o přiznání invalidity. Soud shledal napadené rozhodnutí
věcně správným a odpovídajícím zákonu, neboť žalobce neprokázal, že splňuje podmínky
pro přiznání invalidity prvního stupně, a žalovaná se dostatečně vypořádala se všemi námitkami
žalobce proti rozhodnutí ze dne 31. 10. 2012. Dále soud zmínil, že podmínkou pro přiznání
invalidního důchodu je rovněž získání potřebné doby pojištění.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku žalobce (dále jen „stěžovatel“) předeslal,
že žalovaná a posudková komise chybně zhodnotily jeho zdravotní stav, a proto jsou rozhodnutí
žalované i soudu v rozporu s obsahem spisu. Namítal, že krajský soud neprovedl navrhované
důkazy zdravotními zprávami a posudkem MUDr. Marty Kotasové, ani se k nim nijak nevyjádřil.
Soud dále neprovedl důkaz doplněním posudku posudkové komise, o který stěžovatel s odkazem
na neúplnost a nesprávnost předchozího posudku žádal. Posudek posudkové komise je podle
stěžovatele nepřezkoumatelný; neobsahuje řádný rozbor věci a náležité odůvodnění. Posudková
komise neměla dostatek podkladů; zejména při hodnocení psychiatrického stavu stěžovatele
vycházela jen z krátké psychiatrické zprávy, z níž není zřejmé, jaký dopad na jeho pracovní
způsobilost má porucha osobnosti a porucha přizpůsobení. Žádný z lékařů komise nebyl
v osobním kontaktu se stěžovatelem, neprovedl vyšetření; posudek byl vypracován pouze
na základě neúplné zdravotní dokumentace. Stěžovatel podotkl, že v posudku chybí vyjádření
k míře poklesu pracovní schopnosti z důvodu dalších zdravotních obtíží, konkrétně bolestí páteře
a vředové choroby. Posudková komise nezdůvodnila, proč považovala za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu počínající artrózu obou kolenních kloubů.
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že další jeho onemocnění dosahují minimálně stejné intenzity.
Podle názoru stěžovatele proto nebylo na místě zamítnout doplnění dokazování; krajský
soud nerozhodoval na základě objektivně zjištěného skutkového stavu. Soud se nevypořádal
ani s tím, že stěžovatel není ve výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen (je veden jako
trvale pracovně nezařaditelný). Důvody, které k tomuto zařazení vedly, soud nezkoumal.
Stěžovatel konstatoval, že splňuje podmínku potřebné doby pojištění, a dodal, že k této otázce
nebylo vedeno dokazování, nebyl poučen ani vyzván k předložení důkazů. Navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom žádné
vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ačkoliv stěžovatel označil důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), z obsahu
kasační stížnosti lze dovodit, že se dovolává důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť
zpochybňuje posudky posudkové komise a namítá, že nebyl dostatečně zhodnocen jeho
zdravotní stav. Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu za jinou vadu řízení ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 511/2005, www.nssoud.cz).
Z obsahu posudkového a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující
skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti.
Podle posudku žalované ze dne 12. 12. 2012 bylo rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní
schopnosti lehké omezení hybnosti kolenních kloubů, bez instability. Jedná se o zdravotní
postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 9a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Míra
poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 10 %, tj. horní hranice pásma, a to s přihlédnutím
k dalším, rovněž lehkým postižením.
Posudková komise MPSV v Ostravě v posudku ze dne 12. 2. 2014 shledala, že stěžovatel
nebyl invalidní. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele
označila počínající artrózu obou kolenních kloubů, vlevo stav po parciální mediální menisektomii,
s projevy chondropatie, stav po oboustranné artroskopické revizi kolenních kloubů, vlevo
opakovaně, s intermitentním lehkým omezením pohybu v levém kolenním kloubu; funkčně
se nejedná o závažnější postižení ani o pokročilejší formu onemocnění. Součástí dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu je peroperační poškození senzitivních nervů (n. suralis vpravo
a spojky k n. peroneus superficialis) s neuropatickými bolestmi PDK a sníženou citlivostí
v inervační zóně poškozeného nervu pod místem léze. K poškození došlo při extirpaci benigního
pigmentového névu v distální třetině zadní strany bérce vpravo. Podle opakovaných vyšetření
nedošlo k poškození motorických nervů pravé dolní končetiny, motorické funkce jsou
zachovány. Je patrná psychogenní nástavba potíží, po operaci stěžovatel prezentoval poruchy
hybnosti akra PDK, které neodpovídají zjištěnému poškození nervu. Je popisována lehká
hypotrofie bérce vpravo z inaktivity. Ostatní postižení (porucha přizpůsobení, vředová choroba
gastroduodena v remisi a anamnesticky intermitentní páteřové potíže) jsou funkčně málo
významná a významněji nesnižují pracovní schopnost stěžovatele. Komise hodnotila zdravotní
stav stěžovatele podle kapitoly XV, oddílu B, položky 9a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
a dodala, že nejsou splněna kritéria pro hodnocení podle položek 9b a 9c. Míru poklesu stanovila
s přihlédnutím ke všem chorobným stavům na 10 %.
V posudku ze dne 18. 6. 2014 Posudková komise MPSV v Ostravě doplnila,
že při posouzení dne 12. 2. 2014 vycházela z kompletní zdravotní dokumentace ošetřujícího
praktického lékaře vězeňské služby a vyžádala si provedení aktuálního vyšetření ortopedického
a neurologického. Zhodnotila i operační protokol a nález ze dne 13. 7. 2010 a další nálezy
ortopedické, neurologické, psychiatrické a rovněž EMG nálezy z 9/2010, 11/2011 a 6/2013.
Stěžovatel podle komise netrpí ztrátou nervů v pravé noze v oblasti lýtka, došlo jen k iatrogenní
lézi senzitivních nervů, přičemž se nejedná o úplný výpad inervace v příslušné inervační zóně.
Motorické nervy nebyly poškozeny a EMG nálezy nebylo takové poškození nikdy zjištěno.
Absolutní hodnoty zjištěné při EMG vyšetření dne 3. 6. 2013 byly hodnoceny jako normální,
byť vlevo je vedení nervy poněkud rychlejší. Komise podotkla, že žádné dvě poloviny těla
jednoho člověka nejsou stejné a pokud rozdíl nepřevyšuje 30 %, není považován za chorobný
stav. Současné i dřívější ortopedické nálezy neprokázaly významnější funkční poruchu kolenních
kloubů. Psychiatrické vyšetření neprokázalo psychotickou poruchu, stěžovatel netrpěl duševním
onemocněním; porucha přizpůsobení a osobnosti stěžovatele (disharmonicky rozvinutá,
nezdrženlivá s dissociálními a histrionskými rysy) jej rovněž pracovně významně neovlivňuje.
Komise konstatovala, že odborné nálezy nejsou v korelaci s obtížemi udávanými stěžovatelem,
jsou zjevné rentové tendence a snahy o získání různých výhod. Po prostudování znaleckého
posudku MUDr. Marty Kotasové a dokumentace doložené krajským soudem posudková komise
nezjistila nové skutečnosti, které by měly vliv na posouzení zdravotního stavu stěžovatele.
Posudková komise proto setrvala na posudkovém závěru ze dne 12. 2. 2014.
MUDr. Marta Kotasová, znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství,
v posudku ze dne 24. 1. 2014 odpovídala na otázky Krajského soudu v Ostravě v řízení o návrhu
stěžovatele na přerušení výkonu trestu z důvodu nedostatečné zdravotní a rehabilitační péče,
vedeném pod sp. zn. 30 Nt 1316/2013. Krajský soud v Ostravě požadoval popis aktuálního
zdravotního stavu stěžovatele, popis lékařské péče, kterou aktuální stav vyžaduje, popis možných
komplikací v případě, že lékařská péče nebude poskytnuta, a další informace podle úvahy
znalkyně nutné pro rozhodnutí o návrhu. Znalkyně stěžovatele dne 22. 1. 2014 osobně vyšetřila
a uvedla, že v daném okamžiku trpěl neuropatickou bolestí pravé nohy (následek poškození
senzitivního nervus suralis na pravém lýtku 06/2010, porucha čití v oblasti dolní třetiny bérce
a nohy), artrózou obou kolenních kloubů bez omezení stability a pohyblivosti kloubů, poruchou
metabolismu lipidů, nikotinismem a podle dokumentace gastroezofageálním refluxem, zánětem
sliznice jícnu a žaludku. Osobnost stěžovatele je disharmonicky rozvinutá, nezdrženlivá,
s dissociálními a histrionskými rysy; znalkyně dále uvedla reaktivní situační neurastenii
a neurovegetativní dystonii, t. č. kompenzován. Byla prokázána mírná svalová hypotrofie pravé
dolní končetiny, s největší pravděpodobností z inaktivity - nedostatečné fyzické zátěže. Končetina
není omezena v pohyblivosti, aktivní i pasivní pohyb je možný. Motorické nervy porušeny nebyly.
Znalkyně nezjistila poruchu prokrvení ani kožní změny. Stav stěžovatele ke dni 24. 1. 2014
vyžadoval užívání doporučených léků, kontroly v odborných ambulancích podle aktuálního stavu
a přiměřenou fyzickou aktivitu. Znalecký posudek MUDr. Marty Kotasové se vůbec nezabývá
otázkou invalidity stěžovatele a mírou poklesu jeho pracovní schopnosti. Výčet zdravotních
postižení stěžovatele uvedený v tomto posudku, včetně hodnocení jejich závažnosti, se shoduje
se závěry Posudkové komise MPSV v Ostravě.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé
námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v projednávané věci jde o nárok na dávku
důchodového pojištění, jejíž přiznání je podmíněno dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem. Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
posuzuje podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo práce a sociálních věcí, které
za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu,
ale též k posouzení poklesu pracovní schopnosti i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, jejím
stupni, vzniku, trvání či zániku. Výsledný posudek je v přezkumném soudním řízení stěžejním
důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást
zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek lze považovat
za úplný a přesvědčivý pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi
rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k účastníkem řízení udávaným potížím, zodpoví jeho
námitky a své posudkové závěry náležitě zdůvodní.
Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi podstatnými okolnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
V této souvislosti se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou stěžovatele zpochybňující
postup krajského soudu při provádění dokazování. Stěžovateli lze přisvědčit, že krajský soud
pochybil, pokud bez patřičného zdůvodnění odmítl provést navrhovaný důkaz znaleckým
posudkem MUDr. Marty Kotasové a nevyjádřil se k předkládaným lékařským zprávám. Toto
pochybení však neshledal Nejvyšší správní soud natolik závažným, aby muselo vést ke zrušení
napadeného rozsudku. Krajský soud totiž zcela správně předal stěžovatelem předložené lékařské
zprávy i znalecký posudek Posudkové komisi MPSV v Ostravě a vyzval ji, aby se k těmto
dokumentům vyjádřila a svůj posudek ze dne 12. 2. 2014 doplnila. Posudková komise MPSV
v Ostravě se v doplňujícím posudku ze dne 18. 6. 2014 vyjádřila jak k lékařským zprávám,
jež stěžovatel předložil, tak i ke znaleckému posudku MUDr. Marty Kotasové. Z tohoto vyjádření
musel krajský soud vzhledem k nedostatku vlastní odborné erudice v oblasti medicíny vycházet.
Pokud se tedy posudková komise k uvedeným navrženým důkazům vyjádřila a její posudek
splňuje požadavky na tento typ dokumentu kladené, lze důkaz posudkem posudkové komise
považovat z hlediska náležitého zjištění skutkového stavu věci za dostačující.
Požadavky na posudky posudkových komisí formulovala judikatura správních soudů
zcela jednoznačně. Předně musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně
posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným
obtížím, aby tak nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené klinické diagnózy. Dále
v něm musí být uvedeno, v jakém rozsahu je v důsledku rozhodujícího zdravotního postižení
(samozřejmě za předpokladu, že zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav), pracovní
schopnost omezena. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti vyhodnotí pak posudková
komise podle příslušné vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, postižení posléze podřadí
podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k této vyhlášce
a současně objasní, proč v rámci zde stanoveného rozpětí určila míru poklesu ve výši
jí stanovené. Rovněž uvede, proč rozhodující zdravotní postižení nepodřadila pod položku,
u níž míra uvedeného poklesu je z hlediska nároku na dávku pro žadatele příznivější. Konečně
též uváží rozsah a závažnost případných dalších zdravotních postižení (event. i jiných příčin zde
uvedených) pro možné zvýšení základního bodového ohodnocení, řídíc se hledisky upravenými
ve zmíněné vyhlášce. Posudkový závěr by měl být náležitě odůvodněn, aby byl přesvědčivý
i pro soud, který nemá a ani nemůže mít potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení
invalidity závisí především.
Nejvyšší správní soud shledal, že krajský soud zcela správně zkoumal úplnost,
přesvědčivost a jednoznačnost posudků posudkové komise, přičemž dospěl k závěru, že posudky
ze dne 12. 2. 2014 a 18. 6. 2014 společně splňují shora popsané požadavky, a proto je považoval
za stěžejní důkaz. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Stěžovatelem
tvrzený rozpor rozhodnutí žalované a krajského soudu s obsahem posudkového spisu Nejvyšší
správní soud nezjistil; posudek žalované i posudek posudkové komise byly vytvořeny na základě
komplexního posouzení zdravotního stavu stěžovatele vycházejícího z jeho úplné zdravotní
dokumentace. Osobní vyšetření stěžovatele před komisí by patrně nepřineslo žádnou změnu
v hodnocení jeho zdravotního stavu, neboť znalkyně MUDr. Marta Kotasová, jež stěžovatele
osobně vyšetřila, popsala jeho zdravotní stav v podstatě shodně jako posudková komise.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud podotýká, že se posudková komise plně shodla
s posudkovou lékařkou žalované na rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatele i na jejím zařazení pod příslušnou položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele považovala
posudková komise počínající artrózu obou kolenních kloubů, vlevo stav po parciální mediální
menisektomii, s projevy chondropatie, stav po oboustranné artroskopické revizi kolenních
kloubů, vlevo opakovaně, s intermitentním lehkým omezením pohybu v levém kolenním kloubu.
Toto zdravotní postižení podřadila posudková lékařka i posudková komise pod kapitolu XV,
oddíl B, položku 9a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tj. „lehké omezení hybnosti jednoho nebo více
kloubů nebo končetiny/končetin“. Položka 9 je určena pro „ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním nebo
kolenním kloubu/kloubech; míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle omezení rozsahu pohybu, svalové
síly, funkce končetiny/končetin a celkové pohyblivosti, chůze, stání a dopadu na celkovou výkonnost a schopnost
vykonávat denní aktivity.“
Nejvyšší správní soud, podobně jako soud krajský, považuje závěry posudkové komise
ohledně určení zdravotního postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele, za přesvědčivé a úplné. Posudková komise rovněž beze zbytku
vyhověla požadavku na zdůvodnění svých závěrů. Konstatováním, že se nejedná o závažnější
postižení ani pokročilejší formu onemocnění, posudková komise vysvětlila, proč není namístě
hodnotit zdravotní postižení stěžovatele podle položek 9b a 9c. Vzhledem k tomu, že se jedná
o stav po operacích kolen, posudková komise hodnotila zdravotní postižení stěžovatele podle
kapitoly XV, která je určena pro „funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích“, nikoliv podle
kapitoly XIII, oddílu A. Stěžovatelem zmiňovaná položka 1b v kapitole XII, oddílu A navíc
předpokládá „středně těžké postižení, s funkčně významným postižením dvou a více velkých/nosných kloubů
nebo s funkčně významným omezením většiny malých kloubů rukou nebo nohou“, což neodpovídá zjištěnému
zdravotnímu postižení stěžovatele.
Posudková komise zpracovala své posudky v řádném složení, za účasti lékaře z oboru
posudkového lékařství a z oboru ortopedie, tj. medicínské specializace, kam spadá léčba
dominantního postižení stěžovatele. Posudková komise měla k dispozici kompletní posudkovou
dokumentaci, obsahující celou řadu odborných lékařských nálezů, přičemž hodnotila i znalecký
posudek předložený stěžovatelem. Měla tudíž dostatečné množství podkladů k tomu,
aby se objektivně vyjádřila k rozsahu a intenzitě zdravotních postižení, jimiž stěžovatel ke dni
vydání přezkoumávaného rozhodnutí trpěl.
Za tohoto stavu nemá Nejvyšší správní soud pochybnosti o správnosti určení
rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu stěžovatele,
ani o jeho podřazení pod kapitolu XV, oddíl B, položku 9a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
Posudková komise hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici daného rozpětí
5 - 10 %, přičemž přihlédla k dalším zdravotním postižením stěžovatele. Bolesti páteře
a vředovou chorobu posudková komise zmínila v diagnostickém souhrnu, vyhodnotila je však
jako funkčně málo významná postižení, která významně nesnižují pracovní schopnost
stěžovatele. Nelze proto přisvědčit jeho námitce, že se k těmto zdravotním postižením
posudková komise nevyjádřila.
Určení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ze všech postižení
stěžovatele posudková komise řádně zdůvodnila menším významem ostatních zdravotních
postižení. Subjektivní přesvědčení stěžovatele, že jeho další onemocnění dosahují minimálně
stejné intenzity, v tomto směru není relevantní, neboť jedině lékař se specializací na posudkové
lékařství disponuje odbornou kompetencí ke stanovení dominantního zdravotního postižení
a míry poklesu pracovní schopnosti. Pro posuzovanou věc nemá žádný význam ani skutečnost,
že stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody veden jako trvale pracovně nezařaditelný, neboť
stěžovatel nedoložil, z jakého důvodu k tomuto zařazení došlo, případně zda jeho zdravotní stav
před tímto zařazením hodnotil lékař se specializací na posudkové lékařství, apod. Důkazní
břemeno přitom v tomto směru spočívá na stěžovateli, jak správně podotkl krajský soud.
Namítá-li stěžovatel, že posudková komise neměla dostatek podkladů, když
při hodnocení jeho psychiatrického stavu vycházela jen z krátké psychiatrické zprávy, z níž není
zřejmé, jaký dopad na jeho pracovní způsobilost má porucha osobnosti a porucha přizpůsobení,
pak Nejvyšší správní soud připomíná, že dopad zdravotního postižení na pracovní schopnost
mohou hodnotit pouze posudkoví lékaři. V daném případě lékař specialista, tj. psychiatr
vyhotovil odbornou lékařskou zprávu, v níž z psychiatrického hlediska popsal zdravotní stav
stěžovatele. Hodnocení tohoto zdravotního stavu z hlediska míry poklesu pracovní schopnosti
pak náleželo posudkové lékařce žalované, resp. posudkové komisi, podle níž jsou tyto poruchy
funkčně málo významné.
Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžejním důkazem v řízení před krajským soudem
byl posudek Posudkové komise MPSV v Ostravě. Tento posudek shledal Nejvyšší správní soud
jednoznačným, určitým, srozumitelným, úplným a přesvědčivým, neboť posudková komise
se v něm vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, vyhodnotila potíže udávané
stěžovatelem, zodpověděla jeho námitky a své posudkové závěry náležitě zdůvodnila. Další
doplnění posudku proto již nebylo třeba.
Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že zdravotní stav
stěžovatele byl přezkoumán řádně a objektivně, přičemž bylo nepochybně prokázáno, že ke dni
vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 3. 1. 2013, stěžovatel nebyl invalidní podle §38 zákona
o důchodovém pojištění. Nesplňoval tedy základní podmínku pro přiznání invalidního důchodu
a žalovaná rozhodla správně, pokud jeho žádost a následně též námitky zamítla.
K tvrzení stěžovatele, že splňuje podmínku potřebné doby pojištění, Nejvyšší správní
soud dodává, že tato skutečnost nebyla předmětem správního ani soudního řízení. Krajský soud
se k potřebné době pojištění vyjádřil toliko nad rámec potřebného odůvodnění a nečinil v tomto
smyslu žádné závěry, proto ani nebylo třeba k této otázce vést dokazování nebo podávat poučení.
Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 7. 2014,
č. j. 16 Ad 46/2013 - 116, Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou, a proto ji podle §110
odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první a odst. 2
s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v tomto řízení procesně úspěšný
a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proto Nejvyšší správní soud
vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odměna soudem ustanovené zástupkyně stěžovatele Mgr. MUDr. Jany Kollrossové,
advokátky, a náhrada jejích hotových výdajů byla stanovena podle vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Zástupkyně stěžovatele učinila
v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu (podání kasační stížnosti), za které jí náleží odměna ve výši 1.000 Kč podle §9 odst. 2 a §7
advokátního tarifu a režijní paušál podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Odměnu
za převzetí zastoupení Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatele nepřiznal, neboť byla
ustanovena, zastoupení převzala a s věcí se seznámila již v řízení před krajským soudem.
Zástupkyně stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s.
odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 21 % z částky 1.300 Kč, tj. 273 Kč.
Zástupkyni stěžovatele bude vyplacena částka 1.573 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele, který
je osvobozen od soudních poplatků, nese stát (srov. §35 odst. 8 a §60 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu