ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.125.2014:66
sp. zn. 4 As 125/2014 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci navrhovatelů:
a) Český veslařský svaz, občanské sdružení, IČ: 48136794, se sídlem Zátopkova 100/2,
Praha 6, a b) Český svazu kanoistů, občanské sdružení, IČ: 00537730, se sídlem
Zátopkova 100/2, Praha 6, oba zast. Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem
Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti odpůrci: Obec Račice, se sídlem Račice 117, okres
Litoměřice, zast. JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Jeseniova 1151/55,
Praha 3, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 30. 4. 2014, č. j. 40 A 1/2014 - 294, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2014,
č. j. 40 A 1/2014 - 326,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům na nákladech řízení o kasační
stížnosti částku celkem 6.728 Kč k rukám jejich právního zástupce do jednoho měsíce
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Předmět řízení
[1] Odpůrce vydal dne 30. 10. 2013 pod č. j. 0069487/13/ROZ/Dva opatření obecné
povahy – Územní plán obce Račice. Opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 18. 11. 2013.
Součástí odůvodnění opatření obecné povahy je i (negativní) rozhodnutí o námitkách
navrhovatelů a vypořádání jejich připomínek, směřujících proti vodní ploše „v“ a proti plochám
Z3, Z5, Z12 a Z13, zatímco námitkám oproti převedení průběžného ostrova ve veslařském
kanálu odpůrce vyhověl a námitce týkající se vedení pozemní komunikace na ploše P6 vyhověl
částečně (došlo ke zkrácení navržené komunikace).
II.
Návrh a řízení před krajským soudem
[2] Dne 17. 1. 2014 podali navrhovatelé společný návrh na zrušení opatření obecné povahy.
V rozsáhlém návrhu (26 stran, pro podrobnou rekapitulaci obsahu návrhu Nejvyšší správní soud
odkazuje na napadený rozsudek krajského soudu, který je dostupný na stránkách www.nssoud.cz)
navrhovatelé zejména uvedli, že jsou vlastníky sportovně rekreačního areálu Sportcentrum Račice
– Veslařský a kanoistický kanál Račice (dále jen „veslařský kanál“), o délce 2,3 km, umístěného
na pozemcích č. 470/16, 470/17, 470/23, 461/1, 470/1, 470/2, 470/24, 470/23, 470/16,
470/17, 470/8, 141, 150, 194, 470/18 -22, 220, 218, 152, 153, 154, 470/23, vše v katastrálním
území Račice u Štětí, vše v podílovém spoluvlastnictví navrhovatele a) a b). Jedná se o sportovní
zařízení, které je jediné svého druhu v České republice, pořádají se v něm mistrovství ČR
v kanoistice a veslařských sportech, dálkovém plavání, dračích lodích, triatlonu a dále i různé
mezinárodní poháry a mistrovství v těchto sportech na evropské a světové úrovni. Vodní plocha
„v“ je navržena v těsném sousedství veslařského kanálu a její plocha má být obrovská (46 ha).
Pro realizaci navržené vodní plochy by bylo nezbytné provést rozsáhlé odtěžení štěrkopísků
na celé ploše „v“, což by samo o sobě představovalo další intenzivní zatížení životního prostředí
v dotčeném území, zejména při zohlednění skutečnosti, že v blízkosti se nacházejí
další v současnosti činné štěrkopískové lomy „Dobříň“ a „Račice“ a životní prostředí je dále
zatíženo i nedalekými zdroji intenzivního znečištění představovanými především papírnou
ve Štětí a tepelnou elektrárnou Mělník. Životní prostředí v daném území by tak bylo zatíženo
nad únosnou míru ve smyslu §5 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Jejich veslařský
kanál by v případě zahájení těžby štěrkopísku na ploše „v“ byl doslova obklíčen těžební činností,
což by mělo negativní vliv na jeho provozování, atraktivitu a v neposlední řadě též na zdraví jeho
návštěvníků. V této souvislosti navrhovatelé uvedli, že návrh plochy „v“ v napadeném územním
plánu je motivován pouze zájmem na finančně lukrativní těžbě, což dokládali geologickým
posouzením, z něhož vyplývá, že podloží na ploše „v“ je tvořeno kvalitními štěrkopísky,
a pro realizaci vodní plochy by bylo nutné odtěžit tyto štěrkopísky o objemu přesahujícím
2 miliony m
3
a listinami
dokládajícími, že pozemky na ploše v posledních letech vykupovala
společnost Holcim, a.s., podnik zabývající se mj. těžbou štěrkopísků a výrobou stavebních hmot.
Umístění vodní plochy pro rekreační účely je nevhodné jednak s ohledem na již tak nekvalitní
životní prostředí, jednak by pro rekreaci místních obyvatel postačovala vodní plocha podstatně
menšího rozsahu. Pozemky, na nichž byla vodní plocha navržena, byly v minulosti nákladně
rekultivovány a v současnosti náleží do zemědělského půdního fondu.
[3] Navrhovatelé upozornili, že jejich veslařský kanál je napájen vodou z podzemních
pramenů, přičemž hladina podzemní vody se v posledních letech setrvale snižuje,
což navrhovatelé přičítají právě těžbě štěrkopísku v blízkých lomech. Z tohoto důvodu bylo
v minulosti nutné vybudovat potrubí pro doplňování vody ve veslařském kanále z Labe
a za odběr vody z Labe pro tyto účely navrhovatelé platí již dnes značné částky. Lomy Dobříň
a Račice mají být v blízké budoucnosti propojeny, což bude znamenat pokles vodní hladiny
v bližším lomu Račice na úroveň vodní hladiny v lomu Dobříň. Hladina vody ve veslařském
kanále je cca o 4 m nad hladinou v blízkém Labi. Umístěním plochy „v“ v těsném sousedství
veslařského kanálu by došlo k dalšímu úbytku vody z podzemních zdrojů, mj. v důsledku odparu
z takto rozsáhlé vodní plochy. To by vedlo k zintenzivnění nepříznivého trendu a v důsledku
značného poklesu vodní hladiny by to buď znamenalo neúnosný nárůst nákladů spojených
s přečerpáváním vody do veslařského kanálu nebo dokonce i k nutnosti ukončit zde sportovní
aktivity. Zásah do jejich práv je v důsledku uvedených okolnosti zcela nepřiměřený a nezákonný.
[4] Navrhovatelé dovozovali, že napadený územní plán je v důsledku umožnění nové
rozsáhlé těžby štěrkopísku v sousedství veslařského stadionu i v rozporu se zásadami územního
rozvoje Ústeckého kraje, které stanoví povinnost kultivovat a rozvíjet rekreační lokality
nadmístního významu, mezi kterými jmenuje i „sportovní kanál Račice“. Dále zásady územního
rozvoje stanoví, že má být snižována celková zátěž území a nesmí být připuštěna otvírka více
ložisek současně v území s jejich koncentrovaným výskytem, tato povinnost je pak obzvláště
stanovena pro rozvojovou oblast NOB1 Litoměřicko, Lovosicko, Roudnicko. Navrhovatelé
poukázali, že vliv těžby štěrkopísku při vytváření navržené vodní plochy „v“ na okolí a specificky
pak vliv nové vodní plochy na hladinu veslařského kanálu vůbec nebyl posuzován v rámci
vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí (SEA).
[5] Navrhovatelé dále napadali plochu přestavby P6, jejíž součástí je návrh veřejně prospěšné
stavby obslužné komunikace D3, respektive D4, jak je uváděno na jiných místech textové části
územního plánu. Tato plocha a veřejně prospěšná stavba se má nacházet na pozemku č. 470/23
ve spoluvlastnictví navrhovatelů. Navrhovatelé dovozovali, že předkupní právo k tomuto
pozemku bylo stanoveno k celému rozsáhlému pozemku o výměře 17.867 m
2
, nikoli k jeho části
nezbytně potřebné pro realizaci veřejně prospěšné stavby a cítili se dotčeni na svém právu
s předmětným pozemkem nakládat. Navíc dle jejich názoru by postačilo i zřízení věcného
břemene, aniž by muselo být stanovováno k pozemku předkupní právo. Územní plán
ani neobsahuje dostatečné odůvodnění, proč je vymezená veřejně prospěšná stavba potřebná.
Tato část územního plánu je tedy v rozporu se stavebním zákonem a s principem proporcionality.
[6] Dále navrhovatelé rozporovali procesní pochybení odpůrce spočívající v tom, že s jejich
námitkami naložil jako s připomínkami, a dále v tom, že schválené zadání podle jejich názoru
nekorespondovalo se zpracovaným a následně schváleným návrhem územního plánu (v zadání
nebyla plocha „v“).
[7] Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že se jedná o návrh zjevně účelový, který
je v rozporu s postoji samotných navrhovatelů prezentovanými v průběhu pořizování územního
plánu. Dle odpůrce navrhovatelé jakožto právnické osoby nedisponují právem na příznivé životní
prostředí, proto jejich námitky jdoucí tímto směrem jsou nepřípustné. Spekulace navrhovatelů
o tom, že navržená vodní plocha má za cíl především umožnit těžbu štěrkopísku odpůrce odmítl
s tím, že předmětná plocha již v minulosti sloužila jako lom, a proto byl štěrkopísek již vytěžen.
Podle odpůrce navrhovatelé absolutizují svá práva a zájmy na provozování vrcholového sportu
a neberou v úvahu veřejný zájem obce a jejích obyvatel na provozování sportu i rekreačním
a amatérským způsobem; přičemž za tímto účelem obyvatelé obce nemohou využívat areál
navrhovatelů. Návrh vodní plochy je mimoto odůvodněn potřebou řešení plochy bývalé
pískovny, která byla v minulosti nevhodným způsobem rekultivována. Námitky navrhovatelů
týkající se ohrožení veslařského kanálu jsou nepravdivé a nepodložené, vycházejí z absolutní
neznalosti věci a neodbornosti. Odpůrce poukázal na to, že kolem veslařského kanálu
je vymezeno 50m ochranné pásmo, které tak jako tak bude muset být respektováno, což vylučuje
negativní dotčení nemovitostí navrhovatelů. Mezi veslařským kanálem a vodní plochou „v“ jsou
projektovány průplavy, které byly zařazeny do návrhu na podnět samotných navrhovatelů, neboť
tito chtěli průplavy a novou vodní plochu využívat jako „vratnou dráhu“, která by jim umožnila
odstranit dosavadní podélný ostrov („kosu“) rozdělující veslařský kanál na hlavní a vratnou
dráhu, což by znamenalo podstatné rozšíření kapacity hlavní dráhy. V případě nesouhlasu
navrhovatelů však může být vodní plocha realizována i bez těchto průplavů, což by znamenalo,
že kanál a nová vodní plocha nebudou vůbec propojeny. Vyhovění návrhu by znamenalo popření
principu proporcionality a minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace.
Odpůrce dále upozorňoval, že navrhovatelé byli průběžně o procesu pořizování územního plánu
vřetně navržené vodní plochy informováni a nikdy nevyjádřili své námitky (až do veřejného
projednání návrhu územního plánu). V průběhu procesu pořizování územního plánu byly veřejné
zájmy hájeny jednotlivými dotčenými orgány státní správy, jejichž požadavky byly vždy
do územního plánu zapracovány. To platí i ohledně souladu územního plánu se zásadami
územního rozvoje, jak vyplývá ze souhlasného stanoviska krajského úřadu. Rovněž namítané
nedostatky SEA jsou nedůvodné, neboť vyhodnocení vlivů na životní prostředí bylo
přezkoumáno příslušným orgánem (krajským úřadem) a bylo vydáno kladné stanovisko podle
zákona č. 100/2001 Sb. Odpůrce také poukázal na to, že veslařský kanál je rovněž výsledkem
minulé těžby štěrkopísku a nikoli přírodním výtvorem a navrhovatelé tyto nemovitosti zdarma
získali od státu. Jejich návrh na zrušení opatření obecné povahy je motivován obavou o zisky
z provozování jejich sportovního areálu a nikoli údajnými obavami o zdravé životní prostředí.
K námitkám týkajícím se zřízení předkupního práva k pozemku navrhovatelů za účelem realizace
veřejně prospěšné stavby účelové komunikace odpůrce konstatoval, že tato má být vedena
po okraji pozemku navrhovatelů a odpůrce nikdy nezamýšlel navrhovatele omezovat v jejich
dispozičním či užívacím právu ke zbytku rozsáhlého pozemku. Zřízení této účelové komunikace
by v žádném případě nebylo možné pouze na základě věcného břemene jako v případě technické
infrastruktury (elektrické či plynové vedení), neboť se jedná o zcela odlišné zařízení. Vymezení
předkupního práva k pozemkům dotčeným veřejně prospěšnou stavbou rozhodně není
nesrozumitelné, neboť katastrální úřad na základě schváleného územního plánu zapsal příslušné
předkupní právo k dotčeným nemovitostem. V souvislosti s vymezením předkupního práva
se odpůrce nedopustil ani diskriminace ani libovůle a nijak nevybočil z mezí své pravomoci
stanovené zákonem. Odpůrce dále předložil znalecký posudek Ing. Petra Moravčíka, podle něhož
aktuální těžební činností společnosti Holcim a.s. (objednatele posudku) v lomu Dobříň nedochází
k zásadnímu negativnímu ovlivnění veslařského kanálu. Navrhovatelé ve své argumentaci
využívají dat z doby před rokem 2010, kdy docházelo k poklesu hladiny podzemních vod,
zatímco mlčí o následujícím období, kdy naopak hladina podzemních vod stoupala.
III.
Napadený rozsudek
[8] Krajský soud rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, č. j. 40 A 1/2014 - 294, ve znění opravného
usnesení ze dne 12. 6. 2014, č. j. 40 A 1/2014 - 326, ke dni právní moci rozsudku zrušil napadené
opatření obecné povahy v části vymezující vodohospodářskou plochu „v“, plochu pro obslužnou
komunikaci „P6“ na pozemku č. 470/23 v k. ú. Račice u Štětí a předkupní právo k ploše „P6“
na pozemku č. 470/23 v k. ú. Račice u Štětí. Dále krajský soud rozhodl, že odpůrce je povinen
zaplatit navrhovatelům na nákladech řízení celkem 98.838 Kč do třiceti dnů od právní moci
rozsudku.
[9] Krajský soud uvedl, že navrhovatelé jsou aktivně legitimováni k podání návrhu na zrušení
napadeného opatření obecné povahy jakožto vlastníci nemovitostí v území regulovaném
územním plánem. Soud se ovšem nezabýval námitkami navrhovatelů týkajícími se tvrzeného
zhoršení životního prostředí, územním plánem umožněné těžby štěrkopísku v ploše
„v“, nepřípustného záboru zemědělského půdního fondu a nedostatků SEA. Podle krajského
soudu totiž navrhovatelé jakožto právnické osoby – spolky zřízené za účelem provozování sportu
- nemají právo na příznivé životní prostředí, které by mohlo být porušeno napadeným opatřením
obecné povahy. Dále zdůraznil, že soudu nepřísluší posuzovat, zda pro určitý pozemek má být
zvoleno to či ono funkční využití, nýbrž pouze přezkoumávat, zda byl územní plán vydán
v souladu se zákonem. Účelem soudního přezkumu je pouze ochrana vlastních práv
navrhovatelů.
[10] Námitky týkající se nesprávného vyřízení námitek navrhovatelů proti návrhu územního
plánu soud vyhodnotil jako nedůvodné. Uvedl, že navrhovatelé sice byli oprávněni k podání
námitek a odpůrce byl povinen o námitkách rozhodnout. Poukázal ale na rozsudek Nejvyššího
správního soudu z 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 - 51, podle něhož vypořádání podání osob
oprávněných k podání námitek jako připomínek je pouze nepodstatnou vadou řízení, pokud
z takového vypořádání je zřejmé, zda odpůrce námitkám vyhověl či nikoli a důvody takového
postupu. Podle krajského soudu v posuzované věci byly tyto požadavky splněny, ačkoli způsob
vyřízení těchto námitek krajský soud nepokládal za věcně správný.
[11] Soud shledal důvodnou námitku navrhovatelů, podle níž odpůrce pochybil, pokud
nenechal vypracovat studii vzniku nové vodní plochy na „mikroklima“ v dané lokalitě z důvodu
rizika poklesu hladiny vody ve veslařském kanálu. Krajský soud uvedl, že tuto studii požadoval
ve svém stanovisku dotčený orgán na úseku ochrany přírody a krajiny, Městský úřad
v Litoměřicích, odbor životního prostředí, ve svém stanovisku ze dne 17. 10. 2012,
č. j. 0056081/12/ŽP. Požadavek na zpracování takové studie racionální základ, neboť navržená
vodní plocha má značný rozsah (46 ha), zdrojem mají být podzemní vody a má být umístěna
bezprostředně vedle veslařského kanálu a má s ním být dokonce propojená průplavy. Podle
soudu je všeobecně známo, že hladina podzemní vody kolísá v závislosti na různých faktorech.
Hladina podzemní vody závisí na prostorové geometrii korektorských hornin umožňujících
akumulaci podzemních vod a na směru hydraulického odtoku v dané lokalitě. Nelze pominout
ani efekt odparu tak rozsáhlé vodní plochy a to, že navrhovatelé se s poklesem vodní hladiny
ve veslařském kanálu potýkali i v minulosti a museli vynakládat značné prostředky
na přečerpávání vody za účelem udržení vodní hladiny v takové výšce, která umožňuje řádné
užívání veslařského kanálu v souladu s jeho účelem. Krajský soud shledal, že odpůrce nemohl
pořízení takové studie pominout pouze odkazem na souhlasná stanoviska dotčených orgánů
na úseku posuzování vlivů na životní prostředí a územního plánování. V samotném vyhodnocení
vlivů na životní prostředí pak tato otázka nebyla řádně analyzována, toliko bylo konstatováno,
že nová vodní plocha nebude mít vliv na bilanci podzemních vod. Otázka vlivu navržené vodní
plochy na životní prostředí ovšem není totožná s otázkou vlivu této vodní plochy na veslařský
kanál. Soud tak měl za zjištěné, že v území jsou specifické hydrogeologické podmínky a z tohoto
důvodu odpůrce nemohl navrhovateli rozporovanou vodní plochu v územním plánu vymezit,
aniž by nechal zpracovat studii mapující vliv navržené plochy na „mikroklima z hlediska
hydrogeologických poměrů“. Podle soudu tak odpůrce nesprávně podmínil teprve budoucí
umístění vodní plochy studií vlivu na mikroklima. Posouzení věci odpůrcem v této části tak bylo
založeno na nedostatečném zjištění skutkového stavu, což zakládá vadu opatření obecné povahy
podle §101b odst. 4 ve spojení s §76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[12] Plocha P6 je dle krajského soudu v napadeném opatření obecné povahy vymezena velmi
nejasně a rozporně. V textové části územního plánu se na jednom místě [pod písm. h)]hovoří
o parcele č. 470/23, na níž je vymezena plocha P6, konkrétně veřejně prospěšná stavba účelové
komunikace D3. Na jiném místě výrokové části opatření obecné povahy se ovšem na parcele
č. 470/23 vymezuje veřejně prospěšná stavba D4. Tento rozpor se promítá i v odůvodnění
napadeného opatření obecné povahy, v části týkající se vypořádání námitek navrhovatelů,
kde se uvádí tato parcela jako součást veřejně prospěšné stavby D4. Proto shledal krajský soud
část napadeného opatření obecné povahy týkající se vymezení plochy P6 a předkupního práva
zřízeného pro realizaci veřejně prospěšné stavby na pozemku č. 470/23 v katastrálním území
Račice u Štětí nepřezkoumatelnou pro nesrozumitelnost.
IV.
Kasační stížnost a vyjádření navrhovatelů
[13] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal odpůrce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle stěžovatele krajský soud
pochybil, když zaměnil studii vlivu na mikroklima požadovanou ve stanovisku Městského úřadu
v Litoměřicích, odboru životního prostředí, za hydrogeologický průzkum týkající se vlivu
navržené vodní plochy na poměry podzemních vod napájejících mj. veslařský kanál. Stěžovatel
uvedl, že v důsledku tohoto mu není zřejmé, jaký je vlastně závazný právní názor krajského
soudu a jakou studii by měl v dalším řízení provést. Zároveň se stěžovatel pozastavil
nad tím, že soud vztáhl požadavek dotčeného orgánu týkající se studie mikroklimatu
na pořizování územního plánu, zatímco z předmětného stanoviska Městského úřadu
v Litoměřicích je zřejmé, že požadavek směřoval na další povolovací řízení a takto byl rovněž
do územního plánu zapracován, neboť rozhodování v území ohledně plochy „v“ bylo
podmíněno zpracováním studie vlivu nové vodní plochy na mikroklima dané lokality. Krajský
soud tak pominul rozdíl mezi pořizováním územně plánovací dokumentace a následným
územním a stavebním řízením. Územní plán totiž pouze stanoví požadavky a podmínky
pro následná povolovací řízení a nemá je nahrazovat. To jasně vyplývá z §43 odst. 5
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Není úkolem
územního plánu, aby konkrétně posuzoval vlivy konkrétní stavby, jejíž parametry zatím nebyly
specifikovány, na jinou stavbu. Taková studie by nutně byla zcela bezobsažná a její zpracování
by nemělo smysl. Požadavek vyplývající ze stanoviska Městského úřadu v Litoměřicích ze dne
17. 10. 2012 byl plně respektován, neboť spadá do stádia samotné realizace povolovacích řízení.
Teprve potom bude vlastník pozemků zvažovat, zda a jakým konkrétním záměrem obecnou
koncepci obsaženou v územním plánu bude naplňovat. Nesprávnou interpretaci stanoviska
Městského úřadu v Litoměřicích stěžovatel doložil i navazujícím stanoviskem tohoto dotčeného
orgánu ze dne 6. 6. 2014, č. j. 0037675/14/ŽP, kterým dotčený orgán interpretaci původního
stanoviska stěžovatelem potvrdil.
[14] Stěžovatel má dále za to, že krajský soud svým posouzením odborných otázek
hydrogeologických poměrů místa překročil své kompetence a z pozice zjevného laika odmítl
či přehodnotil závěry odborných orgánů, především souhlasné stanovisko Krajského úřadu
Ústeckého kraje, odboru životního prostředí, ze dne 31. 10. 2012, č. j. 1671/ZPZ/2011/SEA.
Soud nemá pravomoc stanovovat dodatečně takového požadavky, neboť tím by prakticky
nahrazoval činnost dotčených orgánů, což by bylo v rozporu se zásadou minimalizace zásahů
soudní moci do územně plánovací dokumentace a se samotným principem dělby moci. Soud
rovněž pominul rozsáhlé vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí, které bylo
zpracováno k tomu autorizovanou osobou, v němž je uveden závěr, že nová vodní plocha
nebude mít negativní vliv na bilanci vod v území. Rovněž soud nezohlednil ani to, že území obce
je hydrogeologicky systematicky zkoumáno a sledováno, jak vyplývá ze stěžovatelem
předloženého znaleckého posudku Ing. Petra Moravčíka. Pokud by byl správný závěr krajského
soudu, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, nemohly by dotčené orgány vydat
k návrhu územního plánu souhlasná stanoviska.
[15] Stěžovatel dále namítl, že ani navrhovatelé ve svém návrhu neuplatnili explicitně námitku,
že odpůrce nezohlednil stanovisko Městského úřadu v Litoměřicích odboru životního prostředí,
pouze tuto okolnost zmínili na okraj svého návrhového bodu namítajícího neproporcionalitu
napadeného opatření obecné povahy. Pokud takto mimochodem uvedenou zmínku považoval
krajský soud za podklad svého závěru o důvodu zrušení předmětné části opatření obecné povahy,
pak se odchýlil i od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, která trvá na náležité
formulaci návrhových bodů (např. rozsudek ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013 - 36)
a vybočil tak z předmětu řízení, jak jej navrhovatelé vymezili v podaném návrhu na zrušení
opatření obecné povahy. Namísto toho krajský soud domýšlel argumenty navrhovatelů, a porušil
tak zásadu nestrannosti. Soud navíc jednostranně vyšel vstříc požadavkům navrhovatelů
a nezohlednil, že zrušením (části) územního plánu zasahuje do práv třetích osob, které jsou
vlastníky nemovitostí v dotčené ploše.
[16] Konečně stěžovatel odmítl i závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti části
územního plánu vymezující plochu P6 a veřejně prospěšnou stavbu D3. Opatření obecné povahy
dle stěžovatele zcela jasně vymezuje plochu P6, která je spolu s plochou Z4 součástí veřejně
prospěšné stavby D3. Naproti tomu u veřejně prospěšné stavby D4 je plocha P6-7 uvedena
ve výčtu ploch, které jsou navrženou komunikací obslouženy, nikoli přímo dotčeny.
To stěžovatel dokládá i výkresem 3 grafické části územního plánu, který zobrazuje plochy
pro veřejně prospěšné stavby a opatření, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit.
Krajský soud tak za nesrozumitelné pokládal něco, co je zcela srozumitelné.
[17] Navrhovatelé ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že vymezenou vodní plochou
„v“ jsou dotčena jejich vlastnická práva k veslařskému kanálu a dále právo na podnikání jakož
i další činnost dle jejich stanov (podpora a provozování sportovních aktivit včetně vrcholového
sportu). Stěžovatel podle názoru navrhovatelů dezinterpretuje napadený rozsudek krajského
soudu, neboť uvádí, že jediným důvodem pro zrušení části územního plánu vymezující plochu
„v“ je nerespektování stanoviska Městského úřadu v Litoměřicích, odboru životního prostředí.
Ve skutečnosti krajský soud danou část územního plánu zrušil proto, že stěžovatel nedostatečně
zjistil skutkový stav, neboť neopatřil studii, která by umožňovala vyhodnotit vliv navržené vodní
plochy na veslařský kanál. Takovou studii přitom navrhovatelé požadovali již v rámci projednání
návrhu územního plánu. Krajský soud navíc přiléhavým způsobem zdůvodnil, proč nelze
pro posouzení této otázky vyjít z vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Pokud stěžovatel uvádí,
že hydrogeologická studie bude zpracována ve stadiu následných povolovacích řízení,
navrhovatelé vyjádřili obavu, že v těchto dalších stádiích bude opět pouze odkazováno
na vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Povaha plánu na vytvoření nové
vodní plochy a její vymezení v těsném sousedství veslařského oddílu navíc umožňuje, aby vliv
na tento kanál byl zjištěn již ve fázi pořizování územního plánu, proto by nemělo být toto
posouzení odsouváno do dalších fází povolování záměru.
[18] Stěžovatel ve své replice setrval na svých argumentech uvedených v kasační stížnosti.
Podle jeho názoru je vyloučené, aby v následných povolovacích řízeních nebylo navrhovatelům
umožněno účinně uplatnit námitky týkající se údajného negativního vlivu nové vodní plochy
na veslařský kanál.
V.
Posouzení kasační stížnosti
[19] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[20] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]
a nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[21] Kasační stížnost není důvodná.
V. a)
Námitky týkající se nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
[22] Podle §75 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích
žalobních bodů. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS upřesnil, že krajský soud je oprávněn zrušit
rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobcem výslovně namítány, pokud
tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů. V důsledku novelizace s. ř. s.
zákonem č. 303/2011 Sb. lze tento právní názor aplikovat i na řízení o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy (srov. §101b odst. 4 a §101d odst. 1 s. ř. s., ve znění účinném
od 1. 1. 2012).
[23] Stěžovatel namítal, že v návrhu na zrušení opatření obecné povahy podaném navrhovateli
nebyla výslovně a detailně uvedena námitka týkající se nerespektování stanoviska Městského
úřadu v Litoměřicích ze dne 17. 10. 2012, č. j. 0056081/12/ŽP, v němž požadoval doplnit
do územního plánu zpracování studie vlivu nové vodní plochy na mikroklima lokality, zatímco
právě tato okolnost byla dle stěžovatele jediným důvodem pro zrušení napadeného opatření
obecné povahy v části vymezující plochu „v“. V důsledku toho je dle stěžovatele rozsudek
krajského soudu nepřezkoumatelný pro jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[24] Nejvyšší správní soud považuje tuto námitku za nedůvodnou. Důvodem zrušení části
územního plánu vymezující plochu „v“ krajským soudem nebylo nerespektování citovaného
stanoviska Městského úřadu v Litoměřicích, nýbrž nedostatečná skutková zjištění týkající se vlivu
navrhované vodní plochy „v“ na veslařský kanál z hlediska hydrogeologických poměrů v dané
lokalitě. To vyplývá jak z celého vyznění argumentace na str. 45 až 46 napadeného rozsudku,
především pak ze závěrečného shrnutí; důvodem pro zrušení bylo, že opatření obecné povahy
bylo zrušeno z důvodu uvedeného v §76 odst. 1 písm. b) ve spojení s §101b odst. 4 s. ř. s., tedy
proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ pro vydání opatření obecné povahy
nemá oporu ve spise nebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, nikoli z důvodu dle §76
odst. 1 písm. c) s. ř. s., tedy pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem,
jak by tomu bylo, pokud by důvodem bylo nerespektování stanoviska dotčeného orgánu.
Je pravdou, že krajský soud v odůvodnění nevhodně zaměňoval pojmy studie vlivu
na mikroklima a studie hydrogeologických poměrů, to však neznamená samo o sobě vadu
napadeného rozsudku způsobující jeho nepřezkoumatelnost, neboť jinak považuje Nejvyšší
správní soud odůvodnění napadeného rozsudku za srozumitelné a logické. Jakkoli krajský soud
nesprávně dospěl k závěru, že správní orgán nerespektoval citované stanovisko dotčeného
orgánu [k tomu více níže v bodu V. b)], z celkového kontextu odůvodnění je zřejmé, že toto
považoval krajský soud pouze za podpůrný argument pro závěr o nezákonnosti předmětné části
opatření obecné povahy a podstatný důvod pro tento závěr byl jiný, jak je výše uvedeno.
[25] Nedostatečné posouzení otázky vlivu navržené vodní plochy na veslařský kanál přitom
představovalo ústřední námitku navrhovatelů uvedenou v návrhu na zrušení opatření obecné
povahy, proto v tomto ohledu krajský soud nijak nevybočil z mezí důvodů uvedených v návrhu,
jak požaduje §101d odst. 1 s. ř. s.
V. b)
Námitky týkající se plochy „v“
[26] Podle §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje
správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný
pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v §2. Podle §174 odst. 1 správního řádu pro řízení podle
této části platí obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé.
[27] Podle §43 odst. 1 stavebního zákona územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce,
ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen „urbanistická koncepce“), uspořádání
krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy
a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (dále
jen „plocha přestavby“), pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy
a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny
v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku podle
§50 odst. 7 z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí. Podle odst. 5
stejného paragrafu pak územní plán je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce,
pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí. Poskytování prostředků z veřejných
rozpočtů podle zvláštních právních předpisů na provedení změn v území nesmí být v rozporu s vydaným územním
plánem. Územní plán hlavního města Prahy je závazný též pro územní plán vydaný pro vymezenou část území
hlavního města Prahy.
[28] Ze správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud, že ve lhůtě pro uplatnění námitek proti
návrhu územního plánu podali navrhovatelé dne 16. 8. 2013 námitky, v nichž brojili proti
navržené ploše „v“. V námitkách uvedli argumenty obdobného obsahu jako následně v návrhu
na zrušení opatření obecné povahy (srov. rekapitulaci v bodě II. výše). V části V a VI námitek
navrhovatelé uvedli: „Vytvořením nové vodní plochy o rozloze cca 46 ha, ke kterému nemůže dojít jinak
než odtěžením a odvezením přibližně 2 000 000 m
3
materiálu – štěrkopísku, může dojít k výraznému poklesu,
ne-li k úplnému vypuštění, vlastního veslařského kanálu, který s plánovanou plochou bezprostředně sousedí.
Již v současné době je veslařský kanál uměle doplňován vodovodním přivaděčem z Labe a náklady pro doplnění
vody v kanále dosáhly v minulém roce výše téměř půl milionu korun. Hladina kanálu je cca o 4 m výše
než hladina Labe a kanál tedy není napájen spodní vodou toku Labe, ale jiným přítokem. Těžbou směrem k obci
Račice může být narušena stávající geologická stavba území, konkrétně jílový val, který vodu v území drží, čímž
může dojít k výraznému poklesu hladiny kanálu. Se záměrem realizace nové vodní plochy nelze souhlasit
bez doložení komplexně provedené SEA a posouzení hydrogeologickým průzkumem a studií. Dalším závažným
problémem vyplývajícím z realizace nové vodní plochy je odpar z vodní hladiny. Kanál a přilehlé vodní plochy jsou
napájeny stále stejným podzemním přítokem, nikoliv, jak výše uvedeno, vodou z Labe. Odpar z vodní hladiny
by se realizací nové vodní plochy pouze v rámci katastru obce Račice zvýšil o více než 200% (navrhovaná plocha
má 46 ha, stávající kanál na Račickém katastru 19 ha). Zmíněné posouzení SEA na tuto možnost pouze
obecně poukazuje, bez jakýchkoli výpočtů či odborných posouzení. Není doložena a porovnána vydatnost přítoku
vzhledem k odparu z vodní hladiny.“
[29] V odůvodnění napadeného opatření obecné povahy na str. 82 pod bodem „vyhodnocení
připomínky“ stěžovatel uvedl, že vzhledem k tomu, že navrhovatelé nejsou vlastníky
pozemků, na nichž je plocha „v“ navržena, nepokládal je za osoby oprávněné k podání námitek
a jejich podání vyhodnotil toliko jako připomínky, kterým nevyhovuje. To odůvodnil
stěžovatel tím, že vyhodnocení vlivu na životní prostředí je dostatečné a úplné, což vyplývá
ze souhlasného stanoviska Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 31. 10. 2012,
č. j. 1671/ZPZ/2011/SEA-stanovisko. Domněnky navrhovatelů jsou vyvráceny dle stěžovatele
právě vyhodnocením vlivů na životní prostředí, kde se na str. 37 uvádí, že se nepředpokládá,
že by vodní plocha měla negativní vliv na bilanci vod v území. Vzhledem k ploché krajině
s propustným podložím, která sama přirozeně akumuluje značné množství vod, nebude
mít vodní plocha ani významnější vliv na retenční schopnost krajiny, či na povrchový nebo
podzemní odtok.
[30] Stěžovatel v kasační stížnosti především brojí proti závěru krajského soudu o tom,
že napadený územní plán, respektive jeho část týkající se vymezení plochy „v“, je zatížen vadou
nedostatečného skutkového zjištění v souvislosti s nutností posoudit vliv takto navržené vodní
plochy na přímo sousedící areál veslařského kanálu. Stěžovatel především zpochybňuje povinnost
posoudit takové vlivy plochy vymezené v územním plánu na již existující stavby a zařízení
a provést s tím korespondující skutková zjištění. Podle stěžovatele ve fázi pořizování územně
plánovací dokumentace je takové posuzování a zjišťování z povahy věci předčasné a neužitečné,
neboť nejsou známy konkrétní vlastnosti budoucího záměru, k němuž teprve bude zpracovávána
příslušná dokumentace, která pak bude předmětem posuzování v územním řízení a ve stavebním
řízení. K tomu stěžovatel poukazuje na to, že v řízení o vydání předmětného opatření obecné
povahy opatřil pro tuto fázi potřebné odborné podklady, kterými bylo především vyhodnocení
vlivů na životní prostředí zpracované autorizovanou osobou Ing. J. D. a dále stanoviska vydávaná
v průběhu pořizování územního plánu a řízení o jeho vydání dotčenými orgány státní správy.
[31] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že v obecné rovině lze sice souhlasit s názorem
stěžovatele, že posuzování jednotlivých konkrétních záměrů (např. staveb) na plochách
vymezených územním plánem se děje v povolovacích řízeních, jejichž předmětem je umístění
a následná realizace takových záměrů, a to na základě dokumentace zpracované pro konkrétní
stavbu. Takovýto názor však nelze aplikovat paušálně a absolutně na jakékoli plány obsažené
v územně plánovací dokumentaci. V některých případech totiž záměry vykazují již ve fázi
vymezení v územním plánu takovou míru určitosti jistých svých vlastností, že takové posouzení
vlivů na sousedící nemovitosti možné je. V takových případech je pak potřebné vyhodnocení
přípustnosti vymezované plochy či koridoru určených pro takto již nyní konkretizovaný záměr
z hlediska veřejných zájmů a v případě uplatnění námitek ze strany vlastníků dotčených
nemovitostí i z hlediska práv těchto soukromých osob provést již ve fázi řízení o vydání
územního plánu. Správní orgán je potom ovšem povinen zajistit i příslušné odborné podklady,
z nichž může učinit skutková zjištění potřebná pro vydání opatření obecné povahy v souladu
s §3 správního řádu. Podle povahy věci bude možno pro účely takového náležitého skutkového
zjištění vyjít ze stanovisek dotčených orgánů, vyhodnocení vlivů na životní prostředí, územně
analytických podkladů zpracovaných pro dané území orgány územního plánování dle §26
a násl. stavebního zákona či územní studie dle §30 stavebního zákona. V některých případech,
kdy zmíněné odborné podklady nejsou dostatečné pro náležité skutkové zjištění a posouzení
otázek vzniklých v procesu pořizování a vydávání územního plánu, pak bude pořizovatel
(resp. obec) muset opatřit další odborné podklady v podobě např. odborných studií, průzkumů
či dokonce znaleckých posudků, včetně např. studie hydrogeologických poměrů v určitém území.
Ostatně specificky požadavkem dotčené osoby na pořízení hydrogeologického průzkumu
ovlivnění konkrétní nemovitosti (či lokality) řešením navrženým v územním plánu se zabýval
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009 - 86, kde uvedl:
„Navrhovatel se v námitce domáhal provedení hydrogeologického průzkumu určené lokality, což logicky odůvodnil
okolnostmi a důvody, které mají oporu ve spisu (existence meliorací v dotčené lokalitě vyplývá jak z mapové části
napadené změny územního plánu, tak i z průzkumů a rozborů nahrazujících územně analytické podklady).
Odpůrce nijak neodůvodnil, proč hydrogeologický průzkum, jehož odůvodněnost v daném případě odpůrce
nezpochybnil, nebyl proveden v procesu pořizování změny územního plánu. Odpůrce v odůvodnění rozhodnutí
o námitce toliko uvedl, že požadovaný průzkum nemůže být územně plánovací dokumentací ukládán
(to však navrhovatel nepožadoval) a že ‘tato problematika může být řešena v procesech navazujících na územně
plánovací dokumentaci, jako je územní řízení (...)‘. Úvahy odpůrce jsou tedy mimoběžné s uplatněnou námitkou
navrhovatele, neobsahují důvody, proč námitce nelze vyhovět.“
[32] Pokud by bezvýjimečně platil názor zastávaný stěžovatelem o tom, že posouzení vlivu
budoucích plánovaných záměrů vymezovaných prostřednictvím příslušných ploch, koridorů,
veřejně prospěšných staveb či regulativů na konkrétní nemovitosti v území není možné činit
v procesu pořizování a vydávání územního plánu, pak by zcela postrádal smysl institut námitek,
které mohou vlastníci dotčených nemovitostí uplatňovat v řízení o vydání územního plánu (§52
odst. 2 stavebního zákona), o nichž je správní orgán povinen rozhodnout a toho rozhodnutí
řádně odůvodnit (§172 odst. 5 právního řádu). Přitom platí zásada koncentrace, podle
níž v územním řízení nelze uplatnit námitky k otázkám, o nichž bylo rozhodnuto již při vydání
územního plánu (§89 odst. 2 stavebního zákona). Rovněž soudní judikatura vyžaduje posouzení
otázek vlivu řešení obsažených v územně plánovací dokumentaci na okolí, včetně sousedících
nemovitostí, již při jejím vydání. V rozsudku ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013 - 85,
Nejvyšší správní soud uvedl, že ochranu právům vlastníků je třeba poskytovat již ve fázi vydání
územního plánu. Rovněž lze citovat z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006,
č. j. 1 Ao 1/2006 - 74, č. 1276/2006 Sb. NSS: „Právě pořizovaní územně plánovací dokumentace
je počátečním stadiem rozhodování, kdy jsou ještě možnosti výběru a alternativ otevřeny a kdy účast veřejnosti
může být účinná. V okamžiku územního řízení již není možné účinně se vyjádřit k otázce, zda bude určitá
stavba realizovaná či nikoliv; v této fázi již otázka nezní „zda“, ale „jak“. Účinná právní ochrana se proto musí
soustředit na okamžik, kdy je o dané věci skutečně rozhodováno.“ Co je v tomto rozsudku uvedeno
ve vztahu k osobám z řad tzv. dotčené veřejnosti platí ovšem i pro vlastníky nemovitostí
dotčených řešením navrženým v územním plánu, kterými jsou zde navrhovatelé.
[33] V nyní posuzovaném případě se Nejvyšší správní soud shoduje se závěrem krajského
soudu vysloveným v napadeném rozsudku, že se zde jedná o takový případ, kdy je možné vliv
navržené vodní na existující veslařský kanál posoudit již v tomto stadiu, tj. při vydávání územního
plánu. Parametry navržené plochy, tedy její rozměr a umístění, lze z návrhu územního plánu
zjistit. Rovněž tak je zřejmé, jakým způsobem bude vodní plocha vytvořena, neboť mezi
účastníky není sporné, že vzhledem k místním podmínkám připadá v úvahu prakticky pouze
odtěžení štěrkopísku a vytvoření umělé prohlubně pod hladinou podzemní vody, která bude
následně touto podzemní vodou zaplněna. Není tedy důvodu odsouvat posouzení vlivu takto
nově navržené vodní plochy na sousedící veslařský kanál do dalších povolovacích řízení. Naopak,
pokud navrhovatelé jako vlastníci sousedního areálu veslařského kanálu kvalifikovaným
způsobem uplatnili námitky proti části návrhu územního plánu vymezujícímu vodní plochu a tyto
námitky nebylo možné dostatečně posoudit na základě pořizovatelem již shromážděných
odborných podkladů, pak bylo povinností pořizovatele, potažmo odpůrce, opatřit další odborný
podklad k posouzení námitek potřebný, např. právě v podobě hydrogeologické studie.
[34] Jak správně uvedl krajský soud, námitky uplatněné navrhovateli proti návrhu územního
plánu nebyly prima facie nedůvodné, vágní či účelové. Naopak obavy navrhovatelů byly zcela
logické a měly oporu v empirických faktech, které navrhovatelé ve svých námitkách specifikovali.
Bylo pak na odpůrci, aby tyto obavy navrhovatelů vyvrátil v rámci rozhodnutí o námitkách,
a to právě na základě příslušných odborných podkladů. Rozhodnutí o námitkách totiž nemůže
být pouhým (jakkoli rozsáhlým a formálně perfektním) slohovým cvičením, nýbrž musí
být založeno na patřičných skutkových zjištěních. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách
tak musí splňovat požadavky kladené na rozhodnutí §68 odst. 3 správního řádu, tj. musí
mj. obsahovat důvody přijatého řešení, podklady rozhodnutí a úvahy správního orgánu ve vztahu
k provedeným skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010 - 169, č. 2266/2011 Sb. NSS). Těmto požadavkům ovšem
rozhodnutí o námitkách neodpovídá, a to proto, že podloženým námitkám navrhovatelů nebylo
vyhověno toliko se strohým odkazem na vyhodnocení vlivů na životní prostředí a souhlasné
stanovisko krajského úřadu k tomuto vyhodnocení. Přitom je třeba opět dát zapravdu krajskému
soudu v tom, že vyhodnocení vlivů na životní prostředí se specifickou otázkou vlivu nové vodní
plochy na veslařský kanál nijak nezabývalo a i obecný závěr na str. 37, že nová vodní plocha
nebude mít dle předpokladů negativní vliv na bilanci vod v území, postrádá oporu v analytických
datech či bližší vysvětlení, jak zpracovatel k tomuto závěru dospěl. Vyhodnocení vlivů na životní
prostředí tak nemůže sloužit jako podklad pro věcné posouzení námitek uplatněných
navrhovateli v řízení o vydání územního plánu. Ze stejného důvodu je irelevantní rovněž
odkaz odpůrce na stanovisko krajského úřadu v odůvodnění rozhodnutí o námitkách
(resp. ve vypořádání připomínek).
[35] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že krajský soud se zmýlil, pokud
dovozoval povinnost pořízení hydrogeologické studie ze stanoviska Městského úřadu
v Litoměřicích ze dne 17. 10. 2012, č. j. 0056081/12/ŽP, a zaměnil studii vlivu navržené vodní
plochy na mikroklima dotčené lokality a studii hydrogeologických poměrů. Stěžovatel správně
poukazuje na to, že se jedná o odlišná posouzení a stejně tak správně poukazuje na to, že tento
požadavek dotčeného orgánu byl do připravovaného návrhu územního plánu řádně zahrnut.
Tato nepřesnost v rozsudku krajského soudu však nemá za následek jeho nezákonnost, neboť
obstojí podstatný závěr krajského soudu, že při vydání územního plánu bylo za dané situace,
kdy navrhovatelé uplatnili námitky, pro jejichž posouzení neměl správní orgán dostatečné
odborné podklady, nezbytné doplnit odborné podklady tak, aby přijaté řešení územního plánu
a s tím související rozhodnutí o námitkách bylo založeno na zjištění stavu věci, o kterém nebudou
důvodné pochybnosti.
[36] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s názorem stěžovatele, že krajský soud založil
své rozhodnutí na zcela laickém úsudku o odborných otázkách a překročil tak svou kompetenci.
Je zjevné, že soudci zpravidla nedisponují znalostmi potřebnými pro posouzení některých
odborných otázek technického rázu. V daném případě soud však na základě své „laické“
úvahy nedospěl krajský soud k věcnému posouzení odborné otázky, zda bude veslařský kanál
skutečně negativně ovlivněn navrženou vodní plochou „v“. Krajský soud pouze dospěl
na základě provedeného dokazování (mj. odborným vyjádřením RNDr. T. V., osoby s odbornou
způsobilostí v oboru hydrogeologie, z něhož vyplývá, že otevření další rozsáhlé
hladiny v sousedství veslařského kanálu představuje vysoce riskantní čin, jehož realizace může
mít negativní a nevratné následky, zejména ve smyslu snížení množství a hladiny podzemních
vod, tedy i provozní hladiny ve veslařském kanálu) k závěru, že takové negativní ovlivnění
je možné, a že je třeba je posoudit ze strany k tomu povolaného odborníka. Pochybnosti
o zjištěném skutkovém stavu nemohly být odstraněny ani posudkem Ing. Petra Moravčíka
č. 01/2014, který se týká posouzení možnosti ovlivnění veslařského kanálu v Račicích těžbou
štěrkopísku v pískovně Dobříň. Závěr znaleckého posudku, že společnost Holcim a. s. dodržuje
při těžbě v pískovně Dobříň veškerá platná rozhodnutí správních orgánů a právní předpisy
a že nebylo zjištěno žádné zásadní negativní ovlivnění životního prostředí ani sousedících
pozemků povolenou těžební činností, totiž nijak nesouvisí s otázkou negativního ovlivnění
veslařského kanálu nově navrženou vodní plochou, kterou nastolili navrhovatelé svými
námitkami. Ze soudem vyhodnocených dokumentů a z námitek navrhovatelů lze tedy dovodit,
že skutkový stav zjištěný stěžovatelem vzbuzuje důvodné pochybnosti, proto je správný závěr
krajského soudu, že napadené opatření obecné povahy v předmětné části je nezákonné
pro nedostatečné skutkové zjištění.
V. c)
Námitky týkající se plochy P6 a předkupního práva k pozemku č. 470/23
[37] Stěžovatel napadá závěr krajského soudu, že napadené opatření obecné povahy
je v části vymezující plochu P6 a předkupní právo k pozemku č. 470/23 nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost. Podle stěžovatele krajský soud posoudil jako nesrozumitelné něco,
co je zcela srozumitelné.
[38] Nejvyšší správní soud zjistil z napadeného opatření obecné povahy na str. 21,
že vymezuje plochy pro veřejná prostranství D3 (nové napojení rozvojových ploch a veslařského
areálu místní komunikací), pro kterou lze uplatnit předkupní právo ve prospěch obce Račice,
na vyjmenovaných pozemcích, mj. na pozemku č. 470/23. Dále se vymezuje plocha
pro veřejná prostranství D4 (místní komunikace v rozvojové oblasti bydlení Z6-Z8, P6-P7, P11-
P12, P14-P15), pro kterou lze uplatnit předkupní právo ve prospěch obce Račice na jiných
pozemcích. V odůvodnění na str. 79 pak je uvedeno, že na pozemku ve vlastnictví navrhovatelů
č. 470/23 je umístěna plocha přestavby P6 a součástí této plochy P6 je „veřejně prospěšná stavba D4,
nikoli D3 (jak uvádějí navrhovatelé)“.
[39] Z výše uvedeného vyplývá, že napadené opatření obecné povahy trpí vnitřním rozporem
v části vymezující plochu P6 a veřejné prostranství (případně veřejně prospěšnou stavbu,
jak je střídavě v opatření obecné povahy uváděno), pro které lze uplatnit předkupní právo D3,
respektive D4, respektive není zřejmé, zda na pozemku navrhovatelů č. 470/23 je umístěna
plocha P6 a veřejně prospěšná stavba D4, nebo jiná (blíže nespecifikovaná) plocha a veřejně
prospěšná stavba D3. Citovanou nejasnost není možné odstranit, ani pokud by Nejvyšší správní
soud přijal vysvětlení stěžovatele, že na str. 21 pod bodem h) výrokové části opatření obecné
povahy citované upřesnění k veřejně prospěšné stavbě D4 (výčet ploch včetně plochy P6) není
výčtem ploch, na nichž je veřejně prospěšná stavba umístěna, nýbrž specifikací ploch, které mají
být touto komunikací napojeny. Z grafické části územního plánu lze sice zjistit, že místní
komunikace, která je v části h) textové části vymezena jako veřejně prospěšná stavba D4,
je zřejmě navržena na ploše Z7, zatímco ostatní plochy uvedené v závorce, včetně plochy P6,
jsou umístěny okolo této komunikace. Takovému vymezení plochy P6 a veřejně prospěšné stavby
D3 včetně předkupního práva k pozemku dotčenému touto stavbou č. 470/23 však zcela
odporuje citované odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů, kde se uvádí, že na ploše
P6 je vymezena „veřejně prospěšná stavba D4, nikoli D3 (jak uvádějí navrhovatelé)“. Lze dodat,
že ani z výkresu č. 3 grafické části územního plánu, který zobrazuje veřejně prospěšné stavby,
opatření a asanace, nelze zjistit, zda pozemek stěžovatelů č. 470/23 je dotčen veřejně prospěšnou
stavbou D3 či D4.
[40] Lze se tedy ztotožnit se závěrem krajského soudu, že v této části je opatření obecné
povahy nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Takovému závěru není na překážku
ani skutečnost, že předkupní právo ve prospěch stěžovatele k pozemku č. 470/23 zapsal
katastrální úřad. Ten se totiž nezabývá zákonností opatření obecné povahy ani souladem
výrokové části s odůvodněním.
VI.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[41] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že ačkoli
v odůvodnění napadeného rozsudku uvedené závěry vztahující se k výroku I, respektive ploše
„v“, jsou zčásti nesprávné (jmenovitě názor, že stěžovatel nerespektoval stanovisko Městského
úřadu v Litoměřicích ze dne 17. 10. 2012, č. j. 0056081/12/ŽP a je povinen v dalším řízení
pořídit studii vlivu navržené vodní plochy na mikroklima lokality), důvody, pro které bylo
opatření obecné povahy zčásti zrušeno, v podstatné míře obstojí, proto postačí odůvodnění
napadeného rozsudku v této části korigovat (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 - 75, č. 1865/2009 Sb. NSS). Kasační
stížnost proto zdejší soud jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[42] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl, proto je povinen nahradit
náklady řízení, které vznikly procesně úspěšným navrhovatelům. V řízení o kasační stížnosti mají
navrhovatelé právo na náhradu odměny jejich právního zástupce za jeden úkon právní služby
(vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 16. 7. 2014), v částce 4.960 Kč [2 x 2.480 Kč,
což představuje odměnu za jeden úkon dle §9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, sníženou o 20 % dle §12 odst. 4 této vyhlášky]. Dále mají
navrhovatelé právo na náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 x 300 dle §13 odst. 3
advokátního tarifu). Zástupce navrhovatelů doložil, že je plátcem DPH, proto je odměna
a náhrada hotových výdajů zvýšena o částku odpovídající 21 % zákonné sazbě této daně
(1.168 Kč). Celkem je tedy stěžovatel povinen zaplatit navrhovatelům částku ve výši 6.728 Kč
k rukám jejich právního zástupce do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu