ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.15.2014:41
sp. zn. 4 As 15/2014 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Dagmar Nygrínové
a soudců JUDr. Aleše Roztočila a JUDr. Hynka Baňoucha v právní věci žalobce: Z. K., zast.
Mgr. Viktorem Klímou, advokátem, se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti žalovanému:
Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2014, č. j. 5 A 208/2013 –
23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 7. 1. 2014, č. j. 5 A 208/2013 – 23, kterým byl zamítnut návrh na
přiznání odkladného účinku jeho žalobě. Žalobou napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne
8. 11. 2013, č. j. S-MHMP 475269/2013/OZP-V-534/R-167/Bor, kterým bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu Úřadu městské části Praha 22 ze
dne 26. 4. 2013, č. j. p22 1909/2013 OV 05, kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu
vodního díla - stoky propojující čerpací stanice odpadních vod „Přepojení ČS Uhříněves IV a XIX,
Praha 22“. Městský soud došel k závěru, že nebyly dány podmínky pro přiznání odkladného
účinku správní žalobě podle ustanovení §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), neboť ze správního rozhodnutí nevyplynulo, že by výpust splaškové vody
přepadem zamýšleného vodního díla ohrožovala stěžovatele, a přiznání odkladného účinku
v řízení o výstavbě bezpečnostního přepadu navazujícího na stokový systém by bylo rovněž
v rozporu s veřejným zájmem.
[2] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že správní orgány s ním nejednaly jako s účastníkem
řízení, stavební povolení nebylo v souladu s územním rozhodnutím a rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně nebylo zveřejněno na příslušné úřední desce. Důvod pro zrušení
napadeného usnesení a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pak spatřuje při realizaci
vodního díla ve zvýšeném úniku odpadních vod na jeho pozemky. Protože ke dni 20. 1. 2014
nebyla stále zahájena výstavba vodního díla, nevznikla by přiznáním odkladného účinku újma
jiným osobám. Žalovaný a Městský soud v Praze dostatečně neodůvodnili existenci veřejného
zájmu v kolizi s vlastnickým právem stěžovatele. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje
uvedené usnesení městského soudu zrušit a přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
[3] Kasační stížnost je nepřípustná.
[4] Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. [k]asační stížnost je dále nepřípustná proti
rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné.
[5] Citované ustanovení zákona nepřipouští podat kasační stížnost proti usnesení
o nepřiznání odkladného účinku žalobě; stejný výklad je i součástí ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu. Nejvyšší správní soud se k procesně obdobné situaci vyjádřil svým usnesením
ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 As 10/2005 – 47, (rozhodnutí dostupné na www.nssoud.cz):
„Rozhodnutí o odkladném účinku žalobě jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou
rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není- li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona.
Dočasnou povahu má proto i rozhodnutí, jímž byl - jako v případě stěžovatele - návrh na přiznání
odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování
o věci samé […].“ K nepřípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud vyslovil i usnesen ím
ze dne 17. 5. 2012, č. j. 7 As 61/2012 – 37, (rozhodnutí dostupné na www.nssoud.cz): „Proti
usnesení krajského soudu, kterým soud podle §73 odst. 5 s. ř. s. zruší usnesení o přiznání odkladného účinku,
není kasační stížnost přípustná [§104 odst. 3 pís m. c) s. ř. s.]. […] Ze srovnání usnesení o přiznání
odkladného účinku žalobě, usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku a usnesení o zrušení
usnesení o přiznání dokladného účinku vyplývá, že povaha všech tří usnesení je z hlediska jejich časových účinků
stejná – všechna tato rozhodnutí jsou svojí povahou konečná. […] Právě ze skutečnosti, že účinek rozhodnutí
o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, ať již pozitivní anebo negativní, je časově omezen právě jen
dobou trvání řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, lze dovozovat, že se jedná o rozhodnutí, která
jsou podle své povahy dočasná. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že mohou mít i trvalé následky.“
[6] Tato judikatura Nejvyššího správního soudu byla aprobována i Ústavním soudem např.
v jeho usnesení z 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05. Ústavní soud k tomu uvedl, že „ [v] souladu
s ustanovením §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, které je podle své
povahy dočasné. Rozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí, kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce na
přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli.
Rozhodnutí krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh na přiznání odklad ného účinku žalobě, nijak
neovlivňuje průběh samotného řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Pokud by této žalobě bylo
vyhověno a meritorní správní rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, lze se postupem, který je upraven
v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, domáhat náhrady ško dy způsobené nezákonným
rozhodnutím. Nejvyšší správní soud tedy postupoval správně, když podanou kasační stížnost směřující proti
rozhodnutí krajského soudu, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě, jako
nepřípustnou odmítl.“
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že je ve smyslu §17 s. ř. s. výše citovanou judikaturou
týkající se posouzení usnesení o zamítnutí návrhu na odkladný účinek jakožto rozhodnutí
dočasné povahy ve smyslu §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. vázán a v nyní projednávané věci se od ní
nemá důvodu odchylovat. To platí tím spíše, že stěžovatel tuto prejudikaturu ve své kasační
stížnosti zcela opomíjí a nepředkládá žádné důvody, které by mohly vést k její revizi.
[8] Kasační stížnost stěžovatele tedy směřovala proti usnesení, které je podle své povahy
dočasné, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve
spojení s ustanovením §120 s. ř. s. odmítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody
pro jeho nařízení.
[9] Protože Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, nezabýval se dále stěžovatelovým
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[10] O nákladech řízení rozhodl soud na základě §60 odst. 3 a §120 s. ř. s., podle nichž nemá
při odmítnutí návrhu žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu