ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.206.2014:39
sp. zn. 6 As 206/2014 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a
soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. J. Š.,
zastoupeného JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem, se sídlem Kleinerova 24, Kladno,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2012, sp. zn. SZ 005166/2012/KUSK
REG/Kt, č. j. 058142/2012/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2011, č.j.47 A 24/2012 - 59, o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Dobřichovice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 26. 1. 1996,
č. j. výst. 13/96, povolil k žádosti žalobce a p. D. Š. (dále též jen „stavebník“) ve sloučeném
územním a stavebním řízení stavbu bazénu a objektu pro letní ubytování. Stavba pro letní
ubytování měla být realizována jako „nový objekt“, byla však provedena v rozporu s tímto
povolením. Stavebník v žádosti ze dne 26. 4. 2000 požadoval povolení změny oproti
stavebnímu povolení z r. 1996, stavbu označil jako rekonstrukci zahradního domku, který na
místě stál cca od r. 1898. Tato žádost byla rozhodnutím ze dne 1. 6. 2000, č. j. výs. 202/00,
zamítnuta s poukazem na zjištění, že změna stavby již byla provedena.
[2] Dne 9. 8. 2000 stavebník požádal o dodatečnou změnu stavby před dokončením
rekonstrukce zahradního domku a současně požádal i o udělení souhlasu k užívání objektu.
[3] Dne 21. 9. 2000 bylo stavebním úřadem zahájeno řízení o odstranění nepovolené změny
stavby letního ubytování podle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, stavebník byl vyzván
k doložení žádosti o dodatečné povolení a dne 20. 11. 2000 pod č. j. výs. 540/00 vydal
stavební úřad rozhodnutí, kterým jednak udělil výjimku z §50 odst. 8 vyhl. č. 138/1998 Sb.,
o obecných technických požadavcích na výstavbu pro doplňkovou stavbu k rodinnému
domu č. p. X, dále byly dodatečně povoleny „stavební úpravy spojené s přístavbou části
objektu zahradního domku“, bylo povoleno užívání stavby a bylo rozhodnuto o námitkách
účastníků řízení. V předmětném rozhodnutí se uvádí, že objekt je umístěn v místě původní
stavby zahradního domku, jenž byl částečně odstraněn a byl vybudován nový objekt
o rozměrech 13,0 x 6,05 m.
[4] K odvolání Okresní úřad Praha - západ toto rozhodnutí změnil tak, že došlo jednak
ke změně označení stavby z původně uváděného názvu „stavba pro ubytování hostů“
na stavbu s označením „stavební úpravy stávajícího zahradního domku, spojené
s přístavbou“, a dále provedl další úpravy výroků rozhodnutí.
[5] Rozsudkem ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 28 Ca 176/2001, Městský soud v Praze k žalobě
Ing. arch. M. T. (vlastníka sousední nemovitosti) zrušil rozhodnutí Okresního úřadu Praha –
západ a věc vrátil k dalšímu řízení. Kasační stížnost stavebníka Nejvyšší správní soud zamítl
rozsudkem ze dne 18. 2. 2005, č. j. 4 As 33/2003 - 106.
[6] V návaznosti žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 5. 2005, č. j. ÚSŘ/1812/05/Kt zrušil
rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 20. 11. 2000, viz bod [3], a věc mu vrátil k novému
projednání a rozhodnutí.
[7] Po opakovaném rozhodování stavebního úřadu a zrušení jeho rozhodnutí žalovaným
v letech 2005- 2011 stavební úřad rozhodnutím ze dne 2. 11. 2011 pod č. j. 720/05-R nařídil
stavebníku odstranit změnu přístavby a stavebních úprav zahradního domku- „objektu
pro letní ubytování“- spočívající ve zvýšení hřebene střechy o 35 cm, ve zvětšení stavby
o 2,05m x 4,8m směrem na jih a ve zřízení komína a stanovil podmínky pro odstraňování
stavby.
[8] Odvolání žalobce /stavebníka/ žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 3. 2012, sp. zn.
SZ 005166/2012/KUSK REG/Kt, č. j. 058142/2012/KUSK, zamítl a toto rozhodnutí
stavebního úřadu potvrdil.
[9] Žalobu podanou žalobcem proti tomuto rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Praze
rozsudkem ze dne 24. 7. 2014, č. j. 47 A 24/2012 - 59, zamítl.
[10] Proti rozsudku krajského soudu [9] brojí žalobce (dále též pouze „stěžovatel“) kasační
stížností, doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 8. 2014. Zároveň s podáním
kasační stížnosti navrhl stěžovatel zdejšímu soudu, aby jí přiznal odkladný účinek, ve smyslu
§107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[11] V odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel uvedl,
že pominul odkladný účinek, který byl povolen krajským soudem po dobu řízení před ním
a přestože došlo k zamítnutí jeho žaloby v rozporu se zákonem, mohl by stavební úřad nyní
začít vymáhat povinnost uvedenou ve výroku správního rozhodnutí. Výkon správního
rozhodnutí by vyvolal důsledky, které stěžovatel popsal již před krajským soudem v žádosti
o odkladný účinek. Stěžovatel předně tvrdí, že stavba od povolení v roce 2000 plní svoji
funkci a proti způsobu užívání nevznáší nikdo námitky, že stavbu dokončil podle požadavků
stavebního úřadu a postupně ji přizpůsoboval požadavkům správních orgánů, fakticky
jde o upravenou stavbu zahradního domku pro ubytování zahradníka a oranžérie
pro uskladnění teplomilných rostlin, která existovala od roku 1907, či 1920 a lze dokladovat,
že tyto stavby byly součástí honosnějších domů a jejich součástí byl i komín na jejich
vytápění. Západní část tvořila hranici mezi sousedními pozemky, tuto zeď žalobce snížil
a podle projektu střechu upravil (skosením na obou stranách) a tím došlo ke zlepšení
světelných podmínek, technickým řešením krovu pak došlo ke zvýšení o 35cm, zastínění
sousedního pozemku může být jen krátkodobé, vzhledem k poměrům daným (výšce hlavní
stavby a stromům) neměřitelné. Komín není po dohodě určený k vytápění. Požadované
odstranění části stavby dle rozhodnutí stavebního úřadu by znamenalo demolici podstatných
stavebních částí stavby a její devastaci. Ze stavebního hlediska nelze provést technicky nový
krov v souladu s původním rozhodnutím. Stavba by musela být částečně odstraněna
a v případě úspěchu přezkumného řízení znovu postavena, tento následek lze
charakterizovat jako nenahraditelnou újmu v materiálním smyslu. Takové řešení je v rozporu
se smyslem přezkumného řízení, znovu obnovování by znamenalo podat žádost o nové
povolení. Podmínka, aby se přiznání odkladného účinku nedotklo nepřiměřeným způsobem
práv třetích osob, je splněna, právo provést výkon rozhodnutí svědčí jen stavebnímu úřadu,
ostatní účastníci, sousedé na západní straně, nenabyli žádná práva z napadeného rozhodnutí,
a ani nejsou omezeni ve svých právech užívat své nemovitosti. Přiznání odkladného účinku
není ani v rozporu s veřejným zájmem, protože stavba není umístěna v rozporu se záměry
územního plánování a není provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje
nebo omezuje a není ani v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo se zájmem
chráněným zvláštním zákonem.(§129 zákona č. 183/2006 Sb., platný stavební zákon).
V závěru se stěžovatel odvolává na připojené sdělení stavebního úřadu ze dne 1. 8. 2014,
z něhož plyne, že stavba je v souladu s územním plánem města Dobřichovice. Dovozuje,
že jestliže sousedé včas nevyužili práva účastnit se řízení před krajským soudem, svědčí
to o jejich malém zájmu na výsledku řízení.
[12] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti výslovně nevyjádřil.
Ve vyjádření podaném ke kasační stížnosti rozporoval závěr dovozovaný stěžovatelem
ze sdělení stavebního úřadu ze dne 1. 8. 2014, neboť toto se vyjadřuje ke stavbě „zahradního
domku“, nikoli ke změně přístavby a stavebním úpravám zahradního domku -„objektu
pro letní ubytování“, tj. stavbě, která byla předmětem řízení. Trvá proto na tom, že tato
stavba je v rozporu s územním plánem města Dobřichovice a obecnými technickými
požadavky na výstavbu, a proto ji nebylo možno dodatečně povolit.
[13] Nejvyšší správní soud předně dospěl k závěru, že rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě je úkonem, který nesnese odkladu. Podle §107 odst. 1 s. ř. s.
za přiměřeného užití ust. §73 odst. 4 téhož zákona o návrhu na přiznání odkladného účinku
rozhodne soud bez zbytečného odkladu; není-li tu nebezpečí z prodlení, rozhodne
do 30 dnů od jeho podání. Soud proto o tomto návrhu rozhodl v obsazení senátu podle
rozvrhu práce, i když byla dne 5. 9. 2014 vznesena stěžovatelem námitka podjatosti vůči
členu senátu JUDr. Petru Průchovi, neboť by při vyčkání rozhodnutí o této námitce mohlo
dojít k prodlení s důsledky, které včasné rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti má odvrátit.
[14] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije
přiměřeně. Odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení o kasační stížnosti přiznán
a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části),
ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné
řízení před krajským soudem vedlo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS).
[15] Zákonem č. 303/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2012
ke změně úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s. Na rozdíl
od předchozí právní úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce
(resp. důvodnou obavu její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem
(slovy zákona „újmou“), který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku,
a případnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků
jinak závazného rozhodnutí došlo. Přiznání odkladného účinku nesmí být současně
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují
se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit
lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat,
odejmutá oprávnění zůstávají zachována atd.).
[16] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Pokud jde o splnění druhého zákonného
předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, soud
vychází z povahy věci a z obsahu spisového materiálu.
[17] Ve vztahu k nyní projednávané věci je nejprve třeba uvést, že krajský soud žalobě odkladný
účinek přiznal, a to usnesením ze dne 5. 11. 2012, č. j. 47 A 24/2012 – 33. Krajský soud
odůvodnil přiznání odkladného účinku žalobě tím, že realizací rozhodnutí o odstranění
stavby dojde k zásadnímu zásahu do konkrétní nemovité věci- zde zděné budovy zahradního
domku- objektu pro letní ubytování- ve vlastnictví žalobce, který tvrdí, že snížení hřebene
střechy o 35 cm je z technického hlediska nepřípustné a logicky by pak zásah musel
jít nad rámec položek vymezených v rozhodnutí stavebního úřadu. I když žalobce nedoložil
výši nákladů, které by byly spojeny s odstraněním stavby, krajský soud ji shledal významnou.
Současně poukázal na změnu právní úpravy, jež byla pro rozhodování soudů
v předcházejícím řízení podstatná a na to, že nelze předem vyloučit, že změny nastalé
v právní úpravě od doby zrušení předchozího dodatečného povolení stavby mohly vést
ke změně situace. Jako významný faktor ve vztahu k třetím osobám shledal fakt,
že se po dobu 3 let ve věci nikdo z nich neangažoval, žalovaný pak ani újmu na straně třetích
osob ani veřejný zájem neosvědčil.
[18] Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhoduje za situace, která
není po procesní stránce podstatně jiná. I když krajský soud následně kasační stížností
napadeným rozsudkem neshledal žalobní námitky důvodnými, nyní je na Nejvyšším
správním soudu správnost jeho závěrů posoudit z hlediska námitek v kasační stížnosti
a výsledek tohoto řízení nelze předjímat. Bezprostředním výkonem pravomocného
rozhodnutí, jímž bylo nařízeno odstranění stavby v rozsahu uvedeném v rozhodnutí
stavebního úřadu, viz bod [7], tak může dojít ke vzniku nepoměrně větší újmy na straně
žalobce oproti újmě třetích osob, kterou může přestavovat již toliko strpění dané dodatečně
nepovolené, ale zhotovené stavby po dobu soudního řízení, a to za stavu, kdy stavba
je užívána (i dle stavebního úřadu) již od roku 2000. Úspěch stěžovatele s kasační stížností
proti rozsudku krajského soudu (popřípadě i proti rozhodnutí žalovaného a stavebního
úřadu) by tak mohl být ve výsledku bezcenný. Uvedenou újmu hrozící stěžovateli nemůže
vyvážit újma třetích osob, neboť jde pouze o újmu dočasné povahy.
[19] Nezbytnost vymezit v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o odkladném účinku rozsah
tohoto odkladného účinku, tj. zda se vztahuje 1) pouze na rozhodnutí krajského soudu
či jeho část nebo 2) pouze na správní rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení před
krajským soudem, v němž bylo kasační stížností napadené rozhodnutí vydáno, vedlo nebo
vede či na část tohoto správního rozhodnutí, anebo konečně 3) ve vztahu k soudnímu
i správnímu rozhodnutí (či k jejich částem) současně, již posuzoval Nejvyšší správní soud
např. v rozsudku č. j. 2 Afs 77/2005 - 96.
[20] V daném případě přiznání odkladného účinku musí spočívat ve vyloučení hrozby výkonu
rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, které je ve spojení s rozhodnutím žalovaného
vykonatelným rozhodnutím, jehož výkon by mohl stěžovatele ohrozit. Odvolání
proti rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění stavby má odkladný účinek (tudíž
zamítavé rozhodnutí žalovaného má vliv na jeho právní moc i na jeho vykonatelnost).
Ze zákona pak nemá odkladný účinek ani žaloba podaná proti odvolacímu rozhodnutí
žalovaného (§73 odst. 1 s. ř. s.), navíc o ní bylo pravomocně rozhodnuto tak, že byla
zamítnuta.
[21] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek, který vymezil tak, že: do rozhodnutí zdejšího soudu o kasační stížnosti
se pozastavují účinky rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 9. 3. 2012,
sp. zn. SZ 005166/2012/KUSK REG/Kt, č. j. 058142/2012/KUSK. Rozhodnutí
stavebního úřadu o nařízení odstranění stavby Městského úřadu v Dobřichovicích
ze dne 2. 11. 2011, č. j. 720/05-R tak není vykonatelné. Soud však připomíná, že může
usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu
řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí
odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodnutí o přiznání odkladného
účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu