ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.146.2014:42
sp. zn. 8 As 146/2014 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8.
2014, čj. 29 A 55/2014 - 16,
takto:
I. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti
se zamítá .
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 10. 9. 2014 kasační stížnost žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2014, čj. 29 A 55/2014 - 16, jímž soud rozhodl o žalobě
na ochranu proti nečinnosti Krajského soudu v Brně.
[2] Usnesením ze dne 18. 9. 2014, čj. 8 As 146/2014 – 16, Nejvyšší správní soud vyzval
žalobce k zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti a k předložení plné moci
udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
[3] Podáním ze dne 2. 10. 2014 stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o osvobození
od soudních poplatků s tím, že je od roku 2009 nezaměstnaný a nemá žádný příjem. Zároveň
předložil vyplněný formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne
31. 7. 2014.
[4] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro
to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[5] Nejvyšší správní soud vymezil ve své judikatuře některé případy, kdy lze návrh považovat
za „zjevně bezúspěšný“ podle §36 odst. 3 s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 102/2007 – 72, nebo ze dne 29. 6. 2011, čj. 1 As 51/2011 – 135).
Z této judikatury vyplývá obecný závěr, že zjevná neúspěšnost návrhu by měla být zjistitelná bez
pochyb, měla by být nesporná a zcela jednoznačná. Mezi zjevně bezúspěšné návrhy patří také
podání, která nelze projednat ve správním soudnictví, je-li taková okolnost zjevná na první
pohled.
[6] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se stěžovatel domáhal s poukazem
na §79 s. ř. s. ochrany proti nečinnosti žalovaného Krajského soudu v Brně. Namítl, že krajský
soud nejednal o žalobcově žalobě ze dne 19. 5. 2014, která směřovala proti usnesení téhož
krajského soudu ze dne 17. 3. 2014, čj. 63 A 2/2014 – 10, ale tuto žalobu protiprávně postoupil
Nejvyššímu správnímu soudu jako přílohu k již podané kasační stížnosti.
[7] Krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný
nedostatek podmínek řízení, neboť k rozhodnutí ve věci samé nebyla dána pravomoc soudů
rozhodujících ve správním soudnictví.
[8] Nejvyšší správní soud přisvědčil názoru krajského soudu. Procesní postup krajského
soudu ve věci žaloby ze dne 19. 5. 2014 byl postupem v rámci výkonu soudnictví, a nikoli
rozhodováním či postupem orgánu v oblasti veřejné správy podle §4 odst. 1 s. ř. s. Proti
takovému postupu se nelze bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle
§79 s. ř. s., a věcného projednání takové žaloby nelze dosáhnout ani prostřednictvím kasační
stížnosti.
[9] Kasační stížnost stěžovatele je tedy zjevně bezúspěšným návrhem podle §36 odst. 3
s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, aniž
by posuzoval skutečnosti týkající se majetkových poměrů stěžovatele.
[10] Podle §120 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud odmítne kasační stížnost,
pokud nejsou splněny podmínky řízení, tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn
a nelze proto v řízení pokračovat.
[11] Mezi podmínky řízení o kasační stížnosti patří, že stěžovatel musí být v řízení zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie (srov. §105 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Stěžovatel nepředložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti ani v dodatečné jednoměsíční lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ve shora
uvedeném usnesení čj. 8 As 146/2014 – 16, ačkoli byl soudem poučen o procesních následcích
takového postupu. Stěžovatel ani nepožádal v téže lhůtě o ustanovení zástupce z řad advokátů
podle §35 odst. 8 s. ř. s., ač byl soudem o takové možnosti poučen.
[13] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl postupem podle §120 s. ř. s.
ve spojení s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Protože byla kasační stížnost odmítnuta, Nejvyšší správní
soud již nestanovil stěžovateli dodatečnou lhůtu k úhradě soudního poplatku.
[14] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o námitce podjatosti JUDr. Elišky
Cihlářové vznesené stěžovatelem v podání ze dne 30. 9. 2014, neboť osmý senát, jemuž byla věc
přidělena na základě rozvrhu práce, rozhodoval ve svém stálém složení: JUDr. Jan Passer,
Mgr. David Hipšr a JUDr. Michal Mazanec.
[15] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel uvedl jako důvod kasační
stížnosti podjatost soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzany Bystřické spočívající
v postupu soudkyně v řízení. Taková okolnost nemůže vést k vyloučení soudce (srov. §8 odst. 1
poslední věta s. ř. s.). Nejvyšší správní soud opakovaně upozornil stěžovatele, že podjatost
soudce nelze namítat z důvodu jeho postupu a rozhodování ve věci projednávané
soudem (srov. např. usnesení ze dne 17. 7. 2014, čj. Nao 232/2014 – 18, ze dne 19. 6. 2014,
čj. Nao 239/2014 – 28, nebo ze dne 31. 10. 2013, čj. Nao 55/2013 - 54). Stěžovatel je tedy
nepochybně obeznámen s názorem Nejvyššího správního soudu na tuto problematiku. Opětovné
uplatnění téže zjevně nedůvodné námitky proto vyvolává dojem, že stěžovatel využívá tohoto
procesního práva pouze za účelem znesnadnění průběhu soudního řízení, a nikoli za účelem
ochrany svých veřejných subjektivních práv.
[16] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. listopadu 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu