ECLI:CZ:NSS:2014:9.AFS.128.2013:22
sp. zn. 9 Afs 128/2013 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: FVE Dubčany,
s. r. o., se sídlem Náměstí 14. října 1307/2, Praha 5, zast. Mgr. Přemyslem Pechlátem, advokátem
se sídlem Heydukova 505/3, České Budějovice, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2013,
č. j. 23203/13/5000-14203-706599, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 13. 11. 2013, č. j. 11 Af 42/2013-16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení
Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“) ze dne 13. 11. 2013, č. j. 11 Af 42/2013-16
(dále též „usnesení o zastavení řízení“), jehož výrokem I. bylo pro nezaplacení soudního poplatku
zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2013,
č. j. 23203/13/5000-14203-706599, a výrokem II. nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo
na náhradu nákladů řízení.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[2] Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Konkrétně uvedl, že mu výzva k zaplacení soudního poplatku za žalobu byla doručena dne
16. 10. 2013, avšak pro administrativní pochybení (hradil současně více poplatků v jiných věcech),
poplatek ve lhůtě stanovené nezaplatil. Po doručení usnesení o zastavení řízení dne 15. 11. 2013
však poplatek „ve lhůtě pro podání kasační stížnosti bezodkladně uhradil.“ Má proto za to, že soudní
poplatek byl zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Městský soud měl
podstupovat dle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a usnesení o zastavení řízení zrušit. Současně
stěžovatel uvedl, že Nejvyšší správní soud má pravomoc zrušit nezákonné unesení o zastavení
řízení, a poukázal na rozsudek ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008-41.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zmínil rozsudky Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 9 As 3/2007, sp. zn. 5 Afs 147/2007 a sp. zn. 6 As 138/2013, s tím, že poplatkovou
povinnost mohl stěžovatel dodatečně splnit nejpozději dne 15. 11. 2013, přičemž rozhodný je den,
kdy je částka skutečně připsána na účet soudu.
[5] Stěžovatel k vyjádření žalovaného repliku nepodal.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] S přihlédnutím k charakteru kasační stížností napadeného usnesení o zastavení řízení
Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, přestože není
pochyb o tom, že poplatková povinnost stěžovateli obecně vzniká již podáním kasační stížnosti
dle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007-77, či ze dne 1. 3. 2013, č. j. 9 Afs 9/2013-30,
oba dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu - na www.nssoud.cz).
[7] Pokud stěžovatel brojil kasační stížností proti usnesení městského soudu o zastavení řízení,
přichází zde z povahy věci v úvahu pouze kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Nejvyšší správní
soud je v takovém případě v řízení o kasační stížnosti oprávněn zkoumat pouze to, zda usnesení
městského soudu o zastavení řízení a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu
se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná nebo zda
rozhodnutí žalovaného bylo zákonné či nikoliv.
[8] Ze soudního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Af 42/2013 Nejvyšší správní soud
zjistil, že stěžovatel podal žalobu ze dne 4. 10. 2013 a současně doložil právní zastoupení
Mgr. Přemyslem Pechlátem. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2013,
č. j. 11 Af 42/2013-13, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku 3000 Kč ve lhůtě 7 dnů
ode dne doručení výzvy. Současně jej poučil o následcích nezaplacení v podobě zastavení řízení
a o možnosti žádat o osvobození od soudních poplatků. Usnesení s výzvou bylo doručeno
právnímu zástupci stěžovatele dne 16. 10. 2013. Dne 11. 11. 2013 finanční účetní Městského soudu
v Praze elektronickou poštou k dotazu sdělila vyššímu soudnímu úředníku 11. senátu téhož soudu,
že do 8. 11. 2013 nebyl soudní poplatek stěžovatelem zaplacen. Po tomto ověření Městský soud
v Praze usnesením ze dne 13. 11. 2013, č. j. 11 Af 42/2013-16, zastavil řízení pro nezaplacení
soudního poplatku (výrok I.) a současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení (výrok II.). Usnesení o zastavení řízení bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele
i žalovanému dne 15. 11. 2013. Dle záznamu o složení peněžní částky ze dne 21. 11. 2013
(čl. 19 spisu) stěžovatel zaplatil bankovním převodem soudní poplatek ve výši 3000 Kč dne
20. 11. 2013. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, č. j. 11 Af 42/2013-22, byl
stěžovateli pozdě zaplacený soudní poplatek vrácen.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne
15. 10. 2013, č. j. 11 Af 42/2013-13, bylo stěžovateli doručeno řádně, a to dne 16. 10. 2013
(datum doručení ostatně stěžovatel ani nezpochybňuje); doručení toliko zástupci stěžovatele
postačovalo (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008,
č. j. 1 As 31/2008-41, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07,
a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1056/12, obě, jakož i dále citovaná
rozhodnutí Ústavního soudu, dostupná na www.nalus.usoud.cz). Lhůta pro zaplacení soudního
poplatku tak uplynula dnem 23. 10. 2013. Stěžovatel soudní poplatek zaplatil až dne 20. 11. 2013;
tento den došlo k připsání částky na účet soudu. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008-41)
je přitom pro včasnost zaplacení soudního poplatku ve smyslu §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích rozhodný den připsání platby poplatku na účet soudu, případně den doručení podání
obsahující kolkové známky soudu, a nikoliv den, kdy byla platba odeslána z účtu stěžovatele/osoby
nebo kdy bylo předáno podání s kolkovými známkami držiteli poštovní licence. Takový výklad
zákona nezasahuje do ústavně zaručených práv stěžovatele (srov. např. usnesení Ústavního soudu
ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 685/12, aprobující závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 Afs 7/2012-49). Současně je ze soudního spisu zřejmé, že stěžovatel
nepožádal o osvobození od soudního poplatku. Městský soud v Praze proto postupoval v souladu
se zákonem (§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), pokud
usnesením ze dne 13. 11. 2013, č. j. 11 Af 42/2013-16, řízení pro nezaplacení soudního poplatku
zastavil. Usnesení o zastavení řízení bylo dle Nejvyššího správního soudu řádně doručeno právnímu
zástupci stěžovatele i žalovanému dne 15. 11. 2013 (ani datum tohoto doručení stěžovatel
nezpochybňuje) a téhož dne tedy nabylo právní moci (§54 odst. 5 ve spojení s §55 odst. 5 s. ř. s.).
[10] Nelze přisvědčit stěžovatelovu tvrzení o povinnosti Městského soudu v Praze zrušit
usnesení o zastavení řízení postupem dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Toto ustanovení
ve větě první stanoví: „Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal,
je -li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech
nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.“ Usnesení o zastavení řízení bylo vydáno ve věci
správního soudnictví a nabylo právní moci dne 15. 11. 2013. Nejpozději tak bylo možno soudní
poplatek zaplatit dne 15. 11.2013 (srov. též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 5. 2008, č. j. 5 Afs 147/2007-103), avšak stěžovatel jej zaplatil až dne 20. 11. 2013. Pro závěr
o včasnosti zaplacení soudního poplatku za řízení o žalobě není podstatná skutečnost zaplacení
poplatku ve lhůtě zákonem stanovené pro podání kasační stížnosti (jak dovozuje stěžovatel),
nýbrž zaplacení poplatku do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, neboť podání kasační
stížnosti nenese s sebou ve vztahu k napadenému rozhodnutí suspenzívní účinek.
[11] Nejvyšší správní soud shledal postup Městského soudu v souladu se zákonem,
proto již nebylo třeba reagovat na argumentaci stěžovatele o pravomoci Nejvyššího správního
soudu zrušit usnesení o zastavení řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Pro výše uvedené Nejvyšší správní soud nedůvodnou kasační stížnost dle §110 odst. 1,
věty druhé, s. ř. s. zamítl.
[13] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu