ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.186.2014:32
sp. zn. 9 As 186/2014 – 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
CEMEX Sand, k.s., se sídlem Masarykovo nám. 207, Napajedla, zast. JUDr. Miroslavem Nyplem,
advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti žalovanému: Český báňský
úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012,
č. j. SBS/26195/2012/ČBÚ-22, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2014, č. j. 57 A 74/2012 – 74, o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Obvodního báňského
úřadu pro území krajů Plzeňského a Jihočeského ze dne 6. 6. 2012, č. j. SBS/04477/2012/OBÚ-
06/4, ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 8. 2012, č. j. SBS/26195/2012/ČBÚ-22.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím
došlo k zamítnutí odvolání stěžovatelky a k potvrzení rozhodnutí Obvodního báňského úřadu
pro území krajů Plzeňského a Jihočeského (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 6. 2012,
č. j. SBS/04477/2012/OBÚ-06/4, jímž byl vydán předchozí souhlas k převedení dobývacího
prostoru Mítov ze společnosti C4SC78 s.r.o., se sídlem Janáčkovo nábřeží 1153/13, Praha 5,
na stěžovatelku. Výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku krajského
soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, jejíž součástí byl i návrh na přiznání odkladného účinku.
[2] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se opírá o skutečnost, že dle bodu 6)
předchozího souhlasu vydaného správním orgánem I. stupně musí být smlouva o převodu
dobývacího prostoru příslušnému úřadu (správnímu orgánu I. stupně) předložena do šesti měsíců
ode dne právní moci rozhodnutí o předchozím souhlasu. Právní moci přitom rozhodnutí nabylo
doručením rozhodnutí žalovaného, tedy ke dni 14. 8. 2012. Následně byl žalobě přiznán odkladný
účinek usnesením krajského soudu ze dne 14. 1. 2013, č. j. 57 A 74/2012 – 31. Právní mocí
napadeného rozsudku, tj. dne 6. 6. 2014, byly účinky původního rozhodnutí obnoveny. Stěžovatelka
považuje za pravděpodobné, že do dne 6. 12. 2014 (tedy ve lhůtě šesti měsíců od právní moci
rozsudku) nebude o její kasační stížnosti rozhodnuto, a tedy nebude ve stanovené lhůtě předložena
smlouva o převodu dobývacích prostor. Po uplynutí lhůty nebude správní orgán I. stupně povinen
předloženou smlouvu akceptovat, a pokud by nebyla kasační stížnost úspěšná, účastníci řízení
o udělení předběžného souhlasu s převodem dobývacích prostor by již nemohli smlouvu uzavřít
a byli by nuceni podat novou žádost o převod dobývacích prostor. Takový postup by byl neúčelný a
zatěžoval by jak stěžovatelku, tak správní orgán I. stupně. Dále odkázala na usnesení krajského
soudu, kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek, a v němž soud shledal, že přiznáním odkladného
účinku nemůže dojít k újmě dalších osob a skutečnost přiznání odkladného účinku nemůže být ani
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Dle stěžovatelky splnění obou podmínek trvá. Proto
navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby v souladu s ustanovením §107 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
ve spojení s §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[3] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že bude-li
s odkladným účinkem kasační stížnosti souhlasit jakožto osoba zúčastněná na řízení organizace
C4SC78 s.r.o., nemá námitek proti přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Jelikož společnost C4SC78 s.r.o. nesdělila krajskému soudu na výzvu, že bude uplatňovat
práva osoby zúčastněné na řízení, nemá tato společnost postavení osoby zúčastněné na řízení
a zdejší soud ji nevyzýval k vyjádření se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Dle §107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání
odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud tak přizná žalobě (či kasační stížnosti)
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti takový
účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost
tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32 či ze dne 23. 1. 2014, č. j. 6 Ads 99/2013 – 11),
jenž musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo
jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody možného
vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[7] V daném případě byla povinnost tvrzení splněna. Na základě předchozího souhlasu
správního orgánu I. stupně musí stěžovatelka splnit podmínky v něm stanovené, a to zejména
vyčíslit částku rezervy finančních prostředků na sanace a rekultivace prostředí a tuto složit na
zvláštní vázaný účet. I povaha plnění této povinnosti bude předmětem zkoumání před Nejvyšším
správním soudem. Zároveň existuje povinnost předložit smlouvu o převodu dobývacích prostor
správnímu orgánu I. stupně do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí. Pokud nebude o kasační
stížnosti rozhodnuto v této lhůtě, případně nebude rozhodnuto ve lhůtě, která by stěžovatelce
poskytovala dostatek času ke splnění uložených povinností spojených s předložením smlouvy
o převodu dobývacích prostor, a kasační stížnosti nebude přiznán odkladný účinek, stěžovatelka
nebude schopna dodržet stanovenou lhůtu a v důsledku toho jí vznikne nepoměrně větší újma,
jelikož bude nucena znovu absolvovat celý proces od žádosti o vydání předchozího souhlasu znovu.
Přiznáním odkladného účinku naopak nemůže vzniknout újma jiným osobám, protože stanovená
povinnost směřuje pouze vůči osobě stěžovatelky. Uvažovat by bylo možné pouze o újmě
společnosti C4SC78 s.r.o., pokud by jí rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve spojení
s rozhodnutím žalovaného omezovalo v jejích právech. Tak tomu však není. Ustanovení §27
odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění
pozdějších předpisů, na základě kterého byla příslušná rozhodnutí vydána, upravuje souhlas
s převodem dobývacího prostoru jako předchozí. Závisí tedy pouze na smluvních stranách, zda
vydaného souhlasu využijí nebo nikoliv a nelze vyloučit ani udělení dalšího předchozího souhlasu
s převodem na jiného nabyvatele, pokud by taková potřeba vznikla. Společnost C4SC78 s.r.o. tak
není ve svých právech omezena tím, že dojde k přiznání odkladného účinku. Dle Nejvyššího
správního soudu je tedy první podmínka splněna.
[8] Rovněž zdejší soud neshledal, že by v daném případě bylo přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti v rozporu s veřejným zájmem, přičemž je nutno konstatovat, že žalovaný ani žádný
rozpor s veřejným zájmem netvrdil. Je tedy splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
rozhodnutí.
[9] Následně bylo třeba vyrovnat se s otázkou, zda by přiznání odkladného účinku vůbec mohlo
oddálit nepříznivé účinky napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovatelce. Tímto
problémem se Nejvyšší správní soud již dříve zabýval a v usnesení ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96, publikovaném pod č. 786/2006 Sb. NSS dospěl k závěru, že „odkladný
účinek podle §107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či
jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“. Dále pak pokračoval: „Za této
situace pak nutným důsledkem uvedeného závěru je i nezbytnost vymezit v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o odkladném účinku rozsah tohoto odkladného účinku, tj. zda se vztahuje 1) pouze na rozhodnutí krajského soudu
či jeho část nebo 2) pouze na správní rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem,
v němž bylo kasační stížností napadené rozhodnutí vydáno, vedlo nebo vede či na část tohoto správního rozhodnutí,
anebo konečně 3) ve vztahu k soudnímu i správnímu rozhodnutí (či k jejich částem) současně.“
[10] Nejvyšší správní soud v souladu s citovaným rozhodnutím vymezil rozsah odkladného
účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení před Nejvyšším
správním soudem účinky rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6. 6. 2012,
č. j. SBS/04477/2012/OBÚ-06/4, ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 8. 2012,
č. j. SBS/26195/2012/ČBÚ-22. Ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu nebylo důvodu kasační
stížnosti odkladný účinek přiznávat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. července 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu