ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.368.2014:21
sp. zn. Nad 368/2014 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Krajský soud v Hradci Králové, se sídlem Československé armády 218, Hradec
Králové, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 81/2014, v řízení o návrhu na přikázání věci
jinému krajskému soudu,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
pod sp. zn. 52 A 81/2014 se přikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
[1] Žalobce doručil dne 8. 8. 2014 Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
žalobu, kterou se domáhal toho, aby městský soud přikázal Krajskému soudu v Hradci
Králové - pobočka v Pardubicích poskytnout žalobci informace požadované v jeho žádosti
ze dne 19. 8. 2013.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 8. 2014, č. j. 9 A 310/2014 - 5, postoupil věc
Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu věcně a místně příslušnému dle §7 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (věcně a místně příslušný soud
k projednání věci) však podal k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. Svůj návrh odůvodnil tím, že jako žalovaný v dané věci vystupuje
tento soud samotný, což vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudců tohoto soudu
v projednávané věci. Odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, kde soud
vyslovil, že důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít zejména
tehdy, kdy je přezkoumávána nečinnost předsedy soudu, který vykonává úkoly státní správy
na úseku soudnictví.
[4] Žalobce se k návrhu na delegaci věci jinému soudu nevyjádřil.
[5] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. „Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit
senát“. V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc
jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[6] Nejvyšší správní soud shledal, že v posuzované věci je nutno přikázat věc jinému
krajskému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s., neboť pro vyloučení soudců specializovaných senátů
místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
[7] Žalobou ve věci samé je totiž napadena tvrzená nečinnost Krajského soudu v Hradci
Králové, kterou žalobce spatřuje v tom, že mu nebyla poskytnuta jím požadovaná informace
dle jeho žádosti ze dne 19. 8. 2013. Předmětnou věc by tak rozhodovali soudci,
kteří u tohoto soudu (coby žalovaného) působí.
[8] V dané věci tedy jde o posouzení nestrannosti soudců Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích, kteří by měli posuzovat činnost předsedy soudu a samotného
soudu, u nějž působí. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že součástí práva
na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod
a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho,
aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
[9] Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat
toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi
nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji; také v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, jestli reálně neexistují okolnosti, které by mohly
objektivně vést k legitimním pochybnostem odůvodňujícím závěr, že soudce určitým, nikoliv
nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže
lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94).
[10] Nejvyšší správní soud ve shodě s citovanými rozhodnutími a se svou předchozí
judikaturou (např. rozsudek tohoto soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70) uvádí,
že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané
podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“.
[11] Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít nejen
z toho důvodu, že žalovaným je subjekt, proti jehož nečinnosti v dané věci směřuje žaloba, neboť
taková situace by automaticky nezakládala podjatost všech soudců tohoto soudu (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 - 12), ale zejména z toho,
že je přezkoumávána nečinnost předsedy krajského soudu, který vykonává úkoly státní správy
na úseku soudnictví (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008,
č. j. Nad 4/2008 - 47, a ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 - 16, či rozsudek téhož soudu
ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70). Tato skutečnost tak zavdává objektivní pochybnosti
o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví příslušného krajského
soudu.
[12] V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“,
podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí
vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou uznávána jako zásady
spravedlnosti, a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu.
[13] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že jsou naplněny podmínky
pro delegaci nutnou, neboť z povahy věci jsou v tomto případě v důsledku působení uvedené
obecné právní zásady vyloučeni všichni soudci příslušného soudu pro možnou podjatost a není
tak v souladu se zásadou materiálního právního státu, aby tento místně příslušný soud ve věci
sám rozhodl. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou
věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích, neboť již dříve
v žalobcových věcech týkajících se požadování informací rozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu