ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.38.2014:12
sp. zn. Nad 38/2014 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: J. M.,
zastoupeného Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem Francouzská 30, Praha 2, proti
žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. Si 605/2012, o návrhu na přikázání věci jinému soudu,
takto:
Věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce dne 22. 11. 2012 požádal Městský soud v Praze (dále též „městský soud“)
dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů,
o zpřístupnění všech informací poskytnutých městským soudem na základě písemných žádostí
podle tohoto zákona počínaje dnem 3. 2. 2006. Žalobce byl městským soudem jakožto subjektem
povinným k poskytnutí informace vyzván k úhradě částky 53 300 Kč za poskytnutí
požadovaných informací. Během zákonné šedesátidenní lhůty od obdržení výzvy k zaplacení
úhrady však požadovanou částku neuhradil. Městský soud proto rozhodnutím ze dne 28. 3. 2013,
sp. zn. Si 605/2013, žádost žalobce o poskytnutí informace odložil.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 6. 2013 u věcně a místně
příslušného Městského soudu v Praze žalobu. Městský soud přípisem ze dne 8. 1. 2014,
č. j. 5 A 196/2013 - 9, předložil věc zdejšímu soudu s návrhem na její přikázání jinému krajskému
soudu ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), s odůvodněním, že jako správní orgán ve věci rozhodoval tehdejší
místopředseda a současný předseda městského soudu, což by mohlo zavdat objektivní
pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů městského soudu.
[3] Žádný z účastníků řízení na výzvu městského soudu, aby se vyjádřili k tomu, ke kterému
soudu má být věc přikázána (§9 odst. 3 s. ř. s.), nereagoval.
[4] Nejvyšší správní soud shledal návrh na přikázání věci jinému než místně příslušnému
soudu důvodným.
[5] Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu ukládá povinnost přikázat
věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V citovaném ustanovení
je tedy upraven případ tzv. delegace nutné, která je p odmíněna vyloučením všech soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu, jenž má věc jako soud věcně a místně
příslušný projednat a rozhodnout.
[6] K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat
o žalobě proti rozhodnutí soudu, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje
na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70 (všechna uvedená rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), v němž v souladu s judikaturou
Ústavního soudu uvedl, že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost .“
[7] Místně příslušný Městský soud v Praze je povinným subjektem, proti jehož rozhodnutí
žaloba směřuje, a současně správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout .
V takovém případě lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců specializovaných s enátů
místně příslušného soudu. V této souvislosti je vhodné souladně s městským soudem poukázat
i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem
ve vlastní věci a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt.
[8] Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít
nejen z toho důvodu, že žalovaným je soud, jehož soudci mají věc projednat a rozhodnout
(to samo o sobě nestačí - viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006,
č. j. Nad 35/2006 - 12), ale rovněž proto, že je přezkoumáváno rozhodnutí předsedy městského
soudu, který vykonává úkoly státní správy na úseku soudnictví, a to i vůči soudcům zařazeným
na správním úseku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008,
č. j. Nad 4/2008 – 47, a ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 – 16; či rozsudek téhož soudu
ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70). Z tohoto důvodu jsou všichni soudci
specializovaných senátů jmenovaného soudu vyloučeni pro možnou podjatost ve věci vedené
městským soudem pod sp. zn. 5 A 196/2013.
[9] Pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného krajského soudu
tedy nelze sestavit senát, takže jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto věc přikazuje
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, který je geograficky nejbližší Městskému
soudu v Praze, jenž měl ve věci rozhodovat podle zákonných kritérií.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2014
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu