ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.408.2014:15
sp. zn. Nao 408/2014 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce Ing. J. L.,
proti Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o námitce podjatosti
vznesené žalobcem ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 171/2014,
proti soudkyním JUDr. Evě Pechové, Mgr. Aleně Krýlové a Mgr. Michaele Bejčkové,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Eva Pechová, Mgr. Alena Krýlová
a Mgr. Michaela Bejčková nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 171/2014.
Odůvodnění:
Žalobce uplatnil dne 19. 10. 2014 ve věci sp. zn. 5 A 171/2014, vedené Městským
soudem v Praze (dále též jen „městský soud“) námitku podjatosti soudkyň senátu 5 A tohoto
soudu – JUDr. Evy Pechové, Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové. Žalobce
v ní především namítá nesprávný postup senátu 5 A ve věci sp. zn. 5 A 83/2014, proti němuž
není přípustný žádný opravný prostředek. Upozorňuje, že primární příčinou jím vyvolaných
speciálních řízení proti nečinnosti (jak tomu bylo i v této věci) je opakované porušování zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu
k informacím“), ze strany žalovaného, které se městskému soudu ani po letech nepodařilo
uspokojivě korigovat. Městský soud o těchto žalobách nikdy věcně nerozhodl a dosud vždy řízení
zastavil, neboť žalovaný poté, co byl požádán o zaslání spisového materiálu, nakonec
(ač opožděně) nějaké rozhodnutí vydal (zpravidla jím zcela nebo částečně žalobci vyhověl).
Jelikož se tedy činnost městského soudu fakticky omezuje jen na výzvu žalovanému k předložení
spisu, je žalobce přesvědčen, že by městský soud měl upustit od požadavku na úhradu soudního
poplatku ještě před vlastním seznámením se se spisem. Závěrem žalobce městskému soudu
vytýká, že se (v blíže uvedených soudních věcech, vedených před Krajským soudem v Praze)
sám opakovaně a vědomě dopouští nezákonného jednání při zpřístupňování informací veřejnosti.
Ze všech výše uvedených důvodů pochybuje žalobce o důvěryhodnosti městského soudu
a o kvalitě a nestrannosti jeho rozhodování ve věci práva veřejnosti na svobodný přístup
k informacím.
Soudkyně senátu 5 A městského soudu k námitce podjatosti vznesené žalobcem
prohlásily, že nemají ani poměr k věci, ani k účastníkům či jejich právním zástupcům, a tedy
se necítí být podjaty. Toto prohlášení stvrdily dne 21. 10. 2014 svými podpisy. Následně byla věc
předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti ve smyslu §8 odst. 5
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Námitka podjatosti není důvodná.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř
a předpoklad fungování soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.
Odrazem uvedeného principu je ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., které uvádí, že soudci jsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce
k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně
pochybovat o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v ustanovení §8 s. ř. s., je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku
z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak jak zákon, a na něj
navazující rozvrh práce, určuje osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení,
senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které
mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána
podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. Oběma podmínkám žalobce
dostál: námitku podjatosti zdůvodnil (respektive uvedl konkrétní skutečnosti, z nichž ji dovodil)
a rovněž ji uplatnil včas (zásilku obsahující poučení o složení senátu 5 A městského soudu, spolu
s výzvou k zaplacení soudního poplatku za řízení, převzal dne 13. 10. 2014 a námitku podjatosti
městskému soudu zaslal e-mailovou zprávou dne 19. 10. 2014).
Je třeba zdůraznit, že n estrannost soudce se zkoumá jednak z hlediska subjektivního,
jednak z hlediska objektivního, přičemž platí, že pro posouzení je rozhodující hledisko objektivní
(okolnosti zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti), přičemž k subjektivním hlediskům,
tedy osobnímu přesvědčení účastníků či soudce samotného, se přihlíží podpůrně (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010-68).
Subjektivní kritérium vypovídá o postoji soudce ve vztahu ke konkrétnímu případu.
V dané věci vyplývá z vyjádření všech soudkyň senátu 5 A, že se za podjaté v souzené věci
nepovažují, neboť nemají ani vztah k projednávané věci, ani k účastníkům řízení či jejich
zástupcům, a současně jim není známa žádná skutečnost, která by mohla pochybnosti o jejich
nepodjatosti vyvolat.
Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
již citované ustanovení §8 odst. 1 věta třetí, s. ř. s., podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Není pochyb o tom, že žalobcem uplatněné důvody podjatosti soudkyň senátu 5 A městského
soudu se týkají právě a výlučně jejich postupu v jiných řízeních, byť se jedná o řízení, v nichž
vystupují shodní účastníci a která se týkají přinejmenším obdobné právní problematiky.
Ve smyslu naposledy citovaného ustanovení tak nemůže být podjatost soudkyň založena čistě
jen na tom, že senát 5 A (respektive soudkyně tohoto senátu) tato jiná soudní řízení zastavil
s ohledem na jednání žalovaného po zahájení soudního řízení. Obdobně není samo o sobě
projevem podjatosti či jiné formy zaujatosti vůči žalobci to, že byl v řízení sp. zn. 5 A 171/2014
(či v řízeních dříve vedených) vyzván ke splnění poplatkové povinnosti podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, která jej ze zákona stíhá. O podjatost by se nejednalo dokonce
ani v případě, kdy by postup výše jmenovaných soudkyň městského soudu nebyl
z procesního hlediska správný (přiměřeně viz usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 6. 2003,
č. j. Nao 25/2003-47, v němž bylo vysloveno, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci nejsou okolnosti spočívající v postupu soudu, který vedl k zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků). Konečně, co se týče obecně formulovaného poukazu
žalobce na postup městského soudu při poskytování informací veřejnosti, jež je (případně byl)
předmětem několika řízení před Krajským soudem v Praze, ani eventuelní vadný postup
městského soudu vyplývající z jeho pozice povinného subjektu podle zákona o svobodném
přístupu k informacím (projednávaný v řízení před Krajským soudem v Praze), není důvodem
pro vyloučení soudkyň senátu 5 A z projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 5 A
171/2014.
Vzhledem tedy k tomu, že žalobcem uvedené skutečnosti nemohou být, ve smyslu
ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., důvodem pro vyloučení soudců, přičemž jiné relevantní skutečnosti
žalobce neuvádí, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že soudkyně senátu 5 A Městského soudu
v Praze - JUDr. Eva Pechová, Mgr. Alena Krýlová a Mgr. Michaela Bejčková z projednávání
a rozhodování ve věci sp. zn. 5 A 171/2014 vyloučeny nejsou.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu