Název judikátu: | [ č. 3222 ] Ochrana osobních údajů: kamerový systém; výjimka při zpracování osobních údajů fyzickou osobou pro osobní potřebu; informační a oznamovací povinnost správce osobních údajů |
Právní věta: | I. Provozování kamerového systému – při kterém je obrazový záznam zachycující osoby ukládán formou nekonečné smyčky do takového nahrávacího zařízení, jako je pevný disk – umístěného fyzickou osobou na jejím rodinném domě za účelem ochrany majetku, zdraví a života majitelů domu, přičemž takový systém zabírá též veřejné prostranství, nepředstavuje zpracovávání osobních údajů fyzickou osobou výlučně pro osobní potřebu ve smyslu §3 odst. 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. II. Rozhodovala-li o aplikovatelnosti správní sankce neurčitá zákonná norma, jako §3 odst. 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, která měla svůj předobraz v obsahově neurčité normě práva Evropské unie (zde v čl. 3 odst. 2 druhá odrážka směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů), na jejíž výklad panoval rozpor mezi jednotlivými členskými státy Unie, bylo důležité, aby na vnitrostátní úrovni tuto nejasnost odstranila konzistentní praxe správního orgánu. Pokud byla vnitrostátní správní praxe svévolná, a nejasnost práva naopak jen dále prohloubila, nebylo možno adresáty veřejnoprávních povinností postihovat v tom rozsahu, ve kterém byla správní praxe roztříštěná, neboť neexistoval základ pro správní trestání v zákonu v materiálním slova smyslu [čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)]. III. Úřad pro ochranu osobních údajů musí při posuzování, zda je kamerový systém nezbytný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby, a nakolik zasahuje do práv subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života [§5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů], aplikovat princip proporcionality. Při posuzování zákonnosti umístění kamerového systému je vždy třeba vycházet z toho, že k plnění svých funkcí musí být kamerový systém nastaven efektivně. Nastavení kamery, která snímá veřejný prostor, musí umožnit dosažení účelu snímání, tedy zachycení eventuálních pachatelů protiprávní činnosti. IV. Úřad pro ochranu osobních údajů musí při posuzování, zda je kamerový systém nezbytný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby, a nakolik zasahuje do práv subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života [§5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů], brát vždy do úvahy, zda instalace a provozování kamery je prevencí před útoky, které v tomto místě hrozí, případně zda snad dokonce představuje reakci na opakované útoky na majetek či jiné ústavně chráněné hodnoty, či naopak zda osoba instaluje kamerový systém z obavy před protiprávní činností, která je však hypotetická a s ohledem na všechny okolnosti spíše nepravděpodobná či iluzorní. |
Soud: | Nejvyšší správní soud |
Datum rozhodnutí / napadení: | 25.02.2015 |
Číslo jednací: | 1 As 113/2012 - 133 |
Forma / Způsob rozhodnutí: | Rozsudek zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu |
Účastníci řízení: | Úřad pro ochranu osobních údajů |
Prejudikatura: | |
Kategorie rozhodnutí: | A |
ECLI pro jurilogie.cz: | ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.113.2012:133 |
Staženo pro jurilogie.cz: | 04.05.2024 |