ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.148.2015:42
sp. zn. 1 As 148/2015 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci navrhovatele: Ing. J. V.,
zastoupen Mgr. Vítem Bavorem, advokátem se sídlem Novomlýnská 3, Praha 1, proti odpůrci:
Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zastoupen Mgr. Vojtěchem
Novotným, advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, o návrhu na zrušení části
Z 1517/06 opatření obecné povahy č. 14/2011 – Změny vlny 06 územního plánu hlavního města
Prahy, schválené usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 8/31 ze dne 23. 6. 2011,
v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
13. 5. 2015, č. j. 3 A 20/2013 – 120, o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající
v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavuje účinnost
změny Z 1517/06, části opatření obecné povahy č. 14/2011 - Změny vlny 06 územního
plánu hl. m. Prahy.
II. Navrhovateli se u k l á d á zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí
České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč
za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel (dále též „stěžovatel“) se u Městského soudu v Praze domáhal zrušení části
výše uvedeného opatření obecné povahy, konkrétně části označené jako změna Z 1517/06. Svoji
aktivní žalobní legitimaci dovodil na základě závěti zůstavitelky A. Č., dle které se má stát
vlastníkem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. X pro k. ú. X. Právě tyto pozemky mají být
dotčeny výše uvedeným opatřením obecné povahy (jedná se o pozemky p. č. X, X, X, X, X, X, X,
v k. ú. X (dále též „dotčené pozemky“). Zkrácení na svých právech vydaným opatřením obecné
povahy navrhovatel spatřoval v tom, že změnou Z 1517/06 má dojít k odklonu trasy stavby
nadzemního elektrického vedení od severního okraje pozemků žalobce jižním směrem, a to v
místě areálu čerpací stanice pohonných hmot. Touto změnou by došlo k oddělení významné části
dotčených pozemků a k jejich faktickému znehodnocení. Stavba elektrického vedení (resp. její
část mezi stožáry č. 57 až 61) byla do změny Z 1517/06 vedena při severním okraji pozemků ve
vlastnictví právního předchůdce navrhovatele tak, že do něj prakticky nezasahovala. Dále je podle
něj stavba elektrického vedení vymezena nově jako veřejně prospěšná stavba, z čehož
navrhovatel dovozoval další dopad do svých práv.
[2] Městský soud návrh na zrušení části opatření obecné povahy zamítl. Dle městského
soudu opatření obecné povahy č. 14/2011 (jehož součástí je změna Z 1517/06) nepřináší větší
dotčení na právech navrhovatele ve srovnání s dřívější změnou Z 1000/00. Změna Z 1000/00
obsahuje obsahově shodnou změnu jako změna Z 1517/06, byla však vydána jako opatření
obecné povahy č. 6/2009 usnesením zastupitelstva č. 30/86 již dne 22. 10. 2009. Soud
tak u stěžovatele seznal nedostatek aktivní věcné legitimace a dalším návrhovým bodům
se nevěnoval.
[3] Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud
vyhověl rozsudkem č. j. 1 Aos 4/2013 - 42 ze dne 28. 5. 2014, rozsudek zrušil a věc vrátil zpět
Městskému soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Městskému soudu
zejména vytkl, že dospěl k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace navrhovatele, aniž
by však předtím zkoumal vztah obou změn a platný právní stav.
[4] Městský soud v Praze znovu návrh na zrušení části opatření obecné povahy zamítl výše
napadeným rozsudkem, opět s poukazem na nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele,
s tím, že napadená část opatření obecné povahy Z 1517/06 nepřináší pro navrhovatele větší
dotčení než předchozí změna Z 1000/00, a na právech ho proto nijak nezkrátila.
[5] Proti rozsudku městského soudu brojí navrhovatel včasnou kasační stížností, v níž rovněž
žádá o přiznání odkladného účinku. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
odůvodňuje bezprostředně hrozícím zásahem do práv v podobě pokračujícího vyvlastňovacího
řízení. Podstatné pro něj totiž je, zda dojde k „přepůlení“ pozemků liniovým vedením
elektrického vedení v návaznosti na změnu Z 1517/06. Navrhovatel uzavírá, že mu hrozí
významné omezení vlastnického práva k předmětným pozemkům.
[6] Odpůrce se k návrhu na odkladný účinek vyjádřil v podání ze dne 14. 7. 2015, v němž
uvádí, že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Podaný návrh na odkladný účinek považuje
za nepřípustný a bezpředmětný a s odkazem na zákonnou úpravu tvrdí, že odkladný účinek nelze
podat ve věcech opatření obecné povahy, ale pouze ve vztahu ke správním rozhodnutím. Dále
argumentuje, že i kdyby Nejvyšší správní soud odkladný účinek považoval ve věcech opatření
obecné povahy za možný, neměl by jej v tomto případě přiznávat, protože navrhovatel musí
tvrdit a prokázat, že mu vznikne nepoměrně větší újma, což se nestalo. Podle názoru odpůrce
navrhovatel nikterak nespojuje účinky opatření obecné povahy a řízení o vyvlastnění, podle jeho
názoru je újma dána až pravomocným rozhodnutím o vyvlastnění. Odpůrce také upozorňuje
na kolizi případného odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, protože se jedná
o vymezení koridoru veřejně prospěšné stavby elektrického vedení. V neposlední řadě připomíná,
že ani rozhodnutí o odkladném účinku nijak nepředjímá výsledek v dané věci a považuje žádost
stěžovatele o odkladný účinek za zcela bezpředmětnou.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud po zvážení přednesených argumentů dospěl k závěru, že jsou
splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §73 odst. 2 ve spojení
s §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“).
[8] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen
ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu
ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským
soudem vedlo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS).
[9] K vyjádření odpůrce, že odkladný účinek není ve věcech opatření obecné povahy vůbec
možný, odkazuje Nejvyšší správní soud na svou dosavadní judikaturu. Odkladný účinek kasační
stížnosti ve věci opatření obecné povahy byl přiznán např. usnesením č. j. 3 Aos 2/2012 - 34
ze dne 22. listopadu 2012 nebo usnesením č. j. 1 As 67/2015 – 36 ze dne 30. dubna 2015.
[10] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně
z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[12] Výše uvedené skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při poměřování újmy,
která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
[13] Navrhovatel tvrdí, že mu hrozí bezprostřední zásah do práv. Při poměřování tohoto
rizika nelze opominout ani ústavní rovinu ochrany práv. V této souvislosti je nutno vycházet
zejména z článku 11 odst. 4 Listiny, který stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení
vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Rovněž
článek 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod stanoví,
že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže
být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon
a obecné zásady mezinárodního práva. Vyvlastnění vlastnického práva, resp. omezení
vlastnického práva odpovídajícího věcnému břemenu takovým závažným zásahem do ústavně
chráněného práva nepochybně je.
[14] Změna Z 1517/06 řeší pouze odklon trasy liniové stavby vedení 110 kV a nové vymezení
veřejně prospěšné stavby. Je to tedy část opatření obecné povahy, která se týká pouze změny
trasy stavby elektrického vedení. Ze spisových materiálů a předchozího řízení není soudu
nic známo o dotčení jiných osob. V tomto porovnávání proto lze dojít k závěru, že by újma
v podobě omezení ústavního práva hrozící stěžovateli v důsledku přiznání odkladného účinku
byla větší, než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho nepřiznání. První kritérium
přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[15] K námitce odpůrce týkající se veřejně prospěšné stavby a veřejného zájmu soud
připomíná, že vzhledem k délce samotného řízení o umístění liniového elektrického vedení
(téměř deset let) a několikrát přerušovaného vyvlastňovacího řízení dotčených pozemků (které
bylo zahájeno podle spisových materiálů 1. 8. 2012) lze dovodit, že pozdržení vyvlastňovacího
řízení v řádu týdnů již nehraje zásadní roli. Nadto je podle podání navrhovatele v tomto
i předchozím kasačním řízení sporný a nejasný nejen vzájemný poměr změn územního plánu
a platný právní stav, ale i to, zda jde ve vztahu k dotčeným pozemkům o veřejně prospěšnou
stavbu. Nejvyšší správní soud na základě informací ze správního a soudního spisu neshledal,
že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s veřejným zájmem. I druhá podmínka je tedy
naplněna.
[16] Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nijak předjímat
rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
[17] Součástí rozhodnutí o odkladném účinku je i nezbytnost vymezit v rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o odkladném účinku rozsah tohoto odkladného účinku,
tj. zda se vztahuje 1) pouze na rozhodnutí krajského soudu či jeho část nebo 2) pouze na správní
rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem, v němž bylo kasační
stížností napadené rozhodnutí vydáno, vedlo nebo vede či na část tohoto správního rozhodnutí,
anebo konečně 3) ve vztahu k soudnímu i správnímu rozhodnutí (či k jejich částem) současně.
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2015, č. j. 2 Afs 77/2005 – 93)
[18] V tomto případě se jedná o rozhodnutí krajského soudu, které účinnost napadené části
opatření obecné povahy nijak neovlivnilo, protože návrh na zrušení byl zamítnut. Z logiky věci
tedy plyne, že aby měl odkladný účinek smysl, musí být pozastavena účinnost napadené části
Z 1517/06 opatření obecné povahy.
III. Závěr
[19] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a kasační stížnosti
přiznal výrokem č. I tohoto usnesení odkladný účinek. Do skončení řízení před Nejvyšším
správním soudem se tak pozastavuje účinnost výše napadené změny Z 1517/06, části opatření
obecné povahy č. 14/2011 - Změny vlny 06 územního plánu hl. města Prahy.
[20] Soud však připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu
usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[21] Výrok č. II. usnesení vychází z toho, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu
rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, podle
§4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aplikovaného per analogiam
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Poplatek
lze zaplatit na účet Nejvyššího správního soudu č. 3703-46127621/0710, vedený u České národní
banky, pobočka Brno, variabilní symbol pro identifikaci platby je 1010414815.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: