ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.168.2015:46
sp. zn. 1 As 168/2015 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: A. F., zastoupen
JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem Kroftova 1, Praha 5, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 27. 3. 2015, čj. 13063-2/2015-900000-304.3, ze dne 20. 3. 2015,
čj. 13060-2/2015-900000-304.3, čj. 13062-2/2015-900000-304.3, čj. 13125-2/2015-900000-304.3
a čj. 13061-2/2015-900000-304.3, ze dne 18. 3. 2015, čj. 12636-2/2015-900000-304.3,
čj. 12661-2/2015-900000-304.3, čj. 13059-2/2015-900000-304.3
a čj. 12637-2/2015-900000-304.3, ze dne 3. 3. 2015 čj. 12273/2015-900000-304.3,
čj. 3416-17/2015-900000-304.3 a čj. 3416-16/2015-900000-304.3, ze dne 4. 3. 2015,
čj. 3416-20/2015-900000-304.3, čj. 3416-21/2015-900000-304.3, čj. 3416-19/2015-900000-304.3
a čj. 3416-18/2015-900000-304.3, ze dne 17. 4. 2015, čj. 1957-4/2015-900000-304.3,
ze dne 20. 4. 2015, čj. 21044-2/2015-900000-304.3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2015, čj. 31 Af 24/2015 – 273,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2015, čj. 31 Af 24/2015 – 273,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou ke krajskému soudu domáhá přezkoumání a zrušení
v záhlaví označených rozhodnutí, kterými žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí
Celního úřadu pro Královehradecký kraj, jimiž bylo rozhodnuto ve smyslu §42d odst. 1 písm. a)
zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, o propadnutí vybraných výrobků ve vlastnictví
žalobce.
[2] Zároveň žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku za podanou žalobu.
Svou žádost odůvodnil tím, že byl dne 17. 2. 2015 zadržen policií a od tohoto dne je jako
obviněný z trestného činu neodvedení spotřební daně omezen na osobní svobodě. Žalobce dne
12. 2. 2015 skončil s podnikáním jako podnikající fyzická osoba, a proto nemá z podnikání žádné
příjmy. Nedisponuje ani jinými finančními prostředky či majetkem, které by mohl použít
na úhradu soudního poplatku. Uvedl, že dosud zaplatil na soudních poplatcích 79.000 Kč,
přičemž počet rozhodnutí žalovaného týkající se jeho osoby není konečný a neustále roste.
[3] Krajský soud výše uvedeným usnesením žádosti žalobce o osvobození od soudních
poplatků nevyhověl a vyzval ho k zaplacení soudního poplatku v celkové výši 56.000 Kč ve lhůtě
jednoho týdne od doručení usnesení. Argumentoval tím, že se nemůže spokojit s tvrzením
žalobce, že „těžko může u vazební věznice prokazovat, že nemá žádný majetek, který by mohl na úhradu
soudních poplatků použít“. Ztížené podmínky způsobené omezením osobní svobody nevylučují
možnost obstarání si listin, které by jeho tvrzení dokládaly. Žalobce je navíc od počátku řízení
zastoupen advokátkou. Fotokopie příslušných listin z účetnictví, fotokopii daňového přiznání
i výpis z účtu si bezpochyby žalobce mohl vyžádat sám nebo zajistit zřejmě rychleji
prostřednictvím své zástupkyně. Žalobce dále opomněl zmínit skutečnost, že je od 6. 1. 2015
jediným společníkem společnosti EKO NATURALcz, s. r. o., neuvedl nic ani o své majetkové
situaci v Polské republice, jejímž je občanem.
[4] Krajský soud tedy shrnul, že předložené listiny nejsou k prokázání situace žalobce
dostatečné a nelze z nich posoudit jeho schopnost dostát zákonem stanovené poplatkové
povinnosti. Shledal tak, že podmínky pro osvobození od soudního poplatku nejsou dány.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností a navrhl,
aby ho Nejvyšší správní soud osvobodil v řízení vedeném pod sp. zn. 31 Af 24/2015
od povinnosti platit soudní poplatky.
[6] V kasační stížnosti zopakoval důvody svědčící o oprávněnosti jeho žádosti o osvobození
od soudních poplatků. Uvedl, že byl dne 25. 6. 2015 propuštěn z vazby poté, co Ústavní soud
nálezem zrušil potvrzující rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové o vzetí do vazby
z důvodu porušení jeho základních práv a svobod. Stěžovatel nemá žádné disponibilní finanční
prostředky, kterými by mohl soudní poplatky zaplatit. V současnosti si hledá zaměstnání,
potažmo jiný příjem, který by mohl v budoucnu na úhradu soudních poplatků použít.
V tuto chvíli nemá žádný movitý či nemovitý majetek nebo prostředky na bankovních účtech;
pokud by je měl, zcela jistě by je již Celní úřad pro Královehradecký kraj zajistil v rámci
probíhající daňové exekuce. Jiné prostředky si opatřit nemůže, neboť v České republice žije sám
a nemá rodinu nebo někoho jiného, kdo by mu mohl v této složité situaci s úhradou soudních
poplatků pomoci.
[7] Stěžovatel poznamenal, že není v jeho možnostech získat příslušné listiny z účetnictví,
neboť to bylo kompletně celé zajištěno celní správou nebo Policií ČR jako důkaz jeho domnělé
trestné činnosti a jako takový mu nemůže být v rámci probíhajícího trestního stíhání vydán.
Vzhledem k tomu, že byl od 16. 2. 2015 do 25. 6. 2015 neoprávněně držen ve vazbě, nemohl
podat žádné daňové přiznání, to navíc za situace, kdy mu bylo zajištěno veškeré účetnictví.
Proto toto daňové přiznání nemohl předložit. Stěžovatel nemůže dodat ani výpisy z bankovních
účtů, protože žádné nemá. Na jediném jeho účtu bylo v době jeho neoprávněného věznění
zadrženo daňovým exekutorem 1.500 Kč a nyní je již účet zřejmě zrušen, popřípadě má banka
za žalobcem pohledávky za vedení účtu.
[8] Stěžovatel dále uvedl, že skutečnost, že je společníkem společnosti EKONATURALcz
s. r. o. zmínit neopomněl, neboť na ni nebyl v prohlášení o majetku dotazován. Tato společnost
je navíc v úpadku a vzhledem k tomu, že podnikala od ledna roku 2015, žádným zdaňovacím
obdobím zatím neprošla a nepodávala tedy daňové přiznání, které by stěžovatel mohl krajskému
soudu doložit. Prohlášení stěžovatele, že nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, se vztahuje
i na Polskou republiku, proto v této souvislosti neměl co zmiňovat.
[9] Shrnul, že nemůže ve své složité situaci žádným způsobem doložit negativní skutečnost,
že nic nevlastní. Upozornil také, že po právní konfrontaci s Celní správou České republiky
mu zbylo pouze právo na soudní ochranu, neboť nejenom, že mu bylo zničeno podnikání,
ale zejména byl neoprávněným vězněním ve vazbě po dobu 4 měsíců zničen jeho osobní život
a reputace. Stěžovatel podal proti rozhodnutím žalovaného již více jak 100 správních žalob
a je odhodlán i nadále se právní cestou bránit. Na závěr poznamenal, že mu bylo usnesením
Krajského soudu v Ostravě v totožné správní žalobě za totožných důkazních a argumentačních
podmínek osvobození od soudních poplatků přiznáno.
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je zcela na soudu,
jak o osvobození od soudních poplatků rozhodne. Ke stěžovatelovým námitkám však
poznamenal, že lze stěží uvěřit tvrzení stěžovatele, že není v jeho možnostech získat příslušné
listiny z účetnictví z důvodu jeho zajištění celní správou nebo Policií ČR. Účetnictví stěžovatele
je v držení Celního úřadu pro Královehradecký kraj, který vede se stěžovatelem příslušné daňové
řízení. Stěžovateli je tato skutečnost známa a nic mu nebrání, aby buď sám či prostřednictvím
svého zástupce, kterým je v daňovém řízení tatáž osoba jako v řízení soudním, do spisu nahlédl
a obstaral si potřebné kopie.
[11] Dále žalovaný poznamenal, že majetkové poměry stěžovatele by se mohly objasnit
primárně v Polsku, neboť je občanem Polské republiky. Z nálezu Ústavního soudu navíc
vyplynulo, že je držitelem průkazu zdravotního pojištění v Holandsku, proto se lze domnívat,
že i zde by mohl mít své aktivity. Upozornil také, že podle insolvenčního rejstříku společnost
EKONATURALcz s. r. o. v úpadku není. Žalovanému je známo pouze 13 žalob proti 71
rozhodnutím žalovaného.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost je projednatelná. S ohledem na specifický charakter
napadeného usnesení krajského soudu netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost. Jak nedávno uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu: „Stěžovatel má povinnost
zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí
krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností.“ (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 1 As 196/2014).
Již dříve Nejvyšší správní soud ve své judikatuře uváděl, že osvobození od soudních poplatků
je vázáno na posouzení poměrů konkrétního žadatele. Pokud je cílem kasační stížnosti
přezkoumání rozhodnutí, že stěžovateli nemá být přiznáno osvobození od soudních poplatků,
pak by se uplatňováním požadavku na uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost jen řetězil
problém, který má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen (viz rozsudek ze dne
24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37; či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
čj. 9 As 43/2007 – 77).
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Stěžovatel ve své kasační stížnosti navrhuje, aby mu Nejvyšší správní soud přiznal
osvobození od soudního poplatku v řízení o žalobě. K tomu je nutno uvést, že Nejvyšší správní
soud může v případě meritorního projednání kasační stížnosti buďto kasační stížnost zamítnout
pro její nedůvodnost, nebo rozhodnutí krajského soudu zrušit, případně zrušit též rozhodnutí
správního orgánu [viz §110 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“)]. Z obsahu kasační stížnosti soud dovodil, že stěžovatel usiluje o zrušení
napadeného usnesení krajského soudu, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních
poplatků. Stěžovatel sice neuvedl, o jaké důvody svou kasační stížnost opírá, nicméně
z jeho podání je patrné, že se jedná o nesprávné posouzení právní otázky spočívající v posouzení
naplnění důvodů pro osvobození od soudních poplatků, a tedy o nezákonnost napadeného
rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud vycházel ze závěrů uvedených ve svém nedávném rozsudku
ze dne 24. 7. 2015, čj. 2 As 153/2015 – 27, ve kterém přezkoumával obdobné usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků. Od těchto
závěrů neměl důvod se v nyní posuzované věci odchýlit.
[16] Z obsahu spisu vyplynulo, že stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků
spolu s žalobou proti rozhodnutím žalovaného podáním ze dne 29. 4. 2015. Dne 18. 5. 2015
zaslal krajský soud stěžovateli výzvu, ve které ho upozornil, že doposud nijak nedoložil
svá tvrzení, podle nichž není schopen dostát zákonem stanovené poplatkové povinnosti.
Zároveň ho poučil, že pokud nepředloží důkazy osvědčující uvedená tvrzení ve lhůtě jednoho
týdne od doručení této výzvy, rozhodne soud o jeho žádosti na základě skutečností zřejmých
ze spisu. K uvedené výzvě zaslal žalobce soudu dne 19. 5. 2015 vyjádření, ve kterém uvedl,
že neví, jakým způsobem by měl svá tvrzení v žádosti o osvobození od soudních poplatků
doložit, neboť se nachází ve vazební věznici v Hradci Králové, účetnictví je v držení celní správy
nebo Policie ČR a jeho možnosti jsou proto značně omezené. Celní úřad pro Královehradecký
kraj proti němu vede daňovou exekuci, přičemž ve svém prohlášení o majetku zaslaném
daňovému exekutorovi sdělil, že kromě přibližně 1.500 Kč na bankovním účtu, nedisponuje
žádným movitým ani nemovitým majetkem. Daňový exekutor vydal po návštěvě jeho bydliště
dne 16. 12. 2014 „protokol o bezvýslednosti soupisu“. K tomuto vyjádření přiložil Protokol
o bezvýslednosti postupu, Usnesení o vzetí do vazby čj. 0 Nt 1627/2015 a Prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech zaslané žalobcem daňovému exekutorovi.
Z přiloženého prohlášení vyplynulo, že nesdílí s žádnou osobou společnou domácnost, nemá
žádné příjmy z pracovního (obdobného) poměru, neboť je držen ve vazbě, nemá také žádné
příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Podnikání (Výroba, obchod a služby
neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona) ukončil ke dni 12. 2. 2015, přičemž výši
příjmu za poslední zdaňovací období a po odečtení daně nezná, neboť účetnictví je zadrženo
celním úřadem nebo policií, příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení nemá, stejně jako žádné
další příjmy. Stěžovatel dále uvedl, že nemá žádný osobní majetek, neuvedl žádné výdělkové
a majetkové poměry manžela/druha a k závazkům uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost,
ale má dluhy, jejichž výši však nezná, neboť je ode dne 17. 2. 2015 držen ve vazbě a nemá přístup
k účetnictví, které zadržela policie nebo celní správa. Obdobně se žalobce vyjádřil i k výdajům.
Stěžovatel neuvedl žádné jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o přiznání
osvobození od soudních poplatků.
[17] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.“
[18] Smyslem institutu osvobození od soudních poplatků je zabezpečení přístupu k soudní
ochraně i u těch účastníků, kteří se vzhledem ke své sociální a finanční situaci nachází v tíživých
majetkových poměrech. Je na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal
své osobní a majetkové poměry a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu
a předložil (pokud možno současně se žádostí o osvobození) doklady prokazující jeho
nemajetnost. Nesplní-li účastník tuto svou povinnost, soud výdělkové a majetkové možnosti sám
z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 - 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Důkazní břemeno k prokázání, že nemá dostatek prostředků,
nese účastník řízení.
[19] Soudy tedy zkoumají, zda účastník řízení v žádosti o osvobození od soudních poplatků
dostatečně konkrétně popsal, v čem spatřuje nedostatek prostředků k úhradě soudního poplatku
a zda takové tvrzení rovněž řádně doložil. Přiznat osvobození od soudních poplatků je totiž
možné jen při kumulativním splnění obou podmínek, tj. při dostatečně určitém tvrzení
o nedostatečnosti prostředků k úhradě soudního poplatku a při doložení takového tvrzení.
Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost
zamítne (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009 - 88).
[20] Přesto, že soud nezjišťuje z úřední povinnosti výdělkové a majetkové poměry účastníka
a důkazní břemeno o tom, že jsou předpoklady pro osvobození splněny, nese navrhovatel,
při posuzování, zda jsou uvedené předpoklady splněny, nemůže soud zůstat zcela pasivní.
Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 7. 2012, čj. 8 As 64/2012 – 12,
„(p)ro posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je zároveň třeba, aby soud
vyzval účastníka řízení k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů a stanovil mu k tomu přiměřenou
lhůtu. Soud zpravidla zašle účastníkovi řízení formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ s tím, nechť tento formulář účastník zašle vyplněný zpět soudu
spolu se všemi relevantními doklady, které se vztahují k tvrzeným skutečnostem o majetkových a výdělkových
poměrech (...). Pokud stěžovatelka nedoložila krajskému soudu informaci o svých osobních, majetkových
a výdělkových poměrech v důsledku opomenutí krajského soudu vyzvat ji k doložení těchto informací, nelze
jí takovou skutečnost klást k tíži. Krajský soud proto zatížil své rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.“
[21] Rovněž lze odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008 - 34,
podle něhož povinnost doložit nedostatek prostředků je sice na účastníkovi řízení, a nikoli
na soudu, avšak pokud z předložených důkazů není možné dostatečně posoudit majetkové
a sociální poměry žadatele a ověřit si jeho tvrzení, měl by soud žadatele poučit v tom smyslu,
jakým způsobem může svá tvrzení prokázat, aby v řízení neutrpěl újmu (obdobně též přímo
ve vztahu ke stěžovateli v jiných jeho věcech viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 6. 2015, čj. 5 As 101/2015 – 42, a ze dne 24. 6. 2015, čj. 1 As 111/2015 – 50).
[22] Stěžovatel zaslal krajskému soudu vyplněný formulář (nutno dodat, že nikoliv na základě
výzvy soudu, ovšem z vlastní iniciativy), který by, pokud by byl vyplněn vskutku pravdivě a úplně,
zásadně měl poskytnout dostatečně přesvědčivý a komplexní obraz o stěžovatelových
majetkových poměrech. Stěžovatelova situace je ovšem v mnohém specifická. Jako cizí státní
příslušník, který v minulosti podnikal jak v České republice, tak v Polsku, se v době rozhodování
krajského soudu o jeho žádosti nacházel v české vazební věznici a byl stíhán pro závažnou
daňovou trestnou činnost. V daňovém řízení bylo vícero rozhodnutími správců daně rozhodnuto
o propadnutí vybraných výrobků ve vlastnictví žalobce, přičemž tato rozhodnutí stěžovatel
napadá žalobami ve správním soudnictví. Je tedy zřejmé, že na jedné straně stěžovatel může
mít dostatek prostředků pro vedení své obhajoby i vícero řízení o žalobách ve správním
soudnictví, neboť je představitelné, že mu zůstala k dispozici (např. u příbuzných, známých aj.)
hotovost z minulosti, kdy podnikal. Na druhé straně je však též velmi dobře možné, že vskutku
již žádnými dalšími prostředky nyní nedisponuje, neboť mu všechen podstatný majetek
byl zajištěn správci daně. K řádnému vedení své obhajoby i různých řízení ve správním
soudnictví stěžovatel potřebuje nikoli nevýznamné prostředky. Musí platit náklady na svého
advokáta v trestním řízení (nebyl-li mu takový advokát ustanoven - podrobnosti o trestním
stíhání stěžovatele nejsou Nejvyššímu správnímu soudu známy). Dále je pochopitelné a v jeho
situaci vazebního stíhání (v době rozhodování krajského soudu) zcela přiměřené, že v řízeních
ve správním soudnictví potřebuje zastoupení advokátem. Navíc mu vyvstává povinnost platit
ve vícero věcech správního soudnictví též soudní poplatky. Jeho finanční potřebu na vedení
sporů v dané situaci tedy lze odhadnout na vícero desítek tisíc Kč.
[23] Za této situace je nezbytné, aby krajský soud předtím, než stěžovatelovu žádost
o osvobození od soudních poplatků zamítne, stěžovateli umožnil tvrdit a prokázat či alespoň
věrohodně osvědčit, jaké prostředky ve své nynější situaci zhruba potřebuje pro vedení soudních
řízení, jichž je účastníkem, čítaje v to i účelně vynaložené náklady na zastoupení advokátem,
a na jakou část z toho má vlastní prostředky. Stěžovatele je třeba vyzvat, aby poskytl soudu
přehled o trestních, správně soudních a případně jiných řízeních, která v současnosti vede,
s uvedením, v jakých z nich je zastoupen advokátem a jaké částky musí na advokátní zastoupení
vynaložit. Rovněž je třeba, aby sestavil přehled soudních poplatků, které již uhradil nebo k jejichž
uhrazení je vyzván.
[24] Rovněž je třeba, aby stěžovatel věrohodně zpochybnil argumentaci správce daně, že může
disponovat prostředky v Polsku. Je zřejmé, že na stěžovatele lze v tomto směru, kdy dokazování
ve své podstatě směřuje k prokázání „negativní“ skutečnosti, tedy nemajetnosti stěžovatele, klást
jen takové důkazní břemeno, které může s vynaložením přiměřeného úsilí unést. To znamená,
že po stěžovateli je možno požadovat, aby poskytl soudu úplný a tak důkladný přehled svého
majetku, jaký jen je s ohledem na svoji aktuální situaci schopen sestavit, a aby přesvědčivě vyvrátil
či alespoň zpochybnil konkrétní podezření o tom, že ve skutečnosti určitým (skrytým) majetkem
disponuje.
[25] Poté, co stěžovatel výše uvedené informace krajskému soudu poskytne, by bylo na tomto
soudu, aby zhodnotil jejich věrohodnost a přesvědčivost a posoudil, zda a případně v jaké míře
může stěžovatel nést náklady na řízení, která vede, sám a v jaké míře mu lze případně poskytnout
dobrodiní osvobození od soudních poplatků. Je na krajském soudu, aby stěžovatele vedl k tomu,
že na svá řízení sám vynaloží všechny jemu rozumně dostupné prostředky, avšak zároveň
aby nedopustil, že kvůli nedostatku prostředků by stěžovateli bylo znemožněno účinně hájit
svá práva.
[26] Krajský soud posud výše uvedeným způsobem nepostupoval a stěžovatele nevedl
ke zjištění rozhodných skutečností. Jeho rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních
poplatků tedy za současného stavu věcí je nezákonné, neboť není opřeno o dostatečně zjištěný
skutkový stav. Kasační stížnost je proto důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[27] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.);
v něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního
soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[28] Krajský soud posléze v rozhodnutí o návrhu ve věci samé rozhodne také o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu